V zapadlé úzké uličce na kraji města. Tam byl sraz k probrání důležitých věcí současnosti. Ed měl spoustu špatných zpráv. Alespoň si to myslel. Zašel dál do tmavé, špinavé a dlouhé uličky. Prohlížel si staré ale bytelné stěny dvou cihlových domů, které nestály příliš daleko od sebe. Dva metry, víc ne! Cihly ještě stále měly tu červenou, kterou cihly mívají. Bylo divné, že jsou jako nové. Vůbec se do těchto míst nehodily. Přímo zanikaly v tom hnusu! Hnus? Strašně to tam páchlo, popelnice byli přecpané a většina obsahu se válela na zemi. Hnus? Zbytky jídla, použité tampóny, špinavý zubní kartáček, roztrhané hadry, které bývaly výstavními kusy oblečení, zvratky neznámého nebo dokonce lidské výkaly. Byl to hnus! Hnus?
"To je hnus."poznamenal Ed pro sebe. Hnus to byl, bohužel to bylo i místo setkání. Jeho nadřízený, nyní uprchlík před zákonem, neměl smysl pro lidské podmínky. Ed se znova rozhlédl po tom hnusu. Ne určitě neměl!
To, co ho žralo víc, byl fakt, že si s jeho generálem vyměnili role v příběhu. Od kdy je Ed ten, co pronásleduje a Mustang pronásledovaný? Všechno bylo divné! Vražda, falešné obvinění i tato role, kterou Ed v současné situaci měl. Jediné, co nebylo divné, byl vývoj jejich vztahu v posledních dnech. To bylo, jak už pochopil, zcela přirozené.