2. března 2010 v 18:22 | Kated
|
Co udělá Natsuki s Yuurim? Udrží tu touhu v sobě? Co se stane po Yuuriho probuzení? Teru hledá Mikiho....Yuuri mu pomůže v hledání. Co se stane až ho najdou?
Zbytek pod perixem
Natsuki
Yuuri se ke mně přitiskl a usnul mi v náručí. Byl jsem z toho štěstím bez sebe a tak jsem ho objal a pošeptal mu "Miluji tě." Potom už jsem slyšel Yuuriho pravidelné oddechování a viděl jeho klidný spící výraz. Pomálu jsem se odtáhl od Yuuriho a začal ho oblíkat do jeho pyžama. "Natsuki."vyslovil mé jméno Yuuri ze spánku. Na mé tváři tím vykouzlil úsměv. Přivinul jsem si Yuuriho do náručí a vzal ho do mého pokoje. Uložil ho do postele a přikryl peřinou. Pak jsem si vzal triko a trenky a vyrazil do koupelny.
V koupelně jsem ze sebe shodil věci a vstoupil do sprcháče, který byl naproti vaně. Při pohledu na vanu jsem si vzpomněl na Yuuriho. Zakroutil jsem hlavou a otočil kohoutkem. Pomálu jsem na sebe nechal stékat vodu. Zavřel jsem oči a vybavil si Yuuriho slastné sténáni. Instinktivně jsem sjel do svého klína a po celé délce ho pohladil. Zasténal jsem a vzal ho celého do ruky. V mysli jsem měl stále Yuuriho tvář, jeho rozpaky znachovělí tvářičky a jeho modrá očka. Má ruka se dala do pohybu. Po chvilce jsem slastí vyvrcholil do své ruky. S mírným zadýcháním jsem otevřel oči a vyslovil jeho jméno "Yuuri."
Když jsem vyšel z koupelny, bylo krátce po desáté. V pokoji jsem našel stále spícího Yuuriho. Chvíli jsem si prohlížel jeho roztomilý obličej. Ve výhledu mi bránila jediná věci. Přešel jsem celý pokoj až k němu a dal mu jeden neposedný vlas za ucho. "Tak je to lepší."řekl jsem.
V tom jsem si vzpomněl, že Yuuri ještě nevečeřel. Chtěl jsem ho vzbudit, ale neměl jsem to srdce.
Nadzvedl jsem peřinu a vlezl si za Yuurim do postele. Přitáhl si ho do náručí a začal hladit jeho vlasy. Má ruka se přesunula na Yuuriho obličej a mapovala ho. Yuuri se mírně usmál. Vrtalo mi hlavou, ´Co se mu asi zdá?´ Přiblížil jsem se k Yuuriho rtům a políbil ho na ně.
"Oyasumi."řekl jsem a pohodlněji si ho upravil v náručí. Netrvalo dlouho a usnul jsem.
Yuuri
Ráno jsem se vzbudil v cizím pokoji. "Kde to jsem?" byla má první reakce. Na mou otázku jsem nemohl dostat odpověď, protože jsem tu byl sám. Po chvíle někdo otevřel dveře.
"Tak už si se probral Yuu-chan."řekl mi Natsuki a přešel ke mně s tácem plným jídla.
"UHM." zabrblal jsem a při vzpomínce na včerejšek zrudnul. Natsukiho to pobavilo.
"Jak si se vyspal?"otázal se mě.
"Dobře. Proč?"zeptal jsem se stále červený. Styděl jsem se za to, o čem se mi zdálo. Kdybych to řekl Natsukimu tak……….
"Jenom tak……, zvědavost."konstatoval.
"O mamince?"zkusil jsem.
"Zvláštní. Nikdy si mi neřekl, že se tvoje mamka jmenuje Natsuki."řekl mi s úsměvem.
"C-C-C-Coo?"nevěřícně jsem se na něj podíval.
"To se ti o ní musel zdát hodně příjemný sen, když si se u toho usmíval."řekl mi a přisedl si ke mně na postel.
"J-j-jo."řekl sem koktavě a posadil se.
"Tak co si dáš k snídani?" zeptal se mě a položil mi na nohy tác s různými jídly.
"To si nemusel. Já bych snědl cokoliv, co bys udělal."řekl jsem a ani si neuvědomil, jak to vyznělo. Radši jsem vzal jedno z jídel do ruky a začal ho jíst.
Stále se na mě koukal a usmíval se. Mě z toho pohledu zaskočilo a začal jsem se dusit. Natsuki mi pohotově začal bušit do zad.
"Děkuju."řekl jsem a popadal dech. V tom mi Natsuki vzal talíř z ruky a nabral další sousto.
"Co to děláš?"
"Nedovolím, aby ses mi tu udusil!"řekl mi přísně a dal mi lžíci do úst. Takhle mě krmil dokavaď jsem to nesnědl celý.
"Tak co se ti zdálo?"začal znovu prokovat.
"Nic!"
"Nic?"řekl mi jízlivě.
"Chceš to opravdu vědět?"zeptal jsem se.
"Hmm?"řekl a nadzvedl obočí.
"To je ta-jem-ství."řekl jsem a s radostí vyplázl jazyk. Toho Natsuki využil a přisál se mi na rty. Pomálu mi zajel jazykem do mých úst a začal mi je plenit. Já jsem z toho byl zcela omámen a oplácel jsem mu jeho polibky. Líbali jsme se dlouho a nikdo z nás neměl v úmyslu přestat. Přeci jenom se po chvíli Natsuki odtáhl a skousl mi ret. Já jsem mu z toho náhlého návalu vzrušení zasténal do rtů.
"Už jsem ti říkal, že existuje spousta lidí, co by ti ho chtěla ukousnout."řekl mi a přejel svými rty po těch mých. Znovu jsem zasténal a nevěděl, co mám dělat.
"Natsuki!"řekl jsem odhodlaně.
"Copak zlatíčko tobě se to snad nelíbí?"řekl mi a stále se na mě culil. Ani nečekal na mou odpověď a pokračoval. "No myslím, že tomu se to líbí."řekl a ukázal na můj vztyčený úd.
"Blbečku!"zakřičel jsem a shodil ho ze sebe. Natsuki se na mě ale nezlobil. Popadl pouze tác a rázoval si to ke dveřím. "Počkám na tebe dole v obýváku." řekl s úsměvem a odešel.
Když chtěl za sebou zavřít, tak jsem po něm hodil polštář. Ten se ovšem zastavil o již zavřený dveře.
´Co to zase bylo. Nejenom že mě po….uhm, no políbil, ale ještě se mě ptá co já na to?!Bůůůů…., vlastně ono se mi to docela líbilo…..Eh nad čím to sakra přemýšlím?! Ne, to se nemohlo……´říkal jsem si v mysli a při tom vylízal z postele. ´Přece to nejde….´pokračoval jsem v mém toku myšlenek a přitom se oblékal do svých věcí který mi přinesl Natsuki. ´Natsuki……, Natsuki je přece kluk. Kluk a kluk to nejde dohromady!´ řekl jsem a vyšel ven z Natsukiho pokoje. Prošel jsem chodbou až ke schodišti a scházel schody. ´Ale přesto já, já Natsukiho….´
"Ahoj Yuu-kun."uslyšel jsem za sebou hlas a prudce s sebou trhnul.
"Teru?"řekl jsem nejistě.
"Co se děje Yuu? Vypadáš jako chodící mrtvola."
"Ehm, jenom jsem nad něčím přemýšlel."řekl jsem a usmál se na něj.
"Neviděl si Mikiho?"otázal se mě a natočil hlavu na stranu.
"UM-ÚM"řekl jsem a zakroutil jsem hlavou do stran.
"A pomůžeš mi ho najít?"
"Dobře, ale za chvíli musim být dole."řekl jsem.
"Neboj, dlouho to trvat nebude."řekl, vzal mě za ruku a vedl zpátky nahoru. Prošli jsme skoro všechny pokoje a stále jsme nikde Mikiho nenašli.
"ÁÁÁh, tak tady si."řekl Teru a rozeběhl se do nově otevřeného pokoje. Já ho následoval. Miki ležel na posteli a poslouchal mp3. Není se čemu divit, že když ho vylekal Teru, tak spadl z postele. "Teru!!! Co to děláš?!"zakřičel na něj Miki a hladil si bolavý zadek.
"Přivedl jsem Yuuriho. Budeme si hrát."řekl a podíval se na mě.
"Opravdu?"zajásal Miki a podíval se na mě taktéž.
"Já ….uhm….nevím. Už jsem měl být v obýváku. Natsuki bude mít starost."
"To nebude dlouhá hra. Uvidíš, bude se ti líbit."řekl Teru a Miki pokýval hlavou.
Natsuki
"Yuurimu to nějak dlouho trvá."řekl jsem nahlas a přecházel stále po pokoji. Chtěl jsem ho překvapit a ukázat mu nedaleké město. "Ještě 5 minut." Řekl jsem si a koukal na hodiny.………ještě minutu, minutu! 10 sekund, 5, 2,1. "Yuu-chan."zkusil jsem zavolat, ale nikdo mi neodpovídal. Povzdechl jsem si a šel nahoru. V pokoji mě zarazil fakt, že v něm nikdo nebyl. "Yuu?"řekl jsem a procházel celou naší chatou. V dosavadních pokojích, kterými jsem prošel, nebyl. "Nemohl se jenom tak vypařit."řekl jsem a otevřel další dveře. "Eh?!..............."
Yuuri
V tom někdo otevřel dveře.
"Yuuri?"řekl příchozí a přišel ke mně. "Co tu děláš?"otázal se mě a zabodnul se mi pohledem do očí.
"Já…."
"Yuuri si přišel hrát."řekli Miki a Teru najednou.
"Já…"
"Yuu-kun slíbil si nám to."zaškemral Teru.
"Ale jenom chvíli. Natsuki na mě čeká."řekl jsem, aniž bych věděl, o jaký typ hry se jedná.
Super dílek,těšim se na pokráčko...