8. září 2009 v 17:24 | Konduto
|
TÝDEN PO POHŘBU ROKUDAIME:
Narumi se od té nehody nedokázal vzpamatovat. Byl zavřený ve svém pokoji. Nejedl, nepil a vůbec nespal. Jeho matka i celé okolí si o něj dělalo starosti. Jednou se Sasuke rozhodl, že s ním promluví. Vyšel do druhého patra. Zaklepal! Nic se neozvalo. Vešel! Narumi byl v koutě schovaný pod peřinou. Ani se na Sasukeho nepodíval. Ten se posadil vedle něj.
"Jak dlouho hodláš smutnit?!?"Narumi neodpověděl. "Tím se nic nezmění."Nic! "Víš, takhle to dopadá, když čteš něco, co nemáš."Narumi zvedl hlavu.
"Archiv……………Sasuke, ten archiv!"Narumi vyskočil a začal se oblíkat.
"Co tím myslíš?"
"Když sem byl v tom archivu, našel sem tam jutsu. Vymyslel ho Yondaime, jde o cestování v čase!"
"A v čem je háček? Určitě není zakázané jen tak, co?"
"Uživatel musí obětovat svůj život."Sasuke ho chytil za ruku.
"To myslíš vážně, Narumi?"
"Jo, myslím! ………….Když se to povede, vrátí se! Táta se vrátí a bude všechno jako dřív!"
"Je ti jasný, že se to taky nemusí povést?"
"Jsem ochoten to risknout, ale potřebuju tvojí pomoc!"Sasuke zvážněl.
"Nechceš snad, abych……………"
"Ano chci! Nikdo jiný to nedokáže, Sasuke! ………..Prosím! Věř mi!"Sasuke si ho prohlídnul. Zavřel oči!
"Doufám, že mi Naruto odpustí!"
"Díky!"
Narumi doběhl společně se Sasukem do archivu, vzali potřebné informace a dva dny je studovali. Když si byli na sto procent jisti, že Narumi jutsu zvládá, rozhodl Sasuke jak to provedou. Měli plán! Měli cíl! Měli i odvahu?
"Zeptám se tě naposledy! Opravdu jdeš do toho?"
"Ano jdu!"usmál se. "Neměj strach, Sasuke. Jsem přece Uzumaki, ne?"
"To mě právě děsí!"Sasuke vytasil meč. "Udělej to teď!"Narumi začal skládat pečetě. Najednou vykřikl název jutsu: "Kaiten ashita domu!"(Proroctví zítřejší nicoty)
Jak to dořekl Sasuke ho probodl. Život za čas! Narumiho tělo zmizelo v záři tak silné jako sluneční paprsky. Sasuke zůstal v místnosti sám.
"Že já blázen zase věřím!"
O DVACET LET DŘÍVE - PŘÍTOMNOST:
V Listové bylo zase po jednou krásně. Ptáčci zpívali a sluneční paprsky hřáli všechny, kteří o to stáli. Naši hrdinové si dávali po dlouhých problémech delší pauzu. Spousta z nich ležela v trávě a kochala se oblohou. Někteří třeba hráli nějakou hru, jen aby si užili tak krásný den.
Toho dne se mladá krásná dívka rozhodla udělat své rodině oběd. Když nakoupila, co měla, vracela se pomalým krokem domů. Cestou zdravila své známé i příslušníky svého klanu. S jejími dlouhými, modrými vlasy si pohrával vítr a její bílé oči vzhlížely k nebesům. Měla ráda jaro.
Když dorazila domů, zamířila rovnou do kuchyně. Tam připravila vše potřebné a dala se do díla. Po chvilce si začala prozpěvovat, aby jí to šlo rychleji od ruky.
V tom se to ale stalo! Kuchyň ozářilo bílé světlo barvy slunce. Hinata přivřela oči. Ve světle něco zahlédla! Lidská silueta? Světlo pomalu zhasínalo, až se vytratilo úplně. Před Hinatou stál mladík stejně starý jako ona sama. Měl stejně modré vlasy jako ona, jen byl o něco vyšší. Hinata z něj neměla dobrý pocit a tak o krok ustoupila. I když něco v ní jí říkalo, že ho zná. Mladík otevřel oči!
"Omlouvám se, že jsem sem tak vpadnul, ale neměl jsem na vybranou!"
"Kdo vůbec si? A jak ses ocitnul u nás v kuchyni?"Hinata byla zmatená, ale přesto vypadala v klidu.
"Myslím, že bych ti to měl říct!"řekl mladík.
"Říct mi co?"
"Pravdu!"Hinata zvážněla. Tohle není obyčejný kluk!
To odpoledne bylo pro Naruta strašně depresivní. Nejen, že měl práci, zatím co ostatní si užívali, ale ještě k tomu musel poslouchat Sasukeho poučování o správném chování ve společnosti. Ručička na hodinách jako by se zasekla! Naruto praštil hlavou o stůl.
"Jak ještě dlouho mě hodláš mučit, bože?!?"Sasuke se podíval na svého novopečeného hokage a vzdych.
"Bůh ti nepomůže, hlupáku! Radši začni makat!"Naruto si ho znechuceně prohlédl. Zavřel oči a posadil se rovně.
"No jo, pořád!"Po chvilce šustění papírů a zvuků tužky se znovu ozval Sasuke.
"Sakura říkala, že až budeš mít po práci, máš si promluvit s Hinatou."Naruto zpozorněl.
"Proč? Stalo se něco?"
"Možná. Když mi to říkala, vypadala ustaraně."
"Hmmm…….."
"Jo a ještě něco. Asi bych ti to neměl říkat ale……"
"Co?"
"Hinata šla prý z nějakým podezřelým klukem!"
"COŽE!"
"Jen se uklidni a dodělej, co máš!"
"Až pak! Tohle se musí vyřešit!"Naruto se zvedl a dal se na odchod.
"A co tvoje práce?"Rokudaime se usmál, udělal pár klonu a mrkl na znamení - problém vyřešen.
"Jdeš taky, tady je plno?"Sasuke se pousmál a společně s pravým Narutem odešel z místnosti.
"Jakou pravdu?"Hinata byla nesvá ze svého nečekaného návštěvníka. Když kráčeli vesnicí, lidé si o nich šuškali. Není se co divit, mladík trval na tom, aby měl kapuci, když jdou ven. A chodit v plášti s kapucí ve vedru?! To jste sakra středem pozornosti.
"Ať řeknu cokoliv, budeš mi věřit?"Tázaná na něj upřela své krásné oči. Co na to má odpovědět?
"No, já…., víš….."
"Prosím Hinato!"Mladík vypadal zoufale. Hinatě ho bylo líto. Než ale odpověděla, něco si uvědomila!
"Odkud znáš mé jméno?"Mladíkovi se zkřivil usměv.
"A sakra! Přeřekl jsem se! To sem celý já! Ach jo."
"Už to nevydržím! Řekni mi pravdu! Slibuji, že ti budu věřit, ať mi řekneš cokoliv!"Hinátin pevný výraz mladíka přesvědčil. Vydechl.
"Já jsem………………….."Než stačil něco říct objevila se Sakura.
"Ahoj, kam pak máš namířeno? A kdo je tohle?"Hinata začala zmatkovat. Bylo ji jasný, co si bude o tomhle myslet. A co když to zjistí Naruto. Nechtěla ani pomyslet.
"Zvědavá jako vždycky!"Prohodil mladík. Sakuře naběhly nervy.
"Říkals něco!?!"
"Ne, nic. Krásná slečno."To bylo o fous! Sakura by byla schopná ho zabít. Moc dobře to věděl! Jen si to nemohl odpustit. No jo, jablko nespadlo daleko od stromu!
"Stalo se něco? Vypadáš, jako kdyby tě něco trápilo?"optala se Sakura, když se uklidnila. Hinata se jí snažila odpovědět vesele.
"Vážně? Ale mě je dobře. Promiň, už musíme jít, ahoj."řekla na rychlo. Vzala mladíka za ruku a rychle ho táhla pryč. Zastavili se až v aréně, ve které probíhaly chudinské zkoušky.
"Teď mluv!"
"Dobře! Poslouchej!"
po delší době pokráčko..........zato je delší...