21. března 2010 v 18:07 | Konduto
|
(+18)
Dotek. Už nikdy………………………..
"Stalo se toho tolik. Byl to snad jenom sen? Ne, prosím za to, aby nebyl. A přesto, ta bolest, kterou teď cítím………….přál bych si, aby byla menší, ale to nejde. Zasloužím si trpět! Trpět za to, co sem udělal své milované osobě! Trpět za to, jakej sem idiot………………..
Nepřišel jsem o něj, o svou lásku. Stále bydlel v mém domě, stále sem ho měl vedle sebe ale už to nebylo jako dřív……….. Nemazlil se semnou, nedržel mě za ruku, nelíbal mě…………..bylo to utrpení, jen se na něj koukat. Nesmět se ho dotknout mě zabíjelo. Už dva roky. Dva dlouhé roky……………………..
Nikdo to nevěděl, a přesto to bylo vidět. Něco se mezi Narutem a Sasukem změnilo. Chodili spolu na stanici každý den. Bylo divné, že přicházejí včas. Ani jeden z nich se nechtěl smát. Ani jeden z nich se za celý den nedotkl toho druhého. Ani jeden z nich nechtěl říct, co se stalo.
Celé dny spolu mluvili jen krátce a jen když to jinak nešlo. Bolest, kterou působili jeden druhému, byla viditelná pouhým okem. Naruto se dostal do takové deprese, že se nedokázal pořádně soustředit. Už dva roky se snaží strefit do středu terče. A už dva roky se mu to nedaří. Vždycky mine! Štve ho to! Ale on sám ví čím je to způsobeno…………….
"Naruto?"řekl Sasuke. Tázaný se neotočil. Jeho hlas v něm pořád vzbuzoval touhu. Teď, když ho nemůže mít, byla dvojnásobná.
"Něco se děje?"řekl mu nakonec. Sasuke se zastavil pár metrů od něj. Dostal od Kakashiho úkol. Přivést Naruta do haly. Jak? To už bylo na něm. Jeho milovaná osoba stála před ním se zbraní v ruce. Naruto se jako každý den snažil vylepšit svou střelbu. Bezúspěšně. Sasuke pozoroval jeho marnou snahu. Bylo mu ho líto. Vzpamatoval se a pokračoval.
"Možná, Kakashi nás chce na hale."řekl nezaujatě. Naruto odložil cvičnou zbraň, sundal sluchátka a položil je na stůl. Otočil se. Trochu vyrostl, dokonce i jeho blond vlasy byly o kousek delší. Jeho oči byly pořád tak krásně modré.
"Tak jdeme."řekl stejně. Černé oči po něm stále hladově koukaly. Když procházel okolo Sasukeho, zavřely se. Vyšli spolu ze střelnice a bez jediného slůvka zamířili ke dveřím haly. Byla tam tma. Naruto nakoukl dovnitř. Sasuke vešel a rozsvítil.
"VŠECHNO NEJLEPŠÍ, NARUTO!"ozvalo se po hale. Naruto nezabránil návalu štěstí. Jeho obličej se rozjasnil. Sasuke si toho všiml a nenápadně se pousmál. Byl rád, že alespoň něco ho dokáže dostat s té deprese. Zároveň ho ale bolelo, že ho z ní nedokáže dostat sám. Zavřel oči a sedl si daleko od skupinky přejících. Daleko od oslavence. Daleko od předstírané radosti……………..
"A Naruto už je zase o rok starší, co ty na to?"řekl Jiraya, který byl už mírně nalitý.
"Slaví 21. Teď jsme stejně starý."řekl Sasuke.
"Jo jo. Málem sem zapomněl."dvojice chvíli hleděla na slavnostní kroužek. Pak jakoby se v Jirayově hlavě zjevila duchaplná myšlenka. "Ty mu nepopřeješ?"řekl a usadil se vedle něj. Sasuke upil kousek ze své sklenice.
"Až později."řekl a pohlédl na štěstí davu. Mezi ním i kluk, po kterém toužil každou minutu. Jiraya si ho prohlížel.
"To musí být něco speciálního, když to takhle napínáš."
"Ani ne."Sasuke dopil sklenici a vstal. "Chcete taky?"optal se. Jirayu to překvapilo.
