
6. Kapitola
PRAVDA SKRYTÁ V MINULOSTI
Boj byl tu! Zatímco Alex mrazila Dominika, Edward si vyměňoval vodní útoky s Vincentem. Matt byl na tom hůř. Bojoval totiž se ženskou. Jen s té představy mi přeběhl mráz po zádech. Na mě bohužel zbyla Sisi! Pro ty nechápavý to byl ten malej hajzlík, co si hraje na dospělého. Bylo tak jednoduché ho naštvat! Líbil se mi výraz v jeho tváři. Za celou dobu mě ani jednou netrefil. Už v mém mládí byl levej jak šavle! Holt se nic nezměnilo. A pak že čas všechno zpraví! To je jen kec!
Led byl všude! Alex to rozjela fakt ve velkém! Její útoky byli přesné a smrtící. Divil sem se, že je ten její protivník ještě naživu. Já už bych to měl spočítaný! Rozhlédl sem se a viděl jsem jasné vítězství. Měli jsme navrch!
Simon to zdá se poznal také, protože odvolal své posluhovače.
Simon to zdá se poznal také, protože odvolal své posluhovače.
"Vyhrál sem! Znovu!"řekl sem a podíval se kolem. Krajina byla pěkně zničená. Farma už neexistovala. Žádný kámen nezůstal na svém místě. Prostě zpustošená země. Když sem pohlédl zpět na Simona, něco se mi nezdálo. Usmíval se!
"Vždycky sem věděl, že máš slabinu, ale nikdy nebyla tak zřejmá!"jeho slova ve mně vzbudila něco, co sem už dlouho necítil. Obava! Obava o to děcko! Myšlenky mi vířily. Došlo mi, že v tom jede i Michael. To znamená, že na to nasadil svoje lidi.
"Poslal si Nikolase pro to děcko?"
"Já ne! To Michael chtěl, aby jeho četa přivedla to dítě. My jsme měli jen zabavit tvojí bandu ztroskotanců!"celou dobu………..ten hajzl to měl naplánovaný. Sakra a já myslel, že to bude snadný! Rozběhl sem se pryč. Alex a ostatní mě následovali! Věděl sem, že mě Simon a jeho četa nebudou pronásledovat. Na co taky! Už jí dávno museli mýt, protože sem je poslal na jedno místo do Oklahomy! Zavrčel sem a uháněl dál!
Běželi jsme a pak letěli. Naší rychlost to ale moc nezvýšilo. Na místo, které sem Tomasovi řekl, jsme dorazili až za dvě hodiny. Nestačil sem se divit! Nejenom, že byli všichni lidé v pořádku a Bohové spoutaní na zemi. Ke všemu na mě Daniela vesele mávala.
"Jak je tohle sakra možný?"jiná věta mě nenapadla.
"Nepodceňujte moje kluky!"řekla Daniela tak prudce až jí malém spadl ručník, který měla na sobě. Raději sem se otočil.
"Musíme ti najít něco na sebe."
"Proč? Tobě se v tomhle nelíbím?"zašklebila se a naschvál se předklonila. Já sem nasucho polkl a proklínal jí.
"Tak jo mládeži, kdo mi vysvětlí tuhle spoušť?"ukázal jsem přitom na svázané Bohy. Všichni spali, což bylo zvláštní.
"Já ti to klidně vysvětlím………….Dorazili jsme sem a už tu na nás ty pitomci čekali! Byli dva, já a Kev jsme s nimi bojovali. Vypadalo to dobře, jenže pak nás překvapil třetí. Udeřil Dany do hlavy a málem jí unesl pryč, kdyby tady Andy nezasáhl."Daniela se zastyděla. Zahlídl sem v její mysli omluvu. Pochopil jsem až po chvíli, kdy sem tam uviděl ještě jeden obraz. Zeptal sem se na rovinu! Samo, že jen v její hlavě!
"Ty si ho políbila?"
"Ne!"
"Tak jak by si to pojmenovala? Přátelská pusa?"
"Jen sem mu poděkovala za záchranu života! Snad nežárlíš?!"
"Já?! Nemám páru, o čem to mluvíš!.......To slovo se v mém slovníku nevyskytuje!"
"To vykládej holubům!"
"S těma bohužel mluvit neumím, ale mohla by si mě to neučit! Co říkáš?!"
"Hlupáku!"
Otočila se ke mně zády a něco si pro sebe mumlala. Nikdo se raději nezeptal, o čem jsme se bavili. I když ten Andy se díval dost divně.
"Zajímalo by mě, čím si dokázal odrovnat Olivera?"zeptal sem se na tělo. Toho Boha jsem znal. Kdysi byl jedním z mých učitelů. Byl silný a měl zvláštní schopnost, o které sem věděl, protože sem jí párkrát zažil! Ovládal stromy! Andy si posunul brýle na nose a usmál se.
"Dokážu vysát energii s čehokoliv! Ať už se jedná o věc nebo o živou bytost."nepopírám, že mě to trochu vyděsilo. Ta představa, že mě vysaje jak upír. Brrr! Zimnice! Ne, že bych měl strach, ale určitý druh respektu ve mně ten kluk vyvolával. Na sucho sem polkl, tak aby to nikdo neviděl. Daniela mě zkoumala a pak si na něco vzpomněla! K mé smůle, samozřejmě.
"Máš co vysvětlovat, Nathanieli!"
"Už to asi jinak nepůjde."řekl sem sklesle. Odevzdaně jsem svěsil hlavu a souhlasil. Měl sem ale podmínku. Tomas nás musel přenést na místo, které sem určil.
"Co to proboha je?"řekla Alex. Ani sem se nedivil jejímu obličeji. Možná sem je sem vodit neměl?! Teď už je to stejně jedno!
Naše skupinka stále před rozpadlou budovou, které v minulosti byla palác. Něco jako Petrohrad v Rusku až na to, že tohle bylo větší. A co si pamatuju tak i hezčí. Vzdych sem! Nikdy sem si nemyslel, že to budu někomu vyprávět. A už vůbec by mě nenapadlo, že člověk bude ten, který mě přesvědčí.
"Jsme v Pensylvánii! V mé rodné zemi, kde sem žil!"všichni přítomní na mě stočili pohledy. Poslouchali!
"To, že si tu žil jsem věděl, ale že ses tu i narodil? Fíha, to je mi překvápko!"řekl Matt. Měl jsem chuť ho praštit, ale na šarvátky sem neměl náladu. Vyprávěl sem tedy dál.
"Nepamatuji si moc. Jen to, že mě nad tímhle územím někdo pustil jako novorozeně a už se pro mě nevrátil……………Jsem démon, takže pád jsem přežil. Horší bylo, že sem byl sám."Daniela se nepatrně zavrtěla. Její nové oblečení ji asi moc nehřálo. Ale já poznal, že se netřese zimou. Pokračoval sem. "Nevěděl jsem, kdo sem nebo co sem. Jisté bylo jen to, že nejsem člověk!...........Po půl roce mě někdo našel. Zvedl mě s promrzlé země a sevřel mě v náručí…………Tenkrát to byl první pocit tepla a bezpečí, který mi svět dal. Byl sem za něj vděčný."musel sem se usmát. Uklidnit tak svoje vzpomínky.
"Kdo to byl, Nathanieli? Kdo tě zachránil?"zeptala se Daniela.
……………………………………………………………
"Nebreč maličký. Nic ti neudělám, slibuji."někdo mě zvedl s té proklatě studené země.
"Hmf……….."mám hlad…………teplo, cítím teplo. Je to krásný.
"Je ti utřu slzičky……..Ták, to je lepší ne?.........Půjdeme, souhlasíš?"
…………………………………………………………….
"Jmenuje se Michael a je z rodu Bohů!"útržky vzpomínek se vracely.
"COŽE!?!"vyhrkli naráz démoni i lidé. Byla to docela komická scéna.
"To sem jak živ neslyšel! Bůh, že zachránil démona?"řekl Eda. Já se mu jen vysmál.
"A to sem se ještě nezmínil, že mě odnesl do legendárního sídla Bohů. Do samotného paláce Window!"dodal sem zvesela.
"Do toho……….Děláš si srandu?!"řekla Alex. Podívala se mi do očí.
"Ne…………To, co z něj zbylo, vidíte za sebou!"ukázal sem na trosky. Démoni si je pozorně prohlíželi. Byla ještě tma, ale to nevadilo. Lidem v hlavě vyvstalo několik otázek.
"Co je to tan palác Window?"optal se Tomas.
"Mezi oběma stranami se říkalo,…………mluvilo se o místě, kde žijí nejsilnější z rodu Bohů. Palác Window! Nikdo z démonů nikdy nezjistil jeho přesnou polohu! A dokonce ani někteří Bohové nevěděli, kde se nachází!..............Po čase se s toho stala jen pohádka."odpověděla mu Alex a dál zasněně hleděla na místo, o kterém si každý myslel, že neexistuje.
"Je to něco jako Božská Atlantýda."dodal Edward, když se opět ukázal. Lidé pochopili a tak sem zpustil dál.
"Zde sem byl vychován. Vychován samotnými Bohy……………Já, jeden z démonů."znělo to fakt ironicky. Když si na to vzpomenu, bylo to ironické. Velmi!
…………………………………………………………………
"Co to nesete, pane?"vešel se mnou do nějaké haly. Bylo tu teplo.
"Něco sem našel při procházce v parku, Olivere."to mluvil asi o mě.
"To je…………!............Vetřelec!"
"Buď zticha!........Vetřelec právě usnul."to si jenom myslíš. Poslouchám vás.
"Ale pane Michaeli, to dítě je dé……….!"
"Já vím. Od první chvíle, co sem ho uviděl, vím."Michael. Jméno mého zachránce. To si zapamatuju.
"Co s ním zamýšlíte, pane?"to by mě taky zajímalo.
"To nevím,………možná bych mu mohl dát najíst."skvělí nápad! Konečně to někoho napadlo!
"Jste blázen, tohle rada nikdy nepovolí!"
"Řekl sem ti ať si zticha?"jo, řekl si mu to.
"Ano, pane…ale?!"
"Tak už mlč."sundal ho dobře ale co bude s tím jídlem?
………………………………………………………………….
"Michael byl laskavý a milý. Nikdo s celého paláce ke mně nebyl tak vstřícný…………Věděl sem, že je to nepřítel mého druhu. On sám mi to řekl. Ale nějak sem to nevnímal. Byl pro mě důležitý a stále je!"přiznávám, že my taky leze na nervy. No jo mateřské pudy v něm zůstaly v podobě buzerace! To ale nic nemění na to, že má pravdu.
"Důležitý?"řekla Alex a zamračila se.
"Jako, víc než mi?"dodal Matt. Nikdo mě nespouštěl z očí.
"V jistém smyslu, ano!"řekl sem pevně. Byla to pravda. A nehodlal sem o to diskutovat.
"Kolik bylo Michaelovi, když tě našel?"řekla Daniela. Ona jediná měla správné otázky.
"Chceš to v lidským měřítku nebo v našem?"
"Obojí."
"Tenkrát mu bylo něco kolem 2700let. Teď je mu 5900!.........Z lidskýho hlediska mu bylo kolem 17let, když mě našel. A teď vypadá na 28!"odpověděl sem jí tak, jak nejlépe sem uměl. No fakt!
"Takže si ho bral jako staršího bratra."řekla prostě, až to ostatní překvapilo.
"Ano a mám pocit, že stále beru."usmála se a já neodolal jí to oplatit. Snažila se mi ulehčit situaci. I kdyby se jí to mělo povést jen na chvilku. Byl sem jí za to vděčný.
"Chápu to dobře, že za svého bratra považuješ jednoho z Bohů?"optal se Matt nakvašeně.
"Pochopil si překvapivě správně!"řekl sem věcně. Zamračil se na mě a ukázal mi záda. Nevšímal sem si ho.
"A jaký to bylo, co Nathy? Rozmazlovali tě?!"řekl posměšně. Stále otočen zády. Odfrkl sem si.
"Jsi blízko!………Nenáviděli mě, říkali, že sem špeh……….Zrůda, která jim narušuje harmonii………..Michael se je snažil přesvědčit. Dokázat jim, že se mýlí.………… Já se snažil dokázat, že se mýlí………"poslední větu sem řekl možná moc sklesle, protože se Matt otočil. Prohlížel si můj obličej.
"Jak dlouho si mezi nimi žil?"optal se jemněji než před tím.
"Polovinu svého života, kolem 1000let."odpověděl sem. Usmál se na mě.
"Takže tě i něčemu naučili?"
"Jo, slušnému chování."zasmál sem se. Atmosféra už nebyla tak hustá.
……………………………………………………………..
"Víš, kolik ti je?"
"Přesně 100let, Michaeli!"
"A znáš své jméno?"
"Ano, dal si mi ho přece!"zase má takový pitomý otázky.
"Nevím, na co myslíš, protože si moc dobrý telepatik, ale určitě to není nic hezkého."
"Jen nechápu, proč se mě na to ptáš? To je celý."v jeho přítomnosti sem vždy upřímný.
"Aby si to dokázal říci svému budoucímu učiteli."
