close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Spřízněná paralera 1.díl

6. prosince 2010 v 17:22 | Kated |  Spřízněná paralera
Takže lidičky chci vám představit novou autorku povídek Miky :-)
Její povídka má název Spřízněná Paralera a žánrově je to yaoi :-) Takže hurá do čtení :-)

Autorka:Miky
Žánr:Romantica, mystery, yaoi
Zbytek pod perixem



NOBUTA
Můj vztah s otcem nebyl nikdy nějak extra růžový, ale teď je to ještě horší. Matka mu totiž řekla pravdu, kterou vědět nechtěl. Zjistil totiž, že nejsem jeho, ale nějakého cizince, se kterým mamka "trochu" ujela. Ten večer - když otec mou matku skoro zabil - jsem utekl z domu a přespal v jedné z temných uliček, jejichž je v tomhle městě nespočet, takže by mě nenašli, kdyby chtěli. Což určitě nechtěli. Vyběhl jsem z domu jenom v mikině, a tak mi teď byla zima, ale né dost velká na to, abych se v tuhle chvíli vracel domů. Usnul jsem a procitl v hlavě osoby, pro mě neznámé.
"Co? Kde to jsem?" ptal jsem se sám sebe, snažíc se vzpomenout, jak jsem se sem dostal. Po chvilce promluvil hlas, který se mi zdál tak známý, jako by to byl můj vlastní, ale zároveň jsem věděl, že jsem ho ještě nikde nikdy neslyšel.
"Neboj se. Vím, že je to pro tebe nové, ale musíš se uklidnit, abychom si o tom mohli popovídat."
Můj prvotní šok se v tuhle chvíli ještě prohloubil.
"Já si nechci povídat! Já chci pryč!!" začal jsem ječet na všechny strany, vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, odkud neznámý hlas přišel.
"Uklidni se. Jsi v mé hlavě. Nic ti neudělám."
"Nic?! Mně stačí, že tu jsem! Musím pryč!" začal jsem panikařit.

NEZNÁMÝ HLAS
Konečně se mi podařilo navázat kontakt. Ale proč zrovna on?
"Jenom ti to vysvět-"
"Já nechci nic vysvětlit. Chci pryč!"
Pořád mi skáče do řeči. Takhle mu nic neřeknu a příště by to mohlo být ještě horší. Ach ne, tak ještě jeden pokus.
"Hele, že jsi tady, má svůj význam. Ty-"
"Já?! Co já?! Já jdu pryč! Sbohem."
Čekal jsem, co udělá, protože sám odejít po prvním spojení nemůže. Na to ho až moc dobře držím.
"Já chci pryč!"
"Ven nebudeš moct, dokud si se mnou nepromluvíš. Potom tě pustím. Já-"
"Cože?!?!?! Tak to teda ne!! Ááááááá!"
Bože, to je tak otravná osoba. Ten jeho křik už dlouho nevydržím.
Odešel... Dneska už ho asi nechytím. Ahoj příště...

NOBUTA
Trhnutím jsem otevřel oči a začal se rozkoukávat kolem sebe.
"Co to-? To byl ale divný sen."
Vytáhl jsem svůj mobil a zjistil, že jsou teprve tři ráno. Na to, abych šel do školy, je moc brzo, ale spát se mi už taky nechtělo. Co kdyby se mi náhodou zase začal zdát ten sen?
Myšlenku na něj jsem rychle zahodil a vydal se domů pro učebnice a sešity. K mému velkému překvapení jsem nikoho neviděl. Mamka šla nejspíš ke kamarádce a táta opít se do hospody. V klidu jsem si došel pro věci potřebné na dnešek a udělal snídani. Cesta do školy i samotná škola probíhaly v pořádku. Horší byla moje matka po tom, co jsem se vrátil domů.
"Nobu, zlato, kde jsi byl? Nevíš, jaký jsem měla strach, když jsem zjistila, že nejsi doma?"
"Ty sis toho všimla?"
"Nobuto! Co si o mě myslíš? Myslíš si snad o mě, že tě nemám ráda nebo co?"
"Ty?! Šla jsi mě snad včera večer hledat po tom, co jsi zjistila, že jsem pryč? Určitě ne. Radši jsi se starala o toho ožralýho chlapa, co ani není můj otec!" za tuhle poznámku jsem hned vzápětí dostal pořádnou facku.
"Jak si dovoluješ mi něco takového říkat?! Pořád je to tvůj otec a má tě rád. Včera akorát byl trochu vyvedený z míry."
"Tak vyvedený z míry, že si to musel vybít na tobě?!"
"Co?! To jsem akorát upadla." zalhala matka.
"Jo?! A od čeho jsou ty otisky rukou?! To jsi spadla na někoho nebo co?! Myslíš si, že jsem úplně blbý?! Ty možná jsi, ale můj opravdový otec určitě nebyl, protože svojí inteligenci určitě nemám po tobě!! Rozmysli se, na kom ti záleží víc. Jestli na vlastním synovi nebo chlapovi, který vždy když se ožere, tak si to vybíjí na tobě!" s těmihle slovy jsem matku úplně dorazil, že se nezmohla na slova a jenom tak stála uprostřed chodby. Já se na ní už nevydržel koukat, a tak jsem se slzami v očích vyrazil do svého pokoje, odkud jsem už nevylezl.

NEZNÁMÝ HLAS
Něco mi říkalo, že moje "duše" šla spát, a tak jsem se pokusil znovu navázat spojení.
"Ahoj, jak se máš?" zeptal jsem se opatrně, abych ho nevylekal. Bohužel se mi to nepovedlo.
"Co? Zase ty? Proč se mi musí zdát zase ten sen? Proč zrovna teď?!"
Původně jsem měl v plánu ho pořádně vyzpovídat, ale jeho sklíčený tón mi nedal a musel jsem se ho zeptat, co se mu stalo. Avšak nedostal jsem příležitost ani doříct svou otázku, když mě přerušil jeho křik a já ho znova nedokázal udržet...

NOBUTA
"Proč zase?" ptal jsem se sám sebe.
Ale kdybych usnul, tak by se mi ten sen už zdát nemusel. Možná to mám už dneska za sebou a vyspím se.
Opak byl bohužel pravdou. Svůj spánek jsem křikem přerušil ve chvíli, kdy jsem zaslechl jeho hlas snažíc se mi něco říct.
Pořád slyším v hlavě to jeho: Mě se nezbavíš...
Dneska už asi neusnu a tak jsem se zvedl a šel se učit fyziku, kterou dnes máme.
Pitomé vektory! Kdo to má chápat?! Pitomej učitel! říkal jsem si po půl hodině úporného snažení udělat domácí úkol. Tohle nemá cenu. Potom si to opíšu od Katsukeho. Ten ho určitě bude mít.
Vstal jsem a začal poslouchat svojí oblíbenou skupinu SS501. Bohužel jsem se do nich tak zaposlouchal, že už předem jsem věděl, že přijdu pozdě. Celý udýchaný jsem vletěl do třídy a hned se začal omlouvat.
"Dobrý den... promiňte...nezazvonil mi budík" zalhal jsem.
"Ale né. Přišel jste právě včas. Zrovna jsem se vybíral, koho si dneska vyzkouším. U té tabule můžete rovnou zůstat, když už tu jste. Přece bych nevyvolal někoho, kdo se pak bude pracně namáhat se stáváním ze židle a pak pracně docházet k tabuli, když vy už tu jste" řekl učitel svým jízlivým hlasem a já už teď věděl, že hezká známka to rozhodně nebude.
"Takže nám hezky sečtete dva vektory. No tak, nemáme na to celý den" povídal a přitom kreslil na tabuli čáry, které jak jsem vytušil, byly ony zmíněné vektory.
"Hezky nám je tady sečtěte... Ale, ale, co ty vaše známky? Ještě jedna pětka a budete muset o prázdninách dělat reparát a to byste určitě nechtěl, že? Máte jich tu tolik, že kdybyste dneska dostal další pětku, tak byste si to do konce školního roku už nijak nemohl opravit."
Arg, ten jeho posměšný tón fakt nesnášim! Ale propadnout nemůžu. Matka by mě vyhodila.
"No tak! Já čekám" připomněl se fyzikář.
Ale já tohle vůbec neumím! Proč jsem se jenom na to ráno nepodíval trochu dýl. Třeba bych to pochopil...

- "Uklidni se. Vyber si jednu a z jejího konce udělej čáru stejně dlouhou a rovnoběžnou jako je ta druhá" -
V tu chvíli jsem zapomněl na to, že tenhle hlas obvykle z hlavy vyhazuji a začal jsem kreslit to, co mi řekl.
"Že by jste se výjimečně učil?" podivil se učitel a koukal po třídě, jestli mi někdo nenapovídá.
- "Tak a teď spoj ten konec bez tý šipky s tim, co jsi právě udělal... správně. Ta čára, co ti vyšla, tak to je výslednice" - následně mi hlas z hlavy zmizel a já už jen zíral, jak si píše k mému jménu jedničku a posílá mě si sednout.
Byl to opravdu on? Ale vždyť je to jen sen! Nemůže být opravdový! Nemůže mi vlézt do hlavy! Přece jsem se ještě úplně nezbláznil! Ale vim jistě, že tohle jsem neuměl a z prstu jsem si to z ničeho nic nevycucal, takže to musel být on. Ale kdo vlastně?
Sice mi pomohl ve fyzice, ale stále jsem byl moc vyděšený na to, abych s nim ve snu mohl mluvit, a tak jsem spát vůbec jít nechtěl. V tom mi pomohla osoba, kterou jsem až donedávna nazýval otcem. Přišel domů kolem půlnoci, protože v hospodě už zavřeli. Bohužel jsem se před ním nestačil dostatečně rychle schovat, takže jsem schytal pár pořádných ran do břicha. Moje mamka sebrala všechnu odvahu, kterou měla a praštila ho pánví. Normálně by to asi nezabralo, ale vzhledem k tomu, že měl otec už dost upito, tak se nemastný neslaný svalil na zem a zůstal ležet.
"Bože, Nobu, jsi v pořádku?" strachovala se matka. Já jsem se pouze svalil k otci na podlahu a přikývl. Na nic jiného jsem se totiž v tu chvíli nezmohl. Po pár hodinách jsem se zvedl, vzal batoh a odešel do školy. Každý normální by se běžel asi někam schovat a dlouho by nevylezl, avšak já jsem kolem sebe potřeboval lidi. Možná kvůli tomu, že jsem doufal, že by na mě otec mezi lidmi nedokázal vztáhnout ruku. Né že by se mu nechtělo, ale zničilo by mu to jeho kariéru.

NEZNÁMÝ HLAS
"Princ navázal kontakt se svou duší! Princ už má svou spřízněnou duši", tak tyhle věty teď slyším skoro odevšad. Že já jsem se o tom vůbec někomu zmiňoval. Než se to stalo, tak jsem si myslel, jak to budu každému říkat na potkání, ale teď naopak nechci, aby o tom nikdo věděl. Se svou duší jsem sice navázal spojení, ale ještě ani nevím, jak se jmenuje a to je ten problém. Měl bych se s ním rychle spojit a promluvit si s ním. Bohužel to ale nepůjde, dokud neusne. Zkoušel jsem se s ním spojit znovu, ale už se mi to nepovedlo.

NOBUTA
Po škole jsem šel s kluky na hřiště, i když jsem fotbal vůbec hrát nechtěl, ale pořád jsem se neodvážil jít domů. Klukům jsem řekl, že mi je trochu špatně - což nebyla pravda, protože já se jen stěží držel na nohou - a tak jsem jim dělal rozhodčího. Oni s tím souhlasili a na nic se nevyptávali, za což jsem jim byl vděčný. Hra probíhala dobře až do chvíle, co se Katsuke snažil dát gól, ale trefil se míčem jen do tyče, od které se odrazil a trefil mě. Já se na nohou už neudržel a skácel se k zemi. Poslední, co jsem si pamatoval než jsem upadl do bezvědomí bylo to, jak Katsuka volá záchranku.
***
"Ahoj, no ty jsi se ale zřídil. To jsi nemohl dávat pozor?" ozval se hlas.
"Cože? Zase ty? Na tebe nemám náladu. Ááááá." začal jsem křičet v očekávání, že se probudím. K mému velkému překvapení se mi to nepovedlo.
"Jak to, že -" vykoktal jsem nevěřícně ze sebe.
"Proč jsi nešel včera spát? Bylo to kvůli mě?!
"C- Co?" nechápal jsem.
"No nejdřív jsi byl v bezvědomí, protože tě někdo praštil a nejspíš si to neustál. Teď už jsi jenom v hlubokém spánku, kvůli tomu, že jsi úplně grogy, a proto se nemůžeš vzbudit. A tím se dostáváme k mé otázce. Proč jsi nešel spát? Bylo to kvůli mě?"
"Proč by to mělo být kvůli tobě? A kdo vlastně jsi? Probouzím se ve tvé hlavě, ale vůbec tě neznám!" připadal jsem si trochu divně, protože jsem stále nevěděl, na jakou stranu mám mluvit.
"Víš co? Tak uděláme dohodu. Ty si se mnou promluvíš bez toho, aby jsi začal ječet a já se ti ukážu..."
Chvíli jsem o tom přemýšlel, protože jsem s ním nechtěl mluvit, ale zároveň jsem byl strašně zvědavý, jak vypadá.
"Tak jo" řekl jsem po chvilce váhání, protože mi stejně nic jiného nezbývalo...

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yukiko Yukiko | Web | 6. prosince 2010 v 18:39 | Reagovat

Zajímavá povídka :). Těšim se na další ;)

2 eSmy tovje lovujuce SBcko eSmy tovje lovujuce SBcko | Web | 6. prosince 2010 v 18:46 | Reagovat

hm, tusim to bude zaujimava nova kapitolovka:D...velmi sa tesim, co sa z toho vykluje:D

3 Nakata Reizo Nakata Reizo | 6. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

poutavý začátek.mě se to líbí.těším se na pokračování... :-D

4 Kated Kated | Web | 6. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

Vidíš Miky zatím se to líbí :-) me taky samo sebou :-)

5 Swooki Swooki | 6. prosince 2010 v 19:17 | Reagovat

tak tohle je opravdu dost zajimavy napad a jsem zvedava co z toho bude dal :D

6 LoLo LoLo | Web | 6. prosince 2010 v 20:31 | Reagovat

no a v nejlepším to utne! =D

7 Miky Miky | 6. prosince 2010 v 21:21 | Reagovat

Jéééé, líbí se to aspoň trochu, to mam radost :-) Díííky všem ;-)

8 Rozeta Rozeta | 6. prosince 2010 v 21:35 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :) a už se těším na další díl! :)

9 Anetka Anetka | Web | 7. prosince 2010 v 17:32 | Reagovat

Ahuj,u mě je měsíc bleskovek,info najdeš na blogu :) už teď se můžeš zapojit do Vánoční MegaBleskovky :) Zatím pp P.S.Krásnej des. *-*

10 Kuroi Kuroi | 8. prosince 2010 v 1:25 | Reagovat

Konečne niekto, kto píše bez preklepov *úprimne dojatá*
Inak. Dej dobrý, štýl písania tiež slušný. Som spokojná :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania