
(+18)
Ještě ten den se spolu Naruto a Sasuke vydali na místo činu. Obloha se mezitím zatáhla a začalo pršet. Když jejich černý nablýskaný vůz zastavil před polorozpadlou budovou, přítomní policisti otočili hlavy. Hleděli na dva mladíky. Jeden měl na sobě černý dlouhý plášť a dvě tmavé zbraně. Havraní vlasy byly stále suché. Chvilka na dešti je ale slepila. Druhý z mladíků vypadal jako jeho opak. Bílý dlouhý plášť s červenými okraji a jediná zbraň. Legendární rudá. Blond vlasy mu rozfoukal nárazový vítr. Dešťové kapky tak vykonaly své. Oba se na sebe podívali a vyrazili k ostatním.
"Co se tu stalo?"řekl Naruto. Jeden s vyšších policistů Iruka, mu odpověděl!
"Vypadá to, že tuto správní budovu někdo schválně odstřelil. Trhavina nebyla nic moc, takže víme, že šlo spíš o varování!"
"Jak, víte?"řekl Sasuke. Iruka si ho prohlídl a vzdychl.
"Pojďte za mnou. Něco vám ukážu."oba ho poslechli. Přešli několik sutin a vlezli do prostoru, který jediný byl neporušený. Zdi byly přesto narušeny. Hrozilo, že se zhroutí. Přesto je Iruka dovedl až k té nejzapadlejší zdi. Byl tu nápis.
"To je………..?"začal Naruto. Iruka přikývl.
"Ano, to je varování napsané od samotných Akatsuki!"Sasuke a Naruto stáli a hleděli na nápis napsaný rudou barvou:
Tohle je varování! Třeste se! Jsme zpět! My Akatsuki jsme vám dvěma daly rok. A teď zasáhneme!
"Tohle se mi vůbec nelíbí, Sasuke!"Jmenovaný na to nic neřekl, je dál zíral na nápis. Divné?! Akatsuki se takhle nikdy neprojevovali. Nemluvili o své existenci tak přímo. Bylo jasné, že tohle nikdo z nich nečekal! Celý rok měli klid a teď tohle! Nic horšího už se stát nemohlo!
Sasuke stále zasněně hleděl na polorozpadlou zeď. V hlavě měl hned několik otázek. Žádná z nich však nepatřila Narutovi a tak mlčel. Jeho společníkovi to po chvilce lezlo na nervy.
Sasuke stále zasněně hleděl na polorozpadlou zeď. V hlavě měl hned několik otázek. Žádná z nich však nepatřila Narutovi a tak mlčel. Jeho společníkovi to po chvilce lezlo na nervy.
"Tak sakra řekni něco!"v tu chvíli se Sasuke otočil. To, co viděl, se mu vůbec nelíbilo. Naruto se tvářil vyděšeně. V jeho modrých očích se rýsoval strach. Přistoupil k němu a vzal ho za ruku.
"Neboj se. Nic se ti nestane……….Nějak to vyřeš……"
"Já se nebojím! Ne o sebe!" přerušil ho Naruto a přitiskl se k němu. "Je mi fuk, co se mi stane!" Jeho obličej zmizel v jeho náručí. "Nechci,……nechci tě znovu ztratit, Sasuke."dodal šeptem. Jmenovaný ho objal a pevně ho stiskl.
"Neztratíš. Slibuju!"řekl mu do ucha a políbil ho na čelo. Chtěl pokračovat, ale někdo je vyrušil.
"Nerad ruším, mládeži ale mám pro vás práci!"řekl Jiraya, který na tomto případu pracoval. Oba mladíci jen kývli a následovali ho.
Jejich úkol byl následující. Najít nějakého svědka, který by jim potvrdil varování Akatsuki. Pokud jde o falešnou zprávu, máme tu člověka nebo organizaci, která sdílí svoje názory právě se zmiňovanými Akatsuki. A to by byl problém.
Sasuke věděl, kam přesně musí jet, aby zjistil potřebné informace. Proto tentokrát řídil on. Naruto neskrýval své překvapení. Nic na to ale neřekl. Cesta autem proběhla ve smyslu krátkých odpovědí a otázek. Když dorazili na místo, blonďák se nestačil divit.
"Sem chodíš na oběd?"vypadlo z něj. Sasuke na to nijak nereagoval. Vystoupil a rozhlédl se. Naposledy tu byl, když ho sem Itachi poslal, aby sehnal informace. Zapadlí pajzl! Teď byl důvod stejný a přesto trochu jiný. Teď šel totiž proti těm tzv. Zlým!
Otevřel dveře a rozhlédl se. Dnes tu bylo skoro plno. Ohlédl se, aby dal jasný signál svému parťákovi. Ten jen kývl a následoval ho. Sasuke našel, co hledal. Muž seděl v koutu místnosti a popíjel zřejmě už několikátý půllitr piva. Byl dost navátý. Přesto ale zpozorněl, když k němu Naruto a Sasuke přistoupili.
"Posaďte se hoši, už tu na vás čekám."Naruto koutkem oka zkontroloval Sasukeho obličej. Když zahlídl klid, otočil svoje zraky zpět na opilého muže. Překvapivě nic neřekl. Poslouchal, za což byl Sasuke vděčný. Zavřel oči, odtáhl židli a posadil se. Naruto je zavřel také. Židli natočil tak, aby viděl napůl za sebe a napůl na muže. Pak se na ní ležérně posadil. Muž ho přes své hnědé delší vlasy celou dobu sledoval. Sasuke si toho všiml.
"Takže?"řekl svým typickým povýšeným hlasem. Tentokrát to ale nezabralo.
"Takže co, ty běhno?"škytnul muž a napil se. To Sasukeho podráždilo. Nebyl jediný. Ozvala se střelba! Půllitr se roztříštil a zbytek alkoholu se rozlil na stůl. Muž se lekl! V ruce mu zůstalo jen ucho. Chvíli na něj hleděl a pak zvedl hlavu. Jeho zraky zaujala rudá věc ležící na stole. Ještě pořád zbraň kouřila. Naruto na ní klepal prstem a koukal se směrem ke dveřím. Lidé, ať už seděli kdekoliv v místnosti, se ohlédli a sklapli. Výraz v tváři muže byl Narutovi jasný. Usmál se a otočil hlavu na Sasukeho.
"Nevšiml si ani, jak ji pokládám na stůl."Sasuke ho jen sjel naštvaným pohledem. Vzdychl, když si Naruto schválně olízl suché rty. Odolal pokušení políbit ho a otočil se zpět na muže. Ten měl v očích strach. Opilost ho přešla a neomalenost také.
"To je….? On je………….?"
"Ano…….A teď,….nechtěl bys mi ně co říct?"Muž těkal očima z Naruta na rudou zbraň. Pak se ohlédl na Sasukeho, který se taky netvářil moc příjemně, a polkl.
"Dobrá, dobrá, řeknu, co vím………..jenom klid, jasný."
"Tak už mluv!"řekl Sasuke. Naruto pohlédl do davu lidí. Ty se radši přestali starat, co se děje v temném koutu a bavili se dál o svých věcech.
"Ta budova, no ta co spadla, víte? To nebyla práce Akatsuki!............. Mělo to tak jen vypadat."řekl muž nervózně.
"A čí to byla práce?! Další parta úchylnejch idiotů?!""řekl opět Sasuke.
"Není to žádná organizace! To si na omylu, hochu."
"Jedinec?"přidal se Naruto.
"Skoro. Je to jeden člověk, který si vytváří zrůdy. K tomu mu slouží jeden loajální, pošahanej doktor! Jsou to dva blázni sdílející stejné názory!"řekl muž. Mluvil nervózně, potichu a rychle. Strašná kombinace!
"Mají nějaká jména?"optal se Sasuke. Muž se rozhlédl. Přikrčil se.
"Orochimaru, Kabuto………"zašeptal. Sasuke pokývl a zvedl se. Naruto ho napodobil. Než odešli, tak Sasuke hodil na stůl pár papírů. Pohrdavě si odfrkl a vydal se za Narutem.
Odchod z pro Sasukeho známého pajzlu, byl rychlí. Na nic nečekal a hodil Narutovi klíče od vozu. Ten pochopil a usedl za volant. Nastartoval! Sasuke se posadil na místo spolujezdce a rychle se připoutal. Zážitků jízdy bez pásu už bylo dost! Obzvlášť, když řídil Naruto. Sotva pás zacvakl, auto vystřelilo vpřed. Nebylo úniku. Teď už ne!
"Sasuke?"
"Hmm……….?"
"Proč mě necháváš řídit?.............Neříkal si tehdy, že tvoje Audi řídím naposledy?"i v téhle situaci se musel zakřenit. Sasuke na to ale jako vždy reagoval. K Narutově smůle. Naklonil se, přes řadící páku a políbil ho na kraj rtů. To stačilo, aby Naruto zrudl a přestal sledovat silnici. Snažil se Sasukeho setřást.
"Přestaň! Chceš nás zabít?!"
"Když si tak dobrej řidič, tak by tě nic nemělo rozptýlit, ne?"řekl mu do ucha Sasuke a dál pokračoval. Když Naruta jemně kousl do ucha, ozvalo se vzdychnutí. Nevydržel to a zastavil! Byli někde ve starý části města. To je ale jaksi zrovna nezajímalo. Ve chvíli, kdy auto zastavilo se Sasuke odpoutal a přitiskl se na Narutovi rty. Ten mu polibek oplácel.
"Chci tě políbit už pěkně dlouhou dobu………………Držím se a ty ještě provokuješ……….."řekl Sasuke mezi polibky.
"Nemáš žádnou vůli…………………..Já za to nemůžu."přidal se Naruto. Při tom ze sebe strhávali oblečení. Obrazně řečeno. Sasuke měl jen kalhoty. Rozepnuté! A Naruto jen tričko. V tom si Sasuke sedl na zadní sedačku. Odhrnul kalhoty a pokynul ukazováčkem k Narutovi.
"Pojď sem."řekl. Naruto poslechl. Klekl si na něj obkročmo a sledoval Sasukeho obličej. Ten ho prosil pohledem, aby si na něj sedl. Naruto se jen začervenal, políbil ho a pak za pomoci Sasukeho si nasedl na jeho úd. Ten v něm zmizel celý. Naruto chvíli vzdychal, než se napnul a začal se zvedat. Pak se sám přirazil. Slastně vzdychl a pokračoval. Sasukeho bavilo sledovat jak se u toho červená a prohýbá. Byl roztomilej. Když skončil, nahlas oddechoval. Svojí hlavu položil ne Sasukeho hruď. Byla teplá. Usmál se. Smích ho přešel ve chvíli, kdy ho Sasuke donutil si lehnout.
"Takže ty už si hotový? Fajn,…………..sem na řadě, Naruto."zašeptal a chytil ho za nohy. Zvedl je a začal pomalu přirážet. Naruto se kousl do rtu, aby potlačil sten. Po chvilce, když Sasuke zrychlil, to vzdal a nechal ze své pusy proudit slastné výkřiky. Poslední na pohled drsný příraz a Sasuke vyvrcholil. Jejich ústa se našla a v návalu výdechů se políbili. Pak se Sasuke, i se svým údem v Narutovi zvedl. Donutil ho se posadit. Naruto poslechl, i když nerad. Pohlédl na Sasukeho s odmítavým obličejem. Ten však hleděl z okna. Pozoroval kapky deště.
"Děje se něco, ………..Sasuke?"jmenovaný se usmál a mírně přirazil. Naruto zrudl a složil se mu v náručí.
"To bylo zákeřný! Já mám obavy a ty takhle………."V ten okamžik si Sasuke přitáhl jeho obličej a políbil ho.
"Šššš, ……….přemýšlím, lásko."Naruto se ušklíbl.
"Jo a nad čím, snad ne nad opáčkem?"
"Ne to potom………….Myslel jsem ten případ…………Ty jména mi něco říkají. Jen si nemůžu vzpomenout."Naruto na něj jen hleděl. Slezl z něj a šáhl pro ubrousky. Vyndal jich par a zamyšleně utřel sebe i Sasukeho v rozkroku. Pak otřel i sedačku, která to odnesla taky. Otevřel okno a vyhodil to ven. Oblékl se a posadil se za volant.
"Tak na co čekáme? Jdeme to zjistit!"Nastartoval. Sasuke vzdychl a přikývl. V minutě, kdy se i on oblíkal, se černé audi rozjelo. Ani nechtějte vědět, kolik s té jízdy měl modřin!













Je tu po dlouhé době pokráčko
omluvuju se hold maturuju a sem ve skluzu
máte se ale na co těšit 