
(+18)
Naruto se zazubil. Zbytek cesty totiž probíhal ve stejném nebezpečném rytmu až na to, že je nikdo nehonil. V centru města projížděli kolem jednoho z nóbl hotelů. Sasuke si ho prohlídl a pousmál se.
"Tady to je! Někde nenápadně zastav."
"Žádný problém."Naruto otočil vůz a zaparkoval přímo před hotelem.
"Děláš si ze mě srandu, že jo?!"
"Vůbec ne. Kdo by čekal, že ho necháme stát všem na očích?"Sasuke znechuceně vystoupil a s nadpozemskou pozorností přešel v doprovodu Naruta parkoviště. Stanuli před hotelem jménem Mattony. Jeden po druhém po sobě nenápadně pokukovali a vešli dovnitř.
"NÁDHERA!"vykřikl Naruto po pouhé minutě strávené ve velké pozlacené hale. Sasuke ho nevnímal. Přistoupil k recepci a objednal pokoj. Co říkal za podrobnosti už Naruto neslyšel. Když zaplatil, zavolal na něj.
"Jdeme!"Naruto kývl na souhlas a běžel za ním do výtahu. Ve vnitř stál muž s pokojové služby. Zmáčkl knoflík a výtah se rozjel do vyšších pater.
"Nejvyšší patro. Apartmá 402."oznámil muž a dveře se otevřely. Naruto oněměl úžasem. Naskytl se mu úžasný pohled.
"Vidíš to taky?"Narutovi oči se leskli nad tou krásou. Sasuke vzdychl.
"Netvař se tak překvapeně, sakra!"
"Tak promiň, jen si užívám fakt, že tu můžu stát. Takovej nádhernéj pokoj sem v životě neviděl!"
"Je to apartmá."
"To je fuk!"Odvrátili se od sebe a Naruto se vzdálil k vestavěnému nábytku. Muž, který zmateně pozoroval jejich scénu, přistoupil k Sasukemu.
"Pane? Nevadí vám to?"Sasuke se zatvářil nechápavě.
"A co?"
"Tohle je novomanželské apartmá."zašeptal, aby je Naruto neslyšel. Zjevně tu Sasuke nebydlel poprvé.
"Já vím."usmál se šibalsky. "Je to překvapení. Tak mi ho nezkazte. Ano?"
"Jistě. Už odcházím."
"Děkuji."řekl a muž odešel. Sasuke si odložil a usedl do sedačky. Opřel si hlavu o ruku a hleděl na svého milovaného. Naruto od doby kdy pracovník hotelu odešel, šmejdil všude, kde se dalo. Procházel místnostmi a kdykoliv něco zajímavého našel, vykřikl a dlouhou dobu to zkoumal. Když skončil s prohlídkou, přistoupil k Sasukemu a sedl si naproti němu. Minuty ubíhaly a Naruto si něco v návalu myšlenek uvědomil.
"Něco si mi slíbil, pamatuješ?!"Sasuke se ani nehnul.
"Víš, že si roztomilej, když se snažíš hrát vážnýho?"Naruto zrudl.
"Chci to slyšet, Sasuke!"
"Co když se ti to ale nebude líbit? Co když mě přestaneš kvůli tomu milovat?"Sasuke zesmutněl. Naruto se urazil.
"Žádný, co když nebude! Já tě miluju!.............Copak ti to nedochází? Je mi jedno, co mi řekneš, nepřestanu tě milovat, tím sem si jistý!........ Jen chci vědět pravdu! Slíbil jsi to!"Sasuke se jemně usmál. Zvedl se a sedl si vedle napjatého Naruta.
"Začalo to v mých osmi, když mi zemřeli rodiče. "Naruto se kousl do rtu.
"Jak zemřeli?"
"Moje matka spáchala sebevraždu. A mého otce zabil špičkový střelec! Policajt!"Naruto zatnul ruku v pěst. "Byly to pro mě zlý časy. Jediné, co mi zbylo, byl můj bratr, který mě vychoval."
"To je dobře, ne?"optal se Naruto opatrně.
"Ne, když s tebe vychovává zabijáka! Už v mých dvanácti, mě vzal k profesionálům! Jmenovali se Akatsuki!"
"Akatsuki?"
"Společenství těch nejlepších zabijáků!"
"Co se stalo potom?"
"Naučil sem se hodně věcí k přežití i k zabíjení! Měl sem ale pocit, že nežiju!"Sasuke pohlédl ke stropu. "Lidé mě znali a znají jenom proto, že sem nikdy neminul svůj cíl! A to mě štvalo a stále štve!...........Chtěl sem být normální! A pak se to stalo."
"Co se stalo?"Naruto byl strašně zvědaví. Sasuke se usmál.
"Potkal jsem tebe."Růže v obličeji Naruta vykvetla do krásy.
"Co se tím změnilo, že si mě potkal?"
"Začal jsem žít. Cítil jsem to! Tady."Sasuke se dotkl svého hrudníku. Tam, kde bije srdce. "Zamiloval jsem se do tvé upřímnosti, do tvého úsměvu, do toho jak si vážíš lidí kolem sebe."Sasuke při těch slovech hladil Naruta po tváři. Ten jen přivřel oči a chytil ho za ruku.
"To oni. To oni tě práskli policajtům, že jo?!"
"Jo. Potřebují mě! Udělají cokoliv, abych se vrátil, a toho se bojím!"
"Myslíš, že by………….."
"Nedovolím, aby ti někdo ublížil! Neboj se!"Naruto zrudl ještě víc. Svraštil čelo!
"Já,……já ti chci být nějak užitečný! Nechci tě zklamat, až mě budeš potřebovat!"Sasuke k němu naklonil. Políbili se.
"Nezklameš. To vím jistě!"Naruto se usmál. "Tak, co budeme dělat teď?"řekl Sasuke a pokračoval s jemnými polibky na krk. Naruto se nechal. Rukou zajížděl do černých vlasů.
"Sasuke?"zašeptal Naruto sladce.
"Hmm……?"
"Chceš……….?"
"Chci."Sasuke ho přerušil v otázce a něžně ho políbil. Pomalu mu rozepínal zip u školní uniformy. Sundal mu ji! Naruto nejen, že se nechal, ale dokonce se zapojil.
Poprvé se jejich nahá těla dotkla. Sasuke přejížděl lehce jazykem Narutův hrudník. Najednou přestal a mírně nadzvedl hlavu. Zahleděl se do modrých žádoucích očí. Usmál se! Vzal Naruta do náruče a odnesl ho královské ložnice. Postel byla bíle povlečena až na nebesa, která měla barvu rudou. Na přikrývce ležely okvětní lístky rudých růží. Naruto zrudl v okamžiku, kdy ho Sasuke položil do tohoto nádherného místa.
"Něco mi říká, že si to plánoval?!"
"A co když jo?"
"Potom mi čteš myšlenky."Nesmělé polibky se měnily na jazykové hrátky a těla byla naprosto odpojena od hlavy. Oba to chtěli. A už pěkně dlouho.
,,Chci tě, už nemůžu dál čekat." zašeptal mu Sasuke toužebně do ucha a trochu mu nadzvedl boky. Naruto byl trochu vyveden z míry ale po chvilce nebyl proti. Přivřel odevzdaně oči. "Uvolni se, Naruto."řekl. Vyznělo to prosebně. Sasuke mu nechtěl nijak ublížit. Ta představa se mu v hlavě příčila. Jeho touha ho už tak dost ovládala. Zatím odolával.
U Naruta to bylo podobné až na to, že to v sobě už nedokázal potlačovat. Toužil potom tak moc! Nedokázal splnit Sasukeho přání. Uklidnit se? Teď? Nemožné! Přesto přikývl, na souhlas. Sasuke do něj začal pomalu pronikat. Přesto, že se snažil být co nejjemnější, Naruto v sobě zadržoval náhlý příval bolesti. Slzy však skrýt nedokázal. Jedna za druhou se mu valila po tváři. Toho si Sasuke všiml. Když v něm spočinul celý, zůstal v klidu, aby mu neublížil.
"Ššššš……, to bude dobré."zašeptal mu do ucha. Jazykem přejel jeho krk, posléze ho políbil. Našeptával mu sladká slova, která Naruta uklidňovala na tolik, že se zcela uvolnil. Bolest zmizela! Příval slasti s pocitu spojení byl nenapodobitelný. Sasuke se trochu odtáhl a jemně zkusmo přirazil. Nepřestával však pozorovat Narutův obličej. Byl ochoten toho ihned nechat, pokud by se mu to nelíbilo. Byl ovšem mile překvapen, když jeho milý přivřel modré oči a slastně vzdechl. Naruto ho pohledem pobídl k rychlejšímu tempu. Sasuke neměl nic proti. Jednou rukou si ho přidržel a druhou se vzepřel v lokti a začal přirážet rychleji. Poslouchal, jak Naruto sténá, díval se, jak se třese rozkoší. Stačilo už jen pár na pohled drsných přírazů a oba dva vyvrcholili.
Sasuke si opatrně lehl na Narutovu rychle se zvedající hruď a ztěžka oddychoval. Ani jeden z nich nic neříkal a tiše si vychutnávali dozvuky svého vyvrcholení.
"Neublížil sem ti?"optal se mezi zvuky nádechů a výdechů Sasuke. Naruto se jen pousmál.
"Ani ne."
"Jak, ani ne?!"Naruto se zakřenil a pohladil ho po havraních vlasech.
"Jen si dělám srandu……….A teď spi."Sasuke na to nic neřekl. Lehl si těsně vedle Naruta a usnul.
"Musí být unavený víc než já? Ani bych se nedivil…………………Bylo to tak nádherné a on byl tak ohleduplný a jemný………….doufám,…."při té myšlence se přitulil víc k Sasukemu a usmál se. "……že to nebylo naposledy!"













tu je dálší část!