na Blog.cz

Sasuke jel pomalu. Nechtěl, aby jeho jízda byla jakkoliv nápadná. Sakura z něj odmítala zpustit svoje zelené pronikavé oči. Toužila po jeho doteku celým svým tělem. Chtěla ho získat jen pro sebe! Kvůli tomu se přidala k………….ke svému pánovi. Usmála se. "Už brzo budeš jen můj………….."pomyslela si. Zase si nápadně olízla rty a otočila svůj pohled na silnici. Hra ještě nebyla u konce. Projížděli zatím zalidněnými ulicemi města. Zatím…………..

"Sasuke? Prozradíš mi to už?"Sasuke netušil, proč se ho na to ptá. Moc dobře mu bylo jasné, že ona to ví. Ona zná pravý důvod, proč si vybral zrovna její školu. Neznal však důvod jejího počínání. Jen tušil!

"Mou prioritou bylo schovat se před policií."řekl hlasem, který používal při výslechu.

"To se snažíš nakukat komu?"odpověděla mu žena se lstivým úsměvem. Pousmál se.

"Fajn. Od Akatsuki jsem chtěl utéct už dávno, jen sem neměl důvod."netvářila se nijak překvapeně. Věděla, kdo jsou Akatsuki. Věděla, kdo je on, Sasuke Uchiha.

Kdo je 3. příchozí osoba? A kdo je vlastně onen chlápek co se dožaduje vztupu do Kazuki Café? Že by nežádoucí zákazník, inspektor či doplňovač zásob? A proč se tento díl jmenuje Ryuu?

Lidičky promiňte že jsem sem nedala pokračování mýho prvního dílu Kazuki café (YAOI) .....tenhle tejden jsem přemýšlela co si vyberu jako seminář a furt mi to nedalo spát. Dokonce kvůli tomu dopadlo i moje zkoušení z chemie blbě a dal mi 5....ehm musim se zlepšit. Ten dílek bych chtěla napsat dneska. Teda pokavaď mě máma znovu nezaúkoluje.T-T.

Zatím jsem napsala stránku a ten zbytek napíšu odpoledne nebo večer jo. Rodiče jdou totiž na večeři. Tak budu mít čas.

Včera mě kámoška přihlásila na TheOtaku....ehm já jako "zdatnej" XD angličtinář nemám vůbec problém se dorozumnět XD. Jmenuju se tam Kated93 jak originální že jo. XD.

Taky jsem dneska udělala ....no můžete tomu říkat třeba avatar. Nebo bych z něho mohla udělat ikonku....hmmmm. možný je všechno. Dělala jsem ho dnes ráno a je to vlastně obrázek kterej jsem našla v jednom doujinshi. HIhi.....obrázek je v textu.

Jakmile ráno vstal, ihned přešel k oknu. Služební auto, které si Naruto včera půjčil, tam pořád stálo. Sasuke nervózně přešlapoval u okna. Stále hleděl střídavě ven, dovnitř na hodiny. Ven, dovnitř na hodiny. Nedalo mu to! Začal chodit po baráku a hledat ho. Byl v jeho pokoji, v koupelně, v kuchyni, v obýváku, dokonce i na záchodě. Nic! Poslední místnost, kterou prohlídl, byla garáž. Zase nic! Vzdychl a opřel se o své černé Audi. Vypadalo to, jakoby o něčem přemýšlel. Najednou se otočil, vyšel z garáže a vrátil k oknu v obýváku. Naštvaně uhodil do stěny vedle, když si všiml kufru na předním sedadle.

"Kde sakra je?!"zaklel si pro sebe. Vůbec netušil, kam mohl Naruto jít. Včera večer mu ruply nervy a on vyhodil jediného člověka, na kterém mu kdy záleželo, na ulici. Myslel si, že sedne do auta a pojede na stanici nebo do svého starého domu. Ale on ne! Hodil jen tašku do policejního vozu, co tu stojí před jeho domem a odkráčel si bez jediného slova pryč. Už jednou ho takového viděl. Bylo to tenkrát, když ještě nemohl být s ním. Tenkrát zažíval bolest s toho, že mu nemůže ulehčit tu jeho. Sasuke zrudl nad tou vzpomínkou. V jeho hlavě se totiž objevil i jiný obrázek. Ty zatracené představy, které měl, když se na něj jen podíval. Když ho nemohl mít. Když o něm mohl jen snít. Stejně jako teď. Ale teď to bylo horší! Protože přesně věděl, jaké to je mít ho celého pro sebe. Vzdychl! Nevěřil, že za pár let se bude Naruto trápit zase kvůli němu. A že i on sám bude cítit větší bolest! Kvůli své hloupé žárlivosti……………………

Pajzl! Když jim Akatsuki dali rozchod, uchýlili se muži, stanovení jako poručíci, právě na toto místo. Někteří se znali, jiní se brzo poznají. Před každým s těchto drsných chlapů stál velký půllitr piva. Rozhovor mohl začít.

"Proč vůbec chtěj zaútočit?"řekl jeden a jeho delší tmavé vlasy mu spadly do obličeje. Naproti němu se ozvala podivná odpověď.

"Správná otázka je proč teď?"řekl muž se světlými vlasy. Protáhl se a pročísl si je. Ostatní k němu stočily zraky.

"Nechce mi to někdo vysvětlit?"řekl Itachi klidně a dál pročítal dnešní noviny. Zetsu, Konan a Kisame stáli před jeho stolem. Ostatní posedávali kolem. Itachi upil svůj šálek čaje a poprvé se podíval na tři účastníky poslední mise.

"Vysvětlit co?"řekl Kisame nezúčastněně. Konan se zamračila a dloubla do něj loktem. Kisame se jen ohnal. To Itachiho popudilo.

"Ty se ptáš co?!"prásknul s novinami o stůl a poklepal na ně. "Třeba to, proč jste jenom tři ze čtyř?!"

"Já fakt nevím! Podle Zetsua, Sasori prostě blbnul! Co s tím?!"řekl Kisame a tvářil se pořád dost rozhozeně. Itachi začínal pochybovat o tomto týmu.

"Aha."Kisame si jenom vzdych. Itachi se otočil a posadil se zpět za stůl. Zavřel oči a přemýšlel. Konan a Zetsu si vyměnili krátký a vážný pohled. Teď to nesměli zkazit.

"Vy ostatní k tomu nemáte co dodat?"řekl Itachi už klidnějším hlasem. Zetsu udělal krok vpřed.

"Já ano. Došlo mi to při akci. Zariskoval jsem, omlouvám se."řekl zcela upřímně. Itachiho to zaujalo. Otevřel oči a nechápavě ho pozoroval.

"Co ti došlo při akci?"řekl, když nedokázal přijít na smysl jeho slov.

"Konan mi říkala, že si myslíš, že je u nás v organizaci špeh."teď začal Itachi chápat.

"V den kdy mi to Konan řekla, sem zjistil, že nejsem jediný, kdo má ten pocit. Tudíž neblázním……….Měl si pravdu, byl tu špeh a já ho našel."pokračoval Zetsu a čekal na reakci okolí.

Tři Uchihové! No bezva! Postavila sem se do útočné pozice. Rozesmáli se tomu. Ani se nedivím. Neměla jsem šanci!

"Tady jste! Všude jsme vás hledali!"řekl příchozí muž. Jako zázrakem sem s ním přiběhlo několik podřízených Minata. Jak zjistili situaci, rozhodli se jednat.

"Madam, půjdete s námi."Uchihové se ale nechtěli jen tak vzdát.

"Nesouhlasím!" řekl Fugaku. S tím nikdo nepočítal a tak se strhla bitka. Vzpomněla sem si na Kitsuneho slova a běžela pryč od té vřavy.

Les a les. Pronásledovali mě! Věděla jsem to! Pár Uchihů se dostalo do mé blízkosti. Přede mnou les! Sakra! Běžela jsem co nejrychleji, ale pořád sem byla unavená. Pak mě zradily nohy a já upadla. Dohnali mě! Snažila sem se dostat na nohy. Marně!

Ani nevím jak, ale ocitla jsem se na kraji srázu. Pohlédla jsem dolů. Tekla tam dost velká řeka na to, abych přežila pád. Neváhala jsem a skočila dolů ve chvíli, kdy se Fugaku se svými druhy vyřítil z lesa. Slyšela jsem ho jen zaklít. Víc už nic, protože mi uši zalila voda.

Takže. Tohle je první část mé druhé povídky. Znovu na téma Yaoi. Snad se vám bude líbit. Říkat vám o čem bude tahle část je podle mího zbytečný. Jak jste si určitě všimli tuhle kapitolu jsem pojmenovala fakt originálně XD...... dále vás žádám o váš názor. Moc si názorů cením a budu ráda když mi ho řeknete.

Měla jsem toho čekání dost! Při první možnosti sem utekla z lůžka i nemocnice. A kam sem šla? Za svým manželem a synem. Měla jsem hrozný pocit. Takový, že něco skončilo. Nechtěla jsem myslet na to nejhorší a tak sem si to šla ověřit na bojiště, kde byl překvapivě klid. Spousta mrtvých, zraněných a unavený. Po lišce jakoby se slehla zem. Kitsune? Minato? Co se to stalo?

"Kde je Hokage?"zeptala jsem se jednoho z léčitelů. Smutně se na mě zahleděl a pokrčil rameny.

"To nikdo z nás neví, madam. Od té chvíle, co zmizela liška, se neukázal."tělo se mi třáslo. Snad není…? Ne to ne! Znovu sem se rozběhla a poprvé ucítila ostrou bolest v břiše. Zatracený porod! Tolik to člověka oslabí. Zastavila sem a rozdýchávala to. Oči se mi klížily. Skoro sem omdlela. Přesto se ve mně něco vzepřelo a já utíkala dál. Dál do lesů. Tam, kde zmizel Kitsune.

Nic si nepamatuju. Mám vokno, jak po kocovině a to sem nic nepil. Zatracenej Uchiha, co to se mnou provedl. Přece jenom se mi něco začalo vyjasňovat. Takové světlo. Vycházelo s čela obrovské žáby. Asi už se ze mě stával idiot. Moment! Namikaze dokázal přivolat žábu ale co to na ní vyvádí za kousky?

Najednou mě to světlo pohltilo a já zase upadl do komatu. To mi snad všichni dělají schválně. Probudil mě hlas. Jeho hlas. Namikaze se nade mnou skláněl a co bylo zvláštní neusmíval se.

Po hodině se ozval výbuch. Byl silnější než tan předešlí a šel z opačné strany. Lekla jsem se, když se kouř rozptýlil a odhalil mi obrovskou rudou lišku s devíti ocasy.

"Kitsune….?"zašeptala sem. Váhavě jsem udělala krok dopředu. Co se sakra stalo? Proč utočíš na vesnici? Ten pocit nevědomosti nesnáším! Rozběhla jsem se k místu, odkud přišel první výbuch. Můj dech se zrychloval. Neměla jsem takovou výdrž. Jsi těhotná, ty blbko! Chovej se podle toho! Zpomalila jsem, břicho mě bolelo. Moje plíce byli v jednom ohni. Moje tělo mě zrazovalo. Zrovna teď! Přesto jsem v rychlé, pro mě rychlé chůzi dorazila na místo. Bylo tam hodně lidí. Kolem něčeho se sdružovali, kolem někoho. Když sem je všechny obcházela a procházela, všimla jsem si jejich obličejů. Byli smutné. Ne! Když sem obešla posledního člověka, naskytl se mi ten pohled. Pohled na mrtvé tělo Yume. Minato stál nad ní a hleděl na místo, kde řádila liška. Neovládla jsem se. Slzy jedna přes druhou putovaly po mích tvářích. Přistoupila jsem k ní. Podlomila se mi kolena. Tiše sem brečela a proklínala celý svět.

Nemůžu uvěřit tomu jak to pořád i přes svou inteligenci nechápe. Zatracenej Kitsune!

Za okny jsem zpozoroval kouř!

Co to je? Vypadá to jako pouliční rvačka. No to mi ještě scházelo! Na dveře někdo zaklepe. Vejde jeden z mích podřízených.

"Pane, mám pro vás zprávu!"z jeho hlasu je cítit naléhavost. Kývnu na souhlas. "Zvěsti nelhali, mezi námi žije démon, pane! Několik mužů ho dokonce našlo a teď ho………….."

"Jestli se mu něco stane, budete se mi za to zodpovídat!"možná sem to řekl ostřeji než sem chtěl, protože na mě začal nevěřícně koukat.

"Nic! Jdu to vyřešit osobně!"tahle situace si žádala mou přítomnost. Věděl jsem to, něco ve mně s tím ale nesouhlasilo.

Tak už jsem se konečně prokousala k posledními dílu mojí první povídky. Doufám že jste to se mnou vydrželi. Porto jsem se rozhodla tento díl věnovat všem mím čtenářům a to hlavně-->

Haru, bronwyn, Liara, LoLo, noriuke kai sairo, Yuni Ewari,Yuuki,Yamada, anim a Hirayi-chan

Taky bych chtěla upozornit že tato část je z nich nejdelší. A teď stručně k dílu XD.......

Co to bude za překvapení? Bude se Natsukimu líbit a nebo kvůli němu bude smutný?

Yuuri chystá Natsukimu hned 2 překvapení....Možná jako náhradu za to první a nebo vylepšení......Jak dopadne cyklus Neříkej mi Yuu-chan?????dozvíte se pod perixem.