na Blog.cz

Sasuke jel pomalu. Nechtěl, aby jeho jízda byla jakkoliv nápadná. Sakura z něj odmítala zpustit svoje zelené pronikavé oči. Toužila po jeho doteku celým svým tělem. Chtěla ho získat jen pro sebe! Kvůli tomu se přidala k………….ke svému pánovi. Usmála se. "Už brzo budeš jen můj………….."pomyslela si. Zase si nápadně olízla rty a otočila svůj pohled na silnici. Hra ještě nebyla u konce. Projížděli zatím zalidněnými ulicemi města. Zatím…………..

"Sasuke? Prozradíš mi to už?"Sasuke netušil, proč se ho na to ptá. Moc dobře mu bylo jasné, že ona to ví. Ona zná pravý důvod, proč si vybral zrovna její školu. Neznal však důvod jejího počínání. Jen tušil!

"Mou prioritou bylo schovat se před policií."řekl hlasem, který používal při výslechu.

"To se snažíš nakukat komu?"odpověděla mu žena se lstivým úsměvem. Pousmál se.

"Fajn. Od Akatsuki jsem chtěl utéct už dávno, jen sem neměl důvod."netvářila se nijak překvapeně. Věděla, kdo jsou Akatsuki. Věděla, kdo je on, Sasuke Uchiha.

Kdo je 3. příchozí osoba? A kdo je vlastně onen chlápek co se dožaduje vztupu do Kazuki Café? Že by nežádoucí zákazník, inspektor či doplňovač zásob? A proč se tento díl jmenuje Ryuu?

Ahoj lidičky vím že jsem slíbila tu kapitolu dneska ale napsala jsem jenom 3 stránky a už se cejtím ospalá.....Ale lidí je tady zvláštní náhoda. Před půl hoďkou jsem si řekla že si dám voraz a přečtu si další manga. Ehm ta zvláštnost je že ˇjsem si před 5 minutama rozečetla yaoi manga ve který jsou hlavní ehm hrdinové....Postavy Ryuu a Akira

To je nemožný já ji předtím nikdy nečetla a jména jsem dala náhodný....To je divný co. A navíc Akira je uke ...což odpovídá i v mím příběhu a Ryuu je seme. Ještě aby tam tak byl Saburo a Takashi a jdu se odstřelit.

Naštěstí příběh je úplně jiný....Jsou to nějaký boxeři.

Lidičky promiňte že jsem sem nedala pokračování mýho prvního dílu Kazuki café (YAOI) .....tenhle tejden jsem přemýšlela co si vyberu jako seminář a furt mi to nedalo spát. Dokonce kvůli tomu dopadlo i moje zkoušení z chemie blbě a dal mi 5....ehm musim se zlepšit. Ten dílek bych chtěla napsat dneska. Teda pokavaď mě máma znovu nezaúkoluje.T-T.

Zatím jsem napsala stránku a ten zbytek napíšu odpoledne nebo večer jo. Rodiče jdou totiž na večeři. Tak budu mít čas.

Včera mě kámoška přihlásila na TheOtaku....ehm já jako "zdatnej" XD angličtinář nemám vůbec problém se dorozumnět XD. Jmenuju se tam Kated93 jak originální že jo. XD.

Taky jsem dneska udělala ....no můžete tomu říkat třeba avatar. Nebo bych z něho mohla udělat ikonku....hmmmm. možný je všechno. Dělala jsem ho dnes ráno a je to vlastně obrázek kterej jsem našla v jednom doujinshi. HIhi.....obrázek je v textu.

Jakmile ráno vstal, ihned přešel k oknu. Služební auto, které si Naruto včera půjčil, tam pořád stálo. Sasuke nervózně přešlapoval u okna. Stále hleděl střídavě ven, dovnitř na hodiny. Ven, dovnitř na hodiny. Nedalo mu to! Začal chodit po baráku a hledat ho. Byl v jeho pokoji, v koupelně, v kuchyni, v obýváku, dokonce i na záchodě. Nic! Poslední místnost, kterou prohlídl, byla garáž. Zase nic! Vzdychl a opřel se o své černé Audi. Vypadalo to, jakoby o něčem přemýšlel. Najednou se otočil, vyšel z garáže a vrátil k oknu v obýváku. Naštvaně uhodil do stěny vedle, když si všiml kufru na předním sedadle.

"Kde sakra je?!"zaklel si pro sebe. Vůbec netušil, kam mohl Naruto jít. Včera večer mu ruply nervy a on vyhodil jediného člověka, na kterém mu kdy záleželo, na ulici. Myslel si, že sedne do auta a pojede na stanici nebo do svého starého domu. Ale on ne! Hodil jen tašku do policejního vozu, co tu stojí před jeho domem a odkráčel si bez jediného slova pryč. Už jednou ho takového viděl. Bylo to tenkrát, když ještě nemohl být s ním. Tenkrát zažíval bolest s toho, že mu nemůže ulehčit tu jeho. Sasuke zrudl nad tou vzpomínkou. V jeho hlavě se totiž objevil i jiný obrázek. Ty zatracené představy, které měl, když se na něj jen podíval. Když ho nemohl mít. Když o něm mohl jen snít. Stejně jako teď. Ale teď to bylo horší! Protože přesně věděl, jaké to je mít ho celého pro sebe. Vzdychl! Nevěřil, že za pár let se bude Naruto trápit zase kvůli němu. A že i on sám bude cítit větší bolest! Kvůli své hloupé žárlivosti……………………

Pajzl! Když jim Akatsuki dali rozchod, uchýlili se muži, stanovení jako poručíci, právě na toto místo. Někteří se znali, jiní se brzo poznají. Před každým s těchto drsných chlapů stál velký půllitr piva. Rozhovor mohl začít.

"Proč vůbec chtěj zaútočit?"řekl jeden a jeho delší tmavé vlasy mu spadly do obličeje. Naproti němu se ozvala podivná odpověď.

"Správná otázka je proč teď?"řekl muž se světlými vlasy. Protáhl se a pročísl si je. Ostatní k němu stočily zraky.

"Nechce mi to někdo vysvětlit?"řekl Itachi klidně a dál pročítal dnešní noviny. Zetsu, Konan a Kisame stáli před jeho stolem. Ostatní posedávali kolem. Itachi upil svůj šálek čaje a poprvé se podíval na tři účastníky poslední mise.

"Vysvětlit co?"řekl Kisame nezúčastněně. Konan se zamračila a dloubla do něj loktem. Kisame se jen ohnal. To Itachiho popudilo.

"Ty se ptáš co?!"prásknul s novinami o stůl a poklepal na ně. "Třeba to, proč jste jenom tři ze čtyř?!"

"Já fakt nevím! Podle Zetsua, Sasori prostě blbnul! Co s tím?!"řekl Kisame a tvářil se pořád dost rozhozeně. Itachi začínal pochybovat o tomto týmu.

"Aha."Kisame si jenom vzdych. Itachi se otočil a posadil se zpět za stůl. Zavřel oči a přemýšlel. Konan a Zetsu si vyměnili krátký a vážný pohled. Teď to nesměli zkazit.

"Vy ostatní k tomu nemáte co dodat?"řekl Itachi už klidnějším hlasem. Zetsu udělal krok vpřed.

"Já ano. Došlo mi to při akci. Zariskoval jsem, omlouvám se."řekl zcela upřímně. Itachiho to zaujalo. Otevřel oči a nechápavě ho pozoroval.

"Co ti došlo při akci?"řekl, když nedokázal přijít na smysl jeho slov.

"Konan mi říkala, že si myslíš, že je u nás v organizaci špeh."teď začal Itachi chápat.

"V den kdy mi to Konan řekla, sem zjistil, že nejsem jediný, kdo má ten pocit. Tudíž neblázním……….Měl si pravdu, byl tu špeh a já ho našel."pokračoval Zetsu a čekal na reakci okolí.

Tři Uchihové! No bezva! Postavila sem se do útočné pozice. Rozesmáli se tomu. Ani se nedivím. Neměla jsem šanci!

"Tady jste! Všude jsme vás hledali!"řekl příchozí muž. Jako zázrakem sem s ním přiběhlo několik podřízených Minata. Jak zjistili situaci, rozhodli se jednat.

"Madam, půjdete s námi."Uchihové se ale nechtěli jen tak vzdát.

"Nesouhlasím!" řekl Fugaku. S tím nikdo nepočítal a tak se strhla bitka. Vzpomněla sem si na Kitsuneho slova a běžela pryč od té vřavy.

Les a les. Pronásledovali mě! Věděla jsem to! Pár Uchihů se dostalo do mé blízkosti. Přede mnou les! Sakra! Běžela jsem co nejrychleji, ale pořád sem byla unavená. Pak mě zradily nohy a já upadla. Dohnali mě! Snažila sem se dostat na nohy. Marně!

Ani nevím jak, ale ocitla jsem se na kraji srázu. Pohlédla jsem dolů. Tekla tam dost velká řeka na to, abych přežila pád. Neváhala jsem a skočila dolů ve chvíli, kdy se Fugaku se svými druhy vyřítil z lesa. Slyšela jsem ho jen zaklít. Víc už nic, protože mi uši zalila voda.

Takže. Tohle je první část mé druhé povídky. Znovu na téma Yaoi. Snad se vám bude líbit. Říkat vám o čem bude tahle část je podle mího zbytečný. Jak jste si určitě všimli tuhle kapitolu jsem pojmenovala fakt originálně XD...... dále vás žádám o váš názor. Moc si názorů cením a budu ráda když mi ho řeknete.

Jup tak mám new SB. Je to další má SB co píše povídky. Pro slováky jak dělaný páč jsou ve slovenštině. Čechum ale slovenština taky nevadí tak si je klidně přečtěte. Jednou mi říkala že prý chce napsat Yaoi. hihi no tak na to už se těším. Její blog je takový barevný. Abych řekla pravdu trochu se mi zdá až moc (ale neber to jako špatnej názor před rokem a půl vypadal můj blog stejně. Já bych radši totiž dala to co máš na stránce do záhlavý. Protože se pak líp čte v textu.) Její blogová adresa je tu.....eSmy.

eSmy ode mě nic nechtěla ale já přesto udělala aspoň tu ikonku. No trochu kvůli mě, protože chci mít všechny SB pod ikonkami:-)

Mohla by takhle vypadat?? ......

Měla jsem toho čekání dost! Při první možnosti sem utekla z lůžka i nemocnice. A kam sem šla? Za svým manželem a synem. Měla jsem hrozný pocit. Takový, že něco skončilo. Nechtěla jsem myslet na to nejhorší a tak sem si to šla ověřit na bojiště, kde byl překvapivě klid. Spousta mrtvých, zraněných a unavený. Po lišce jakoby se slehla zem. Kitsune? Minato? Co se to stalo?

"Kde je Hokage?"zeptala jsem se jednoho z léčitelů. Smutně se na mě zahleděl a pokrčil rameny.

"To nikdo z nás neví, madam. Od té chvíle, co zmizela liška, se neukázal."tělo se mi třáslo. Snad není…? Ne to ne! Znovu sem se rozběhla a poprvé ucítila ostrou bolest v břiše. Zatracený porod! Tolik to člověka oslabí. Zastavila sem a rozdýchávala to. Oči se mi klížily. Skoro sem omdlela. Přesto se ve mně něco vzepřelo a já utíkala dál. Dál do lesů. Tam, kde zmizel Kitsune.

Láliho lidičky

Rozhodla jsem se vám oficiálně oznámit, že začínám psát další příběh (v pořadí druhý....takže stále neočekávejte nějakýho sólokapra XD) Příběh se bude jmenovat Kazuki Café a bude se skoro celý točit kolem kavárny s tímto názvem. Akorát na mě moc netlačte. Rozhodla jsem se ty díly prodloužit o polovinu. Do teď jsem měla kapitolu na 2 stránky....no a teď to budou prostě čtyři......Takže to prostě bude mít delší kapitoly. No doufám že se vám bude líbyt.

Nic si nepamatuju. Mám vokno, jak po kocovině a to sem nic nepil. Zatracenej Uchiha, co to se mnou provedl. Přece jenom se mi něco začalo vyjasňovat. Takové světlo. Vycházelo s čela obrovské žáby. Asi už se ze mě stával idiot. Moment! Namikaze dokázal přivolat žábu ale co to na ní vyvádí za kousky?

Najednou mě to světlo pohltilo a já zase upadl do komatu. To mi snad všichni dělají schválně. Probudil mě hlas. Jeho hlas. Namikaze se nade mnou skláněl a co bylo zvláštní neusmíval se.