"Ne díky už mám dost."usmál se a poklepal na svou ještě plnou sklenici. Sasuke zvedl ramena a pokýval hlavou. Razil si cestu kolem davu nadšenců obdivující rozbalené dary. Zastavil se. Nedokázal se nekoukat. Naruto stál mezi stejně starými kolegy. Ty ho, jak si všiml, nenápadně ochmatávali. Krev se v něm začala vařit. Začal mačkat skleničku, kterou držel. Projela mu hlavou vzpomínka na to, kdy naposledy žárlil! Ta bolest……………..Sklopil zraky a povolil stisk. Po chvilce pokračoval tam, kam měl původně v plánu. Objednal si další sklenku. Neměl v plánu se opít, ale taky nechtěl být střízliví. Objednal si Jin a pomalu ho upíjel. Ani netušil, jak a už měl v sobě třetí sklenici. Vzdychl a pohled mu znovu sjel na Naruta. Byl k sežrání, zvlášť v tomhle světle. Sasuke si ho představil nahého. Tváře mu zrudly, když se mu v hlavě objevovaly nemravné myšlenky. Jak moc po něm toužil. Ucítil ve svém klíně tlak. Postavil se mu. Musel se uklidnit! Tohle ne………. Oddechoval a lil do sebe pátý Jin.
Pár minut po půlnoci se dav pomalu rozpouštěl. Oslavenec všem poděkoval a s každým se u vchodu rozloučil. Poslední člověk, poslední úsměv. Jak zaklapli dveře, otočil se Naruto tam, kde seděla jeho milovaná osoba. Sasuke držel v ruce sklínku a zaujatě na ní hleděl. Naruto vzdychl a vydal se k němu.
"Ty ses opil?"zeptal se ho.
"Ne!"odpověděl Sasuke stroze.
"Vážně?"
"Co po mě chceš?"vyštěkl na něj.
"Nic…………………….Zvládneš cestu k autu?"Naruto se rozhodl couvnout.
"Jo zvládnu."
"Tak pojď a už to nepij!"přikázal mu, když viděl, že má v plánu vrazit do sebe další alkohol.
"Jsi snad moje máma?!"
"A bude hůř!"
"Fajn!"jejich rozhovory nebyly poslední dobou nic moc. Sasuke uraženě odstrčil několikátou sklenku Jinu a vstal. Trochu se zakymácel a šel, jakoby se nechumelilo. Naruto ho tiše následoval. Nakonec skončil za volantem. Naruto tušil, že se Sasuke opije. Sám by na jeho místě udělal to samé. Je to nejlepší způsob jak alespoň trochu zahnat depresi.
Když dojeli domů, vystoupili oba z auta a vešli do domu. Sasuke zmizel ve svém pokoji a Naruto se roztáhl na gauči. Ještě se mu nechtělo spát, nebyl unavený. Rozhodl se, že si pustí televizi. Běžela nějaká kriminálka. Moc ho nenadchlo střílení do nepřátel a bouračky aut. Sám takových momentů zažil spousty. V tom slyšel bouchnout dveře. Ztlumil zvuk a posadil se. Slyšel za sebou nejisté kroky. Pak zahlédl ve světle televize Sasukeho. Ten něco schovával za zády. Naruto se na něj nervózně podíval. Nedokázal předstírat, že ho to nezajímá. Na jeho tváři vykvetla nepatrná růže. Pořád to neuměl ovládat. Sasuke na tom nebyl o moc lépe. Přesto prolomil tu divnou atmosféru jako první.
"Naruto?"řekl potichu. Jmenovaný polkl. Nevěděl, co má Sasuke v plánu. Neměl strach, jen blbý pocit. Pocit s toho, že Sasuke dnes v noci nebo spíš ráno poruší jeho zákaz. Oba věděli, že se Naruto bránit nebude. Přesto tam pořád jen tiše stáli. Pár metrů od sebe……………..
"Děje se něco?"odpověděl po dlouhém tichu Naruto. Sasuke svěsil hlavu. Vydechl a se zbylou odvahou zvedl hlavu.
"Můžu,………….můžu ti popřát k narozeninám?"řekl a čekal na rozsudek. Naruto přemýšlel. Věděl, že se to může špatně vyvinout. Ale co když ne! Koneckonců přání znamená jen potřást rukou a předání dárku, ne? U mužů ano………..jenže oni nebyli jen muži. Naruto si nedokázal odůvodnit, proč by mu to neměl dovolit a tak jen stál a hleděl do země. Sasuke to zdá se špatně pochopil.
"Nedovolíš mi to, že jo?"
"……….."Narutova ústa se jen otevřela a po chvilce zase zavřela. Nevěděl, co má říct a přesto věděl.
"Jestli nemůžu, tak mi to řekni."pohledli si do očí. "Prosím, řekni alespoň něco."Naruto vzdychl, nedokázal tohle napětí vydržet.
"Dobře."řekl jemným hlasem.
"Jsi si jistý?"
"Jo."Sasuke udělal pár kroků. Teď stál před ním jen kousek. Natáhl pravou ruku a čekal. Naruto na ní chvíli koukal a pak se odvážil udělat to samé. Jeho prsty se jemně dotkly těch Sasukeho. Oba ucuknuli a zkusili to znovu. Tentokrát se jedna dlaň přitiskla na druhou. Na chvíli zapomněli na to, co bylo. Jen tak tam stáli, užívajíc si dotek toho druhého. Dvojce cítila tu vzrůstající touhu. Touhu, která byla zakázaná a přesto…………Ne! Sasuke věděl, že musí přestat! Slíbil mu to! Začal tedy třást s rukou nahoru a dolu, jako při normálním přání. To probudilo i Naruta. Byl překvapen, Sasuke nevyužil jeho slabost. To podnítilo to, že se až abnormálně červenal.
"Všechno nejlepší k tvým ehm, ehm………kolik, že ti to je?"změnil najednou Sasuke.
"Neprovokuj jo."
"Já, to bych si nedovolil."řekl a usmál se. Naruto se neubránil té dobré náladě a úsměv mu oplatil.
"Tak teda, všechno nejlepší k tvým dvanáctým naro………"
"Sasuke!"
"Promiň, šestnáctým naroz………."
"Je mi jedna dvacet, Sasu…….!"Už se chtěl pustit jeho ruky.
"Já vím."A už zase ne. Byli od sebe jen kousek. Jeden druhému zkoumali kontury obličeje. Oba se zastavili u úst. Jejich vzájemné pocity byli nepřehlédnutelné. "Vše nej k tvým jednadvacetiletým narozeninám, Naruto."řekl Sasuke a přiblížil se k oslavencově obličeji. Chtěl mu dát jen lehký polibek na tvář. Nakonec se zastavil jen pár cm od jeho úst. Vzdychl a zaklel. Pustil jeho ruku a udělal krok do zadu.
"Sa…………"
"Promiň…….Tady, to je pro tebe."Sasuke mu podal tu nejkrásnější kytici rudých růží, kterou Naruto kdy viděl. V jeho tváři vyrostla úplně stejná. Vzdychl a převzal ji. Sasuke po odevzdání dárku zmizel ve svém pokoji. Naruto se ho nesnažil zastavit, vdechl vůni jedné polo rozkvetlé květiny. Byla nádherná…………
Z vedlejšího pokoje se ozvala rána! Naruto přiběhl k Sasukeho prahu.
"Stalo se něco, Sasuke?"
"Ne jen sem o něco zakopl. Běž si radši lehnout………..Dobrou."
"Dobrá. Dobrou noc."Naruto měl o něj starost. Přesto se pro tentokrát rozhodl poslechnout.
Koupelna, ranní hodiny. Mladík stojí ve sprchovém koutě a silně oddechuje. Sasuke ví, že se jednou za čas musí zbavit toho pocitu. Nezbývá mu nic jiného. Musí se udělat sám. Přejede svými prsty celý svůj úd a masíroval jeho špičku. Jednou rukou se opřel o jednu stěnu a zopakoval to. Pak ho vzal celého do ruky a začal ho mnout. Jeho penis ztvrdl a vztyčil se. Pohonil si ho, aby snížil svoji touhu po osobě v druhé místnosti. Skončil za tichého stenu a vyvrcholil do své vlastní ruky. Pohlédl na bílou tekutinu a zrudl v obličeji. Podlomila se mu kolena a on dopadl na dlaždice. Tak chvíli seděl a tiše oddechoval. Pak se zasmál.
"A sem v tom zase."postavil se a pustil vodu. Nejdřív ledovou a pak teplou. Smyl ze sebe pot a špínu i tu věc navíc. Do postele už šel v mnohem lepším stavu.
První
Vážně povedená část... Jako obvykle si nezklamala... Těším se na pokračování 