8. Kapitola
ROZHODNUTÍ DVOU BRATRŮ
Když sem ji našel, nestačil sem se divit! Seděla s koleny u sebe a fňukala. S okolních keřů a stromů odkapávala voda. Zem byla rozpraskaná a nasáklá vodou, takže všude bylo bláto. Hladina jezera nevykazovala žádný zásah. Byla rovná a klidná. Byla - to je to klíčové slovo! Pohlédl sem na to děcko. Klepala se! Její myšlenky mě volaly. Nedokázal jsem neodpovědět. Jak vzhlédla, odhalila své uslzené modré oči. Zahleděl jsem se do nich! To, co jsem zahlédl, ten sloupec vody drtící povrch, byl skutečný. Tak přece to muselo přijít. Odpovídal jsem ji na vše, na co se zeptala. Slíbil jsem, že jí řeknu pravdu, přitom sem ale věděl, že nejsem ta správná osoba, co by jí o tom měla vyprávět. Musí se jí ale dozvědět …………
"Musíme jít."řekl jsem. Lidská populace se zase ozvala.
"Kam?"optal se Tomas a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Do Kalifornie."pořád sem mluvil v klidu. Neměl jsem náladu se rozčilovat. Obzvlášť, když sem hleděl na její unavený obličej. Usnula ve chvíli, kdy jí všichni vynadali.
"Dozví se tam něco o sobě?"řekl Tomas. Záleželo na tom, jak odpovím.
"Dozví se vše o sobě."přiznal jsem. Vypadal, že se mu ulevilo.
"Pak souhlasím."kývl a pousmál se.
Pár hodin nám trvalo, než jsme přeletěli severovýchod spojených států. Pod námi ubíhala pro mě známá krajina. Státy- Jižní Dakota, Wyoming, Utah a Nevada. Obdivoval sem je kdysi i teď. To jejich rozlehlé území a pláně bez lidí……………Bože! Já asi fakt měknu! Neuvěřitelný, co s vašimi názory dokáže provést ženská!
Na východě státu Kalifornie jsou velké hory, kde je i pohoří Sierra Nevada a horké suché pouště. Tam žije náš cíl. Je to nejstarší démon, kterého sem měl tu čest poznat. Bylo mu kolem 450 000let. Prostě dědek! Ale chytrej dědek! Věděl toho víc než celé božské pokolení. Některé příběhy z dávných dob ještě před lidmi mi vyprávěl. Byl sem tím úplně uchvácen! Tenkrát sem to žral i s navijákem! Teď to žeru míň, nikdy mě to nepřestane úplně fascinovat. Hold teprve poznávám svět……………..ušklíbl sem se nad tou myšlenkou. Na zádech se mi něco pohnulo. Děcko se nám konečně vzbudilo. Bylo to poprvé, co použila svojí moc, takže mě ani nepřekvapovalo, že do teď spala. Vzpomínám si na svoje první použití mé magické moci. Tu noc sem snědl víc než obvykle a další den sem prospal…………Otevřela svoje modrá kukadla a rozhlédla se.
"Tohle je Kalifornie?"
"Ano. To co vidíš pod sebou je slavný Yosemitský národní park."
"A kde žije ten muž?"prsknul sem.
"Za prvé je to démon a za druhé támhle!"
"Páni!...............................Co je to?"řekla na známé jezero. Ušklíbl sem se!
"Dávala si někdy pozor na hodinách zeměpisu?"
"Nech toho!"zavrčela.
"Proč? …………Baví mě to!"
"Tak co to je, pane geografe?"
"Hluboké sladkovodní jezero Tahoe, můj malý studente."
"Tam žije?"
"Jo…………..Teď se drž!"řekl sem a dal se na přistání. Jak sem klesal, chytla se mě kolem krku. Její teplé ruce se dotýkaly mého obnaženého krku. Dokonce sem měl pocit, že to dělala schválně. Ale přesto jsem se cítil chvíli nesvůj, později sem si na to zvykl. Dosedli jsme na zem a ostatní přistáli vedle nás. Spočítal jsem všechny. Nikdo nechyběl. Fajn! Se svojí skupinkou sem se vydal na břeh jezera. Tam sem stál a mlčky hleděl do sladké vody. Byla klidná a průzračná. Bez poskvrny, jakoby se do ní vpila samotná nevinnost……………..
"Jdete nějak brzy?"ozval se jemný starý hlas v mé hlavě.
"Už není zbití, příteli."odpověděl jsem zdvořile. Byl jediný, kdo se mi bez problémů dostal do hlavy, takže lhaní a keci nepřipadali v úvahu.
"Na všechno je vždycky dost času. Jen si moc mladý, abys to dokázal vidět."
"Potřebuji tvé znalosti."
"Myslíš ohledně Raven?"Cože? Totálně mě vykolejil!
"Koho že?"
"Raven, ta dívka, ke které cítíš upřímnou náklonnost."
"Ona se ale nejmenuje……………."byl sem fakt zmatený a to sem si myslel, že tohle celé chápu jen já. Omyl! Bylo v tom něco víc!
"Pojď, vše ti vysvětlím i jí."V tom okamžiku začala voda bublat. Pleskala a žbluňkala! Všichni lidé zírali na to, jak před nimi ustupuje a odhaluje tak stěny domu na dně. A že to byla fakt hotová propast! Jezero dosahuje maximální hloubky 501 m. Vydal jsem se vytvořenou uličkou s vody k domu. Ostatní mě se strachem v očích následovali. Když jsme se shromáždili před venkovními dveřmi, zaklepal sem.
"Dále."řekl stařičký hlas stařičkého muže s bílými vousy až na zem. "Opravdu vypadám tak staře, Nathy?"a sakra zas mi kontroluje, co říkám. Jako při každé návštěvě.
"Tak sem to nemyslel. Přeci mě znáš."řekl jsem přidušeně.
"To ano……….to ano…….posaďte se, prosím."poslechli jsme překvapivě všichni. Zatímco já a holky jsme si zabrali místo na sedačce zbytek se spokojil s vyhřátou podlahou.
"Říkal si, že mi………že to vysvětlíš."nechtěl jsem vypadat………….
"Zmateně? Ale ty si, dokonce víc než oni. Dokonce víc než Raven."umíte si doufám živě představit, jak mě to štvalo. Nic sem nevěděl a on to všem podal na stříbrném podnose!
"Vy mi povíte pravdu, pane……..tu o mě?"optalo se moje Děcko.
"Jmenuji se Bruce, dítě nešťastné. A ano povím."Daniela se zatvářila vyděšeně. Nebyla jediná, koho tahle situace děsila. Proč jí sakra říká Raven? Odkud to má?
"Ze své minulosti, Nathy. Chceš ji znát? Protože ona…………."ukázal přitom na Danielu. "…….to touží vědět!"mluvil vážně. Přesto se mi zdálo, že si s námi hraje.
"S nikým si nehraju, Nathy. Pouze sem položil otázku a jedině ty znáš odpověď."jestli nám to řekne nebo ne záviselo na mně. Vzdychl sem a pohlédl do modrých očí, které mě celou dobu prosily.
"Proč mám rozhodovat o tom, zda jí řekneš pravdu pravdoucí?!"Brucovy oči se přivřely.
"Protože si za ní zodpovědný. Nebo už si zapomněl na svůj slib?"on fakt vidí všechno i ty nejtajnější věci, které sem si myslel, že sem před ním ukryl.
"Jak bych mohl?!"
"Takže tvé rozhodnutí, Nathanieli?!"zatím nejostřejší tón, který na mě použil.
"Řekni jí všechno, co víš!"kývl a otočil se se stejným výrazem na mé Děcko.
"A tvé rozhodnutí, Raven………..chci říct, Danielo?"při zmínce neznámého jména trochu zaváhala. Nadalo mi to a chytil sem ji za ruku. To jí probudilo a už jistě přikývla.
"Nuže dobrá, pohodlně se usaďte, bude to na díl."řekla a protáhl se ve svém křesle. Klouby mu v některých místech zapraskaly. Trochu přikrčeně jsem se usmál. Bruce se dal do vypravování:
"Můj příběh začíná v době, kdy ještě lidé neexistovali. Démoni a Bozi žili vedle sebe jako jedna větší rodina. Tehdy nás bylo asi pět s každého druhu. Postupem času jsme se rozrůstali o nové přírůstky ………….Jednou se za zvláštních podmínek mé sestře narodili dva chlapci."
"Co máte na mysli tím-za zvláštních podmínek?"zeptala se Daniela. Jako vždy byla velmi pozorná a všímavá. Bruce se usmál.
"Jejich otec byl Bůh."
"To jako, že si vaše sestra vzala chlapa z jiného druhu?"zeptal se Matt napřímo. Bruce se ale nepřestával usmívat.
"Víš, Mattyou, byla jiná doba. Tenkrát to nikdo z nás neodsuzoval."
"Nech těch narážek, jasný Matte!........Pokračuj, Bruci."řekl sem. Jmenovaný přikývl a pokračoval:
"Byli nádherní, a roztomilý. A jak už vám asi došlo, jeden byl bůh a druhý démon ……Jejich matka je ale milovala stejně, koneckonců byly to její děti. Oni sami se měli moc rádi a jeden druhého chránili. Roland a Marcus! Nechtěli se od sebe hnout, a taky že nehnuli dokavaď se jeden z nich nezamiloval a neoženil se."
"Ženská?"řekl Tomas s úsměvem. Bruce si ho prohlédl. Usmál se také.
"Ano byla v tom žena. Krásná žena s čokoládovými vlasy jménem Raven."hrklo ve mně. To jméno?! Tak přeci říkal Daniele! Shoda náhod? To si nemyslím. Jak by ale Daniela mohla souviset s tou ženou? Vždyť to ani nebyla žena! Byla Bůh! To nedává smysl!
"Ale dává, Nathy. Uklidni se a poslouchej dál!"poslechl sem. Začalo mě to ale opravdu děsit. Daniela mi k tomu všemu silně sevřela ruku. Bruce pokračoval:
"Raven byla krásná a strašně milá. Jako jediná z rodu Bohů měla tmavé vlasy. Byla to zvláštnost. A proto se do ní Roland, jakožto nejvyšší z rodu Bohů, zamiloval……………
Jejich svatba byla velkolepá a Raven byla ta nejnádhernější nevěsta, co sem kdy spatřil. Jen úsměv byl suchý. Poznal sem, že něco není v pořádku. Říkal jsem si, zda jen předstírala svoje štěstí………….."
"Uplynulo 100let a náš pár pořád držel při sobě. Roland ji prokázal mockrát sílu své lásky. Raven však podle mě projevovala pouze upřímnou náklonnost. Potřebovala Rolanda ke svému životu, to bylo vidět. Ve skutečnosti však toužila po něčem jiném."Bruce mávl rukou a uprostřed obývacího pokoje se zjevil obraz s dávné minulosti.
…………………………………………………………………………
"Udělala jsem něco hrozného, mistře Bruci."zašeptala žena. Byla celá v bílém, její dlouhé čokoládové vlasy nadzvedával vítr. Seděla v nejzelenější trávě a tiskla své ruce na prsou. Oslovený k ní udělal pár kroků a posadil se vedle ní.
"Co strašného by dokázal provésti anděl této země a světa?"usmál se na ní a podal ji ruku. Ona ji přijala a pevně sevřela v klíně. Tváře jí zrůžověly.
"Mistře, mé srdce mě zrazuje."začaly se jí kutálet kapičky slané vody po líčkách.
"Srdce nikdy není zrádcem, má milá Raven."
"Co tedy pak, povězte?"
"Rozhodnutí tvé mysli, dítě."žena sklopila své modré uslzené zraky. Pokývala hlavou.
"Co když moje mysl myslela, že to srdce zvládne?"
"Myslela, ale nevěděla. City nezabiješ, má milá."žena opět vzhlédla, usmála se.
"Co mám potom dělat, když miluji a nesmím?"starý démon se jí zahleděl do očí a pak je z bolestí zavřel.
"Raven, máš dvě možnosti: Buďto povíš pravdu anebo budeš žít ve lži. To, co si zvolíš, je jen na tobě a na nikom jiném. Nezapomeň na to."žena se zamyslela a zvedla se. S pohledem upřeným do dáli přemýšlela o své budoucnosti.
……………………………………………………………………………….
Obraz zmizel a Bruce se podíval po všech přítomných. Asi čekal, že to některému chytrákovi dojde. Ani mě nepřekvapovalo, že se opravdu někdo takový našel.
"Ona ho nemilovala, že ne? Toho Rolanda."řekla Daniela. Bruce s jejích zavřených očí nespustil zraky.
"Ne."
"Tak proč si ho brala?"opáčil Tomas nevěřícně. Bruce se pousmál.
"Protože mu chtěla být blíž."
"Komu?"otázal jsem se. Bruce se na mě divně usmál.
"Svému démonovi."padla ve mně opona. Došla mi váha Brucových slov. Ta žena, Raven, si vzala Boha jen proto, aby mohla být nablízku Démonovi. Ale neříkal Bruce náhodou, že to v té době šlo.
"V té……….."
"V té době se to opravdu neodsuzovalo, Nathy. Jenže……"
"Jenže co?"řekl jsem. Bruce si mě zkoumavě prohlížel. Vypadal, jako kdyby přemýšlel, co my odpoví. Než k tomu došlo, ozval se dívčí hlas vedle mě:
"Takže ona si vzala Rolanda, aby mohla být u Marcuse?"řekla Daniela. Na tohle má buňky! Vždycky jí to dojde a to vždy jen z náznaků. Bruce teď soustředil svou pozornost na ní.
"Ano."
"Neodsuzoval se vztah mezi bohem a démonem, takže kde byl problém?"Daniela šla na to jako vždy zpříma. Byla celá nesvá s toho, že se až nápaditě podobala té ženě z výjevu a s toho, že jí Bruce říká jejím jménem - Raven.
"Máš správné otázky, mé dítě."Bruce se usmál. "Její matka jí to zakázala."
"Proč, kvůli tomu že byl…….."začala Alex, která už se také nemohla dočkat závěru. V tomhle směru jsme si dost podobní.
"Ne. To že byl démon, s tím nesouviselo."přerušil ji Bruce a podrbal se na bradě. Natáhl se pro sklenici vody na stole a napil se z ní.
"Co tedy?"optala se Daniela. Fakt do toho byla udělaná. Bruce polkl a položil sklenici zpět.
"Markus byl něco jako tady náš Nathy. Prostě………"začal.
"Outsider!"řekl sem bez okolků. No co, byla to pravda.
"Chtěl sem říci nezodpovědný a nestálý ale, když trváš na tomto výrazu."ušklíbl se a já poznal, že zase vyhrává. Dědek jeden bláznivej!
"A to se její matce nelíbilo."řekla Daniela a usmála se.
"Správně. Na to kolik mu bylo, se stále choval jako dítě. A k tomu neměl žádné vysoké postavení."Bruce se pousmál také ale jen na okamžik. "Přesto ji miloval tak jako ona jeho. Byl ochoten obětovat svůj život za její."
"Co se s nimi stalo?"optala se Alex.
"Jo, jak to dopadlo?"přidal se Matt. Všichni včetně mě čekali na odpověď.
"Dopadlo to nešťastně. Markus a Raven se tajně scházeli, a aby neublížili Rolandovi, naučili se lhát………………Tak to trvalo několik tisíciletí, něž přišla válka. Bitva! Ještě větší než pozdější bitva Klett………..Tahle byla mnohem krutější a jmenovala se Direkt! V ní zemřelo tolik životů, tolik duší………nevinných duší…………"
"Raven zemřela také, že ano."řekla najednou Daniela. Vůbec sem nechápal, kde se to v ní bere. Neumí snad taky číst myšlenky?
"Obětovala se. Nesnesla pohled na své dva muže, kteří kráčeli společně vstříc smrti kvůli ní. Zemřela a Markuse a Rolanda to zasáhlo natolik, že se rozhodli pro svoji lásku udělat veliký čin!"řekl slavnostně a vstal.
"Jaký čin?"řekl sem. Něco mi to připomínalo. Legendu s děctví.
"Vytvořili kouzlo, kvůli ní. Kouzlo, s kterého se stal zákon!"
"To si mi jednou říkal…………když Bůh dobrovolně ukončí svůj život společně s Démonem, můžou vyslovit jedno přání…………"řekl sem. Tu vzpomínku jakoby ve mně Bruce sám vyvolal. Hrabal se mi v hlavě fakt rád.
"A to přání, milý Nathy bylo pro jedinou lásku jejich života-Raven."chvíli sem se zamyslel, co za přání mohli vyslovit? Přece ji nemohli oživit? To přeci nejde! "Udělali něco chytřejšího, Nathy."
"A to bylo co, mistře Bruci?"řekla Daniela. Už to bylo tady!
"Dohoda: -Ať Démon či Bůh ztratí svůj život kvůli své lásce, narodí se jako lepší třetí!- tak zní celá, mládeži."ten konec byl nějaký divný. Jaký třetí? O kom to má jako něco říct? Třetí. Lepší třetí……………Sakra, nemůžu na to přijít! Ozval se zvuk signalizující hlad! Protočil jsem oči a zvedl se. Musím se najíst, jinak to dopadne zle. Jako vždy…….Mojí chybou je, že neskrývám nikdy nic ani svoji touhu někoho rozsekat na kousky. A proto, když sem hladoví sem třikrát nebezpečnější než obvykle. Daniela mou nervozitu zpozorovala.
"Měl by ses jít najíst, Nathanieli."
"A přijít tak o finále? Ani ve snu!.........Vydržím to sakra dlouho, to mi věř Děcko!"
"Jak chceš! Opovaž se na mí kluky slintat, jasný!"v přítomnosti Bruce si nějak víc otvírala pusu. Zřejmě věděla, že by mě ten dědek zastavil. Ne ani tak kvůli ní jako kvůli tomu, že nesnáší, když mu někdo zasviní koberec!
"Toto byl ale celý příběh dvou bratrů."řekl nečekaně Bruce. Finále? To se mi nechtělo věřit! Daniela vzdychla zklamáním. Její rysy trochu ztvrdly. Byla naštvaná, její myšlenky byly zmatenější než předtím. Upřímně mi to bylo líto. Slíbil jsem jí, že se dozví pravdu a místo toho sem ji navedl na špatnou stopu. Její bolest mi ubližovala. Štvalo mě to! Svůj naštvaný grimas sem hodil po Brucovi.
"Fajn! Sice jsme se dozvěděli o jistém zákonu a o tom, kdo je Raven, ale jak to jméno souvisí s Danielou a s pravdou o ní?!"Bruce se usmál a s upřímnou až lítostivou tváří pohlédl na Danielu. Díval se na ní a za celou tu dobu poprvé zaváhal. Tomu chování sem se divil. Nikdy předtím sem ho takhle neviděl…………kkkkkkkkmmmm…..můj žaludek mě vracel do reality nějak moc brzo! Po všech těch kecech jakej, že sem držák, mi to přišlo hloupý. A přitom vím, že sem hladovku vydržel jen jednou. Vzdychl sem a znovu vstoupil do té husté atmosféry. Čekal jsem s ostatními na poslední verdikt!
"Ty, Danielo…………. si Raven."Ani nevím, jak dlouhé bylo to ticho, které nás obstoupilo. Jediné, co jsem věděl, bylo to, proč nikdo nemluvil. Oslovená byla s Bruceova výroku překvapená a já taky.
"Já jsem Raven?! To přeci není možné! Já jsem člověk a ona byla z rodu Bohů!"řekla naštvaně a změnila svůj sed na vztyk. "A i kdyby na tom nezáleželo, víte, kolik by mi bylo?!"Bruce se podíval na mě a usmál se.
"Byla a jsi starší než všichni démoni v téhle místnosti, po mě samozřejmě."
"Ale,………jak?!"začala zoufale. Pohlédla na své ruce a pak na mě. Přemýšlel jsem, co jí mám na to říci, ale já nevěděl….zatím tedy ne! Přešlapoval jsem a snažil se najít ta správná slova. Ta, které by ji nejméně zranila……….Zase se ozval můj prázdný žaludek. A tak mi to došlo kvůli hladu, který sem cítil. A taky kvůli té bolesti, co najednou zaplavila mé srdce………..já jsem až ten druhý!
"Danielo, dva bratři vytvořili kouzlo, které tě po nějaké době vrátilo do současnosti jako reinkarnaci tvého předešlého života - Raven………………….Raven zemřela jako Bůh, obětovala se pro svoji lásku a vrátila se do života jako lepší třetí…………tím měli bratři namysli člověka……..Člověka s mocí stejně silnou tak, aby se rovnala nebo předčila tu u zbývajících dvou druhů!"řekl jsem. Má teorie byla správná. Bruce pokýval souhlasně hlavou a myslí mu přejížděli pochvalné myšlenky, které mi nechal přečíst. Já na sebe ale nebyl hrdý………Nechtěl jsem jí to říkat, ale ode mě jediného to byla schopná vyslechnout. Sklopila své modré oči a posadila se. Položila svojí jemnou tvář do svých dlaní. Rozplakala jse! Ničilo mě to! Ale v tu chvíli jsem ji nedokázal utěšit….a to mě štvalo nejvíc……………………..












Aooi =^^= koukní prosím ke mě an blog je tam oznám důležitej xD inac jáks e máš?
