9. března 2010 v 16:57 | Kated
|
Flaška......Bude to pouze nevinná hra, nebo se za tím skrývá něco víc? Teru dostane úkol políbit Yuu-chana....udělá to? Co udělá Natsuki až najde Yuuriho v Asogiho pokoji?? Bude klidný nebo bude zuřit? Příjde nějaký trest???
Zbytek pod perixem
Yuuri
"Pojď sem Yuuri."oslovil mě Miki a poplácal rukou vedle sebe. Já si přisedl a Asogi a Teru mě následovali.
"Co teda budeme hrát?"zeptal jsem se jich.
"Co třeba flašku?!"řekl Teru a podíval se na Asogiho. Ten se jen pousmál a přitakal. Miki neváhal a zahrabal v batohu, který mu ležel vedle postele a vytáhl pet láhev.
"Znáš pravidla?"zeptal se mě Teru.
"Jup."odpověděl jsem s úsměvem.
"Tak hraj jako první."pobídl mě Miki a podal mi lahev do ruky. Já s ní zatočil. Když se láhev zastavila, ukazovala směrem k Asogimu.
"Pravda, úkol, lež?"zeptal jsem se.
"Pravda."odpověděl mi.
Chvíli jsem přemýšlel. Na co se ho zeptám?? Je spousta věcí, který bych chtěl vědět, ale z odpovědi ano či ne se nic moc nedozvím. V přemýšlení jsem si vzpomněl na Natsukiho minulost. Z oné vzpomínky mě bodlo u srdce. Natsuki…….
"Je pravda, že máš ve skutečnosti Natsukiho rád?"vychrlil jsem první otázku, která mě napadla.
"Bank."
"Bank?"nechápavě jsem zopakoval. Pochopil jsem až když si Asogi svlékl tričko a hodil ho na podlahu.
"Neříkej, že jste nehráli na bank?"
"No to jo, ale nijak jsme tomu neříkali."usmál jsem se a zadíval se na Asogiho hrudník. V hlavě jsem si představil Natsukiho. Když jsou Natsuki a Asogi bratři tak mají určitě podobné rysy. Z mého snění o Natsukim mě probudil Asogi který zrovna zatočil lahví. Chvíli jsme pozorovali její otáčivý pohyb.
"Teru."řekl Asogi a oči se mu při tom rozzářili nedočkavostí.
"Úkol."řekl a zpříma hleděl Asogimu do očí. Já bych snad nikdy nedal úkol. Vždycky jsem se bál co by mohlo přijít.
"Polib Yuuriho."řekl Asogi a já jemně zčervenal. Teru se ke mně obrátil a naklonil se nade mě.
"Co-cože."vykoktal jsem ze sebe.
"Yuu-kun. No tak je to jenom úkol."řekl mi s úsměvem na rtech. Já z toho byl vyveden z míry. Úkol, úkol tohle ne. Nadechl jsem se k dalším protestům "Ani…"nestačil jsem doříct větu kvůli Teriho rtech přitisknutých na mých. "Teru!"namítal jsem znovu, ale to už jsem cítil jeho jazyk ve svých ústech. Nejdříve pomálu, později náruživěji mě líbal a plenil má ústa. Asogi který seděl naproti mně, se předklonil a povalil mne na zem.
V tu chvíli mě Teru přestal líbat a uvolnil prostor pro Asogiho. Asogi se na mě obkročmo posadil a pomálu se skláněl k mým ústům. Já je společně s očima sevřel a snažil se ho odstrčit volnýma rukama. Miki mi však chytl ruce a držel mi je za hlavou. Pomalu se k nim sklonil a začal je zaplavovat polibky. Teru věnoval pozornost jiné části mého těla. Jeho ruce pomálu přejížděli přes mé kalhoty a hladili mě všude, kam dosáhli. Pomálu dojel s nimi až k mému klínu. Jemně mi po něm přejel prsty a já se mírně otřásl. Když viděli mé reakce, pousmáli se a pokračovali. Asogi mě chytl za bradu a přinutil mě otevřít má ústa. Rychle do nich vklouzl svým jazykem a dobýval se do nich. Svýma rukama mi nadzvedl tričko a vyhrnul mi ho tak aby měl lepší výhled. Jednou rukou mi přejížděl přes mou bradavku a tou druhou zajížděl pod lem mých kalhot. Chvíli mě pouze hladil na podbříšku, později rozepnul mé kalhoty a snažil se mi je svléct.
Natsuki
Za dveřmi jsem uviděl šílenou spoušť.
"Sakra co si o sobě Asogi myslí?! Že jsem jeho chůva?! Já mu to rozhodně uklízet nebudu!"řekl jsem naštvaně a opustil místnost, která vypadala, jako by tam projel tank. Chtěl jsem mu to jít hned vytmavit a tak jsem zamířil přímo do jeho pokoje. Z chodby jsem uslyšel přidušený vzlik a přidal do kroku. Zastavil jsem se před dveřmi, od kterých se ten zvuk linul. Na chvíli jsem se zaposlouchal a snažil se rozpoznat kdo, nebo co to je. "Ne."uslyšel jsem tichou prosbu. Ten hlas se mi zdál povědomí. Není to snad…..
Rychle jsem rozrazil dveře a shlédl k 4 klukům ležícím na podlaze. Jako prvního jsem zahlédl Yuuriho a jeho uslzený obličej. Potom Asogiho a ty jeho hračky který ho líbali a nedokázali se od něj odpoutat. Když si mě Asogi všiml, usmál se na mě a chtěl pokračovat ve své činnosti. V tu chvíli jsem vypěnil vzteky. Rychle jsem k nim přiběhl a vrazil Asogimu pěstí do obličeje. Asogi spadl vedle Yuuriho a chytl se za tvář.
"To bolelo!" řekl nasraně Asogi a vrhl se na mě. Teru a Miki zbledli a pustili šokovaně Yuuriho. Yuuri stále ležel na zemi a už se ani nesnažil zadržovat slzy deroucí se z jeho očí. Mezitím jsme já a Asogi do sebe bez přestávky bušili a opláceli si své rány.
"Říkal jsem ti abys Yuuriho nechal na pokoji!"zařval jsem na něj rozzuřeně.
"Yuuri nepatří tobě!"odporoval.
Rychle jsem překonal vzdálenost, co byla mezi námi a chytl Asogiho pod krkem.
"Nech ho na pokoji nebo tě zabiju!"řval jsem dál a nedokázal se uklidnit. Když to uslyšel Yuuri vyskočil na nohy a rozeběhl se k nám.
"Né, Natsuki! Je to tvůj bratr!"i přes Yuuriho ubrečený řev jsem nepovolil stisk.
"Natsukiii!"zařval znovu hystericky. Podíval jsem se mu do očí, a uviděl v nich strach a hrůzu. Kvůli tomu pohledu jsem pustil Asogiho krk a chytl hrubě Yuuriho ruku. Na zemi jsem uviděl Asogiho jak lapal po dechu.
"Jestli se ho ještě někdy jenom dotkneš…!" nedokončil jsem úmyslně větu a rázoval si to společně s Yuurim pryč z pokoje.
……V Yuuriho pokoji…….
"Yuuri!"vyštěkl jsem na něj, když jsem viděl, že není schopen slova.
"Proč?! Proč si porušil náš slib!"pokračoval jsem.
"Já…"snažil se něco namítnout.
"Já ti tolik věřil!"
"Já myslel že, …."
"Že co?! Že je Asogi svatoušek a chce si hrát na slepou bábu!"
"Já nevěděl…"říkal dál roztřeseným hlasem a po tvářích se mu znovu rozkutáleli slzy. Po tom co se mi naskytl pohled na tu hromádku neštěstí, jsem nedokázal dál řvát.
"Natsuki."řekl potichu Yuuri.
"Chvilku, chvilku chci být sám."řekl jsem a odešel z Yuuriho pokoje. Zamířil jsem rovnou k sobě a lehl si na postel. Celou dobu jsem věděl, že ten na koho jsem opravdu naštvaný, jsem byl já sám a ne Yuuri.
"Už zase….!"řekl jsem podrážděně. "Už zase jsem ho nedokázal ochránit!"
Yuuri
´Natsuki neodcházej……., nenechávej mě tu samotnýho.´ říkal jsem si v duchu a čekal zda se Natsuki objeví ve dveřích. Po delší době jsem to vzdal a lehl si zničeně na postel.
"Natsuki."vyslovil jsem jeho jméno a rozbrečel se. "Já jsem opravdu nic nevěděl."říkal jsem dál rozklepaným hlasem. Natsuki však nebyl poblíž a tak má slova neslyšel. Pomálu jsem zavřel oči a přehrával si znovu scénu v Asogiho pokoji……., Natsukiho jak mě znovu zachránil a jeho naštvanost v očích. Najednou mě přepadla únava a já usnul.
Natsuki
Bylo 19:00 a já jsem byl stále ve svém pokoji a přemýšlel. Nemohl jsem si odpustit své chování vůči Yuurimu. On za nic nemohl. Nic nevěděl a já ho hned odsoudil. Povzdechl jsem si. Teď už nemůžu vrátit čas. Musím to napravit.
Zvedl jsem se z postele a vykročil ven z pokoje. Došel jsem do kuchyně a začal dělat mě a Yuurimu večeři. Chtěl jsem se mu nějak omluvit, ale nevěděl jsem jak. Nikdy jsem na omluvy nebyl.
"Natsuki."uslyšel jsem za sebou Yuuriho hlas. Najednou se ve mně sevřeli vnitřnosti.
"Já bych se ti chtěl…"pokračoval Yuuri v monologu.
"UM……O…omluvit."vykoktal Yuuri a já se na něj nevěřícně podíval. ´On omluvit! To já jsem ten špatný. On se nemá za co omlouvat.´rychle jsem překonal vzdálenost co byla mezi námi a prudce ho objal.
"Yuu-chan….., promiň mi to."říkal jsem mu a nepřestával ho objímat.
"Na…."
"Ty se nemáš za co omlouvat ."mluvil jsem dál.
"Ty se na mě nezlobíš?"zeptal se mě Yuuri.
"Zlobit se, na tebe? Nikdy."řekl jsem a usmál se na něj. Yuurimu se v té chvíli rozzářili očka a
samou radostí mě mačkal ve svém náručí. Najednou přisunul svou hlavu k mému obličeji. Stoupl si na špičky a políbil mě na tvář. Poté celý zrudnul a řekl. "Děkuju." V tu chvíli jsem nedokázal udržet svou mysl čistou a vzal Yuuriho do náručí.
ty si ale zákerná
vždy nechávaš Yuuriho pre je hlúposť riadne si to odskákať...ale hezky,hezky
...som zvedavá na ďalší dielik, žeby to bol konečne Natsuki, kto dostane odmenu
? hehe uvidime................
