
Informací bylo dost. Jaký ale měli plán tihle dva? To nikdo netušil, nebo jo?
"Ten Orachimaru bude asi velké zvíře, jestli dřív dělal pro Akatsuki!"řekl Jiraya a hleděl zamyšleně před sebe.
"To jistě ano. Třeba je to nějaký druh jeho pomsty za to, že ho vykopli!"řekl Kakashi.
"V tom případě, proč do toho zatahuje nás?"optal se Naruto. "Nikdy sem mu nic neudělal!"
"Ale Sasuke možná ano."řekl Jiraya. To Naruta štvalo! Co když mu něco udělal Sasuke? Mohl si to jen namlouvat. Pravdu mu mohl říci jen on. Ale kde vůbec je?
"Zavolám mu. Už je pryč moc dlouho!"Zvedl mobil ze stolu. Jiraya mu ho sebral.
"Ne!…….S tohohle ne!"opravil se, když viděl Narutův obličej. Ukázal na pevnou linku na stole.
"Chcete ho vystopovat přes síť?"
"Napadá tě něco lepšího?......... Nevíš, kde je! Kdyby ti náhodou lhal, poznáme to."řekl Kakashi.
"On by mi nelhal!"
"Takže nemáš, co ztratit, ne?"Naruto vydechl. Zavřel oči a kývl. Vytočil číslo!
Sasuke nechápavě hleděl na osobu před sebou. Varovat? Té větě nerozuměl. Co to tady na něj zkouší? Přejel prstem přes spoušť tak, aby si toho Orochimaru všimnul.
"Varovat před čím?"
"Před mojí bývalou organizací………..Před Akatsuki, kteří se na tebe a tvého miláčka chystají."při slovech"tvého miláčka" se nepatrně pohnul. Rozhodila ho věc. Jak sakra ví o Narutovi? Sasukemu se to přestávalo líbit. Začal mýt pocit, že tenhle chlápek na ně připravuje. Co? To se radši ani nepokoušel domyslet.
"Takže oni nakonec opravdu něco chystaj!.............Ale, to varování si udělal ty! To znamená, že o tom víš dost!"Orochimaru si protáhl prsty.
"Víceméně ano…………Mám své zdroje, stejně jako ty."tón, jakým mluvil se Sasukemu vůbec nelíbil. Chtěl se ptát dál, ale nestihl to. V kapse mu začal zvonit mobil! Věděl přesně, kdo to je. Chvíli hleděl na display, než svoje zraky stočil zpět na Orochimara. Ten se jen pousmál.
"Copak mu to nezvedneš? Určitě má strach."Sasuke si odfrkl a zvedl sluchátko.
"Ano."
"Sasuke?"
"Co se děje?"
"Nic, jen si dlouho pryč. Nestalo se ti nic?"
"Ne nic se mi nestalo."
"Našel si, co jsi hledal?"Sasuke nespouštěl pohled s Orachimara. Přivřel oči.
"Jo. Dokonce i mnohem víc!"
"To je bezva! Tak mi řekni, kde si a já tam přijedu."Osoba v křesle musela jejich rozhovor slyšet. Sasuke to věděl, ale zaváhal s odpovědí. Prohlížel si Oročimarův výraz a kousl se do rtu.
"Probírám se informacemi, které sem našel." zalhal přesvědčivě.
"Takže si doma?"
"Kde jinde bych to měl asi dělat?!"
"Dobře, ………….z….za chvíli tam budu, jen ještě vyřídím jednu věc. Tak zatím."Mobil přerušil spojení dřív, než stačil Sasuke něco říct. Osoba se dala do tleskání.
"Lhaní a přetvářka ti jdou stále skvěle."
"Sklapni!"
"Dobrá ale nedozvíš se nic………….Ani o budoucnosti ani o minulosti."řekl a usmál se.
"Cože?! O čem to sakra mluvíš?!"
"O tom, že kdysi dávno sem byl tvůj učitel, Sasuke…………….Pak kvůli jisté události jsem musel zmizet a nechat tě trochu plácat v životě."vzdychl a pohlédl z okna. "Překvapilo mě, že sis našel hračku……..Takový si nebýval. Měl si kousek ledu místo srdce a teď se zdá, že se někomu povedlo tě rozehřát."pohlédl zpět na Sasukeho, aby mohl sledovat jeho reakce. "Hraješ si s ním často, Sasuke?"
"Řekl sem, sklapni! Můžeš mluvit jen o Akatsuki a o tom, co chystají!"Osoba v křesle se pomalu zvedla a přešla k oknu. Ruce měla podél těla. Sasuke dával pozor.
"Chtějí rudou zbraň a jejího nositele."Sasuke se zarazil. Jeho ruce klesaly. Hlavně najednou směřovaly kolmo k podlaze. Orochimaru se ani nehnul. "Takže na svého miláčka dávej pozor."
"Ty jeden…………..!"
"Měl by si spěchat domů, než zjistí, že jsi mu lhal."to Sasukeho vůbec nenapadlo. Založil zbraně a ve dveřích řekl: "Tohle si s tebou vyřídím později!"
"Budu se těšit, Sasuke."řekl Orachimaru a usmál se. Sasuke přivřel svoje zraky a uháněl k autu.
Naruto už deset minut svíral telefon v ruce. To, co slyšel, by ho ani ve snu nenapadlo. Jeho milovaná osoba mu způsobila bolest smísenou se strachem.
"Naruto?"řekl Kakashi. Jeho prázdný pohled mu dělal starosti. Jiraya nebyl zrovna typ ohleduplnosti.
"Přestaň, si jak malá…………."
"On mi lhal."zašeptal Naruto a sedl si do křesla. Ten pocit, že vlastně neví a přitom ví, kde je, mu rval srdce. Zadržel slzy a pevnějším hlasem řekl.
"Kde že to je?"Kakashi kouknul na monitor.
"Jílová 10, Taketa."
"Fajn, zajedu tam!"Naruto ráznými kroky odpochodoval z místnosti. Venku nasedl do prvního služebního vozu a odjel.
Asi za půl hodiny dojel na určenou adresu. Rozhlédl se a vešel dovnitř. Bylo tam ticho. Podlaha mu z
skřípala pod nohama a upozorňovala tak na jeho příchod. Z druhé strany šel podobný skřípot také. Zvuky se pomalu přibližovaly, až se setkali!
"Ty?"řekli oba naráz. Jak nečekané! Proti Narutovi stál někdo, koho už dlouho neviděl.
"Co tady děláš, Naruto?!"už od začátku jejich setkání byly jejich zbraně namířené na protějšího soka.
"Na to bych se mohl zeptat taky, Itachi!"Uchiha se mírně usmál. Z jeho vysílačky se ozvalo: "Itachi, máš něco?"
"Dovolíš mi odpovědět?"
"Posluž si!"Itachi uchopil vysílačku a stiskl tlačítko.
"Ne nic. Zůstaňte venku a hlídejte."
"Dobrá, rozumím."vysílačka ztichla. Naruto se zamračil.
"Kde je Sasuke?"
"To by mě taky zajímalo!"
"Všechno se dozvíte!"Naruto a Itachi zpozorněli. Osoba sedící v křesle se na ně usmála.
"Ten patří k tobě?"otázal se Naruto.
"To sotva!"odpověděl jedovatě Itachi. Orochimaru si promnul prsty.
"Dva nejstarší synové mě navštívili…………Jsem postěn Uzumaki Naruto, Uchiha Itachi."
Dům byl zatím prázdný. Naruto ještě nedorazil. Sasuke si oddechl a přemýšlel, jak to svému milenci vysvětlí. Do pravdy se mu z nějakého důvodu nechtělo. Ano, slíbil, že mu jí vždycky bude říkat. Zatím byla ale jen polovičatá. Dokavaď nepřijde na celou, neřekne mu to. Svlékl se a připravil na stůl pár věcí. Rozházel věci, aby nabyl představu, že tu je déle, než ve skutečnosti je.
"To by mělo stačit."řekl, když dokončil své dílo. Přešel místnost a odtáhl záclonu. Vyhlížel, nevěděl, že marně.
"My se známe? Že o tom nevim."řekl Naruto nezaujatě. Orochimaru si ho po očku prohlížel.
"Sasuke má vážně pěknou hračku."Narutovi zrudli tváře. Stoupl si do své vlastní vymyšlené pózy. Ta splňovala jednu věc. Ať už na něj vystřelí kdokoliv z těch dvou, nebude problém je odrazit.
"Říkal si něco o hraní? Já si rád hraju."řekl na Orachimara a upřel na něj svůj rudý pohled. Ten se jen pousmál a olízl si rty.
"Roztomilé."
"Uklidni se………..Ani nevíš, kdo to je."řekl Itachi a vrátil svou zbraň do pouzdra. "Co po nás chceš?"Narutovi oči byly modré. Už! Přesto nesložil svou zbraň. Muž v křesle se rozesmál. Svůj pohled upíral stále na Naruta. Itachiho to štvalo, přesto to nedával najevo.
"Je dobře vycvičený, co myslíš, Itachi?"optal se Orachimaru a ignoroval tak jeho otázku.
"Mluv k věci!"odpověděl ostřeji.
"Jak si přeješ………….Jste oba unikáty a já po vás toužím. Obzvlášť po tobě, Naruto."pohlédl najednou na svou ruku a olízl si prst. Narutovi to přišlo nechutný.
"A co já s tím?"
"Jsi na řadě………….Až přijde čas."Ta informace Naruta viděsila. Itachi si toho všiml.
"Jak s tím souvisím já?"Orochimaru na něj stočil svůj pohled.
"Ty si na řadě……teď."usmál se a najednou zmizel.
"Hologram?"
"Co to mělo sakra znamenat? Nejdřív mi Sasuke lže a teď tohle?!.......Já už fakt ničemu nerozumím!"řekl Naruto a utekl ven. Nasedl do auta a odjel! Itachi si dal něco málo do hlavy. Najednou ho napadl ďábelský plán.
"Tak co, Itachi? Práskl nás?"ozvalo se z vysílačky. Itachi se usmál.
"Ne. Dal nám volnou cestu………..zatím si můžeme hrát mi."
"Ale stejnak něco chystá, co?"
"Zcela určitě."Zvedl telefon a vytočil číslo.
"Jdeš na to?"
"Jo."
"Nezapomeň na měnič hlasu." Itachi si položil přístroj na krk. Mobil vyzváněl známé číslo.
Sasuke seděl v pokoji a stále hleděl na dveře. Hypnotizoval je! Kde ten Naruto je? Nechápal, vždyť měl takovou roztomilou starost. Jeho poslední věta zněla v telefonu zklamaně. Toho pocitu se nemohl zbavit. Věděl to? Ne, to určitě ne. Z přemýšlení ho vytrhlo zvonění. Mobil!
"Halo?"
"Nechtěl by si mi něco vysvětlit?!"Narutův hlas zněl naštvaně. Taky, že byl.
"Jako co?"Sasuke hrál dál.
"Třeba to, co si dělal v domě Uchihů?"tak to už nezakecal.
"Jak…..?"
"To je fuk! Dnes nepřijdu domu, jen aby si mě nehledal!"
"Počkej! Kam teda půjdeš?"trochu ho to vyděsilo. Pak se ale uklidnil.
"Do jednoho hotelu, pár bloků od nás! Ale proč ti to vlastně říkám? Zatím."v tu chvíli druhá strana zavěsila. Sasuke sklopil hlavu. Tohle zvoral! Musel se mu jít omluvit. Nebo má počkat na ráno až se trochu vyspí a povolí? Ne! Půjde hned! Oblékl se a stoupl si před zrcadlo. Tam asi dvě hodiny přesvědčoval sám sebe a dodával si odvahu. Pak ráznými kroky opustil dům. Nasedl do černého Audi a odjel.
Naruto stál před hotelem. Přemýšlel, zda se má vrátit domů. V tom mu zazvonil telefon. To číslo vůbec vidět nechtěl. Co mu má říct. Lhát mu odmítal. Zvedl to.
"Ano?"
"Naruto ty pako, kde sakra lítáš?!"řekl Sasukeho hlas. To Naruta urazilo.
"Sem venku a neřvi na mě!"
"Proč bych neměl, měl sem strach!"Zrudl.
"Vážně a co já? Dneska odpoledne si byl někde jinde, než si říkal! Lhal si mi!"jeho tváře se nafoukli.
"Měl sem důvod."
"Jaký sakra?!"to ho překvapilo.
"Chtěl sem tě pozvat do toho romantického hotelu na náměstí. Udělat si ………..vzrušující noc."
"No, ehm……..jako fakt?"nevěděl, co má říct.
"Jako omluva………….No ták, přijď, už tu čekám."řekl a zavěsil. Naruto se usmál. Jeho tváře zrudly. Celý omámený vběhl do hotelu.













kvaasne ^^ chcu dalsi