
Dvě duše, které se ocitly v mrtvém bodě. Byly tak blízko a přesto tak vzdálení jedna od druhé. Mezera, která mezi nimi vznikla, se stále rozšiřovala. Pozastavovala ji jen jediná dobře viditelná věc…………………
Chodili každý den kolem sebe a vždy prohodili jen pár nezávazných slov. Chtěli prohodit víc, ale nešlo to! Nemohli se zbavit toho pocitu. Pocitu viny! Oba ji měli. A proto o ní nemluvili. Bylo to zbytečné.
Byl víkend a naši zranění milenci neměli co na práci. To bylo pro ně nejtěžší období. Nečinnost je zabíjela víc než vzájemná přitažlivost, kterou nemohli mít. Proto většinu času trávili na svých pokojích a dělali, že ještě spí. Jeden z nich to nevydržel a vstal. Bylo jedenáct hodin. Díl už spát nechtěl. Ne sám! Oblékl se a řekl si, že připraví něco speciálního. Oběd snů!




















