30. března 2010 v 18:21 | Kated
|
Jak dopadne Natsukiho Yuuriho snídaně? Návrat domů? Jak dopadne cesta Natsukiho a Yuuriho? Vyklube se z toho něco víc?
PS:Tohle už je myslím předposlední dílek :-) no jo mám v hlavě nový nápad na povídku :-)
Zbytek pode perixem
Yuuri
"Pozítří nás čeká ředitel ve škole."oznámil mi Natsuki a sledoval můj výraz ve tváři. Já však nedal najevo svoje pocity.
"Hmm."zabrblal jsem a dojídal svou snídani.
"Jak hmm?" zopakoval po mě Natsuki a nezapomenul při tom pozvednout obočí.
"Prostě hmm." řekl jsem a odešel s talířem k dřezu. Vložil ho do něj, pustil teplou vodu a začal ho mít. Když jsem měl ruce pod vodou tak se ke mně přiblížil Natsuki. Obmotal se svýma rukama kolem mého pasu a těsně u ucha zašeptal."Yuu-chan?!"
"Hmm…."zabrblal jsem a položil si svou hlavu na Natsukiho rameno. Natsuki to zřejmě špatně pochopil a přesunul své ruce ze zástěry pod ní. Slastně jsem v duchu zasténal a vnímal Natsukiho jemné doteky na mé hrudi. "Natsuki!"zavrčel jsem mu do ucha a upřel na něj své modravé oči. Natsuki se najednou zarazil a pohlédl mi do nich. Ač nerad jsem mu musel přiznat holí fakt o odjezdu.
"Musíme si zabalit."řekl jsem rozhodným hlasem a opustil Natsukiho hřejivou náruč. Když jsem odcházel po schodech do svého pokoje tak na mě Natsuki hleděl jak na nějaké vzácné zvíře. Nijak moc jsem to neřešil a vešel do svého pokoje.
Natsuki
"Musíme si zabalit."řekl mi Yuuri a rázoval si to ke svému pokoji. Přitom nezapomněl vrtit tou svou nádhernou holou prdelkou. V ten moment jsem se na ni zahleděl a nedokázal odtrhnout oči. Probral mě až fakt když mi Yuuri zmizel v pokoji. Já za ním samozřejmě okamžitě vyběhl a sevřel ho znovu v náručích.
"Co to zase děláš?"řekl mi trochu naštvaně.
"Yuu-chan. Opravdu musíme dneska odjet?"zeptal jsem se ho sladkým hlasem a přisál se k jeho krku. Yuuri mě znovu nezklamal a s očima zahalenýma touhou se mi znovu vzepřel.
"Jo."
"Ale no tak. Vždyť vidím, že tady chceš zůstat. Alespoň ještě jeden den Yuu….." Vrkal jsem mu do ucha. Yuuri byl však neoblomný a stál si za svým slovem.
"Yuu…. A co si takhle udělat večírek na rozloučení s chatou?" zeptal jsem se ho s úmyslem to rozvést v něco lepšího, než jen pouhé popíjení alkoholu.
"Ne."odpověděl mi a vymotal se z mého objetí. Já si hned na to hlasitě povzdechl a šel si zabalit do svého pokoje. Netrvalo dlouho a stáli jsme na verandě s kufry v ruce a zamkli chajdu.
"Natsuki?"oslovil mě nesměle Yuuri. Musel jsem se pousmát nad jeho rozpaky znachovělé tvářičky.
"Ano Yuu-chan."zeptal jsem se a přitáhl si ho k sobě. "Ty sis to rozmyslel?"zeptal jsem se ho a stále se na něj culil.
"Ne!"řekl mi rázně. "Já jen….." pokračoval nesměle. "No víš…..já mám pro tebe překvapení."řekl mi celý červený a zavrtal se mi do mé mikiny.
"Překvapení?"zeptal jsem se ho zvědavě.
´Třeba mi chce předvést něco po Českém stylu. Nějakou jejich kamasůtru.´říkal jsem si nadšeně v duchu a čekal co z Yuuriho vypadne.
"Musíš si ale zavázat oči."řekl mi ještě a podal mi šátek, který vytáhl z kapsy. Já si ho poslušně obmotal kolem očí a čekal, co se bude dít. ´To jsem si nemyslel že je Yuuri takovej divoch.´
Smál jsem se v podvědomí. Můj úsměv mi nepoklesl, ani ve chvíli, kdy jsme se společně vydali neznámo kam. Uvědomil jsem si to teprve tehdy, když otevřel dveře a řekl mi, ať se posadím. Nečekal jsem, kam si sedám a tak jsem to prostě udělal. "Auu."zavrčel jsem, když jsem si narazil hlavu o střechu auta.
´No
tak v autě to zažiju poprvé.´
uculil jsem se nad představami, co by se mnou mohl Yuuri všechno dělat. Yuuri však za mnou zavřel dveře a sedl si za volant. Nic jsem nechápal, až do chvíle, co jsme se rozjeli.
"Ty chceš někam jet?"zeptal jsem se nevěřícně. "Že by hotel?"
"Hotel??" zeptal se mě nechápavě Yuuri.
"No chtěl si přece…"
"Cože!"vykřikl Yuuri a prudce zastavil. Zřejmě pochopil, kam tím mířím.
"No tak kam máme namířeno?"řekl jsem o něco veseleji.
"To je ta-jem-ství."řekl mi a přitom se nezapomněl zasmát. Kdybych neměl šátek na očích a Yuuri by neřídil tak bych na něj nejspíš……..
"Počkat Yuu ty umíš řídit?" nečekal jsem dlouho a na mou otázku mi bylo kladně odpovězeno.
……….
Už jsme jeli skoro půl hodiny a stále jsme nedorazili na místo.
"Yuuri….Jak ještě dlouho??"zeptal jsem se ho znuděným hlasem a čekal na jakoukoliv odpověď.
"Ještě chvíli."odpověděl mi rozrušeným hlasem a přidal na rychlosti.
"Co-co-co to děláš?"zeptal jsem se udiveně nad náhlou změnou rychlosti. Došlo mi to, až když jsem uslyšel přibližující se sirény.
"Já nemám řidičák."řekl mi nešťastným hlasem Yuuri a nohou byl snad až na podlaze.
"Ale vždyť si říkal, že umíš řídit."divil jsem se. ´On mi snad lhal?´ říkal jsem si v duchu.
"Ty si se mě ptal, jestli umím řídit. Odpověď je ano. Naučil mě to táta v 15 letech. Prej to budu určitě jednou potřebovat. Jak vidím tak měl pravdu."říkal Yuuri stále rozrušeným hlasem. "Být tebou tak se připoutám."řekl mi a strhl volant do leva. Já však nedokázal tak rychle zareagovat a narazil jsem do okýnka."Au. Dneska jsem pořád bit."řekl jsem naoko naštvaně a prosil se o pofoukání. Žádný odezvy jsem se však z řidičovy strany nedočkal.
"No tak až zastavíme."řekl jsem, usmál se a radši se připásal. Právě v čas. Jinak bych skončil na palubní desce. Náhle jsem uslyšel vzdalující se sirény a oddychl jsem si.
"Už jsme jim ujeli."řekl mi nadšeně Yuuri a vrhnul se mi kolem krku. Já samozřejmě s láskou jeho objetí opětoval. "Yuuri?"dožadoval jsem se ho. "Nemyslíš, že si zasluhuju malou odměnu."
"Cože? A za co?"zeptal se mě nechápavě Yuuri.
"Za tohle."ukázal jsem na svou bouli na hlavě a přitiskl si Yuuriho k sobě. Yuuri se nesměle přiblížil k mému obličeji a jemně mi přitiskl své rty na mé.
"Yuu."zaškemral jsem a dožadoval se hezčího polibku. "Ne."řekl mi dětským hlasem a přesunul se zpátky na své sedadlo. Já si znovu povzdechl a ptal se, kdy už konečně dorazíme. Yuuri však stále říkal "Za chvilku, za chvilku."
"No jo. Ale zajímalo by mě jak dlouhá je u tebe chvilka."stěžoval jsem si.
"Kdo si počká, ten se dočká."řekl mi nadšením hlasem.
"Víš vůbec, kam jedeš?"zeptal jsem se ho.
"Ale ovšem."řekl mi stroze a dál se věnoval svému řízení.
Yuuri
Hned po tom co jsem si uvědomil, že miluji Natsukiho jsem se rozhodl ho překvapit. No nevím, co na to řekne, ale snad se mu bude líbit. Předem jsem to už domluvil.
Můj plán byl výtečný. Když si Natsuki balil své věci, tak jsem potají zvolal Asogimu. Jeden by si řekl, kde jsem sebral jeho číslo. No jo Teru byl tak aktivní, že mi nezapomněl do mobilu napsat své, Mikiho a Asogiho číslo.
Asogi mi mile rád pomohl, což mě udivilo, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel. Radši jsem rychle sedl do auta a zkusil, jestli mi nelhal.
Když jsem uviděl policejní sirénu blížící se k Natsukiho autu trochu jsem znervóznil. Rychle jsem přidal na rychlosti a snažil se jim ujet. Sirény se však stéle přibližovali a oddalovali. Po určité chvíli se mi dokonce podařilo ujet. Byl jsem tak rád, že jsem radostí objal Natsukiho. Natsuki však měl kvůli mě velkou bouli na čele a já to teď měl nějak odčinit. Pomálu jsem se přiblížil k jeho rtům a lehce je políbil. Když se Natsuki dožadoval slastnějšího polibku, se slovy "ne" jsem ho odmítl. Ani jsem nečekal, že ho to tak rychle přejde a bude v klidu čekat na to, až dorazíme na místo.
Natsuki
Uběhla další půl hodina a můj zadek byl už celý zdřevěnělí. Ovšem říkal jsem si ´musíš vydržet!´ a taky že jo. Ta bolest začala přecházet, až když jsem se pomálu propadal do říše snů. Prudké zabrzdění mě však plně probudilo do reality.
"Už jsme tady."řekl nadšeně Yuuri a vyšel ven z auta. Já stále zůstával sedět v autě a čekal, co se bude dít.
no a v nejlepším to utne! já jsem se táák těšila, jak to s nima budee...xD no nic, jdu se těšit na další úterý xD