close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nový spolužáci

1. ledna 2010 v 13:16 | Kated |  Neříkej mi Yuu-chan
Tak tohle je druhý díl mojí první povídky....Musela jsem přepsat jedno slovo z předchozí části...Řekla jsem že Natsuki má hnědý vlasy, ale já chtěla aby měl černý. Tudíš má černý jo. Yuuri je má stále hnědý to je v pohodě. Tak a teď k tomuhle dílu....
No zatim se tam nic neděje(myslim tim tamto *-*....... ale ve třetim už něco bude tak se máte na co těšit.
Zbytek pod perixem

Story:
Druhý den ráno mě probudili paprsky slunce, který mi šlehali do obličeje. Dlouho jsem se přemáhal, než jsem se odhodlal vstát z postele.
"Bum, bum"ozvalo se zabouchání na mé dveře. "Héééééj….Yuu-chan, vstávej! Snídaně je na stole!"
Na nic jsem nečekal a vyběhl za Natsukim z pokoje. "Ale, ale co tak najednou. Jenom zaslechneš zmínku o jídle a hned seš Akční."
"No a co, jsem ve vývinu."obořil jsem se a usedl ke stolu v kuchyni.
"Itadakimas" dal jsem se do jídla.
"To´s vařil ty sám???"optal jsem se a přitom se na něj nevěřícně podíval.
"No tak když nechceš…"začal mi brát jídlo od ruky.
"Nikdy jsem neřekl, že to nechci! Jen…chutná to fantasticky" Když jsem to dořekl Natsuki se náhle mírně začervenal. Všimnul jsem si toho, ale nic jsem neřekl.
Jedli jsme a úplně ztratili pojem o čase. Najednou Natsuki bez jakýhokoliv varování zařval.
"Do prdele!"
"Co?"nechápal jsem
"Jestli nepohneš tím svým zadkem příjdem pozdě!"
Rychle jsem popadl poslední kus topinky, vzal tašku a pelášil za Natsukim. Jedna věc mi nelezla do hlavy
"Jak pozdě? Vždyť je teprve 7:15!"vyslovil jsem svoji myšlenku nahlas.
"Protože nám jede vlak v 7:20 ty hlavo skopová."vyjel na mě Natsuki. Ani jsem se nestačil osočit a už mě kamsi táhl. Jen tak, tak jsme stihli náš vlak a usadili se na sedadlo naproti sobě.
"Jak dlouho pojedeme?"
"Pět zastávek."odpověděl stroze Natsuki.
Na další zastávce nastoupil postarší muž a neměl si kam sednout tak jsem mu nabídl svý místo.
"Pane, nechtěl byste si sednout?"
"ÁÁÁch, děkuju mladý muži"ani nezaváhal a hned si sedl. Natsuki to jenom mlčky sledoval. O stanici dřív mě Natsuki upozornil, že budeme za chvíli vystupovat.
Stanice byla obrovská. Takovouhle stanici u nás v Mikulově nemáme. Při vzpomínce na Mikulov jsem zavrtěl hlavou.
"Tak jdeme?!"zeptal se mě Natsuki.
"Jo…jenom jsem se trochu zasnil."Když jsme vyšli ven ze stanice začalo mírně pokapávat. Já jakožto připravenej vždy na vše jsem pohotově z tašky vytáhl deštník. V tu ránu se rozpršelo ještě víc. V koutku oka jsem zahlédl Natsukiho schovávajícího se pod malou střížkou před krůpějemi deště. Přistoupil jsem k němu a natáhl ruku s otevřeným deštníkem.
"Hej Natsuki, …….. myslím že pod tenhle deštník se vejdou klidně i dva lidi." Natsuki jen pozvedl rameny a řekl "Když myslíš".
Kvůli Natsukiho výšce jsem musel mít ruku nataženou. Až do teď jsem si toho nijak moc zvláštně nevšímal, ale teď to jinak nejde.
Natsuki si všimnul, jak se natahuju a tak mi deštník vytrhl z ruky a nesl ho on. Abychom si zkrátili cestu, šli jsme přes parčík.
