Černé Audi se zastavilo před jedním z řadových domů. Řidič vypnul motor. Uslzená tvář mu padla do dlaní. Hlava byla najednou tak těžká. Položil ji na volant. Naruto se nedokázal uklidnit, aby taky ne. Právě zastřelil svého milence. Jeho tělo se klepalo. Ze strachu, co bude dál? A kdo vůbec je?
Pohlédl na ruku, na které se ještě leskly kapky Sasukeho krve. Zhrozil se a bouchl s ní do skla. Venku stále sněžilo. Když vykoukl ven, spatřil svůj dům. Přebýval tu od malička, aniž by věděl, kdo je nebo kde se tu vzal. S pevným výrazem otevřel dveře a vyrazil s odhodláním dozvědět se pravdu!
Pár hodin po přestřelce bylo překvapivě v hale Uchihů uklizeno. Jejich uklizečky se museli činit, aby to stihly. Venku byla tma. Mladík na lůžku jednoho z pokojů těžce oddechoval. Probudila ho oslnivá záře vycházející ode dveří z chodby. Někdo v nich stál.
"Jak se cítíš, bratříčku?"Vyzval mladíka Itachi. Jmenovaný ignoroval jeho otázku.
"Kde je."řekl suše. Itachi však věděl, že ještě nemá dost sil, aby udržel delší rozhovor. Posadil se na kraj postele a přešel rovnou k věci. Po svém samozřejmě.
"Neboj se nic se mu nestalo, zatím………..a pokud budeš spolupracovat tak ani nestane!"Teprve teď Itachi schytal nenávistný pohled. Pohladil Sasukeho po tváři. Věděl, že nemá sílu se bránit.
"Řekl sem, kde je?!"chraplavý hlas nezněl moc výhružně. Přesto se Itachi zvedl a odpochodoval z místnosti. Než dveře úplně zavřel, ukončil rozhovor úsměvem vítězství.