
(+20)
Po probrání všech možností a kombinací se rady policistů rozešla. Naruto dostal na zbytek dnu volno a tak se rozhodl, po vzpomínce na včerejší noc, vrátit domů. Cesta mu trvala jen chvíli, a přesto mu to přišlo jako věčnost. Než zastavil, všiml si černého Audi. Sasuke byl doma! Zaparkoval vedle něj a vystoupil. Ztrápeně hleděl ke dveřím. Nedalo mu to! Chce vědět, co se děje! Ráznými kroky vešel do domu.
"Sasuke?..........Jsi tu?"řekl lehce. Nikdo se mu neozval. Všude byl nepořádek! Rozházené papíry po zemi, roztrhané polštáře a sem tam převrácený květináč. Vypadalo to tu jak po náletu! To ticho ho znervózňovalo. Rozhlížel se kolem do kola. "Začínám být paranoidní."jak se otočil, lekl se. Naproti němu stál Sasuke. Tvářil se nevyspale a mrzutě. Naruto zalapal po dechu. "Tohle mi už nedělej, jasný?!!"Sasuke mu neodpověděl. Koukal se nepřítomně za něj. Naruto se ohlédl a s uraženým výrazem ji otočil zpět. "Jak dlouho mě budeš ignorovat, Uchiho?!"
"Jak dlouho budu chtít!"řekl ostře jmenovaný. To Naruta vyděsilo.
"Poslední dobou se chováš divně…………..Stalo se snad něco?"začal jemně. Sasukeho ale jako by to víc naštvalo. Bouchl do stolu před sebou!
"Ty se mě ještě ptáš?!"tu útočnost Naruto nechápal. Tak mu jí oplácel.
"Jasně, že se ptám, ty idiote! Mám strach!"
"To bys měl mýt!"děsil ho. Sasuke ho čím dál tím víc děsil. Najednou se usmál.
"Jak se ti líbila včerejší noc, Naruto?"řekl tak potichu, že ho jmenovaný skoro neslyšel. Jeho tváře vykouzlily pěknou podívanou. Růžová se mu snad dostala i za uši.
"Moc se mi to líbilo, Sasuke. Jen nechápu…………"
"Takže moc!"to už měl zase tak tvrdý hlas. "MOC SE TI TO LÍBILO, JO!"zařval na něj a převrátil stůl, který stál před ním. Mezi ním a Narutem teď nebylo vůbec nic. Vydal se rychlými kroky k němu. Naruto ustupoval tak dlouho, dokavaď nenarazil na stěnu. Sasuke ho obstoupil a naklonil se k jeho uchu. "Tohle se ti ale líbit nebude, o to se postarám!"
"O o čem to…..m mluvíš?"vykoktal ze sebe Naruto. Na odpověď ale čekal marně. Sasuke se od něj odtáhl a vzal ho za zápěstí. Tak pevně ho svíral, že to bolelo. Dokonce víc než tenkrát, kdy se Naruto musel převlíknout za holku. Sykl! Sasuke to ale nevnímal a dál ho táhl ke gauči. Tam šáhl po provaze.
"Kde se to tu vzalo? A co s tím chceš dělat?"odpovědi se nedočkal. Zase. Místo toho mu Sasuke začal svazovat ruce. Naruto cukl! "Co to děláš?!............Ne, já nechci!"chvíli se přetahovali, jak se ho Sasuke snažil svázat. Spadli přitom na zem. Naruto se ale nehodlal vzdát. Jedna uvolněná ruka šáhla po rudé zbrani. Vztáhl jí a přiložil k Sasukeho hlavě. Ten se zastavil. Pomalu si mu sedl na oblast břicha a rozkroku. "Nechceš mi vysvětlit svoje chování?!"řekl Naruto, když se vydýchal. Sasuke byl zase moc blízko a tak neovládal svojí tělesnou teplotu.
"Nechci."řekl Sasuke chladně. Sklonil se a přirazil tak svoje čelo víc na hlaveň.
"Počkej, co to………..?!"
"Máš dvě možnosti!"Sasuke ani nečekal, až se ho zeptá. "Buď drž, anebo mě zastřel!"Naruto se tvářil vyděšeně. Ruka se mu klepala. Nedokáže ho zastřelit! Věděl to. Přesto, co chce Sasuke dělat? Jako by se musel ptát. Naruto už nic nechápal. Černé oči ho propichovaly. Nebylo v nich žádné slitování a on nevěděl proč. "Tvoje rozhodnutí?!"zeptal se jedovatý hlas. Naruto zrudl, přivřel oči a zajistil zbraň. Potom ji zahodil do kouta. Při tom pořád hleděl do Sasukeho očí.
"Co si myslel tím, drž?"musel se zeptat. Sasuke se usmál. Nebyl to vůbec pěkný úsměv. Přišla rána, kterou Naruto nečekal. Přistála mu na tváři a způsobila chvilkovou dezorientaci. V tom stavu ho Sasuke přetočil na břicho a svázal mu ruce nad hlavou. Naruto sykl, když dotahoval poslední uzel. "Sasuke, to bolí…………….je to moc utažený."zašeptal z růží ve tváři. Sasuke si jeho fňukání nevšímal.
Dokonce ani toho, že mu začala pod provazem téct krev. Začal ho svlíkat. Nebylo to ale nic jemného a příjemného. Šaty z něho strhal jako kusy hadru. Naruto zavřel oči. Už tak byl celý rudý, že před Sasukem leží celý nahý a ke všemu svázaný. Teď jen musel čekat. Na ten jemný dotek, kterým ho Sasuke vždycky obdařil. To, co následovalo, ovšem nečekal. Sasuke ho vší silou kopnul do břicha. Naruto se rozkašlal. První krev na podlaze. Schoulil se do klubíčka. Než se stačil zeptat Sasuke ho kopnul znova a dokonce silněji. To pokračovalo několik minut než se Sasuke uklidnil. Postava na zemi se klepala.
Dokonce ani toho, že mu začala pod provazem téct krev. Začal ho svlíkat. Nebylo to ale nic jemného a příjemného. Šaty z něho strhal jako kusy hadru. Naruto zavřel oči. Už tak byl celý rudý, že před Sasukem leží celý nahý a ke všemu svázaný. Teď jen musel čekat. Na ten jemný dotek, kterým ho Sasuke vždycky obdařil. To, co následovalo, ovšem nečekal. Sasuke ho vší silou kopnul do břicha. Naruto se rozkašlal. První krev na podlaze. Schoulil se do klubíčka. Než se stačil zeptat Sasuke ho kopnul znova a dokonce silněji. To pokračovalo několik minut než se Sasuke uklidnil. Postava na zemi se klepala.
"Opovaž se mě zeptat, proč, ty děvko!"to slovo u Naruta vyvolalo otázku. Otočil na něj svojí potlučenou tvář.
"O čem to mluvíš, Sasuke………..Nikdy bych přece……….."další rána. Zavil bolestí a zase se složil.
"Lhaní ti nikdy moc nešlo."klekl si k nahému potlučenému tělu, které se klepalo. Pohladil ho jemně po zádech. Modré oči se na něj s hrůzou podívaly. "Ne,…………nedělej………."zašeptal Naruto. Sasuke si jen odfrkl. Jeho oči byly plné nenávistné touhy.
"Připomenu ti, komu patříš, Naruto."rozepnul si kalhoty a vytáhl toho svého. Pak si k sobě přitáhl pas své objeti. Hrubě do něj vnikl až na doraz. Naruto sykl. Jeho zkroucený obličej Sasuke neviděl, protože byl k němu zády. Nikdy mu to nedělal zezadu. Přesto bude asi stejný princip. Věděl, že když se neuvolní, bude to bolet. Něco mu v tom ale bránilo. Ten strach, že to stejnak bude bolet. Už teď ho bolelo celé tělo od toho jak ho Sasuke skopal. A teď ho ještě………….Přírazy začaly! Byly jiné, tvrdé, bez citu. Bolelo to, i když nesvíral.
"Bolest je viditelná. Bolest je slyšitelná. Ta bolest, kterou teď cítím, je nesnesitelná. Ubližoval mi a já sem ho nechal. Ubližoval mi a já nevěděl proč? Provaz, kterým sem měl svázané ruce, se mi zařezával do zápěstí. Řezal a řezal při každém přírazu. Krev mi tekla po lokti a vsakovala se do polštáře. Ze zavřených očí mi tekly proudy slz. Z otevřených úst mi tekly sliny. Přesto jsem odmítal vydat jedinou hlásku, která by osobu nade mnou potěšila.
Na nahém těle jsem měl šrámy a modřiny z toho, jak se mnou celou noc zacházel. Poprvé jako s kusem hadru! Jako s lacinou děvkou, do které může kdykoliv kopnou. Kdykoliv s ní hodit o zem nebo o nějaký nábytek. Kdykoliv jí přehnout a narvat to do ní jako do nějakého dobytka. To vše za ten den a noc, můj milenec dokázal zvládnout. Není divu, že sem vypadal jako zdechlina. Fuj, a ten puch!"
"Ze začátku to bolelo nejvíc. To jsem ještě vnímal. Ale teď? Už ani nevím, kde to jsem. Jediné, co ještě moje mysl zaznamenávala, byla ta největší bolest na, ………..spíš uvnitř mého těla.
S desetiminutovými přestávkami mi můj drahý milenec zarážel svůj úd do mého pozadí. Byl neuvěřitelně hrubí. Ani sem si nechtěl představovat, jak je můj vstup odřený a zkrvavený. Stačilo mi to mokro, co jsem pod sebou cítil. Bylo to jak sperma od vzrušení, tak krev od drsných přírazů. Tu postel doufám nebudu muset uklízet.
Čekal jsem na konec. Ale ten nepřicházel. Vyzkoušel s mým tělem snad všechny násilnické polohy. Při přestávkách na mě cosi křičel a kopal do mě. Nevnímal sem to. Nechápal sem to. Ani jeho. Proč mi tohle dělá? Moje utrpení skončilo v ranních hodinách. Odhodil moje bezvládné, neodporující tělo do kouta. Až teď sem se začal probouzet a se mnou i získaná bolest mého nahého těla. Nedokázal sem se zvednout a už vůbec ne se posadit. Začal jsem brečet. Na to jediné sem se v tu chvíli zmohl."
Šedé ráno. V místnosti i po rozednění byla stále tma. Možná to bylo dobře. To, jak to tam vypadalo, by Slunce nemělo spatřit. Postel byla rozházená. Na polštáři a na prostěradle byly fleky, velké krvavé fleky. Peřina ležela na podlaze. Také od krve! Kapky zaschlé rudé barvy na koberci ukazovaly cestu k majiteli. Ležel v temném koutě. Na rudé tváři měl zaschlé slzy a krev. Z rukou mu tekla též. Jeho pozadí vypadalo strašně. Rozervané šaty leželi všude kolem něj. Oběť se pohnula. Sykla a posadila se. Proklínala tuhle chvíli. Proklínala svého milence. Proklínala sama sebe! Za to, že tohle všechno dopustila.
Hodiny odbyly tři odpoledne. Slunce bylo vysoko na obloze a osvětlovalo mlžnou ulici. Vyditelnost byla skoro nulová. Přesto se od jednoho domu vyřítilo černé Audi. Jeho světlo procházelo skrz mlhu a odhalovalo věci, které do teď nešli vidět. Řidič se rozhlédl a šlápl na plyn. Motor zařval a jeho hlasytý zvuk mizel společně s vozem.













první masakry a fujtajbly.........
přesto doufám, že se to bude líbit 