Opravdu byl moc krásný. Cesta, kterou jsme šli lemovali lavičky a lampy v anglickém stylu, tráva byla taktéž upravena a stromy se tyčili až k obloze. Po chvíli jsem před sebou zahlídl fontánu, ze které stříkali gejzíry vody. Vše bylo naprosto dokonalé, takové nostalgické. Z mého tranzu mě probral Natsukiho hlas.
"Hej, hej už zase?!" na mou odpověď ani nečekal a dodal "Klidně si sem můžeš zajít odpoledne a prohlídnout si to tu, ale teď musíme pohnout". Můj zrak spočinul na mích hodinkách.
"Cože už je 7:50?!" nevěřícně jsem řekl a přidal do kroku tak abych dohonil Natsukiho.
Když jsme byli na konci parku, zahlídl jsem před sebou budovu podobnou škole z mých vzpomínek.
"Tak co budeš tu stát ještě dlouho?!"
"Ehhmm???"
"No tak dělej, už jsme tu". Nevěřícně jsem chvíli stál se zaraženým dechem a prostoduše koukal před sebe, ale hned jsem zase šel za Natsukim, který se dal do pohybu. Šli jsem radši přes přechod, protože tu byl takový ruch, že je až k neuvěření, že jsem ho neslyšel v parku, kterým jsme procházeli. "To protože to tak vymysleli architekti"Natsuki mi hned odpověděl na moji nevyřčenou otázku. Někdy se mi opravdu zdá, že mi čte myšlenky. "A neboj myšlenky ti opravdu nečtu"zasměje se. To by mě fakt zajímalo jak to dělá.
Stojím před velkými dveřmi, který jsou dokořán a pomálu do nich vstupuju.
Chvíli s úžasem zírám a pak už jen jdu za Natsukim, který mě vede do mé třídy.
"Děkuju"poděkuju Natsukimu a ten se pouze pousměje a štráduje si to do svý třídy.
Když už stojím na prahu dveří ozve se rána.
"Auu"pomálu vstávám a prohmatávám si hlavu, jestli tam nemám bouli.
"Co se mi pleteš pod nohy. Sem tu byl první tak vysmahni."ozve se nade mnou neznámí hlas.
Chci se na něj rozkřiknout, co si to dovoluje, ale v ten moment vejde do třídy učitel a promluví hrubým hlasem.
"Jděte všichni na místa. Pokud je my známo, právě začala hodina." Pak si všimne mne a pokračuje v řeči. "Tohle je váš nový spolužák Yuuri Okinawa. Doufám, že ho přivítáte s otevřenou náručí". V tom ukáže na lavice, ve které sedí kluk, který mě před chvílí uhodil do hlavy. Sakra, pomyslím si. Jsou to celkem tři místa, kam bych si mohl eventuelně sednout a učitel zrovna ukáže na tohle. Zanadávám v duchu. V klidu se posadím a nevnímám svého souseda, který nejspíš vymýšlí jak mi udělat za života peklo. Když se začne učitel věnovat látce tak si vyndám blog a tužku z mého batohu a začnu si psát poznámky. Ani jsem si nevšiml, jak hodina uběhla rychle a už zvonil zvonek ohlašující přestávku. Všichni jsme se postavili a ukončili tak hodinu.
"Helemese kohopak to tu máme" obrátí na mě můj soused hlavu.
"Máš zaražený větry, nebo neumíš mluvit"
"Samo že umím mluvit" odvětím mu a přitom si nechtěně odfrknu.
"Hele nedělej machry."
"Já…..Nic nedělám to tys mě ve dveřích bouchnul do hlavy a ani se neomluvil, a teď ze mě děláš blbečka."
"Nebuď drzej zakrslíku, takový jako ty mi nesahaj ani po kotníky."
"Kotníky……..hmmm to by mě zajímalo, jak vysoko je máš."
"Ty malej debílku"zařve na mě, až celá třída zmlkne.
"CRRRRRRRRRRRRRRRRRRR"školní zvonek nám ohlásil začátek hodiny, ale přesto se nikdo nehnul z místa a čeká na mou odpověď.

"Pomiň, ale nemůžu být debílek, protože konkurence je veliká" podívám se zpříma do jeho očí a dávám mu tak jasně najevo co tím mám na mysli.
"Yuuri! Riku! Na místa" uslyším hlas učitele a radši ho poslechnu. Nepotřebuju si přidělávat potíže, i když jak jsem zjistil tak se mi to doposud moc nedařilo.
Další přestávku se kolem mě nakupilo hodně lidí ze třídy a začali se mě vyptávat na různý otázky typu odkud jsem, můj současný vztah s holkama atd.
Příští hodinu jsme měli být v jiné třídě a tak jsem společně se svojí novou pěchotou zahájil přesun do druhýho patra. Najednou uslyším vedle sebe šeptat holky:
"AAAAAAAAAAAAAA, Vidíš ho? Ten je tak božskej"
"Já vím dala bych si ho celýho >mlask<"S nezájmem se podívám o kom se celou dobu baví.
K mému udivení je to právě Natsuki na kterého upírají svůj pohled. Náhle mě Natsuki zahlídne a pousměje se."ÁÁÁÁÁÁÁÁ, to bylo určitě na mě"začne pištět blondýna, co stojí vedle mě. "No, to zrovinka včera jsme spolu začali chodit." Nevím proč, ale bedlivě poslouchám, abych nepromeškal jediné slůvko. Když začne Natsuki mluvit, všichni strnou a odvrátí svůj pohled na mě.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bronwyn Bronwyn | Web | 1. ledna 2010 v 14:36 | Reagovat

holka myslim, ze ti to ide velmi Dobre...iba ma mrzi, ze nemas tie kapitoly trochu dlhsie, ani neviem a je koniec:P

2 NamaT_o_ NamaT_o_ | Web | 1. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

Konichiwa moje Affs-ko.Gomen že som sa neozvala ale ja vždy zabudnem na to sa ozvať, heh, tak sa maj...

3 Yuni Ewari sBéčko ^.^ Yuni Ewari sBéčko ^.^ | Web | 1. ledna 2010 v 20:00 | Reagovat

ahojky  sBénko  :-D přeju vše nej do nového roku  ;-)

4 Yuni Ewari sBéčko ^.^ Yuni Ewari sBéčko ^.^ | Web | 1. ledna 2010 v 20:01 | Reagovat

a mohla bych tě prosím poprosit o hlásek na http://tentencinblog.blog.cz/1001/2-kolo-sonb#komentare ?? Kdyžtak děkuju moc ^-^

5 Yuni Ewari sBéčko ^.^ Yuni Ewari sBéčko ^.^ | Web | 1. ledna 2010 v 21:35 | Reagovat

kujiii moooc ^-^

6 Haru Haru | E-mail | 2. ledna 2010 v 20:34 | Reagovat

No to je pekny :-D!Jen neco podotknu yu,hm takze 1)je to zvlastni kdyz mu Yuuri rekl ze to jidlo chutna fantasticky,a on se z toho zacal cervenat,neni Natsuki nahodou seme?A oni se preci necervanaj,mel se mirne usmat a Yuuri mel udelat slint z toho sladkyho usmevu. 2)Ta vlakova stanice,to u nas v Mikulove nemame?8-O
OMO holka tys tam zapletla Mikulov?Chudak kluk je cely jako ty,Mikulov to se davno mel uz ztratit.A ta hlaska no a co!Dalsi znak XD.No ale s tim destnikem jsi me dostala to jsi popisovala nasi situaci ne?A jeste neco on porad lita ve svych myslenkach,neni to nahodou moje obliba?

7 Haru Haru | E-mail | 2. ledna 2010 v 20:37 | Reagovat

Nesedelo mi tam to-on je z Mikulova (ČR),a priletel do JP,jakto ze umi japonsky?V tom pripade by mel byt on vyssi,spis by to bylo lepsi kdyby byl vymeny student na pobyt.

8 Kated Kated | Web | 2. ledna 2010 v 20:43 | Reagovat

no to vis on umi japonsky...a s tim destnikem mas pravdu.vzpomela jsem si na nase cesty na obed vis....a natsuki je taky clovek takze se taky muze cervenat ne??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania