2. dubna 2010 v 11:49 | Kated
|
Tak už jsem se konečně prokousala k posledními dílu mojí první povídky. Doufám že jste to se mnou vydrželi. Porto jsem se rozhodla tento díl věnovat všem mím čtenářům a to hlavně-->
Haru, bronwyn, Liara, LoLo, noriuke kai sairo, Yuni Ewari,Yuuki,Yamada, anim a Hirayi-chan
Taky bych chtěla upozornit že tato část je z nich nejdelší. A teď stručně k dílu XD.......
Co to bude za překvapení? Bude se Natsukimu líbit a nebo kvůli němu bude smutný?
Yuuri chystá Natsukimu hned 2 překvapení....Možná jako náhradu za to první a nebo vylepšení......Jak dopadne cyklus Neříkej mi Yuu-chan?????dozvíte se pod perixem.
Yuuri
Vystoupil jsem z auta a čekal na to, až udělá Natsuki to samý. Natsuki se však k tomu nijak neměl a tak jsem ho šel popohnat.
"Natsuki?"vyslovil jsem jeho jméno tázavě a sundal mu šátek z očí. Jeho pohled se střetl s tím mým a vpíjel se mi až do duše.
"Co to?"otázal se mě. A zahleděl se na postavu stojící u dveří malebné chatičky. Ona postava byla malá, oplácaná a hleděla na nás s úsměvem na tváři. Nevěděl jsem jak na to Natsuki zareagoval, protože tam jenom tak seděl a nehnul ani brvou.
"Natsuki?"znovu jsem to zkusil. "Pojď, už jsme tady. Konečně to budeš mít za sebou."řekl jsem milým hlasem a natáhl Natsukimu pomocnou ruku. Natsuki se ji chytl a vyzdvihl se do stoje.
"Yuuri tak tohle je to překvapení?"optal se mě s úsměvem na tváři.
"Jenom malá část z něho. To hlavní teprve přijde."řekl jsem, šibalsky se na něj usmál a pevně ho objal. Mezitím se ona postava čím dál víc přibližovala. Když byla u vrátek, zastavila se a probodla Natsukiho šťastným pohledem.
"Natsuki? Jsi to opravdu ty?"řekla se slzami na krajíčku.
´Běž´zašeptal jsem. Natsuki na nic nečekal a rychlými kroky se vydal k oné postavě. Když už byl metr od ní, natáhl ruce a láskyplně ji objal.
"Ahoj babi. Dlouho jsme se neviděli."řekl dojatě.
Když jsem je tak pozoroval, nemohl jsem si nevšimnout jak Natsukimu ukápla malá slzička z oka. Než si toho však stačila všimnout jeho babča, tak ji bleskově utřel do rukávu. Jen já jsem viděl tu slzu. Z mých očí se najednou spustili kapičky rosy a já nedokázal dojetím přestat. V té chvíli se na mě Natsuki s úsměvem otočil. Jeho úsměv poklesl a pustil svou babču. Ani nevím jak, ale najednou byl vedle mě a stíral mi mé slzy z mého obličeje. Jeho babča to se zájmem sledovala a smála se tomu. Když jsem si všimnul jejího pobaveného úsměvu, zrudl jsem a odvrátil pohled. Natsuki zaznamenal náhlou změnu a pohlédl zpátky na svou babču.
"Ty budeš určitě Yuuri viď."řekl směrem ke mně.
"Ano."odpověděl jsem ji nesměle.
" No tak pojďte dovnitř."řekla a šla směrem k jejímu domku.
"Natsuki? Nevadí to?"
"Ale no ták. To ona tě pozvala dál tak nedělej drahoty."řekl mi a políbil mě na nosík. Já na to hned zrudl a snažil se odtáhnout od Natsukiho. Natsuki měl však větší sílu a vytáhl mě do náruče.
"Ale copak, copak Yuu-chan."říkal mi pobaveným hlasem a sledoval mé reakce.
"Já půjdu sám."řekl jsem celý červený.
"Yuuri já to ale sám nezvládnu."řekl mi a podíval se na mě jako opuštěný štěňátko. To že to hrál, jsem si plně uvědomoval, ale neznal jsem důvod proč nebýt v Natsukiho náručí. Musel jsem si však udržovat svou roli.
"Lháři."oslovil jsem ho a nafoukl tvářičky. Natsuki se na mě mile podíval a políbil mě na tvář. Já mu jeho pohled oplatil a přitiskl jsem se k němu blíž. V tom se Natsuki rozešel. Když jsme procházeli skrz dveře, zastavil se a přitiskl se na mé rty. Svými rty přejel po mých a pomálu každý z nich nasál do úst a olízl jazykem. Mě stačil jen jeden dotyk Natsukiho rtů a cítil jsem motýlky v podbříšku.
Když jsem slastí zasténal, Natsuki se mi probojoval do úst svým jazykem a celá je podrobně zkoumal. Do této hry jsem se zprvu nesměle zapojil, ale po kratičké době jsem si připadal jako nadrogovaný a nemohl jsem se od těch úst odtrhnout. Náš polibek ukončil Natsuki mírným poodtáhnutím. Když jsem se snažil něco namítnout, přitiskl svůj prst na má ústa a kývnul hlavou dovnitř domku.
V tu chvilku bych si nejradši nafackoval. Celou tu dobu nás totiž pozorovala malá postava v onom domku.
"Vidím, že se nenudíte."řekla a s úsměvem pokračovala v monologu. "Natsuki nechej chvíli Yuuriho být. Nejdřív se aspoň pojďte najíst. Podívej se na něj, jak je hubený. Takhle ti akorát někde zkolabuje."řekla a malinko se uchechtla. Natsuki na to jen pokývl hlavou, přenesl mě do kuchyňky a posadil na židli. Mezitím jeho babča nosila na stůl hory jídla.
"Nepotřebujete pomoct?"zeptal jsem se ji a hodlal se zvednout.
"Ale né…… Ještě nejsem tak stará."řekla mi se smíchem.
"Tak jsem to nemyslel."řekl jsem omluvně.
"To je v pořádku. Jsi moc hodný, ale teď už jez."dořekla a položila, přede mně poslední talíř s jídlem. Já na to zdráhavě koukal a nevěděl, zda už můžu jíst.
Natsuki
Koukal jsem na Yuuriho jak zvažuje, zda má začít jíst nebo ne. Byl tak roztomilý, když nevěděl, co má dělat. Snažil jsem se ho probrat z jeho úvah, zda by přeci jenom neměl počkat, až budeme všichni sedět a nebral jsem jedno sousto, které jsem mu hned na to vložil do úst. Naše pohledy se znovu střetly a vyslali mezi sebou vlnu lásky, něhy, důvěry a díků.
Moje babča nás stále nespouštěla z očí. Nevím proč, ale připadal jsem si konečně někde jako doma. Když jsme přijeli, nečekal jsem, tak vřelí přivítání. Jeden by si řekl, že kluk a kluk spolu nemůžou být, ale moje babča ne. Ta snad už od prvního okamžiku kdy nás spatřila, nám fandila. Stočil jsem svůj pohled na babču a poslal ji myšlenkami díky. Ona ho s úsměvem přijala.
………
Celý den jsme strávili v kuchyni a vzpomínali na dávné časy. Yuuri to bedlivě a se zájmem sledoval, aby mu neuniklo ani jediné slůvko. Když už bylo kolem 10 večer, připravila babča večeři a naservírovala ji na stůl.
"No tak Yuuri pořádně se najez."ládovala do Yuuriho porci jídla.
"Ale já už nemůžu."zaprotestoval Yuuri a vyhledal můj pohled.
"No tak babi, už ho nech."řekl jsem káravě a stočil pohled znovu k rozvalenému Yuurimu.
"Yuu-chan. Nepůjdeme si už lehnout?"zeptal jsem se ho.
"Uhm…."zabrblal Yuuri a s náhlým zčervenáním odvrátil pohled.
"Natsuki! Počkej."zarazila mě moje babča. "Potřebuju si s tebou ještě promluvit."
"No tak dobře."řekl jsem trošku smutně.
"Nebude to na dlouho. Yuuri se mezitím může vykoupat."řekla a zavedla Yuuriho do koupelny.
"Yuuri pak běž nahoru, doprava a jsou to ty poslední dveře."dodala mu informace potřebné k cestě do pokoje a rázovala si to zpátky za mnou do kuchyně.
…………
"Natsuki. Vidím, že sis našel skvělého kluka."řekla mi s úsměvem na tváři.
"Že jo, taky si to myslím."řekl jsem ji a opětoval její úsměv.
"Kolik mu vlastně je?"zeptala se mě zvědavě.
"16."
"A už jste…."zeptala se mě na rovinu. Kvůli těmto třem slovům jsem se málem utopil vodou, kterou jsem si nalil do sklenice.
"No ona to vlastně není moje věc, ale neměl bys na něj moc spěchat."
"Chceš slyšet pravdu."řekl jsem odhodlaně a ušklíbl jsem se na ni.
"Radši ne!"vyhrkla a radši přeskočila na téma rodiče. No moc jsem ji o nich neřekl. Pár věcí jsem vynechal a trochu ji zalhal, jen aby se o mě nebála.
Hodiny odbíjeli 00:00 a já už se zvedal k odchodu za Yuurim. V tom se za mnou ozval znovu babiččin hlas.
"Postarej se o něj ano?!"
"Neboj, postarám."řekl jsem nadšeně a vyběhl za Yuurim do pokoje.
Yuuri
Po koupeli jsem šel rovnou do pokoje a zaměřil se na hodiny. Když jsem zjistil, že je krátce před půlnocí, tak jsem začal připravovat druhý překvapení. Dnes má totiž Natsuki narozeniny a já se mu rozhodl dát dárek. Ani jsem nevěděl, jak mě to mohlo napadnout. Normálně bych to nikdy neudělal, ale kvůli tomuhle významnému dni jo.
Když už jsem konečně vše nachystal, sedl jsem si do postele a čekal na Natsukiho příchod. Celý červený jsem hypnotizoval dveře a snažil se vnímat jakýkoliv zvuk na chodbě. Po chvíli jsem uslyšel rychlé kroky blížící se k mému pokoji. Hlasitě jsem se nadechl, vydechl a díval se na otevírající dveře.
Natsuki
Otevřel jsem dveře a nahlédl jsem do pokoje. Pokoj ozařovali pouze svíčky a jejich plameny dodávali tomuto místu nádhernou atmosféru. Když můj pohled padnul na Yuuriho, tak jsem překvapením pootevřel ústa. Yuuri seděl v jedné z mích košil na posteli a svým pohledem se mi vpíjel do očí. Když pohled odvrátil, všiml jsem si červené mašličky, která zdobila jeho hlavu. Malinko jsem se pousmál a rychlím krokem, překonal tu vzdálenost, co byla mezi námi.
"Yuuri."vyslovil jsem nahlas jeho jméno a dožadoval se očního kontaktu. Vzal jsem proto Yuuriho hlavu do svých dlaní a natočil si ji k sobě. V Yuuriho očích jsem zahlédl chtíč spojený se strachem.
"Yuu-chan?"zopakoval jsem jeho jméno, přisedl si na postel a posadil si ho do klína. Yuuri se mi hned na to zavrtal do mého trika a nechtěl z něj vylézat. Nad jeho rozpaky znachovělí tvářičky jsem se musel pousmát. Malinko jsem se poodtáhnul abych znovu vyděl na Yuuriho. Yuuri se na mě nechápavě díval a nevěděl, proč jsem se odtáhnul. Můj úsměv se mi znovu zračil na mé tváři a moje tělo se přesunulo nad to Yuuriho. Svými polibky jsem začal obdařovat jeho nožky od palců k vnitřní straně stehen.
"Natsuki…"vyslovil vzrušeně mé jméno.
Svými polibky jsem opečovával i druhou nožku. Pod mými polibky a doteky se Yuuri kroutil jako ryba na souši. Mé polibky postupovali, víš a víš. Jeho klín jsem obešel a směřoval k Yuuriho hrudi. Vyhrnul jsem mu nedočkavostí košili a sledoval to krásné tělo pod sebou. Když uviděl Yuuri můj zkoumavý pohled přikryl se zase zpátky.
"Yuu?"zeptal jsem se tázavě. Nemusel mi ani říct, na co myslí, protože to měl napsaný v jeho očích. Má ústa se proto přesunula k Yuuriho uchu a skousla mu ušní lalůček. Má ruka mezitím obratně rozepínala Yuurimu košili a dopřávala tak mým očím nádherný výhled. Od jeho ucha jsem se pomalu přesunul na Yuuriho krk a udělal tam svoji značku. Poté jsem sjel trochu níž a zavadil o jeho bradavku. Obkroužil jsem ji jazykem a pomálu ji vsál do úst. Nezapomněl jsem použít zoubky a malinko jsem do ní hryznul.
"Na….áh"zasténal znovu pod náhlým návalem vzrušení. Jeho ruce se mi přitiskly na obličej a prosili o polibek. Nijak jsem neprotestoval a přesunul jsem se k Yuurimu obličeji a přivlastnil si jeho ústa. Tato vzrušující cesta neměla konce. Mezi polibky jsem rukama prozkoumával Yuuriho tělo a málem zapomněl nadržeností dýchat.
"Yuuri jsi tak sladký."řekl jsem mu mezi polibky a dráždivě sjel rukou do jeho klína. Jen zlehka jsem po něm přejel jedním prstem. Když se mi dostalo odezvy, vzal jsem ho do ruky celý a začal si s ním hrát. Yuuriho hrudník se rychle zvedal, až jsem měl pocit, že by mohl explodovat v návalu toho kyslíku. Svou druhou ruku, jsem ze sebe svlékl přebytečné oblečení. Hned poté jsem ho začal výskat ve vlasech a dožadoval se o její olíznutí. Strčil jsem proto dva své prsty Yuurimu do úst a čekal až je dostatečně dobře ožužlá. Poté jsem je vyndal a přesunul k jeho malému otvůrku. Nejdřív jsem dovnitř strčil jeden a čekal, až se Yuuri trochu uklidní. Když však stisk povolil, vložil jsem do něj i druhý.
"Natsu…aahh"snažil se vyslovit mé jméno. Má ústa ho však zarazila a znovu si je přivlastnila. Své prsty jsem rychle vyndal a chtěl je vyměnit za něco jiného. Kvůli tomu jsem se s otazníkem podíval do Yuuriho očích. Jeho pohled mluvil za vše. Pomálu jsem ho do něj zasunul a čekal, až ten tlak povolí. Tento tlak mě dováděl k šílenství, já ale nechtěl nijak ublížit Yuurimu a tak jsem prostě čekal.
"Natsuki."zasténal mi do ucha a pohnul se proti mně. Teď už jsem si byl 100% jistý, že už můžu dělat, co se mi zlíbí. Zprvu jsem přirážel pomalu, ale později jsem začal zrychlovat. Yuuri celou dobu sténal a opakoval stále dokola mé jméno. To mě vzrušilo na maximum. Už neexistovali hranice. S hlasitým zasténáním mi Yuuri orosil mé břicho. Později jsem mu to oplatil, ale s výjimkou, že to bylo uvnitř těla.
Yuuri mě probodával vzrušeným pohledem a vyslovil to, co chtěl říct už na začátku našeho milování.
"Happy Birthday my love." Řekl mi anglicky. Já na to tázavě pozvedl obočí a musel se zasmát.
"Yuu-chan……Thank You"odpověděl jsem mu na to ve stejném jazyce a políbil ho.
"Tak tohle bych si nechal líbit každý den."prohlásil jsem nadšeně. Hned na to jsem toho litoval, protože jsem dostal malou ránu do břicha.
"Natuski!"nafoukl se naštvaně Yuuri.
"To měla být pochvala."řekl jsem mu.
"Bllll."vyplázl na mě jazyk a vystrčil stále holou prdelku. Hned jsem využil situace a plácnul ho po ní.
"Auuu. To bolelo."řekl mi dotčeně.
"Tak pojď sem. Strýček Natsu ti to pofouká."řekl jsem mu šťastně a vzal si ho do náruče.
"ÁÁÁÁ Natsuki co to?????"
"Co by Yuu-chan."
"Natsuki už jsem ti snad milionkrát řekl, že mi nemáš říkat Yuu-chan!"řekl mi dotčeně. Já se na to jen mírně zasmál, nasál jeho vůni vlasů a odpověděl jsem.
"Jasně Yuu-chan!"
The End
Ahoj jsem v sonb a tak jsi scháním hlásky! Prosím pomůžeš mi? Já bych yla ráda a někdy ti to oplatím děkujííí
http://ruzowej-bublifuk.blog.cz/1004/sonb-kolo-zacina