close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Guns is Roses (2.část)

3. listopadu 2009 v 15:23 | Konduto |  Guns is roses
Když měl vše hotové, rozhodl se sensei Sasuke, že se vydá domů. Někdo mu zaklepal na kabinet.
"Mohu, sensei?"optala se zrzka s rudým obličejem, vešla a začala přešlapovat na místě.
"Děje se něco, Sakuro?"
"Ne jen jsem vám přišla něco říci."řekla jemně a přišla blíž.
"Tak do toho. Mluv."Sasuke na sobě nenechal znát, že ví o co jí de.
"Sensei, já vás……"
"Nerad vyrušuji, ale musíme hodit řeč, Sasuke!"přerušil ji vysoký muž. Jeho dlouhé blond vlasy svázané do culíku se zaleskly ve světle žárovky osvětlující místnost. Celkově působil mnohem upraveněji než Sakura. To jí podráždilo. "To vyznání si nech na jindy, zlato. A teď zmiz!"dodal ke své předchozí větě elegán. Sakura se otočila na podpatku a odešla ráznými kroky z místnosti.
"Co tu chceš, Daidaro?!!"
"Itachiho zajímá, proč se zdržuješ úplně zbytečně na téhle škole?!"Sasuke se zmíňka o jeho starším bratrovi moc nelíbila. Pohled, který teď měl, se vůbec nepodobal učiteli ba ani žádnému jinému člověku.

"Co je mu do toho, co já dělám ve svém volném čase! Už pro něj přece nedělám!"
"Možná si od nás odešel, Sasuke ale znáš naše pravidla, ne?!"Tázaný přivřel oči, ještě víc se podobali zabijácké šelmě.
"A co!?!"
"Před tím neutečeš, Sasuke! Před tím, co si dělal! Před tím, co si byl a co stále ještě si!"Sasuke to nevydržel. Vyndal svou oblíbenou zbraň a přitiskl ji Daidarovi k hlavě. Prst mu cukal na spoušti.
"Dovoluješ si na mě moc! Zapomínáš, co dokážu a navíc mě dneska svrbí prst, chceš se o tom přesvědčit?"Najednou proběhla Sasukeho hlavou vzpomínka. Vzpomněl si na něj. Z ničeho nic povolil. Daidara se tak dostal z jeho sevření. Chvíli pozoroval Sasukeho výraz a pak se ušklíbl jako by mu něco došlo.
"Ty si nám nějak změknul ale fakt, že u sebe ještě nosíš pořád zbraň, s tebe dělá zabijáka! Nebo ji nosíš ze strachu?!"Sasuke na to nic neřekl. Odvrátil svůj pohled na jinou stranu. Vlasy zabraňovaly, aby mu kdokoliv viděl do tváře. "No, řekl bych, že náš rozhovor skončil! Nezapomeň, Sasuke!"Jak to dořekl tak ladnými až ženskými kroky odpochodoval z jeho kabinetu. Sasuke se sesunul podél stěny stolu. Zbraň stále držel v ruce. Tou druhou si přikryl ústa. Chtěl zabránit jakýmkoliv slovům a výlevům vyjít ven z jeho srdce. Zhluboka se nadechl.
"Jak ještě dlouho? Jak dlouho tu bolest budu muset ještě snášet, řekni?"Zoufale se pousmál a zajistil zbraň. Potom ji vrátil tam, odkud ji vzal. Oblékl si dlouhý černý kabát a nasadil černý klobouk. Vzal si tašku a šel.

To ráno se Narutovi vůbec nechtělo vstát. Byl zabalený do peřiny. Z žádné strany nebylo vidět ani kousek jeho těla. Nejradši by si přál zmizet někam daleko. Daleko za oceán, za vysoké hory. Někam na západ, kde by na všechno zapomněl. Bohužel to nešlo. Naruto s nechutí vstal. Oblékl se a vzal si věci. Ani se nenasnídal a vyšel z domu. Celou cestu do školy zdrceně hleděl před sebe. Pohledem občas zabloudil k obloze, jako by tam byly napsány odpovědi na jeho otázky. Nebyly. Proto bylo pokaždé zklamáním, když nic na čistě modré zimní obloze nenašel. Vzdychl. To poslední dny dělal velice často.
Ani nevěděl jak, ale dostal se před školu. Zastavil se u vchodu. Začaly se v něm objevovat pochyby.
"Neměl jsem sem vůbec chodit."řekl po chvilkovém přešlapování na místě.
"Proč ne?"ozval se hlas, který dokázal z Narutova tepu udělat dostihy. Pomalu se otočil. Za ním stál Sasuke. Jeho dlouhý kabát zavlál ve větru. Jejich teplý dech byl ve studeném podnebí dobře pozorovatelný. Oba dýchali stále rychleji a rychleji. Narutovi začalo být najednou takové vedro, až zapomněl na to, že je něco málo pod nulou. Sasuke měl taky problémy se svojí tělesnou teplotou. Naruto to na něm viděl. Jejich rudé obličeje ze sebe nespouštěly oči. "Proč si sem neměl vůbec chodit?"zopakoval Sasuke.
"Ehm,…..no, jak bych to…….."při těch slovech musel odvrátit svůj pohled pak ho ale něco napadlo. "To víte dneska ráno mi byla zima a trochu sem nastydl ale chtěl jsem jít tak moc do školy, že….."
"To stačí, nech si svojí výmluvu pro svoji třídní učitelku!"Naruto byl překvapený. Poprvé za půlrok viděl senseie Sasukeho naštvaného.
"Stalo se vám něco?"otázal se jemně. Pak si ale uvědomil, jak blbě to vyznělo. "Promiňte, nic mi do toho není, že? Tak nashle."Sasuke ho chytil za ruku. Naruto polkl.
"Naruto? Já,……"Jako v komatu tam jmenovaný stál a čekal.
"Ano?"Podíval se do jeho nevinných modrých očí a vzdychl.
"Ale nic důležitého."Vrátil se mu jeho vrozený klid. Chvíli to vypadalo, že přemýšlí, zda má Narutovu ruku pustit nebo si odnese sebou. Nakonec ji s přemáháním pustil. Naruto byl pořád rudý ale zároveň ho trápilo, že nevěděl nic o problému, který měl sensei Sasuke. Když prošel kolem něj, dal ruku v pěst. Otočil se, zatnul zuby a řekl: "Co se stalo! Řekněte mi to, prosím!"Sasuke se zarazil. Otočil se k němu čelem.
"Od kdy tě zajímají moje problémy?"Naruto ustoupil o krok do zadu. Zavřel oči. Po minutě je zase otevřel. Tentokrát měl však pevný pohled. Sasuke se podivil.
"Od doby, kdy……….řekněme, že nemám rád, když se lidi v mé přítomnosti tváří takhle!"řekl rázně a ukázal při tom na Sasukeho obličej. Ten se tvářil překvapeně. Najednou se jeho potemnělý výraz proměnil na úsměv. Teď se divil Naruto.
"Jak to děláš, řekni?"
"Dělám co?"
"Jak mě dokážeš rozesmát? Jak mě dokážeš rozbrečet? Jak to, že dokážeš tolik ovlivňovat moje pocity?"Naruto nevěděl, co mu má říct. Sasuke se k němu při každé otázce opatrně přiblížil. Zvedl ruku. Pohladil ho po tváři a prstem mu přejel přes ústa. Naruto přivřel oči a následně je zavřel. Sasuke si ho přitáhl blíž ke svému tělu. Když už se přibližoval k jeho rtům, zazvonilo. Sasuke se odtáhl. Naruto cítil jeho teplý dech ještě dlouho po té, co se rozešli do vyučovacích hodin.

O velkou přestávku se Naruto vždycky vytratil ze třídy. Tentokrát však zůstal na svém místě s hlavou položenou na lavici. Spolu s ním byly ve třídě ještě Sakura, Ino a Tenten. Rozmlouvali o spoustě zbytečností. Pak ale Naruto zaslechl něco, co ho zaujalo. Začalo to slovy………
"Včera sem byla v kabinetě senseie Sasukeho. To sem dobrá, co?"vytahovala se Sakura a pohodila svými dlouhými zrzavými vlasy.
"Kecáš? A co? Řekla jsi mu pravdu?"otázala se Ino. Byla zvědavá.
"No, když o tom mluvíš. Než sem mu to stačila říct, přišel do místnosti nějaký fešný chlápek a sprostě mě vyhodil! Řekl, že si musí ze senseiem mluvit o samotě! Vůbec ale nemám páru, o čem se bavili!"Naruto se zasekl, dál nenápadně poslouchal dívčí rozhovor.
"A jak ten muž vypadal?"optala se Tenten.
"Měl dlouhé blond vlasy svázané do perfektního culíku. Celkově byl hezký a okouzlující. Svojí chůzí a tak působil spíš jako žena."
"Zajímalo by mě kde sensei bere tak hezký typy? Asi jsou ze stejné skupiny hezounů!"Všechny holky zavřískaly. Naruto zkroutil obličej. Dál už neposlouchal. Zvedl se a přistoupil k otevřenému oknu. Studený vzduch mu zavlál do očí. Přivřel je.
Podivil se! U brány stál muž s přesným popisem, jaký slyšel od Sakury. Sněhová vánice jakoby se ho snažila skrýt. Naruto ho však vyděl. Jeho tvář se na něj usmívala. Z jeho pohledu mu přejel mráz po zádech! Odvrátil svůj pohled a zavřel okno. Zima ustala! Když se opět odvážil, pohlédnou na místo, kde cizinec stál, nikoho už nezahlédl!

Sasuke to odpoledne na Naruta vůbec nepromluvil. Ani ho dokonce nevyvolal, když nedával pozor. Narutovi to bylo divné. Nálada senseie Sasukeho se zhoršila od včerejších pozdních hodin. Od té tajné návštěvy. "Kdo to byl? A co se stalo?"Narutovi myšlenky. Problém, který musely řešit!
A to se měli ještě doučovat u něj doma. Naruto si ani nedokázal představit, co budou dělat. Když zmáčkl zvonek u jeho domu, nikdo mu neotevřel. Naštvaně ho zmáčkl podruhé a vytrval. Dveře se rozletěly a na prahu stál Sasuke v zástěře.
"KDO MĚ SAKRA VOTRAVUJE?! ZROVNA PEČU!!!"zrudl, když vyděl Narutův úšklebek. Poraženecky sklopil hlavu a vzdychl.
"Takže, vy pečete, jo? Ta zástěra vám sekne, sensei!"
"Nech toho! O tomhle ani muk nebo si tě podám, jasný!"Naruto dostal záchvat smíchu.
"Děláte si srandu?"
"Ani ne!"Sasuke držel kuchyňský sekáček. Bůh ví, na co ho potřeboval. Přiložil ho při těch slovech Narutovi na krk a tvářil se jako psychopat, kterého někdo vyrušil při nějaké hře. Naruto ztuhl a zároveň zrudl. Začaly mu cukat koutky.
"Dobře, dobře. Ani muk! Chápu!"řekl spěšně. Sasuke se odtáhl a známým klidným hlasem řekl: "Jsi tu brzy?"
"Jo to sem si všiml."řekl Naruto a pousmál se. Narážel totiž na růžovou zástěru, kterou měl Sasuke kolem pasu. Sasukemu naběhly nervy a jednu Narutovi střelil.
"Takže, co máme na programu dnes?"
"Myslím, že dějepis."
"Jaká kapitola?"
"Kdo byl u vás včera v kabinetě?!"řekl Naruto a z jeho modrých očí vyzařoval vztek. Sasuke přivřel oči.
"Jak to víš?"
"Slyšel jsem Sakuru, jak to říká holkám! Prý když se vám snažila vyznat lásku,…"Naruto udělal dementní grimasu zamilované dívenky. "Přišla vám nečekaná návštěva!"to už se zase tvářil vážně. Sasuke na něj chvíli zamyšleně hleděl. Pak zavřel oči a promluvil: "Byl to jen starý známi, nic víc."
"Musel vás hodně vytočit, když jste dnes skoro každýho sjel!"hodil úšklebek, ale zachoval si vážný tón.
"Co po mě chceš, Naruto?"
"Není to snad jasný!?. ..………Pravdu!"Minuty ubíhali a dva mládenci si vyměňovali vážné pohledy.
"Pravdu. Už půl roku ti chci říct pravdu, Naruto."jeho tvář začala chytat růžový odstín. Naruto si toho všiml a zrudl ještě víc než jeho protějšek.
"Tuhle pravdu sem nemyslel. Já chci vědět………."
"Vážně?"Sasuke stále stál na svém místě. Naruto ustoupil o krok dozadu, jako když čekal, že se na něj Sasuke vrhne. Červeň v jeho obličeji byla minutu od minuty hustější. Věděl to! Začal se třást! Polkl.
"Vážně!"
"A stejnak to chci vědět! To, co ke mně cítí! To, po čem toužím! Chci mu říct, že ho miluju!"
Sasuke vzdychl. Měl ztrápený výraz.
"Z čeho jste tak smutný, povězte?"optal se ho Naruto lítostivý až opatrovnickým hlasem. Udělal dva kroky k němu.
"Z toho, že kluka, kterého miluji, sem zatáhl do svého temného světa."Narutův úsměv. Rudá v jeho obličeji. Srdce, které se rychlým tepem málem zapsalo do knihy rekordů.
"Jakého klu…….?"
"Nedělej hloupýho."Sasuke se odvážil udělat krok. Ruka, která vězela v jeho kapse, teď držela tu Narutovu. Přiložil ji ke svým ústům a začal se ji jemně dotýkat. Lehké polibky na dlaň, olizování konečků prstů a následná zakončovací pusa na hřbet ruky. Narutovi se při tom podlamovaly kolena. Růže v jeho obličeji stále měnila své zabarvení a jeho modré oči ji zalívaly čistě slanou vodou.
"Chci to vědět! Chci vědět, víc o vašich problémech! Víc o vás!"Sasuke pustil jeho ruku.
"A proč?"Naruto otřel svou uslzenou tvář a s pevným obličejem odpověděl.
"Protože vás,……..tě nechci vidět smutného!"Sasuke zrudl. Ustoupil o několik kroků od Naruta. Už se mu neodvážil podívat do očí.
"Měl bys jít."
"Ale, já……!"
"ZMIS!" V Sasukeho hlase byla slyšet nejistota. Naruto plný vzteky odpochodoval z místnosti. Bylo slyšet, jak nenávistně bouchl s dveřmi. Sasuke se zhroutil na zem. Období sucha skončilo. V jeho očích se zjevil déšť.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zulík Zulík | 6. listopadu 2009 v 11:33 | Reagovat

Stále lepšie a lepšie :-D

2 Yuni Ewari Yuni Ewari | Web | 25. listopadu 2009 v 20:03 | Reagovat

"Období sucha skončilo. V jeho očích se zjevil déšť" Heeej tak to je dokonalá věta  O_O  Krásné slovní spojení  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania