10. ledna 2010 v 16:25 | Konduto
|
Rok utekl jako nic. Tu dobu spolu dva milenci zažili spoustu krásných chvil. Po nebezpečí z řad Akatsuki jakoby se slehla zem. Všichni ale čekali na protiútok, byl totiž nevyhnutelný. Nikdo však nevěděl, kdy přijde. Nikdo nevěděl, co na ně chystají.
Naruto se naučil perfektně střílet. Zasáhl vše! I to, co podle některých policistů zasáhnout nešlo. Stal se tak jedním z nejlepších střelců, jaký se kdy narodil. Střelců kategorie nejvyšší. Bylo mu pouhých 19 let. Ale to, co dokázal s jednou jedinou pistolí, bylo fascinující. Jemu samotnému se to líbilo. Každý den musel posilovat své tělo, aby všechen ten nápor, z daných měsíčních zkoušek, vydržel. Proto také zesílil. Sasuke si na to vůbec nestěžoval. Trénoval totiž s ním. Formace, plány, různé unikátní řešení, které si během chvíle vymysleli, byly úžasné a bezchybné. Bylo až neuvěřitelné jak jsou ti dva sehraní.
Duben. Zima skončila už dávno. Naruto a Sasuke si užívali chvíli volna. Jak jinak než příjemným piknikem v parku na té nejzelenější trávě. Slunce bylo vysoko a příjemně je hřálo.
"Miluju jaro!"prohlásil Naruto. Položil koš s jídlem vedle rozložené deky a pohodlně se na ní roztáhl. Chvíli se díval do slunce, než zavřel oči a nechal si hřát svojí nachově růžovou pleť. Za chvíli na ní však padl stín a Naruto na svých ústech cítil jiné. Jen na okamžik otevřel oči, aby se přesvědčil, že ho Sasuke líbá. Když se s námahou odtrhl, spustil:
"A já doufal, že miluješ mě. No, škoda." Naruto se ušklíbl a mrkl na něj.
"Ty to přežiješ."Sasukeho tahle odpověď přesměrovala k jistému problému. Myšlence, kterou měl v hlavě už dlouhou dobu. Nemělo smysl jí tam dál držet a teď se dokonce naskytla vhodná příležitost ji vyslovit. Do toho tedy!
"Hm…….přemýšlel jsi někdy o tom, co by se stalo, kdybys miloval někoho jiného?"Naruto to totálně dostalo s jeho úchylné představy o jaru.
"Co tím myslíš?"
"No, že by mi třeba ruplo v hlavě, jako mému bratrovi a něco bych ti udělal."Naruto zavrčel a jednu mu střelil. Na Sasukeho tváři se objevila krev.
"To bys nikdy neudělal! Ty takový nejsi, jasný!"zařval na něj hystericky. Měl co dělat, aby se nerozbrečel.
"Já vím, ale nikdy tě nenapadlo, že bych si tě klidně vzal i bez tvého svolení?!"odpověděl mu stejně Sasuke. "Nemáš tušení, Naruto, jak dlouho sem tě toužil jen políbit."dodal šeptem. Jeho hlas se přitom nepatrně zlomil. Naruto s růží v obličeji vzal do rukou ten jeho a přitáhl si ho.
"Promiň."
"…………a za co?"
"Nikdy mě to nenapadlo, protože sem tě od první chvíle miloval. Srdce mi poskakovalo pokaždé, když sem tě viděl. A hlava si to nedokázala dát nějakou chvíli dohromady."vzdychl nad svou vzpomínkou a pokračoval. "Ale teď, už vím, že ať se stane nebo uděláš cokoliv, stále tě budu milovat."Sasuke se usmál a oba se vrátili k lehčí konverzaci.
"Na stanici je docela veselo. Lidi jsou z tebe celý pryč."
"Aby taky ne. Zasáhl sem i tu plechovku, která stála za sloupem."
"Vejtaho! To sem uměl ve dvanácti."Naruto se ušklíbl.
"A tohle není vytahování, pane Uchiho, co?"
"Ne není. Chceš vidět zahýbací kulky?"V mžiku Sasukeho ruce vystřelily k Narutově břichu a začaly ho lechtat. Oběť se začala šíleně smát.
"Dost! Sasuke, přestaň!...........Vzdávám se, stačí!"Právě tohle chtěl Sasuke slyšet. Když se Naruto ještě vzpamatovával, obkročmo si na něj sedl. Dozvuky smíchu vymizely. Naruto hleděl přímo Sasukemu do očí.
"Vyhrál sem. Dostanu odměnu."zašeptal tak sladce, že Naruto prve nevěděl, co mu má na to odpovědět. Pak se ale vzpamatoval.
"Podváděl si! Nic si nezasloužíš!"Přesto, že se snažil, aby to vyznělo odmítavě, zklamal. Sasuke byl prostě moc blízko než aby ho zvládal schválně odmítat. A navíc růže, která mu pomalu ale jistě rostla v obličeji, mu taky moc nepomáhala. Prostě jeho vlastní tělo ho zrazovalo a co bylo horší Sasuke to moc dobře věděl.
"Vážně mi nic nedáš, Naruto?"při těch slovech jemně otřel svoje rty o ty Narutovi. Ten jen přivřel oči a zase je rychle otevřel.
"Nesnáším, když si se mnou hraješ!"
"Lhaní ti moc nejde, Naruto."tentokrát mu rudé pootevřené rty olízl. "Miluješ to."usmál se, aby tomu dodal víc sebedůvěry. Naruto už to nevydržel.
"Tak dáš mi tu pusu nebo ne?"Sasuke se sklonil až k němu. Jemně políbil jeho rty. Už chtěl zase přestat a tím Naruta vyprovokovat. Tentokrát se to ale povedlo jemu. Naruto pootevřel svoje ústa a vydechnul teplý vzduch k těm Sasukeho. Ten na nic nečekal a vrhl se proti němu. Jazyky se konečně dotkly. Nejdřív se tak jemně otíraly, ale později se do sebe zamotávaly v různých směrech. Oba jejich majitelé ukončili jejich tanec ve chvíli, kdy jim došel dech. Nahlas oddechovali. Sasuke se překulil tak, aby ležel vedle Naruta. Dvě nachově růžové tváře hleděly na modrou oblohu.
"Já vážně miluju jaro."řekl Naruto a chytl Sasukeho za ruku.
V zapadlé ulici, v nejhorší části města stál dům. Navenek nic moc ale ve vnitř……..
"Je čas mí druhové! Daly jsme Namikaze Narutovi a mému bráškovi rok! Teď je řada na nás!"Itachi si tuhle větu cvičil dlouho. Všichni přítomní se ani nedivili šarmu, s jakým to říká.
"Jsme rádi, že jdeme konečně na scénu ale……."začala Konan. Itachi povytáhl jedno obočí.
"Ale?"
"Pořád si nám nesdělil, čím to hodláš zhoršit?!"Itachi to čekal, proto se jen pousmál. Přešel ke křeslu a pohodlně se do něj usadil.
"Milá Konan, bude to asi takhle. Je zcela jasné, že je teď Naruto silnější než Sasuke. …….Kdyby se nám podařilo je nějak poštvat proti sobě……….."
"TO JE ZCELA NEMOŽNÉ! Pamatuješ si, co je mezi nimi ne?"zařval Kisame nabručeně. "Nic je nerozdělí! A mi už vůbec ne!..........V tomhle jsme minule selhali!"dodal. Konan přikývla a pokračovala v záporech.
"A i kdyby se nám to nějakým způsobem povedlo, k čemu nám to bude dobré?"Itachi tuto reakci čekal a tak se svého úsměvu nevzdal.
"Když budeme mít štěstí, tak Naruto ve zlosti zabije mého bratříčka a pak se s toho zhroutí…..A rudá zbraň bude konečně naše i z dobře ovladatelným majitelem!"změnil polohu na křesl. "S tou silou nám bude patřit tohle město a časem i zbytek světa!"tahle představa se všem zalíbila. Vyvstala však jediná otázka.
"Jak chceš Namikazeho poštvat proti někomu, koho miluje?"ozval se Sasori. Na odpověď ale čekali všichni.
"Sasuke si to způsobí sám!"odpověděl Itachi.
"Jak?"řekl Sasori. Itachiho úsměv všechny znervózňoval.
"Donutím ho, aby si myslel, že ho Naruto podvádí s někým jiným!"řekl Itachi. Vstal za svého křesla.
"S někým z nás? To si nepamatuješ, co udělal Namikaze Daidarovi?!"řekl Kisame. "Kdo by byl takový blázen a zkusil to?"dodal. Dal přitom ruce v bok.
"Já!"řekl Itachi. "Vytvořím iluzi. Naruto si bude myslet, že sem Sasuke!"pak se tiše zasmál a pokračoval: "Vy ostatní se postaráte o to, aby to můj bratříček viděl, nic víc!"
"Jak, nic víc? Co pak?"řekla Konan. Itachi se ale nenechal rozházet. V klidu jí odpověděl.
"Pak?.......O to se postará žárlivost!..........Nevěřila bys, co je Uchiha schopen udělat, aby dostal to, co chce!"
Slunce bylo vysoko nad obzorem a naše milence volala práce. Už zase! Tentokrát to ale bylo něco jiného. Měli přijet, jak nejrychleji mohou. A tak se není čemu divit, že řídil Naruto. To se ovšem nezamlouvalo Sasukemu. Když konečně po zběsilé jízdě zastavili. Vystoupil, klekl si a zařval: "Bože díky! Pevná zem!"těžce při tom oddechoval. Naruto prošel kolem něj. Kroutil hlavou ze strany na stranu.
"Tak hrozný to nebylo! Nevím, na co si stěžuješ, jsme tu přesně!"Sasuke po něm hodil jeden za svých zabijáckých pohledů a zvedl se. Společně vstoupili do budovy. Tam byl hotový blázinec. První si jich všiml Kakashi. Přišel ráznými kroky k nim.
"Co se tu děje? Někde se stal teroristický útok, nebo co?"zeptal se ho Naruto.
"Skoro! Vrátili se a něco chystají!"odpověděl mu Kakashi. V jeho obličeji se rýsoval strach.
"Kdo se vrátil?"nechápal Naruto. Sasuke jenom zatnul zuby. Zaklel a vyřkl to slovo, na které se snažil zapomenout.
"Akatsuki!"
Tady to je....novoroční, můj první, díleček........