"Učiteli? Já budu chodit do Primy!"Michael jen přikývl a usmál se. Zrudly mi tváře a úsměv mu oplatil.
……………………………………………………………….
"Chodil sem do Primy. To je něco jako škola pro Bohy."řekl sem rovnou na vysvětlenou. Tváře se formovali do úšklebků.
"Ty si chodil do školy? Moc si se toho ale nenaučil viď?"řekla Alex a začala se smát. Zrudl sem.
"No a co! Učení, kterým se ostatní učili, sem nerozuměl! Držel sem se na čtyřkách!"
"Bylo něco, co ti šlo?"řekla Daniela. S jejími vlasy si začal hrát lehký větřík.
"Historie. Tu jsem měl vždycky za jedna……..Ostatní mé spolužáky to štvalo!"není se co divit. Byl sem prostě špica!
………………………………………………………………
"Třído, kdo mi sdělí, co se stalo na planině Klett?"optal se nás Oliver. Byl to náš učitel. Hlásil sem se! Nikolas, kluk co seděl vedle mě, se usmál. Věděl, že to vím, jako jediný sem se o to totiž zajímal.
"Nathanieli."
"Prosím, před 12637lety došlo na planině Klett k bitvě mezi Bohy a Démony. Táhla se 300let a málem vyhubila lidskou rasu………….Zvítězili Démoni."dal sem na to důraz. Byl nepatrný, ale byl tam.
"Ano, velice správně, Nathanieli!"
"Velice správně, pane démone!"řekl jeden z žáků. Můj nevlastní bráška. Nenáviděl sem ho!
"Sklapni, Simone! Než přijdeš k úrazu!"byl jsem silnější než on a toho zdá se štvalo. Snažil sem se ho ale snášet. Koneckonců je to Michaelův mladší bráška.
"Žádné rvačky tu nestrpím, pánové! Takže se uklidněte!"Oliver byl dobrý učitel a proti mně nic neměl. Byl jeden s těch, kdo mě chránili. Když zazvonilo tak se celé třída rozprchla na oběd. Já sem na něj chodil také. Sice mě doprovázeli jen Nikolas a Erik ale přesto mi to nedalo. Odmítal sem se schovávat. Nejsem žádnej srab! Jsem jen jiný, jak mi říkal sám Michael.
"Jiný."
…………………………………………………………………
"Takže Michael ti dal i jméno? Proto zní tak božsky."řekl Eda a usmál se. Asi ho praštím!
"Nathanieli?"ozvala se Daniela. Teprve teď jsem si všiml, že hledí na zbytky s paláce Window.
"Co se děje?"
"Kdo ho zničil? Byl si u toho?"šla na to fakt přímo. Až mě to děsilo.
"Byl sem u toho……….Při té příležitosti jsem utekl!"ta vzpomínka. To jak mě odsoudili! To jak mě bili! To jak mě chtěli zabít!
"Co ti udělali, že si utekl, Nathanieli?"ptala se a dál sledovala moje pocity.
"Co? ……………Ublížili mi, tak jako nikdo! A za to sem………….!"
"Je zničil, mám pravdu?"dořekla a tím dala vzniknout novým otázkám.
"To ty si zničil palác Window?"řekla Alex nevěřícně.
"Ano."řekl sem nezaujatě. To se jim možná nelíbilo. Nezajímalo mě to. "Zničil sem je, protože mě chtěli zabít!"
...................................................................................................
"Kde to jsem?"vzbudil sem se na podlaze. Ruce sem měl svázané.
"To tě nemusí zajímat! Teď zaplatíš!"řekl jeden s vyšších Bohů. Neznal sem ho.
"Za co?! Nic sem neudělal!"nemohl sem se jim dostat do hlavy. Byli odolní jako já.
"Udělal! Narodil si se na špatném místě, démone!"
"Ale Michael,………"
"K čertu s ním! Byl to blázen, že tě sem přinesl! Musel vědět, co přijde."i já věděl, že to někdy přijde ale tak brzy? Chtělo se mi brečet. Nešlo to! Cítil sem bolest, jak do mě kopali. Pokoušeli se mě zlomit. Nepovedlo se!
"Ví toho moc. Musíme se ho zbavit!"řekla nějaká žena. Všichni přítomní souhlasili.
"Dobrá………..Připraven na smrt, démone?"vzal mojí hlavu do ruky. Něco se mi dostávalo do mysli! Zavřel sem oči. Ta bolest byla nesnesitelná! Nechtěl sem umřít. Nechtěl!
"Já………."zašeptal sem. "JÁ NECHCI UMŘÍT!!!!!!!"to, co se dělo pak si pamatuju jen mlhavě. Obrovský proud energie šel z mého nitra. Všechno, co stálo poblíž mě, bylo mrtvé. Místnost už neexistovala. Palác Window byl během minuty zničen mou nenávistí a zklamáním! Nevadilo mi to. Bylo mi to fuk!
……………………………………………………………………
Vzpomínky se nedají vymazat. Zůstávají v nás. To je voprus! Nejraději bych zapomněl. Zapomněl na to, že sem byl někdy šťastný. Šťastný za nepřátelskou linií! Jaká ironie!
"Byl si tam šťastný, že ano Nathanieli."to nebyla otázka. Už to nedokážu. Řekl sem toho dost!
"Jdeme! Zmizíme odsud, začíná svítat."pochopili. Díky bohu! Všichni mě následovali. Nevím proč, ale chtěl sem jít pěšky. Usmál sem se. Prej to pomáhá na přemýšlení.
Andy nás ubytoval přes PC v nějakém hotelu.
Filadelfie byla blízko. Asi 2km ale já chtěl jít pěšky! Trval sem na tom. Byli jsme unavení takže, když jsme tam došli, měli všichni povinnou večerku. Bez výjimky! Lehl sem si a nemohl usnout! Pořád sem na to myslel! Nakonec sem usnul. Noční můry mě ale rychle vrátili k bělosti. Vstal sem a šel se něčeho napít! Lednička byla plná a tak sem měl docela širokej výběr. Vzal sem si něco čistýho a posadil se ke stolu. Hleděl sem na hodiny.
Filadelfie byla blízko. Asi 2km ale já chtěl jít pěšky! Trval sem na tom. Byli jsme unavení takže, když jsme tam došli, měli všichni povinnou večerku. Bez výjimky! Lehl sem si a nemohl usnout! Pořád sem na to myslel! Nakonec sem usnul. Noční můry mě ale rychle vrátili k bělosti. Vstal sem a šel se něčeho napít! Lednička byla plná a tak sem měl docela širokej výběr. Vzal sem si něco čistýho a posadil se ke stolu. Hleděl sem na hodiny.
"Sedm ráno."napadlo mě, že možná ještě spí. Usmál sem se. Chtěl jsem jí vidět.
=)Ležela. Zase! Nevadilo mi to. Měla na sobě jen ty bílé šaty, jako vždy.
"Myslela sem, že nepřijdeš."ve snu byla vždy tak milá.
"A proč?"
"Nezdálo se, že bys měl náladu na romantické scény."
"Tak to děláme?"
"Nech toho, Nathanieli."sedl sem si vedle ní do trávy. Moje touha dosahovala takové velikosti, že rozvazovala jazyk. Věci, co bych ještě nedávno neřekl ani vlastní matce, se drali na povrch lépe než moje sarkasmy.
"Celý den se tě chci dotknout a utěšit tak své srdce."řekl sem. Posadila se a pohladila mě po tváři. Já ještě neměl tu odvahu udělat to sám. Pořád sem se trochu bál, že jí ublížím.
"Nathanieli?"
"Ano."
"Miloval si je?"držela mě přitom za ruku. Ta druhá stále zela na mé tváři.
"Víc než bych měl."stiskl sem obě.
"Kam si potom šel?"sice to nebylo tak podstatný, ale pamatoval sem si to.
"Utekl sem do New Yorku………..Tam mě našli Alex a jí podobní."
"Jak tě našli?"
"Řekněme, že v tu dobu sem zabíjel skoro vše, co mi přišlo do cesty. I když sem neměl hlad a to se jim nelíbilo…………..Jednou v noci mě vystopovali a dohodli se semnou."
"Takže si zůstal s nimi. Bylo to těžké?"
"Myslel jsem, že žít mezi démony bude horší………..Líbilo se mi to! Moc."
"Líbilo?"
"Ano, ty časy sou pryč……….Zase sem změkl."
"Jak? Kvůli čemu?"podíval sem se do těch modrých upřímných očí. Nedokázal bych lhát, ani kdybych fakt chtěl. To neříkám poprvé co?
"Kvůli tobě."řekl sem a zmizel dřív, než stačila zpozorovat, že se červenám.(=












co se skrývá v Nathanielově minulosti?
no je toho dost 