
Na okrasné dubové dveře někdo zaklepal. Muž sedící ve vypolstrovaném křesle se pohnul. Zvedl hlavu od důležitých dokumentů a zaměřil se jen na stěnu před sebou.
"Vstupte." vyzval neznámého známého. Itachi ani nezdravil, posadil se naproti Madarovi a vypadal, že v sobě něco dusí. Jeho pán měl tušení, ale nechal ho, aby mu to sám vysvětlil.
"Mám dobrou a špatnou zprávu, pane."
"Ta dobrá?"řekl Madara s prozatímním klidem.
"Naruto uprchl podle svědků sám. Pamatují si totiž jen na něj."řekl Itachi informaci, kterou zjistil při výslechu osob s přímým kontaktem.
"A ta špatná?"
"Nevíme, kam šel. Stopa se ztratila, pane."odpověděl trochu rozpačitě Itachi.
"Chceš mi tím říct, že si ztratil MOU nejlepší hračku!"Itachi polkl a připravil se na nejhorší.
"Laicky řečeno, ano, Pane."řekl přidušeně. Madara si povzdechl a usadil se pohodlněji do svého křesla. Podíval se po svém velkém stole a pak svoje zraky stočil na Itachiho. Ten na nic nečekal a přemístil se na zem. S hlubokou poklonou sečkal na svůj trest. Když zaslechl tichý smích, nechápavě zvedl hlavu.
"No tak, Itachi, zvedni se s té země."jmenovaný poslechl. Vrátil se zpět tam, kde seděl. Madara ho chvíli pobaveně sledoval, než se mu rozhodl říci svou myšlenku.
"Pane?"
"Žádné strachy, klid. Naruto se sám vrátí…"
"Proč by to dělal?"optal se Itachi a stále nebyl v obraze. Madara zakroutil hlavou a ukázal do jedné rohové vitríny. Tam………
"Ona ho zavolá,…….tím si buď jistý."















