close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 4

20. prosince 2010 v 15:19 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Naděje ukrytá ve Víře
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 4/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…

 Zbytek pod perixem



Kapitola IV
Yungwoo's past

Annyong ~~~ Kim Yungwoo je na scéně! Jste vzrušení tak jako já, ah já tedy určitě ^_-
Kde mám tedy začít? Hm…takže od začátku. Narodil jsem se v provinci zvané Gyeonggi-do, tudíž jsem měl blízko k hlavnímu městu Soulu. Jsem rozhodně městský typ. Mám rád život ve velkoměstě, nikdy jsem se tu nenudil. Od mého narození mě bůh obdařil něčím zázračným. Asi víte čím. Ano zpěvem, mamka mi říkávala, že přesto jak jsem jako dítě v noci plakával, jí to spíš připomínalo zpěv než pláč. Zvláštní co? Se mnou rodiče problémy moc neměli, byl jsem klidné dítě. Ne jako můj hyung. Já bych málem zapomněl, narodil jsem se z dvojvaječného plodu. Mám dvojče o 1:26 min starší než já. No…dva roztomilý kluci najednou? Ne, ne já s mým bratrem Yungsoo si nejsme moc podobní, když jsme byli jako děti, byli jsme si víc podobní, ale teď ani ne. On byl vždycky, víc dospělejší než já, ale já jsem za to roztomilejší. Eu haha konec sebe chválení. S mým bratrem jsem nikdy nesoupeřil. Mám ho moc rád, všechno jsme dělávali spolu. Naučil mě hrát fotbal v kterým jsem dnes lepší než on. Byli to příjemné zážitky. Miluju svoji rodinu ze všeho nejvíc, tedy do té doby než se stalo…

Když jsem se dostal do junior high school, měl jsem za sebou dost soutěží, které pro mě byli úspěšné. Seznámil jsem se tam s Jaehyukem, vážně parádní kluk, měli jsme spolu hodně společného. Dá se říci, že mi dva jsme best friends na život a na smrt. Navštěvoval stejnou školu jako já, takže jsme k sobě měli blízko. Později když nám bylo asi kolem 11let, rozhodli jsme se založit skupinu ještě s dvěma dalšíma klukama. Ah říkali jsme si wonder kids XD, srandovní název co? Mě se neptejte, já to nevymyslel. Cvičili jsme postupně naše pěvecké i taneční dovednosti. Jaehyuk to s hudbou vážně uměl rozjet, často jsme parodizovali americké skupiny, jako byli Backstreet boys, Jaehyuk pak zkoušel i rapovat XDD ježiš toto vypadalo.

Mezi holkami jsme byli docela oblíbeni, jak jsem to poznal? Den svatého Valentýna. Ten den jsem měl ve skřínce plno zamilovaných dopisů. Samotné čokolády jsem dostával přímo.
"Oppa vezmi si moji čokoládu!" nabízela mi jedna ze spolužaček "Ne oppa si vezme moji!" křičela druhá dívka z vedlejší třídy.
Zanedlouho jsem byl obkroužen celou bandou ječících holek, a nebyly to holky jen mého věku, ale i starší. Málem bych se utopil v čokoládě a srdíčkách, kdyby mě z davu nevytáhl Jaehyuk.

"Hyung, díky!"
"Neděkuj předčasně, jsem taky napaden." Otočil jsem se a za ním utíkala snad armáda ženských. Obě strany byly zablokovány, z okna na nás začal foukat příjemný vzduch, napadla nás jen jedna věc.

"1, 2,3 skoč!" chytli jsme se za ruce a společně skočili, padali jsme a padali, dokud jsme nedopadli na tvrdou zem a nezabili se. Počkat to je zas jiný příběh XD. Ne bohužel jsme byli v přízemí, takže žádný extrémní action.

Stejně jsem na žádný vztah neměl čas, spíš jsem nebyl připravený, všechny ty holky byli milé, ale chtěl jsem, aby všechno zůstalo postaru, i když se mi jedna z nich líbila. Na své dětství rád vzpomínám, byla to zábava. Avšak v každých vzpomínkách se zjevuje něco negativního. Kdysi jednoho dne…



Uplynula další řada let a já s Jaehyuk jsme dospěli, aspoň my jsme si to mysleli. Bylo nám v té době asi už kolem 14 let plus minus. Chtěli jsme se chovat dospěleji, ale vždy to dopadlo tak, že jsme oba začali mluvit řečí, která zněla tak, jako kdyby se mezi sebou dohadovala nemluvňata. Já za to nemohl, měl už jsem takový hlas. Jaehyuk se mi někdy smál, že mluvím jak holka, ale nejvíc mě dostalo porovnání mého hlasu s delfínem. Zpívat jsem uměl pořád, možná i lépe. Blížilo se léto a s ním také různé festivaly, kde jsme my měli účinkovat. Tento rok to bylo jiné, přišlo o mnohem víc lidí než předtím a taky nám vylepšili vybavení. Připravovali jsme se na akci měsíce dopředu, nechtěli jsme zklamat.

Onen den nastal a naše skupinka stála už za oponou.
"Já jsem tak nervózní." Řekl jsem s klepavým hlasem
"Neboj, nacvičovali jsme dlouho, určitě to bude dobrý!" pousmál se na mě Jaehyuk a nastavil ruku dopředu. Dal jsem na ni tu moji a přidali se i další členové.
"Wonder Kids hwaiting!" jásali jsme slavnostně, opona se zvedla a my jsme přistoupili. Všechno šlo hladce, jak jsme plánovali, měli jsme zazpívat 2 písničky, jedna z nich byla hodně energická, že jsme přinutili diváky k pohybu. Ta druhá byla více baladová a u té jsem se na chvilku zasekl, když přišlo na moji část, můj hlas začal divně přeskakovat a ten ton jsem úplně změnil, naštěstí si toho nikdo nevšimnul.

Po našem vystoupení, si diváci přáli přídavek, ale to bychom pak změnili celý program a to jsme nechtěli. Také jsme si chtěli užít festivalu, běželi jsme do šaten se převléknout.
"To byla paráda, líbili jsme se jim." Řekl jsem vesele
"Jak jsi změnil ten tón, to by mě vážně nenapadlo." Chválil mě Jaehyuk
"Víš, já to neudělal schválně."
"Nekecej."
"Já nevím, prostě mi přeskočil hlas."
"Aha, náš Yungwoo začíná mutovat." Poklepal mě po zádech, jako kdybych se právě naučil chodit. "Dobrý zas yo." Znenadání jsme se oba začali smát.
"Dneska si to užijeme!" řekli jsme oba nadšeně

Knock knock ozvalo se od dveří. Dveře se otevřeli a do nich vstoupil jakýsi muž v černém saku. Měl nagelovaný vlasy a vypadal nějak důležitě. Vypadal jako nějaký bohatý byznysmen, brýle se mi leskly od světla. Jaehyuk k němu přistoupil a celého si ho prohlédl
"Pane, nezabloudil jste?" zeptal se ho nevěřícně
"Vůbec ne, spíš naopak jsem něco velkého našel." Oba jsme nechápali jeho pointu, pak ke mně přistoupil, trošku se sehnul, aby na mě lépe viděl. Sundal si jeho brýle a já v jeho očích zahlédl jiskru čehosi šibalského.

"Jsem jeden z velkých mužů SofP agentury, a talenty jako jsi ty, dlouho hledáme." Řekl navýšeně, sáhl pod sako a vytáhl z něj jakousi vizitku.
"Tudíž bude nám potěšením s vámi v budoucnu spolupracovat." Podal mi vizitku a potřásl mi rukou bez otálení.
"Jestli se rozhodnete pro, tak nám zašlete zprávu, podrobnosti jsou na vizitce." Muž si vzal svých pár švestek a odešel. Já jsem nevěřil svým očím, oni mě vybrali.

"Vybrali mě yo yo yo!" měl jsem takovou radost, sice jsem to ještě nepobíral, ale nohy se mi začali hýbat jako ztřeštěný. Odskákal jsem k Jaehyukovi
"Proč neskáčeš se mnou?" zarazil jsem se
"Hádej asi čím to je!" Řekl na mě naštvaným hlasem
"Hyung, co se…" nedořekl jsem
"Víš co, jdi si, ale pamatuj, mě už neuvidíš!" křikl na mě, odkráčel si to ke dveřím a silně zabouchl. Sklesl jsem na kolena, na jistou dobu se ve mně vyměnilo tolik emocí. Nerozuměl jsem, co jsem udělal špatně?



Neviděl jsem Jaehyuka jistou dobu, ve škole se mi vyhýbal a dělal, jako kdybych byl vzduch. Docela mě to štvalo, ale z druhé stránky mi bylo smutno. Chyběla mi jeho společnost, všechno hezké co jsem zažil, bylo s ním, tak proč se to rázem změnilo a teď jdeme chodbou jako dva úplně cizí lidé?

Zvonění ohlásilo konec výuky, studenti se rozutekli směrem k východu. Následoval víkend a všichni si domlouvali akce, co podniknout zábavného, kromě mě. Měl jsem spoustu přátel, ale ani s jedním jsem si nebyl natolik blízký, abych s ním sdílel svůj volný čas jako kdysi s Jaehyukem.

Kráčel jsem pomalou chůzí městem domů. Přitom jsem se koukal směrem nahoru na budovy, kde se vyskytovali billboardy slavných.
"Taky bych tam jednou chtěl být." Mumlal jsem pro sebe, ale pak jsem si vzpomněl na Jaehyuka. "Chci, abychom tam jednoho dne mohli stát spolu, ale já mám teď jen jedno z toho. Sláva nebo kamarád?" tato otázka se mi honí hlavou často. Najednou jsem před sebou viděl známou postavu, jak taky vzhlíží k plátnům. Ano byl to Jaehyuk. Přistoupil jsem k němu.

"Jaehyuk hyung…" promluvil jsem na něj, neodpověděl mi, jeho výraz byl prázdný.
Stáli jsme tam nehybně nějakou dobu, až konečně promluvil.
"Víš, jak moc chci stoupnout ke hvězdám? Víš, jak moc jsem se nadřel? Víš, jak moc mi na tom záleží?
Ani nevíš jak bolestné je, zažít zklamání. Já jsem měl být vybrán ne ty! Co ty jsi pro to udělal? Nic!" jeho tón zvyšoval na síle, ze zoufalství mi začal klepat rameny.

"Hyung…" nevěděl jsem co na to říct, v ten okamžik jsem chtěl umřít. Cítil jsem jeho bolest, a velkou zášť vůči mě. Byl to hrozný pocit, vzbudila se ve mně panika, myslel jsem, že je to moje vina, jak se teď cítí. Po tváři mi začali stékat slzy.

"Omlouvám se, já nechtěl, věř mi!" dostal jsem se z jeho sevření a utekl pryč.


Doma jsem na to chtěl zapomenout, byl jsem zničený. Všiml si toho můj bráška.
"Yungwoo copak se děje." Přišel ke mně
"On mě nenávidí!" vrhl jsem se mu do náručí a začal znovu brečet.
"Kdo tě takhle zničil? Kdo je ten bídák?"
"Jaehyukiee mě nenávidí a můžu za to já!" vstal jsem a šel do šuplíku pro danou vizitku. Pousmál jsem se "On je pro mě důležitější než můj sen." Zavřel jsem uslzený oči a pomalu jsem roztrhal ten papír.Yungsoo mě chtěl zastavit, ale bylo již pozdě. Abych se na ty kousíčky už nemusel dívat, hodil jsem je do koše.


Konečně jsem byl volný od zátěže, ale s prostého důvodu jsem se i nenáviděl. Nálada se mi moc nezvedla, protože Jaehyuk se, se mnou pořád nebavil. Uplynul měsíc, co jsme spolu nepromluvili, pro mě to byl jako jeden věčný rok.

Jednou stal se zázrak.

Šel jsem ze školy jako obvykle Jaehyuk na někoho čekal u vrátek, prošel jsem přes něj a snažil jsem se na něj nedívat.

"Yungwoo-yah!" zavolal na mě, otočil jsem se a on mě objal, až mi spadla školní brašna.
"Jae-hyuk?" řekl jsem překvapeně

"Yungwoo-ah omlouvám se ti za všechno!" řekl třepajícím hlasem a objal mě ještě pevněji
"Zranil jsem tě a za to se hrozně stydím, promiň mi to! Byl jsem sobec a špatný kamarád!"
Mžiku jsem se cítil, jako kdybych se vznášel. Byl to tak hezký pocit. Objal jsem ho zpět.

"Chci, abys šel dál za svými sny." Zmírnil sevření, podíval se mi do očí
"Ale já nemůžu…" znejistil jsem
"Ale můžeš. " podal mi vizitku, kterou jsem kdysi zničil, ale tentokrát byla slepená.
"Jak jsi?" dal mi prst na ústa

"Chci, abys věděl, že si toho vážím, co jsi pro mě udělal. A neboj, já tě doženu." Řekl mi klidným hlasem a znovu mě pevně objal. Já se v jeho náručí málem roztekl.
"Hyung s-saranghae yo ♥" pošeptal jsem mu sladce do ucha
"Já tebe taky."
Když jsme se na sebe podívali, všimli jsme si, že tu naši scénu pozorovala celá škola.

"Kyaaaa oppa vy jste tak roztomilý!" začali nám tleskat spolužáci i další. Oba jsme se na sebe podívali a smáli jsme se sami sobě.

"Um, Yungwoo chtěl bych ti někoho představit." Řekl nervózně, z davu přišla jedna dívka se sladkým úsměvem. Chvilku jsem nechápal, ale ona ho chytla za ruku. Hned mi došlo o co tu jde. "Já a ona spolu chodíme." Moje oči ve tvaru slziček se zvětšili. "Heee? Co? Kdy? Jak?" koktal jsem

Kolik překvapení jsem já za život zažil, to se nedá spočítat. Přál jsem mu dobrý vztah s jeho novou přítelkyní, ale nemusel s ní trávit víc času než se mnou. Grrr…

To je jedno, o par týdnů později jsem odjel do Soulu praktikovat. Byla to pěkná fuška, stíhat školu a další moje záležitosti. Byl jsem 1 zvolený člen D.B.Boyz hezký ne?

O rok později ve stejný měsíc kdy jsem byl přijat mě Jaehyuk překvapil, dokázal to, byl dalším zvoleným. Jenže se kvůli tomu musel vzdát své přítelkyně….





2 Část - Současnost

Nad Soulem se začali schylovat velké, černé mraky, které co nevidět začnou chrlit déšť. Rozjasněný blesk osvítil celý Soul, a po několik sekundách se ozval hluboký hrom. První kapky dopadli na suchou zem metropole. Aktivita lidí v ulicích se zvětšovala, mnoho lidí hledalo místo pro ukrytí, někteří zas vytáhli své deštníky a pokračovali dál za svými povinnostmi. Déšť byl tentokrát prudší, než se zdálo. Způsobil malou nehodu na hlavní dálnici směrem na letiště. I malá nehoda může způsobit hodinový silniční kolaps. A to ve chvíli, kdy to nejmíň potřebujete. Dva luxusní vozy si též musí vyčkat na zprovoznění silnice.

"Sakra, dnes vážně nemáme štěstí!" bouchl do postranního okna manažer. Tři členové sedící vzadu nějak nereagovali, byli zamyšlení nebo sledovali déšť jak dopadá na zem a tvoří jakési kružnice. V dalším vozu nálada nebyla o moc lepší.

"No tak, co je s váma? Normálně se do Japonska vždy těšíte." Řekl manažer k nim, jeho pokus navázat rozhovor zjevně nevyšel.

"Ach~ chlapci, dobře, tohle je závažná situace. Jdete proti největšímu podniku J.K., víte co asi následuje ne? Vaše aktivity v J.K. jsou pozastaveny, ale v Japonsku musíte pokračovat jako obvykle. Takže, se prosím chovejte normálně, aby si nikdo ničeho nevšimnul." Upozorňoval je

Hluboké ticho ze zadu se prolomilo. "Budeme se snažit, ale myslím, že je to zbytečný, media se šíří rychlosti světla." Řekl sklesle Minki a pokračoval ve výhledu z okna. Auto se už hodinu nepohnulo.

Manažer se zdál být už dost nervózní, co bude následovat za mořem. Zvenčí se ozývali klaksony automobilu a zvuk deště narážející o kapotu. Začínala se dělat i mlha jak se stmívalo. Yungwoo začal vzdychat nudou, jak už má rozseděný zadek. Vytáhl zpod kapes mobil se sluchátky a spustil si hudbu. Zavřel oči a pokoušel se usnout. První písnička zazněla a jeho myšlenky se pomalu nechávali unášet melodii. Dlouho mu to nevydrželo, protože mobil vyzváněl tón přicházejícího hovoru. Yungwoo se polekal a mobil mu poposkočil do vzduchu. Celý rozespalý hovor přijme bez zjištění volajícího.

"Y-yeoboseyo?" řekl rozespale, hovor byl přesměrován na reproduktor a kamery. "Yung~ jseš to ty? Ah~ dlouho jsme se neviděli, tak mě napadlo ti zavolat. Jak se vede?" ozval se rozveselený hlas ze sluchátek. Podle jeho výrazu na display se zdál být happy.

"Jaehyuk hyung…to je mi, ale milý rozhovor. Mám se dobře, a co ty?" jeho nálada se zlepšila až poté co uviděl svého nejlepšího kamaráda
" Umm, jsi nějaký skleslý chlape, co se děje, řekni mi to." Svraštil obočí nepokojností. "Nic se neděje…jen" vymlouval se Yungwoo a snažil se usmívat. "Zrovna čtu o vás jeden vážně pěkný článeček v novinách, stojí tam - Skupina D.B.boyz proti SofP Entertainment, hm jinak se vážně nic neděje viď Yungwoo-sshi?" řekl ironicky jeho blízký přítel. Yungwoo se zhluboka nadechl a chtěl mu všechno vylíčit.

"Věci se mají takhle---" skočil mu do hovoru Jaejin. "Yeh Jaehyuk, jak si žiješ? Co Super Senior, viděl jsem váš nový videoklip, je vážně super. Wow hezký účes. " Řekl mu Jaejin mile a odtrhl sluchátka z telefonu, aby si mohl povídat taky. "Díky, zrovna mě tu upravují do Star Kinga. Dobrý, to už stačí, děkuju." Děkoval skrz telefon vizážistce.

"Hey, s kým to telefonuješ beze mě?" ozval se z telefonu další známá tvář. "Leesu (leader tzv. skupiny Super Senior) hyung annyeong!" pozdravili ho teď všichni tři přítomni na zadním sedadle. "Ah D.B.Boyz annyeong!♥ Kde máte zbytek kolektivu?" zeptal se

Tři členové znovu nasadili skleslý obličeje. "Co se děje? Řekl jsem něco spatně? Ouch! To bylo za co?" bouchl ho do hlavy jeho kolega, kterému zrovna seděl na klíně. "Za 1 přes tebe nic nevidím, a za 2 víš přeci co se teďka mezi nimi děje ne?" řekl mu Jaehyuk. "Ano, to vím, ale nemusel jsi hned mlátit svého drahého vůdce." Řekl kňouravě. Tři muži v autě se z jejich scény začali chichotat. "No vidíš, oni se nám smějí." Pokáral ho Jaehyuk ,aby ho přestal nípat do kolena. "Víš, jak mě ta tvoje rána bolí, pofoukej mi ji, jinak ti neodpustím a budeš potrestán po mém způsobu." Ušklíbl se na něj šibalsky.

"Ok jen nekňuč. Uvidí nás další lidi." a sklonil se k jeho hlavě a slabě ji pofoukal. "Hm mnohem lepší." Usmál se na něj zlověstně, že pokaždé jeho mladší členové udělají to, co si zamane. "Ehm zpátky k tématu, co vás přinutilo odstoupit z funkce?" otázal se jich Jaehyuk přes ramena svého vůdce, který měl výborný výhled na obrazovku.

"My…prostě k tomu máme své důvody." Řekl v zápětí Jaejin. "Aha, radši se do toho nebudeme míchat. Víte že, ty holky co měli nastoupit jako nová skupina, se teď bojí." Muži na druhé lince zbystřili.
"Cože, ty myslíš ty malý holky?" zeptal se jich Minki šokovaně
"Yo, a mám tušení, že to je kvůli tomu vašemu incidentu."
"Stejně SofP najde řešení jak si je znovu spoutat, takže je to vcelku jedno."
"Super Senior Leesu a Jaehyuk na scénu!" zavolal na ně MC. Leesu se pomalu zvedal z Jaehyukova klína. "Tak yo chlapci, mějte se a hodně štěstí." Rozloučili se s nimi jejich kolegové. "Yung, dlouho jsme si nezakopali, musíme si to vynahradit, zatím bye." Mrknul na něj naposledy Jaehyuk pak se hovor ukončil.

Tři členové byli natolik zaneprázdněni hovorem, že si ani nevšimli jedoucího auta. "No vidíte, to nám s nimi pěkně utekl čas, ach chtěl bych s nimi znovu být." Zdechl si Yungwoo

"S nimi nebo s ním?" zeptal se ho Minki nepokojně
"Co máš na mysli?" otočil se směrem k němu
"No co asi, ten tvůj Jaehyukie nebo jak mu to říkáš."
"Aha, o tohle tu jde, ty žárlíš viď." Pošťoural ho Yungwoo na čelo
"Ne." Otočil se bokem k oknu. "Moc nekecej." Obrátil ho zpátky blíže k němu a lehce ho políbil na líce. To Minkiho totálně rozproudilo krev a posadil si svého přítele na klín pro další polibek, ale tentokrát na rty.

"Fuj, kdo se na to má koukat." Stěžoval si Jaejin znechuceně. Oba se k němu obrátili se šklebícím obličejem. "Ty máš co říkat prase jedno!"
"Co?"
"Takže ty a Joonho tohle vůbec neděláte viď? My dva se aspoň nezamykáme v pokoji a neděláme podezřelý zvuky." šťourali do něj oba dva
Z Jaejinovi hlavy teď ustupovaly obláčky páry, byl natolik červený, že se to ani nedalo popsat. Minki a Yungwoo se začali chvástat smíchy. "Chceš to pustit? Mám to nahraný."

Jaejin bez myšlený sebral Minimu mobil z ruky, a hledal daný záznam na smazání.
"Slibte mi, že o tomhle budete mlčet." Prosil je Jaejin
"Neboj, udělali jsme si kopie, ale Changhyun o tom nic neví, ten by se zbláznil, když o něm mluvím, co asi dělá naše další polovička? Hm to je jedno. Teďka se otoč ať můžeme dokončit to, co jsme začali." Naznačoval mu Minki mávající se rukou, a přitom si Yungwooho stáhl dolů na sedačku vozu. Jejich rty se v záchvatu vášně spojili a užívali si jeden druhého.

"Geeh…dobře tedy, ale mlaskat u toho nemusíte." Stěžoval si Jaejin zády k nim.
Jaejin se znovu zamyslel. Pršet stále nepřestalo.
"Joonho-yah, asi se na určitou dobu dlouho neuvidíme, natož abych se tě mohl dotknout."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 21. července 2011 v 8:08 | Reagovat

waw kawai ^^ Kdy pak bude další dílek? Hrozně se mi to líbí. Ten konec byl prostě úžasnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania