close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Miluji ho

19. ledna 2010 v 16:26 | Kated |  Neříkej mi Yuu-chan
Co dělá mezitím Natsuki? Co se stane až přijde domu? A co se stalo s Yuurim? Opravdu ho zneužili? Jak na to bude reagovat Natsuki?
Zbytek pod perixem

Natsuki (V baru):
"Lidi, tak já už budu muset." Prohlásím, když zahlídnu, jak se za okny šeří.
"Vždyť jsme se teprve začali rozjíždět."řekne Toushi.
"Natsuki, Natsuki to si nám neřekl, že za tmy nesmíš chodit ven."řekne další
"Oishi, Oishi….., to víš aspoň se nemusím hlásit každou hodinu mamince"v tom začnu předvádět Oishiho rozhovor s mámou………"Haloo, … Ano mami jsem v pořádku…jo neboj…bláblá.."
Mince se obrátila a propukl smích na účet Oishiho. Oishi hodil uraženě hlavou do strany a hned na to mu začal vyzvánět mobil. Ani se nepodíval na displej, kdo volá a zvedl ho.
"Nóóóó!"zařval vztekle do něj.
"Oishi, zlatíčko copak se stalo?"
"Ale nic mami."uklidňuje mamku a poslouchá za sebou smích přátel, který se ještě víc rozbouřil od tý doby, co odpověděl "Mami"do telefonu.
"Tak čau lidi, zejtra ve škole"využil jsem situace a rychle se vytratil. Do ubytovny jsem šel pomalu. Dnes byl tak nádherný den a já si ho chtěl ještě užít. V ubytovně jsem vyšlapal těch milion schodů a trmácel se ke dveřim. Otevřel je.
"ÁÁÁÁhoj Yuu-chan"zařval jsem do bytu.
Odpovědí mi nebylo nic, jen hrobový ticho. Rozhlížel jsem se po chodbě, ale nikde nebyla znát známka toho, že je někdo doma. Bylo mi to divný a tak jsem šel prohledat byt. Už podruhé. Poprvé to bylo když Yuu-chan přišel. Pousmál jsem se.
Poslední pokoj co jsem neprohledal, byl obývák. Otevřel jsem rychle dveře a zařval na celý pokoj "Tak tady jsi!"Můj úsměv hned opadl. Nikdo. V pokoji nebyl nikdo."Yuu-chan?"zkusil jsem znovu. Nic. "Sakra!"zanadával jsem a rychle vyběhl z ubytovny. Venku už byla tma a na cestu mi akorát svítily pouliční lampy. Běžel jsem směrem ke škole. Hledal ho, ale byl, jako jehla v kupce sena. Už jsem si myslel, že to vzdám, ale vzpomněl jsem si na ráno.
"PARK! No jasně vždyť si ho chtěl prohlídnout."řekl jsem.
V parku jsem běžel stejnou trasou jako ráno, ale stále nic. Uprostřed parku jsem se na chvíli zastavil a vydýchával se. Uslyšel jsem z dálky nějaký hlas. Zdál se mi zoufalí a tak jsem se vydal za ním.
"NÉÉÉ!"uslyšel jsem zcela zřetelně a poznal ten hlas. V té tmě jaká už byla, jsem nic neviděl, ale ten hlas bych poznal kdykoliv. Yuuri……
Přiblížil jsem se blíž, abych zjistil co se děje. Ale to co jsem viděl……..
Yuuriho uplakaný obličej. Dva chlapy. Jeden držel Yuuriho a druhý se do něj snažil zasunout.
Popadl mě vztek a rozeběhl jsem se k nim. Tomu co chtěl Yuurimu vzít jeho nevinnost jsem vrazil pravej hák a kopl ho do břicha. Druhýho jsem chytl pod krkem. Chvíli ho škrtil a pak odhodil stranou. Mezitím se první zvedl a chtěl utýct. Nepodařilo se mu to, protože jsem mu podrazil nohy a začal do něj kopat.
Yuuri
"Nééé!"zařval jsem do ticha ve snaze zabránit tomu. Odpovědí mi byl smích těch dvou. Seshi mi vrazil jeden prst do mé dírky a začal s ním pohybovat. Bolelo to. Řval jsem dál do tmy a po tvářích mi stékaly slzy. Moje panika narostla, když jsem uslyšel vedle ucha rozepínání zipu toho druhýho. V mí panice jsem si ani nevšimnul kdy Seshi přidal i druhý prst. Už jsem nemohl nic dělat. Zaúpěl jsem.
Kus ode mě jsem zahlídl mužskou siluetu. Čím dál víc se přibližovala. A vrazila Seshimu pěstí do obličeje a do břicha. Takeshiho chytla pod krkem a pak ho odhodil stranou. Schoulil jsem se do klubíčka, klepal se strachem a brečel. Slyšel jsem, jak můj zachránce kope do někoho z nich. Pohlídl jsem na něj a můj obraz se začal zaostřovat.
"Na-tsu-ki."Vydechl jsem.
Natsuki se zarazil ve své činnosti a stočil svůj pohled na mě.
"Na-tsu-ki."opakoval jsem a do očí se my nahrnuly nové slzy. Natsuki překonal tu krátkou vzdálenost, co byla mezi náma a i přes mé protesty mě objal. Po zádech mi začala přejíždět jemně jeho ruka a já se pomalu uklidňoval.
"Yuuri. To bude dobrý. Neboj, já tě ochráním. Nikdo ti už nikdy neublíží."říkal mi tak laskavým hlasem. V jeho objetí jsem cítil bezpečí a tak jsem se přitiskl k jeho tělu a zavřel oči. Zanedlouho jsem usnul únavou.
Natsuki
Klepe se mi v náručí a já cítím zlost vůči sobě, za to že jsem tomu nezabránil. Uvědomuji si jak je zranitelný a začnu ho uklidňovat slovy…., když po chvíli cítím, že je klidnější tak ho začnu hladit přes záda. Trošku mě zarazilo, když se na mě přitiskl a zavřel oči. Chvíli na to pomalu oddechoval a usnul.
Ti chlapy co ho napadli, stále leželi na zemi tak jsem je nechal být.
Uvelebil jsem si Yuuriho v náručí a nesl ho domů.
S Yuurim jsem došel do ubytovny krátce před půlnocí. Položil ho do svý postele a zul mu boty.
Teprve teď jsem si všimnul, že je špinavý. Na chvilku jsem odešel pro hadřík s mísou vody a už byl zase u Yuuriho. Začal jsem mu otírat celý obličej od špíny.
"Sakra Yuuri. Cos tam do prdele dělal."zabědoval jsem a sundal mu jeho košili. Prohlížel jsem si chvíli jeho tělo. Od krku k podbříšku měl rýhy od nože. Zápěstí celé oteklé. Modřiny na hrudníku.
´Co by se stalo, kdybych přišel později nebo vůbec?! Ne na to nesmím myslet.´
Jemně jsem mu přejížděl přes rány hadříkem, tak abych mu nezpůsobil další bolest. V tom mi vyvstala před očima vzpomínka na dnešní večer. ´ Proč jsem měl vztek na ty chlapy? Vždyť Yuuri je kluk a mě by nemělo zajímat, co s kým dělá. Ne, to ne. To si ze mě střílíš. Proč mi bije srdce jak o závod? ´
"Na-tsu-ki."zašeptl Yuuri.
"Natsuki!"řekl znovu trochu hystericky a začal se třást.
"Neboj Yuuri jsem tu u tebe"řekl jsem mu .
"Natsuki!"podíval se mi zpříma do očí jako by mi nevěřil. Hned na to sklopil svůj pohled a koukal se na sebe. V tom zjistil, že je do polovic těla svlečený a znovu se roztřásl.
"Jo, tohle. Měl se zničenou svoji košili tak jsem ti ji svlíknul. Počkáš chvilku?"řekl jsem a začal prohrabávat svou skříň. Yuuri ze mě po celou dobu nespouštěl oči. " Tady"řekl jsem a už ji nesl Yuurimu. " Yuuri. Neboj se, nic ti neudělám, jen ti ji oblíknu jo."
"To říkali oni taky!!" rozeřval se na mě Yuuri.
"No tak Yuuri, mě můžeš věřit."
"………..ehm…….no…..dodobře"zakoktal se. Přišel jsem těsně k němu a pomohl mu ji oblíknout.
"Yuuri podle mého názoru, by sis měl sundat ty kalhoty. Asi by se ti v nich blbě spalo. Klidně se otočím jestli ti to vadí."
"Já……já nemůžu"řekl
"No když ti to vadí tak si je můžeš nechat na sobě"
"To jsem nemyslel. Já…., nemůžu, protože to nezvládnu."
"Mám ti pomoct?"otázal jsem se
"NE!"vyjeknul.
"Už jsem ti říkal, že se nemusíš bát."

"Dobře"
zašeptal.
Pomalu jsem je rozepnul a sundával mu je. Na nohách jsem uviděl další modřiny a zabědoval jsem. Potom jsem Yuuriho přikryl peřinou a chtěl odejít.
"Natsuki!"zapištěl Yuuri a já se otočil.
"Prosím nechoď pryč. Nechci tu být sám."
"A nebude ti to vadit?"zeptal jsem se. Odpovědí mi bylo zakroucení hlavou. Přišel jsem tedy k jeho posteli a lehl jsem si vedle něho na peřinu. Yuuri se natočil svým obličejem ke mně, přiblížil se k mému tělu a řekl "Děkuju."Objal jsem ho a poslouchal jeho zklidňující se dech. Když už jsem si byl na sto procent jitý že spí, odhrnul jsem mu vlasy z jeho tváře a zahleděl se na něj. Najednou jsem měl chtíč ho políbit.
´Co mě to napadá. Je to kluk, je to kluk. Ale vypadá tak krásně, když spí. Ne, ne. No, i když malí polibek není nic strašnýho.´Mé rty se začali přibližovat k těm jeho. "A dost!" řekl jsem, rychle se stáhnul a vstal z postele. Teprve teď mi došlo, že jsem se zamiloval do Yuuriho. K mému údivu mi to nevadilo. Zasmál jsem se nad tím.
"Dobrou noc Yuuri"řek jsem a odešel z pokoje.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Haru Haru | E-mail | 19. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

First spot for Haru:
Yahoo zajimave,ted zase kritika XD,jako yo je to dobry,ale myslim ze to je moc rychly nemyslis?Jak dlouho jsou spolu na pokoji?Vzdyt se ani moc nevydaji.A kluci mivaji kratky vedeni,nez si to vsechno uvedomi a priznaj tak to neco trva.Myslim ze bys sis mela setrit napady na pozdeji.A ne rvat vsechno hned na zacatek.

2 Kated Kated | Web | 19. ledna 2010 v 20:42 | Reagovat

no ja si říkala taky že je to rychlýkdyž se vastně znají mám dojem druhým dnem no....ale natsuki je preci jenom v tyhle oblasti vyvinutej...no nevim jak jinak to nazvat.ale tenhle pribeh taky nebude zase az tak dlouhej tak proto vis. natsuki se v 6 rozhoddne yuuriho nekam vytahnout. no ale o tom ti reknu v skole. no jo mam furt co vypilovavat =_=.

3 bronwyn bronwyn | Web | 20. ledna 2010 v 15:17 | Reagovat

no aj ja si myslim, ze je to dost zhurta(rychle),ale viem pochopit preco, niekedy sa cloveku proste nechce privelmi rozpytvavat nezaujimave zalezitosti. a teraz sa to prave pekne zacne, takze ma to az tak nemrzi...chvalim, kraasné :-D  8-)

P.S.: aj nase poviedky sa uz hybu dalej, kedze je polrok konecne za nami a navyse sa prida nova, tak dufam ze sa bude pacit :-).

4 Liara Liara | Web | 20. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

Júúúj to bolo neskutočne zlatučké  :D musíš rýchlo pridať ďalší dielik, nech mám čo chváliť  ;-)

5 Kated Kated | Web | 21. ledna 2010 v 14:49 | Reagovat

momentalne nemuzu dozvedela sem se ze zitra mam referat na marka twaina a ja ho jeste nezacala cist T_T

6 kated kated | Web | 9. února 2010 v 18:55 | Reagovat

dnes mám narozky tak už jsem musela použít slovo "miluji ho" XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania