4. Kapitola
DÍVKA A DÉMON
Naše pohledy se nedokázali odtrhnout. Ani sem nechtěl. Na to, že sem jí vlezl do hlavy a trochu ovlivnil její sen, vypadala v pořádku. Byla ještě hezčí než v tom snu. Hnědé dlouhé vlasy jí lemovaly krásný obličej. Její ústa byla lehce pootevřená, jakoby se zasekla a nevěděla, co říct. Oči sem viděl poprvé. Nádherné modré. Až moc se nad ní rozplývám!
"Takže si mě našla. Co teď?"musel sem se zeptat. Sám sem chtěl vědět odpověď. Přistoupila ke mně a prohlížela si mě.
"Co je? Jsi nějaká překvapená."
"To jsem. Vůbec ses nezměnil. Řekni, jak je to možný, že i po devatenácti letech vypadáš pořád stejně?"Byla ostražitá a upřímná. To se mi líbilo.
"Myslím, že to víš."














