close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 3

12. září 2010 v 15:12 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Naděje ukrytá ve Víře III.
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor
Délka : 3/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho, Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami.Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…



"Jaejin-ah, měl jsi pravdu, omlouvám se." Poklekl nad ním Joonho a žádal o odpuštění. Jaejin si v té chvíli cítil tak důležitě a vznešeně, konečně ho osoba se kterou léta soupeřil uznala. Bylo to až moc hezký na to, aby to byla skutečnost.

"Víš Joonho-ah, vždycky jsem chtěl být jako ty, ale nikdy jsem tě nedokázal dohonit. Teď však vidím, že jsi konečně uznal můj názor, toho si hodně vážím." Mírně se na něj usmál a podal mu ruku. Joonho vstal a zaklepal mu na čelo.

"Ťuk tuk ospalče, je čas vstávat." Velké bušení od dveří se linulo po celém domě. Bylo to až moc nepříjemný, aby se to dalo ignorovat. Jaejin chmurně otevřel jedno oko. Silné bušení a cinkot zvonku stále zesilovalo, až nabral rytmu. Jaejin se vzápětí probral, hodil na sebe tričko a šel ke dveřím. Zvolna otevřel dveře do malého úhlu, ale pak někdo rozevřel dveře a snažil se vejít dovnitř. Jaejin si uvědomil co se děje.

"D.B.Boyz's Jaejin, je to pravda chcete odstoupit ze společnosti?" ptala se ho jedna reportérka. Jaejin vykulil oči a viděl před sebou bandu novinářů a zpravodajů z TV. Ze všech stran se blýskaly blesky fotoaparátů a kamer. Jaejin tam překvapeně stál. Vlasy rozcuchaný jako vrabčák a v trenkách od značky Calvin Klein.XD

"Hyung co se děje?" přišli za ním Minki a Yungwoo. Oba se podívali ven a taky zůstali stát nehybně na místě, než přijel černý vůz. Z něj vystoupil jejich manažer a ochranka. Brzy se dostali skrz dav, a podařilo se je dostat do auta.

"Vy už vážně nemáte mozky nebo co?!" nadával na ně manažer a hodil jim dozadu oděv.

"Po včerejším skandálu, se o vás šíří správy po celé Jižní Koreji."

"…" odpověděli mlčením

"Ach co mám s vámi dělat, jedeme do agentury, tam si popovídáme."



Tři členové se posadili na pohovku a vyčkávali, co se stane dál.

"Za chvíli přijde ředitel i s komisí a rozhodne, co bude dál." Manažer vypadal ustaraně, jako kdyby celou noc nezamhouřil oči. Asi byl rozhořčený ze včerejší události.

Brzy dorazil i zbytek skupiny, sedli si též na pohovku, ale tentokrát s velkým odstupem od těch dalších vedle nich. Za celou dobu čekání mezi nimi nevyšla ani hláska. Napětí bylo až moc vysoké. Yungwoo se hlasitě protáhl.

"Aaah ~." Všichni se rázem otočili za ním.

"Nanda yo~?" Řekl svým protáhlým napůl japonským hlasem. Ostatním z toho bylo znovu do smíchu jako dřív.

"Jako vždycky ses trefil do jazyka." Smál se mu Changhyun a přitom si plácl s Minkim

"Oi vy dva, nechte mě být." Nafoukl se. Ostatní jen velký LOL

Dveře se následně otevřely a do nich vešel ředitel s celou řadou dalších lidí. Pět mladíků se okamžitě zklidnilo a znovu nastavili kamenný výrazy. Ředitel se postavil k velkému plátnu před nimi.

"Prosím zpusťte video." Dal pokyn spolupracovníkům. Žaluzie se uzavřely, aby vzniklo dobré světlo na promítání. Na plátnu se objevili snímky z doby jejich debutu.

"Co to má být?"

"Takhle jste hoši začínali, nejsou to pěkné vzpomínky?" dodal ředitel. Pak, ale naskočilo něco jiného.

"A toto je ze včerejška plus dnes ráno." Celý ten záběr ze včerejší události byl zachycen na kameru. Jaejin se divil, jak se tohle dostalo do televize.

"Zdá se, že tři členové ze slavné skupiny D.B.Boyz se bouří proti agentuře. Co se stane dál se skupinou?
Že by to bylo kvůli neshodám mezi členy nebo snad i něco víc?" oznamovala reportérka. Ředitel video zastavil, dal si ruce v týl, vzdychl si a nakonec zpustil svoji řeč.

"Tohle všechno jste spáchali za včerejšek, pobavili jste se? Sečteno podtrženo, jsme schopni toto přehlížet, ale bude vás to stát mnohem víc práce než dosud. Taková ostuda pro společnost, umíte si to představit?! Celá Jižní Korea teď nemluví o jiném tématu, nebudu se divit jestli se to dostane i do Severní Koreje." Zlobil se na ně ředitel

"Pane, až tak špatný to není, nyní budou všichni občané kupovat jen spodní prádlo od Calvin Klein, to bude dobrý obchod ne?" zkoušel manažer uklidňovat situaci

"Ano, ale patří snad podnik Calvin Klein do naší společnosti?" zeptal se ho ředitel nepříjemně

"Ehm…ne?" odpověděl manažer bázlivě

"Takže jaký z toho budeme mít my požitek?"

"Nulový?" Ředitel šel k němu blíž, poklepal ho na rameno a pousmál se na něj (ironicky)

"Pane Lee, máte rád svoji práci viďte? Byl bych rád, abyste se do toho už nemíchal ano." Jeho ton
ho vystrašil, navíc se cítil hrozně znemožněn. Podíval se na kluky, a poslal jim vraždící pohled.

"Tohle mám u vás hošani." Mumlal si pro sebe

"Takže jak už jsem řekl, odteď začneme na novo, jako před 5 lety, kdy jste ještě byli malý puberťáci. Ale v té době jste ještě byli hodní puberťáci. Já mám rád, když je pořádek, tak vás předem varuji, ať se to už neopakuje." Spolupracovníci jim položili na stůl nové listiny.

"Buďte tak laskavý a podepište to. Za hodinu mám další důležitý meeting a nemám čas se s vámi zahazovat." Pět dospívajících mužů uchopili pera, chvilku zaváhali, ale pak Jaejin smetl listinu ze stolu.

"Nic podepisovat nebudu!" odfrkl

"Já taky nemám zájem!" přidal se Minki

"Jsme unavený z toho, jak se s námi zachází, my tu končíme." Dořekl Yungwoo, jejich vůdce očekával, že něco takového řeknou, ale řekl si, že to řešit nebude.

"Co to má znamenat? Neříkejte, že proti nám podáte žalobu." Řekl překvapeně ředitel

"Ano a taky to vyhrajeme. Ukáže se, kdo tady klame." Řekl Jaejin sebevědomě

"Prosím vás, vždyť je to směšné, ale ať je po vás, abyste toho pak nelitovali."

"Ne oni jen žertují, viď Jaejin-sshi." Snažil se ho manažer umlčet a zachránit situaci. Jaejin jeho ruku odstranil ze svého obličeje.

"Spíš naopak, nikdy jsem nemluvil vážněji." Řekl a přitom se podíval na Joonho

"No tak Joonho-ah řekni něco, jsi přece na mojí straně ne?" říkal si v duchu. Joonho si brzy všimnul, že mu dává znamení.

"Akceptuju Jaejinovo rozhodnutí, ale já sám s tím nesouhlasím." Odpověděl Joonho stále s neutrálním výrazem.

"Aah já bych si dal rámen. Včera jsem chtěl zajít do té japonské restaurace, ale někdo mi mé plány zruinoval. Já souhlasím s Joonho, myslím si, že je tohle zbytečný." Řekl Changhyun

"Prosím tě, aby ses nezbláznil kvůli tomu, že si se nenajedl." Divil se Yungwoo

"Hyung, znáš mě moc dobře, jsem nevrlý, když se pořádně nenajím. Navíc,nemám rád, když mě přehlížíte a vůbec mě neposloucháte." (začíná být naštvaný)

"Heeh co ti pořád vadí? Proč někdy nemůže být po mém, nee hlavně že ty musíš mít poslední slovo." Rozčiloval se Jaejin na Joonho. On se ho snažil ignorovat a pořád koukal směrem do země. Jaejina to vytočilo až k němu přistoupil chytl ho za límec u košile a zvedl ho, aby ho přestal ignorovat. Joonho zachoval svoji důstojnost, uvolnil se z jeho sevření a odstrčil Jaejina zpět.

"Ty to pořád nechápeš viď? No nic nebudu to řešit, prostě mám jiný názor."

"Já to chápu moc dobře. Prostě ti vadí, že tentokrát to není po tvém co?" ukazoval na něj. V místnosti se zpustila hádka mezi členy. Ostatní je museli od sebe dostat, aby nakonec nepřišlo i něco horšího.

"No yo jasný, víš co jdi si za svojí maminkou stěžovat!" Křičel na něj Yungwoo když je od sebe odtrhávali. Minki ještě Yungwoo neviděl tak nepříjemného na Changhyun.

"Kluci klid." Zkoušel je uklidnit

"Ty bys taky mohl tancovat v gay baru." To Changhyun už přehnal až Minki zčervenal vzteky a nejradši by mu jednu vrazil. Naštěstí přišla ochranku a kluky rozdělila.

"Vidím, že tady máme dva rozdílný názory. Hm to bude zajímavý." Zakřenil se ředitel







III - 2 část
Jaejin's past

Annyeong!<3 Já jsem Kim Jaejin to asi všichni snad víte ne? XDD Teď vám povím něco z mé minulosti yu, tak mě pečlivě poslouchejte.^^

Narodil jsem se v městečku zvaný Gongju. Bylo tam celkem příjemně. Bydlel jsem spolu s mými rodiči a 7 staršími sestrami. Nebyl jsem nějak zvláštní od ostatních dětí v mém věku, jen rozdíl možná byl v tom, že jsem byl trochu zženštilý. No co by se dalo čekat, přeci mám 7 sester XD, které se o mě rády staraly a někdy…mě oblékali do holčičích šatiček, navíc mě to ani nevadilo, hlavně že jsem si užil legrace. Jako dítě jsem měl dost kreativní nápady, každý den jsem si hrál na různé role, co dělávají dospělý. Každý den jsem byl za někoho jiného, až nadešel den.
Když mi bylo asi 13let, pořád jsem byl velice hravý, ale časem jsem se uklidňoval. Jednoho dne jsem koukal v podvečer na televizi, před mým oblíbeným pořadem dávala jedna show. Normálně mě to moc nebaví, ale tentokrát mě to vážně chytlo. Vystupovala tam jedna skupina. Páni ti to rozjížděli. Líbili se mi ty efekty okolo, světla, reflektory a všechno. Když dozpívali, diváci začali tleskat a křičet. Tehdy jsem si uvědomil, že to musí být vážně paráda tam stát. Chtěl jsem být jako oni, hned jsem to chtěl oznámit mamce.

"Umma, už vím čím se stanu, až vyrostu!"

Umma se na mě usmála jako vždy. "Vážně, tak to ti držím palce." V té době si asi myslela, že mě to přístí den znovu přejde, ale realita byla jiná.

Od té doby jsem začal cvičit svůj zpěv. Nepřál bych vám, být v našem domě, protože ty začátky byli vážně hrozný. Moje sestry musely odcházet z domu, když jsem chtěl nacvičovat.
Divil jsem se, že nám nepraskla okna. Věděl jsem, že vlastní nacvičování nestačí a proto jsem se přihlásil do školního sboru. No, ale stále to nebylo ono. Říkal jsem si, jestli by nebylo lepší to vzdát a stát se něčím jiným, třeba podnikatelem. Po těžkém dni jsem si sedl před pohovku a zapnul TV. Znovu tam běžela ta známá show, zrovna probíhal rozhovor s tou skupinou, kterou jsem měl v oblibě.

"Nikdy se nevzdávejte svých snů, sny nás dělají člověkem, jací jsme nyní." Řekl jeden ze zpěváků, v tom okamžiku se mi rozsvítili oči, tyto slova mi dodaly víc síly a odhodlání pokračovat dál. Začal jsem na svém hlase pracovat tvrději a vážně se to vyplatilo, lepšil jsem se.



Po 3letech později

Oh to jsem ale vyrostl co? No abych se vám popsal, mám černý vlasy XD. Jako každý asiat, nevím proč, ale holkám se líbí moje oči. Jsou prý hodně pronikavý, a dají se jimi poznat, co mám na mysli. No yo no, ale hrozný je to, že jdu po ulici a jeden kluk se mě zeptá, jestli mu nedám svoje telefonní číslo. Copak vypadám fakt jak holka?
Měřím asi 174cm. Jak jsem začal cvičit s mým hlasem, tak jsem taky začínal zapomínat na pravidelnou stravu a dost jsem zhubnul, ale to není podstatné.

Jednou jsem šel ze školy, a viděl jsem leták přilepený na sloupu. Tento byl obzvlášť barevný, tak jsem si ho šel přečíst, stejně jsem čekal na autobus domu.

Talent Casting ve zpěvu - to přesně stálo na tom letáku. Oh byl jsem tak nadšený, odtrhl jsem ho a přinesl ho domu. Tohle byla moje šance. Umma z toho, ale moc nadšená nebyla.
Nechtěla mě pustit, protože ten casting probíhal v SEOULU.

"Ne, je ti teprve 15 let, jsi ještě moc mladý na to abys cestoval. Počkej, až se bude konat něco tady." Odsekla mi

"Ale umma mě už je 16!"

"Podle amerického kalendáře je ti pořád 15!"

"A odkdy se my Koreici řídíme podle amerického kalendáře?"

"Od teďka, hlásili to v rádiu."

"Umma, tohle není srandovní."

"Co škola? A další tvoje povinnosti, já ti říkám ne!"

"Já nejsem bezbranná holčička!" byl jsem hodně zklamaný z máminy odpovědi. Nechtěl jsem brečet, ale nějak se ty emoce do mě vryly, až to nešlo udržet. Moje starší sestra mě viděla. Chtěla si se mnou promluvit, ale já jsem neměl náladu.

"Měla bys mu dát šanci. Víš, jak tvrdě pracoval, aby se dostal tam kde jsou jeho idolové?"
Přimlouvala se za mě moje noona.

"Já vím, ale bojím se o něj, aby nepřišel pak domů ještě víc zklamaný."

"Nech ho to aspoň zkusit."

"Poradím se ještě s vaším appa."



Musel jsem se s tím nějak smířit, nikam nepojedu. Možná je mi to souzeno, abych zůstal na stálém místě. Tato záležitost nebyla nějak levná, věděl jsem, že na tom finančně nejsme extra dobře. Uvědomil jsem si, že to je ode mě docela sobecký, ale přeci se jedná o velký krok kupředu. O týden později umma a appa přišli do mého pokoje. Viděli mě jak si pořád prohlížím leták a shlížím z okna na hvězdy.

"Broučku, my jsme se s appa rozhodli…"

"Nebojte, jsem v pořádku, nemusíte si o mě dělat starost, už jsem se s tím smířil."

"Můžeš jet."

"Heh?"

"Už jsme pro tebe všechno zařídili. Pozítří můžeš vyrazit." Řekli mi oba rodiče vlídně. Myslel jsem si, že se jedná o žert, ale vážně mi to dovolili. S radostí jsem je objal. Po tváři mi začaly stékat další slzy - slzy radosti. Pro jednu stranu jsem byl šťastný, na druhou jsem byl smutný. Přeci opouštím svůj domov, rodinu, kamarády. Bylo to smutné, ale nějak jsem to překonal, mí přátelé mi přáli hodně štěstí. Když jsem se s některými loučil, bylo mi opravdu těžko.
Pro další krok do úspěchu, jsem musel něco ztratit, takové to v životě bývá.

No nevím, jak se to stalo, ale nyní jsem na nádraží a čekám na můj vlak směrem do SEOUL. Jsem za to mé rodině moc vděčný, konečně si můžu splnit svůj dávný sen. Klepe se mi tělo od nervozity, ještě nikdy jsem SEOUL nenavštívil, tedy ano, ale to bylo ze zájmu činnosti školy. Tentokrát je to jiný, jedu tam žít nový život.


Cesta se mi zdála věčná, nemohl jsem klidně sedět na sedačce, klepal jsem nohama, až jsem z toho rušil spolucestující.

Wooaah, konečně jsem dorazil na místo a vystoupil z vlaku. Nemohl jsem uvěřit mým očím, byl jsem v Seoulu. Tady to žije, tolik nástupišť, značek a lidi všude pobíhali jako hejno mravenců. Vytáhl jsem si mapu města, vyšel z nádraží…

"Myslím, že jsem v koncích."

Budovy se tyčily až do oblak, tolik světel jsem ještě neviděl, hodně se toho tady změnilo od mé poslední návštěvy. Lidi do mě začali strkat, asi jsem moc překážel u vchodu.

"Super a co teď?" říkal jsem si, nejprve jsem si musel najit střechu nad hlavou, a druhý den se zapsat do nové školy, a to nejdůležitější přihlásit se do konkurzu. To se lehce řeklo, vždyť já nevěděl kde začít. Bloudil jsem městem, až do stmívání, nechtěl jsem ukázat rodičům, že jsem slabota, nějak jsem to musel zvládnout. Pak jsem došel do klidnější části města. Zde se už vyskytovaly menší domky. Měl jsem štěstí, jeden byt byl k pronájmu.

"Tolik? Copak vlastním miliony?" V tom mě nějaký kluk srazil na kole, ani se neomluvil a jel dál, hulvát jeden. Vypadli mi všechny moje věci, v tom začal foukat silný vítr a odvál mi moji mapu i s tím letákem letěl směrem do parku, až mi zmizel z dohledu.

"Hledáš tohle?" poklepal mi jeden kluk na rameno, v ruce držel mojí mapu.

"Ano, mockrát ti děkuju." Uklonil jsem se mu a šel si vlastní cestou

"Počkej, tady máš ještě ten leták."

"Umm, díky."

"Taky máš v plánu jít na casting?"

"Oh neříkej, že ty taky." Řekl jsem překvapeně

"Hehe, vítej na mé palubě, mimochodem já jsem Minsuk." Podal mi ruku přátelsky

"Já Jaejin." Přijal jsem jeho ruku

(Doufám, že jste nečekali někoho z členů, ne s těmi jsem se setkal později.)
Minsuk byl starší než já, ale rozuměl jsem si s ním dobře, ukázal mi Seoul. Dokonce mi dovolil bydlet u něj, rozdělili jsme si nájem. Ačkoli jsem si přesto musel sehnat brigádu, abych nebyl ve dluzích. Pro nás oba to bylo náročný.

Dny před castingem se blížili a naše nervozita se stupňovala. Měl jsem strach, aby mě nakonec nepřijali. Minsuk zpíval hezky. Chtěl jsem, abychom postoupili oba dva a zůstali spolu.

Oh a bylo to tady. Ten den, na který jsme tak dlouho čekali, ta fronta se zdála být nekonečná. Čekali jsme tam i přes noc, až druhý den v podvečer nadešel můj čas. Minsuk šel vedle do jiné místnosti.

"Annyonghaseyo." Pozdravil jsem. Vedle mě stáli i další účastníci. Na řadě byl jeden kluk, nevím proč, ale zdál se mi nějak povědomý. Ve zpěvu se zdál být dobrý, ale já jsem byl lepší. Porota si něco zapisovala.

"Připravil jsem si ještě malý taneček" řekl mladík, pustila se hudba a on se s ní začal pohybovat, moje oči se vykulily, oh s tělem to vážně uměl. Porota se pousmála a kývla hlavou. Asi je to zaujalo. V tom jsem si vzpomněl

"Aah to jsi byl ty! Ty jsi mě srazil na tom kole!" vyhekl jsem na něj

"Cože? O čem to mluvíš?" nechápal mě

"No jen nedělej."

"Nevím, nepamatuju se." Otočil hlavu s nezájmem, tohle mě vážně rozčílilo

"Ty…!"

"Klid prosím!!! Nebo si přejete, vyhodit?" zakřikla na nás porota, taková ostuda, chtěl jsem se propadnout do země. Za chvilku na mě přišla řada. Dal jsem do toho svoje nejlepší, všechno co jsem se za ty léta naučil, sice jsem k tomu nějak moc netancoval, ale snažil jsem se. Moje tělo jako kdyby bylo přilepené k podlaze, jen moje ústa se pohybovala.
Uf skončilo to, chtěl jsem si jen už lehnout, za týden měli přijít výsledky.

"Pošta je tu." Volal na nás pošťák. To muselo být ono, náš rozhodující okamžik. Rychle jsem obálku roztrhl.

"Nejsme si jisti s vaším výkonem, prosím přiďte znovu na rozhodovací kolo." To přesně stálo v dopisu, tato správa mě zaskočila. Co bylo na mým zpěvu špatně?

"Hyung, jak jsi dopadl?" zeptal jsem se ho, on mi nějak neodpovídal. Držel v ruce jeho dopis, a dost se klepal. Jemně jsem se dotkl rukou jeho ramena a on ji odstrčil.

"Nevzali mě jasný!" vyhrkl na mě rozzlobeně, celý den se mnou nepromluvil. Až po dvou dnech mi oznámil, že odjíždí zpátky domů. Chtěl jsem ho nějak ještě přesvědčit, ale on trval na svém. Balil si věci a chystal se k odchodu.

"Jaejin-ah bylo to s tebou tady pěkný, ale já už tu nemám co dělat, držím ti palce, ty to zvládneš." To bylo poslední, co jsem od něj slyšel, chtěl jsem ho ještě naposledy obejmout, ale on to nechtěl ještě víc dramatizovat. Zmizel mi před očima.

Ztratil jsem dalšího kamaráda, copak cesta za slávou bývá tolik bolestná?




Tak jsem dokončila další kapitolu, začíná se to přitužovat. Dokud budete mít víru v sobě tak všechno dopadne dobře.^^ Nevím jak mě napadla ta značka Calvin Klein prostě se mi objevila před obličejem, tak jsem ji tam hodila.Yunho is hot!O_O
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuro-nii Kuro-nii | Web | 14. září 2010 v 18:26 | Reagovat

Ahojky Kated, ano, ano další díleček už se pomalu píše :D takže se budeš za chvíli moci těšit na pokračování...xd sice nevím, jak dlouhé bude, ale snad budeš ráda :D

2 Flegy Flegy | 15. září 2010 v 20:56 | Reagovat

wow... moc dobré... práve som si dočítala všetky časti... inak ja som to prvé videla na jednom blogu myslim, či sa mi to len zdalo?? :-D

3 Kated Kated | Web | 15. září 2010 v 21:52 | Reagovat

asi jenom zdalo...teda aspon si to myslim Xd...harui mam dojem rikala ze to dala jeste nekam..mozna si to mohla nekde videt :-)zitra se ji zeptam. ale prvne vlozeny je to rozhodne u me XD

4 Verča Veselá Verča Veselá | 30. listopadu 2010 v 18:45 | Reagovat

Chceš mě zabít?? No.. prostě, já .. nemám slov.. nechápu jak jinak to říct,než slovy že je to dokonalé a úplně úžasné. Těším se na pokračování!!! (všechno co z nadšení a šoku dokázala říct ^^;;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania