close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

SVĚT V TEMNOTĚ-SÍLA ZTRACENÉ LÁSKY

24. května 2010 v 9:52 | Konduto |  Svět v Temnotě
9. Kapitola
SÍLA ZTRACENÉ LÁSKY

Nevěděla jsem, co mám dělat. Nevěděla jsem vůbec nic!
Vyšla jsem ven. Ve vnitř sem hold nemohla dýchat. Myšlenky jsem měla rozházené. Poprvé v životě sem byla opravdu zmatená. Založila jsem ruce na prsou, jak mě ovanul studený vítr a rozcuchal mi vlasy. Nepřemýšlela jsem, odkud se vzal. Na ničem mi nezáleželo. Nevnímala jsem chlad. Nevnímala jsem bolest nohy, kterou mi včera večer při napadení poranil jeden démon. Dokonce jsem nevnímala ani své srdce, které jednu chvíli uhánělo jako šílené. Věděla jsem, co to znamená. Tím jediným jsem si totiž byla jistá.
"Nemám ponětí, co se v takovýchhle situacích říká, ale……"
"Ale?"otočila jsem se k němu čelem. Snažil se, opravdu se snažil. Koukal na mě a já na něj. Poprvé jsem ho viděla jak se červená. Trochu mě to potěšilo.
"Ale rozhodně se nechodí do zimy jenom v tričku."řekl a podal mi mikinu. Já si ji vzala. Přiznávám, že trochu už mi zima byla. Když sem se do ní zabalila, usmál se na mě. On zřejmě problémy s tělesnou teplotou neměl.

"Co je?"
"Nic. Chtěla bys,…….potřebuješ ještě něco?"chtěl být pro jednou pozorný. Právě sem se totiž dozvěděla, že jsem reinkarnací jednoho dávného boha, takže se ani nedivím. V tu samou chvíli mě napadl ďábelský plán.
"Něco bych chtěla."nejdřív vypadal, že ho to potěšilo. Nevypadal tak, jeho to opravdu potěšilo. Pak se ale zamračil a na konec zkroutil obličej. A sakra, zapomínám pořád na to, že mi vidí do hlavy.
"Já se tu tak snažím a tobě vlastně nic není!"
"Nathanieli. Já věděla, že to vezmu rychle."řekla jsem na svou obhajobu.
"Jo? Tak proč si něco neřekla?!"byl naštvaný. To mě štvalo!
"Nemusel by ses přetvařovat, co?!"to ho zřejmě zasáhlo. Dobře mu tak! Pitomec jeden! Otočila sem se a ukázala mu záda. Dala sem mu tím najevo, že náš rozhovor skončil. On tam ale dál stál a čekal. Ušlo mi snad něco?............Podívala sem se mu do obličeje. On se pousmál a pohlédl někam za mě. Chtěl, abych se tam podívala taky, protože po chvilce stočil své zraky zpět na mě. Neváhala jsem! To, co sem viděla………až teď mi došlo, kde stojím. Přece jsme na dně jezera! Tak jak je tohle možný?!
Kolem mě samá voda. Něco jí drželo asi deset na deset metrů kolem nás dvou. Čím dál jsem zašla, tím víc se voda rozestupovala. Bylo to jako kouzlo, musela jsem to zkoušet pořád do kola jako malá holka.
"Já se nepřetvařoval, jasný! A ocenil bych, kdybys přestala přešlapovat sem a tam!"řekl mi můj démon. Došlo mi to! On šel za mnou, aby držel tu masu vody. Protože určitě věděl, že na to v tom rozrušení zapomenu. Pořád myslel jen na mě. Nedokázala jsem zadržet tu chuť ho obejmout a rozběhla jsem se k němu. Chytla jsem ho kolem pasu a hlavu si opřela na jeho rameni. Nebránil se, jen sem cítila, jak se ovládá. Jak dusí svojí touhu, jen aby mi neublížil. Bolelo mě to, strašně moc. Proto sem se odtáhla.
"Promiň, nechtěla jsem………."
"Ale chtěla."usmál se a podíval se nad nás. "Nic se nestalo."hleděl dál nahoru, i když musel vidět jen malý kousek oblohy. Vždyť jsme tolik metrů pod hladinou. Nepodívala jsem se. Stále sem musela hledět na jeho obličej. Přemýšlela jsem o všem.
Co je pro mě dobré a co špatné. Všechna pro a proti! Myslela jsem záměrně na svůj problém. Potřebuju tě Nathanieli! Víc než kdy před tím! Musíš mi pomoci ovládnout mé schopnosti. Ty, které nejsou lidské ale božské. Žádám tě! Prosím tě na kolenou!
"Na kolena klesat nemusíš, děcko."řekl mi. Zrudla jsem. Blbec!
"To ani nemám v plánu, staříku!"chvíli mezi námi lítaly blesky. Pak sem ale znovu měla zoufalý pohled.
"Opravdu si to přeješ?"otázal se. Pohlédla jsem mu do černých očí. Semkla jsem rty.
"Opravdu!"řekla jsem pevně. Můj démon jen vzdychl a chytil mě za ruku. Pak mě táhl někam pryč od domu, ve kterém byli všichni ostatní.
"Kam to jdeme?"
"Co nejdál od nich."řekl mi s klidem. Docela jsem měla strach jít do hloubky jezera a stát v kuželu s průměrem deset metrů a vížkou 501m, který se s námi pohyboval. Nathaniel byl ale se mnou. Držel mě za ruku. Cítil, že mám trochu strach a tak mi poskytl podporu. Usmála sem se a šla dál poslušně za ním. Pochodovali jsme docela dlouho. Únava mě donutila ptát se každou chvíli na tu samou blbou otázku.
"Už tam budeme?"
"Ještě ne."a tak to pokračovalo hodinu, než jsme došli tam, kam Nathaniel chtěl. Byli tu obrovské balvany a sem tam i nějaký druh rostliny, který sem neznala. Bahnitá půda kam se jen podíváš. No jo, hold jsem na dně jezera. Díky mému démonovi tu můžu stát a to jen tak nějaký smrtelník nezažije.
"Ty nejsi obyčejný smrtelník."řekl a zvedl jedno obočí. Ušklíbla sem se.
"No jo. Ale pochybuju, že dokážu zadržet vodu, jako to děláš teď ty."tak zvláštně si mě prohlídl a pousmál se. Co ví a já ne?
"Nic důležitého."odpověděl na mou nevyřčenou otázku. Začalo mě to otravovat! "Skus to."
"A co?"to mě vyvedlo z míry. Co mám zkusit? Pustil mou ruku a trochu poodstoupil.
"Držet vodu svou myslí. Svou vůlí."v tu chvíli zmenšil průměr kužele a já se ocitla pod vodou. Lapala jsem po dechu! Máchala jsem kolem sebe rukama i nohama. Něco mě však nechtělo pustit z hlubiny! Měla sem pocit, jako kdyby na mé noze byla zavěšená lodní kotva! Pohlédla sem nad sebe! Hladina byla daleko! Můj strach se zvyšoval! Nevěděla sem, jak se to dělá, ani jak se mi to včera povedlo! A na to, abych na to přišla, jsem měla hrozně chaotické myšlenky! Nedokážu to! Prostě nedokážu!
V tom voda ustoupila a já se ocitla zase v tom kruhu. Zhroutila sem se na kolena! Těžce sem dýchala a plivala vodu ze svých úst. Voda mi odkapávala z vlasů i s šatů. Snažila sem se zvednout. Přimět alespoň trochu své tělo k pohybu. Ale nedokázala jsem ani to. Můj dech byl stále těžší a těžší. Proč? Vždyť už jsem venku. Můžu zase dýchat. Tak jak to, že………..
"Nemůžeš popadnout dech?"ozval se Nathaniel po chvilce. Úplně sem na něj zapomněla.
"Co…..cosi to u…udělal?"chtěla jsem, aby to vyznělo naštvaně. Ale pravdou je, že sem promluvila potichu a koktavě. Jakoby mi slova dělala potíže.
"Já nic. To dělá tvůj strach, děcko."
"M….můj stra…strach?"zase ten divný hlas. Klepala jsem se, ale přitom se nemohla hnout. Mluvila jsem, ale nedokázala jasně myslet! Je tohle strach?
"Je to jedna z jeho forem."po chvilce sem konečně měla dost sil na to, aby zvedla hlavu.
"Proč si……mě sakra držel za nohu?!"můj démon na mě pohlédl. Vypadal zmateně. Pak přivřel oči a usmál se. Konečně pochopil, pitomec!
"Já tě nedržel, ty blbko!"
"Vidíš tady někoho jiného?!"vzdychl a ukázal prstem na mojí nohu. Koukla sem se. Obvazem prosakovala čerstvá krev! Teď když si to uvědomil i můj mozek, to začalo opravdu bolet! Chytla sem ji a kvůli narůstající bolesti si lehla na promočenou zem. Musela jsem vypadat opravdu strašně uboze. On tam stál a díval se na mě. Nevím, na co myslel, ale nechal toho. Přistoupil ke mně a vzal mě do náruče. Přes všechno, co mi dneska provedl, sem nedokázala odolat teplému objetí.
V jeho náruči jakoby se svět zastavil a bolest tišila. Netuším, jak to udělal, ale za pár minut sem spokojeně usnula.

=)Krásná zelená krajina jako pokaždé. Vítr příjemně teplý jako pokaždé. On sedíc vedle mě s úsměvem na rtech……..
"Jako pokaždé?"
"Jo."přikývla jsem a udělala zamyšlenou grimasu. On mé myšlenky znal.
"Tvá bolest se spojila se strachem a stahovala tě dolů."
"Já vím. Promiň, že jsem tě hned odsoudila."on se zamyšleně podíval na snovou louku, která se rozprostírala před námi. Tenhle pohled už sem znala. Stiskla sem mu ruku.
"Tu vodu sem na tebe pustil já."řekl tiše. Znělo to jako zpověď. Věděla jsem, že to dělal pro mě ale až teď sem si uvědomila, že se mu ten trénink příčí. Polkla sem.
"Omlouvám se. Kdybych věděla, že to nechceš………"
"Nezáleží na tom, co chci já! Ale co chceš ty!"vysmekl svou ruku a postavil se. Poodešel ode mě a já hleděla na jeho záda.
"Promiň."řekla jsem šeptem a sklopila hlavu k zelené trávě. Malou chvíli mě její barva zaujala. Byla to skutečně krátká doba a přece tak neskutečně dlouhá. Možná se cítil stejně, když hleděl do té nádherně zbarvené dálky. A možná taky ne. Nevím, jeho myšlenky sem neznala a v tom spočívala moje nevýhoda.
"Ty tomu říkáš nevýhoda?"konečně promluvil. Konečně se otočil a usmál se na mě. Konečně………Bylo mi jedno, co říká. V téhle chvíli ano.
"Hodně se zlobíš?"
"A na co?"
"Vždyť víš."
"Nevím."ušklíbla jsem se.
"Nevíš? Moje hlava ti dost napovídá, pane čtenáři myšlenek."on se jen usmál a založil své ruce do kapes od černých kalhot.
"Nechci každé tvé slovo nebo otázku vědět s tvé hlavy."
"Nechceš a proč?"postavila jsem se vedle něho. Pohlédl mi do očí a já v nich zahlédla tolik něžnosti a oddanosti. Byla to nádhera. Můj démon……..Nebyl první. Ozval se hlas v mé hlavě. Ignorovala sem ho! Koneckonců sem nedokázala jasně myslet, když ke mě Nathaniel přistoupil a jemně položil svá ústa na
mé čelo. Políbil mě do rozcuchaných vlasů a párkrát se o ně otřel.
"Protože miluju zvuk tvého hlasu."řekl hlasem, co v mém srdci způsoboval maratón. Myslela sem, že omdlím. Ale já jen přivřela oči a čekala. Na svůj dnešní polibek. On se však nechtěl přiblížit k mým ústům. Držel mě dál v objetí jako by měl o mě strach. Nevěděla sem proč, ale jisté bylo, že se hodně přemáhá.
"Co se děje?"bylo ticho. "Nathanieli! Nevidím ti do hlavy, takže mluv!"poodtáhl se a podíval se do mých zmatených očí. Něco ho trápilo ale co?
"Něco přece, děcko."vzdychl jako nějaký starý muž po rozvodu a pousmál se. To gesto mě naštvalo. Chytla sem ho za flígr a snažila se vypadat co nejvážněji.
"Okamžitě mi to řekni nebo ti jednu vrazím!"usmál se a snažil se mě jemně setřást.
"To tolik toužíš po zlomenině?"Já však nehodlala ustoupit a stiskla sem pevněji!
"Sklapni a přejdi k věci!"Přivřel oči. Zavřel je. Jeho pocity jako by v tu chvíli byly ve vzduchu. Pocítila sem je. Ten strach, obava, touha po zakázaném ovoci…………
"Jsem až ten druhý."jeho slova se ale změnila. Tohle téma, tenhle pocit byla bolest.
"O čem to mluvíš, Nathanieli? Jak druhý?"
"Milovala si někoho přede mnou, vzpomínáš?"to už znělo trochu nabroušeně. Co tím sakra sleduje?!..............Počkat, on……….!
"Ty žárlíš?!"zatvářil se tak divně.
"A co když ano?!"
"To nemyslíš vážně! On je přeci mrtvý a ona taky! Já nejsem ona, sem jen její reinkarnace!"
"Zřejmě nevíš, co znamená slovo reinkarnace!"
"Vím to moc dobře!"osočila sem se! Tohle nemusím poslouchat.
"Znamená to, že se duše přesune (převtělí) do jiného těla!"zase mě poučuje! Já nejsem malá holka! Jsem dospělá!
"V tomhle světě, v mém světě………si dítě!"ta věta. Řekl, že jsem dítě. Tak dost! Teď je čas rvát se za svý práva!
"V tomhle světě, v mém světě……..si démon!"věděla se, že to nemá rád. Tak dobře nenáviděl to! Přesto sem tím něco sledovala! Chtěla sem, aby opustil můj sen!
"Co prosím? Mohla bys mi to zopakovat."
"Říkám, že v mém světě Nathanieli, si Dé-mo-n!"chytil mě tak silně za paži, že jsem se lekla. Najednou ve mně narostl strach! A on byl najednou tak hrubí! Přehnala sem to!........Z ničeho nic za mnou vyrostl strom a můj démon mě na něj přimáčkl. Stočila sem hlavu na stranu. Nechtěla sem vidět, co zamýšlí udělat. Bude to ale něco strašného! Už tak sem si na něj dovolovala příliš! Jsem blbá…………
"Víš, co mě na to štve nejvíc?"
"Co?"odpověděla jsem přidušeně, i když můj příděl kyslíku byl v pořádku.
"To, že tvůj první kluk byl také démon."pustil mou ruku a políbil ji na místě, kde ji stlačil a kde byla modřina. Ta pod jeho rty zmizela společně z bolestí a já se probudila do dalšího zajímavého dne se zajímavým problémem.(=

Moje postel byla povlečena bíle. Polštáře měli ozdobné krajky a peřina byla na dotek tak příjemně jemná, že bych v ní ležela celé roky dobrovolně. Musela sem však vstát už kvůli němu. Jednoduchá omluva asi nebude stačit, takže musím vymyslet něco přesvědčivějšího. Seběhla sem schody a ocitla se v malé kuchyni. Nikdo ještě nebyl vzhůru a tak sem se rozhodla udělat snídani. Míchaná vajíčka a chleba by nasytili každého. Bylo hotovo!
"Páni, tady to voní!"řekl první příchozí. Protáhl se a dlouze zívnul. Odhalil tak některé špičaté zuby. Já ale věděla, že tenhle démon je krotký.
"Dobré ráno, Matte? Udělala sem snídani, dáš si?"usmál se na mě a vzal si jeden připravený talíř. Čuchnul si a ukradl mi dva krajíce chleba.
"Jistě. Od šéfové všechno musí chutnat dobře."spolkl první sousto a zatvářil se spokojeně. Byla sem strašně ráda, že mu chutná. Začervenala sem se ale ne proto, že mi řekl šéfová. Později se má růže v obličeji zvětšila, když mi Matt poděkoval stylem polibku. Bylo to jen na tvář, jasný! Ale,…..Přesto sem se tu myšlenku snažila vytěsnit z hlavy. Začali chodit další jak démoni, tak lidé. Všichni mou snídani chválili. Všichni až na chybějícího člena. Můj démon tu nebyl……Podívala sem se zmateně z okna, ale tam byla jen voda. Voda, ryby a dno! I kdyby odešel, tak já se za ním sama nedostanu. "Skus to. Držet vodu svou myslí, svou vůlí!" Ta věta?! To, co my včera řekl Nathaniel. Vzdychla sem a zahleděla se znovu z okna. Dívala sem se upřeně na tu masu vody a přemýšlela, jak bych já, takový malý trpaslík, dokázala byť jen na okamžik držet tento přírodní živel. Prostě ho mýt pod kontrolou bylo pro mě nemožné!
"Jestli tomu opravdu věříš, tak to nikdy nedokážeš."ozval se hlas v mé hlavě. Znala sem ho.
"Bruci?"
"Musíš to chtít celým svým srdcem. Není to těžké jen je to pro tebe neznámé a nové."
"Kde je Nathaniel?"to, že mi vysvětloval, jak ovládat vodu mě nezajímalo.
"Mělo by tě to zajímat, jestli ho chceš vidět."zarazila sem se. Co to s tím má společného sakra?
"Všechno. Nathaniel na tvou omluvu čeká nehoře."
"Nahoře? Omluva? Co si o sobě mys.....Počkat! Ty myslíš na hladině?!"řekla se poplašeně. Bruce se usmál a spokojeně ukousl kousek chleba. Trvala to snad věčnost než ho rozkousal!
"Trpělivost, drahá."
"S tím jdi do háje! Radši mi řekni, jak se dostanu nahoru?!"moje nervy byly v kýblu. Potřebovala sem si něco vyříkat se svým démonem! Jenže sem měla menší problém! Naší vzdálenost sem odhadovala na půl kilometru. Půl kilometru obrovským vodním světem!
"Vodním světem? Tvá ironie je roztomilá, dítě."
"Odpovězte mi!"
"Použij svou moc, Danielo. Nathaniel ti dává tři dny."hlas mi z hlavy zmizel. Zbyl po něm jen povzbudivý pohled. Pak se Bruce pousmál a vydal se pomalým krokem důchodců do obývacího pokoje. Pár členů naší smíšené party ho následovalo. Tomas a Alex zůstali zaujatě stát u kuchyňské linky. Měla sem za to, že si povídají, ale mýlila sem se! Jako pokaždé. Tomas ke mně přiskočil jako první. Vyděl na mě mou rozladěnost! Takový detail by mu nikdy neušel a já sem se ani nenamáhala ho nějakým způsobem oblbovat. U tohohle člověka je to zbytečné!
"Co se děje? Co ti řekl?"optal se mě. Já měla jiný plán.
"Slyšela si to?"obrátila sem se s otázkou na Alex. Ani nevím proč, ale nechtěla sem jí to říct mile.
Všimla si mého vražedného tónu! Pohodila hlavou.
"Nedělej z nás neurvalce! Takové rozhovory se neposlouchají! A i kdyby…….."
"I kdyby co?!"
"I kdybych chtěla váš rozhovor poslouchat, Dany, tak bych stejně neuspěla! Bruce je silný telepatik. Takových démonů jako je on a Nathy je málo."změřila sem si ji pohledem a uznala sem, že mluví pravdu.
"Promiň, jen sem…….mám docela strach."
"Jo. To mi všichni."řekla Alex a usmála se. Oplatila sem ji ho. Tomas protočil oči.
"Jak tenhle příběh skončí?"šťouchla sem ho do žeber.
"Určitě špatně, to ti mělo dojít už dávno."tomu se nešlo nezasmát. Z vedlejší místnosti přišel Matt. Překvapeně na nás hleděl a přitom si nakládal další porci vajíček.
"Jsem rád, že máte lepší náladu. Před několika minutami jste vypadali, jako když máte zaražený prdy."
"MATTE!"zařvali jsme všichni najednou a rozhodli se mu pomstít. Neutekl daleko, blbeček! Odsouzení padlo! Dostal nakládačku! Po chvilce se posadil s monoklem a pár modřinami na gauč. Já se posadila vedle něj. V myšlenkách sem opět byla u svého problému s vodou. Soustředit se celým srdcem. Přát si to tak moc, až se to stane! Vůbec sem netušila, jak se to dělá? Neexistuje nějaký návod k použití?
"To určitě ne ale trochu ti pomůžu, chceš?"otázala se Alex a nesla si sklenici vody.
"To bych moc ráda. Nevím si rady."Alex vypila obsah sklenice a postavila ji přede mně.
Ukázala na ni a usmála se. Nechápala sem, co mi tím chce naznačit. Pokrčila sem tedy rameny.
"Ale no tak! Soustřeď se! Nejdřív ji posuň!"
"Jako tu sklenici?"
"Co jiného?"nechápala sem, ale neváhala. Natáhla sem ruku a posunula sklenici o kousek doprava. Pak se podívala po přítomných. Jejich pohledy mě přesvědčovaly, že tohle neměli na mysli. Alex mě praštila do hlavy na znamení mé blbosti. Pousmála sem se.
"Takhle si to nemyslela, co?"ušklíbla sem se na ní. Zřejmě jí to nepobavilo.
"Ne!"
"Myslela sem si to."
"Danielo, skus tu sklenici posunout svou myslí. Soustřeď se, prosím!"
"Dobře."hleděla sem na průhledné sklo. Zavřela sem oči. V hlavě se mi zjevil obraz neurčité věci pak se, ale zvlnil a nakonec zmizel! Otevřela sem rychle oči! K mému zklamání sklenice se nehnula ani o píď. Vzdychla sem! Sakra! Jak to ty démoni dělají? Trochu jim to závidím.
"No tak, skus to znovu! Nebo se nedostaneš nahoru za svým klukem!"zamračila sem se na ní. Pohledla sem na tu pitomou sklenici! Zvážněla sem a zavřela oči! Obraz byl zpět! Viděla sem tu věc. Celou svou myslí sem jí nařizovala, aby se posunula doprava! Prosila sem ji! Měla sem ale pocit, že to nepomáhá. Obraz se vytratil společně s mým odhodláním. Otevřela sem oči.
"Nedokážu to."řekla sem a podepřela si hlavu rukou. Zklamala sem! Znovu! Nenáviděla sem se. Nenáviděla sem tuhle chvíli, kdy mě můj démon nechal samotnou. Za nějakou dobu mě přestala bavit sebelítost a podívala sem se na svou přísnou učitelku. Alexin obličej se z milého proměnil na tvář bestie. Z ničeho nic! Vyděsila sem se! Co to…….?! "Co to děláš?!"
"Takže ty to nedokážeš jo? Tak se přesvědčíme, co říkáš?!"vytasila ze svého opasku malou dýku a než sem jí stačila odpovědět, hodila jí po Tomasovi! Neměl šanci uhnout ani utéct do prostoru! Byla to jistá rána………….
Štvalo mě to! Štvala mě tahle situace, do které mě Nathaniel dostal! On žárlil, žárlil na mrtvého démona, který umřel kvůli mému znovuzrození! Proč sakra? Proč mi tohle dělá?.....Vždyť zná mé city, mé myšlenky,….i mé sny. Sny o něm,……..o nás…….Tak proč žárlí? Nechápu to! Nechápu, co mám dělat, abych ho přesvědčila o své upřímné lásce? Co mám dělat, abych ovládla svou moc?...........Co mám dělat, abych zachránila Tomase? Ne, řekla sem si v duchu! Tohle nedovolím, prostě ne! Slyšíš?!............... "NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!"zazněl mi v hlavě známý hlas. Naposledy sem ho slyšela tam na břehu toho jezera. Tam, kdy mi šlo o život! S tímto mým vnitřním hlasem přicházela i má síla! Nevěděla sem, co dělám, ale věděla sem, že to dělám já. Energie, která mi procházela tělem, byla jako utržená za řetězu! Ale přesto tak krotká. Poslouchala mě, svou jedinou paní…….vyslechla a splnila mou prosbu!
Dýka, která v jednu chvíli letěla na Tomase, se zastavila ve vzduchu! Jako když na ovladači stisknete pauze! Když mi došlo, že to má vůle ji přiměla zastavit, ztuhla sem! Přestala sem se soustředit na svůj cíl a ten s těžkým -bum- dopadl na koberec. Najednou mě rozbolela hlava. Tíha celého vesmíru mi padla na ramena a já sem omdlela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 24. května 2010 v 17:28 | Reagovat

wááá :) díky za novej díl :) už jsem se na něj těšila :)

2 Konduto Konduto | Web | 24. května 2010 v 21:15 | Reagovat

není zač....snažim se :-D začínám mít spisovatelské manýry! 8-) prostě sem v poslední době líná něco napsat ale pozor O_O dneska mě to přešlo! :-P

3 Miky Miky | 25. května 2010 v 21:26 | Reagovat

A kdy teda myslíš, že by mohl vyjít další díl? Už teď jsem nedočkavá :D

4 Miky Miky | 19. června 2010 v 23:27 | Reagovat

Ahojííík :) vyjde teď někdy další díl nebo....hmmm jak bych to řekla.....jsi si dala pauzu?

5 ada ada | 20. března 2011 v 16:46 | Reagovat

Bude ešte niekedy pokračovanie? Alebo to už je koniec.

6 Kated Kated | Web | 21. března 2011 v 20:33 | Reagovat

No vím že ségra říkala že by to chtěla vydat jako knížku XD....no ale řeknu jí jestli přihodí další dílek :-)

7 Konduto Konduto | 21. března 2011 v 22:07 | Reagovat

Ne, ne.:-DTo není konec panstvo.Jen nebyl dlouho ohlásek :-P Ale určitě plánuju další kapču :-) Jen nevím, kdy :-? dejte mi tak týden, hmm, co vy na to? 8-)
Musím dopsat ještě pár věcí, víte :-P Měla jsem teď totiž takové spánkové období :-) ale to má každý, ne? :-P Přesto se budu snažit uspokojit vaše čtenářské choutky :-D

8 _j.a.n.i.k_ _j.a.n.i.k_ | 4. dubna 2011 v 20:53 | Reagovat

moc moc krásně napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania