
Naruto vstal dřív než obvykle. Přesto nebyl první vzhůru. Narumi už ho čekal v kuchyni.
"Jsem připraven, tati! Můžeme jít na to!"řekl nadšeně.
"Jenom klídek, mladej!"Naruto se sedl a začal jíst. Když dopil poslední doušek, zvedl se, protáhl a pohlédl na svého syna. "Tak jdeme!"Uzumaki to ráno vyrazili za novým dobrodružstvím.
Naruto začal vysvětlovat podstatu rasaganu (svým způsobem samozřejmě) Narumi mu překvapivě rozuměl. Byl Uzumaki!
To odpoledne bylo jedno z nejtěžších, které Narumi zažil. Měl pocit, že mu upadnou ruce. Kolem oběda už těžce oddechoval.
"Nevím jak ty ale já mám docela hlad."ozval se Naruto, který se už nějakou dobu válel pod stromem a četl si nějakou knížku.
"Ještě chvilku, musím………"
"Jestli budeš pokračovat tak tě dneska budu muset nakrmit!"
"Stejnak mám pocit, že v rukou nic neudržím!"stěžoval si Narumi. Jeho otec se lišácky usmál.
"Kdo říkal, že to bude hračka?"
"No dobře! Měl si pravdu………."
"Jako vždycky!"řekla příchozí osoba. Sasuke přišel až k nim a pošeptal seniorovi něco do ucha. Rokudaime zvážněl.
"Narumi, až se naučíš první část jutsu tak přijď, ne dřív jasný!"Po této větě oba dospělí zmizeli v oblaku kouře.
O TÝDEN POZDĚJI:
Narumi se první část naučil rychle. Druhá mu sice dělala problémy ale i přes tu se dostal. Čekala ho poslední. Už na ní pracuje pár hodin!
"No tak! Teď se to povede! Aaaaaaaaaaaa!"Chakra se mu formovala, přesněji rotovala kolem ruky. Povedlo se! Naruto ho pozoroval. Byl pyšný a zároveň šťastný.
To odpoledne byl oběd hotov v pozdějších hodinách. Ale i tak si na to nikdo z Narutovi rodiny nestěžoval. Narumi se vytahoval jak už je daleko s novým jutsu a Ayumi řešila svoje dlouhé vlasy. No prostě taková normální rodinka. V tom se objevil posel.
"Ach jo, proč vždycky chodíte na jídlo?!"postěžoval si Naruto.
"Omlouvám se, pane. Tohle nepočká!"
"Dobrá už jdu."Naruto se zvedl a dal se na odchod. Najednou se zvedl Narumi a chytil svého otce za ruku.
"Až se vrátíš, naučíš mě Fuuton: Rasen shuriken, že jo?"Jinchuriky zbarvil své oči do ruda.
"Ani kdybys mě prosil, dítě!!!!!"Narumiho to vyděsilo a ustoupil o dva kroky do zadu.
"Proč ne?"zeptal se opatrně. Naruto se zklidnil, oči zmodrali.
"Protože by tě to zabilo!..............Od této chvíle ti ho zakazuji!"Tím skončil jejich rozhovor. Rokudaime odešel společně s poslem. Rozhostilo se ticho.
"Pak si poradím sám!"řekl šeptem Narumi a odešel. I když odešel, atmosféra zůstala stále stejně hustá.
Na večer svolal Narumi partu.
"Když mě to nechce naučit, naučím se to sám!"řekl Narumi.
"Nemyslíš, že měl důvod, proč ti ho zakázal!"řekl Yusuke.
"Tentokrát s ním souhlasím! Asi je to nebezpečné, když………….."
"Ty už taky začínáš!"obořil se na Misaki Narumi.
"Nebuď na ní naštvaný!...........Na nikoho z nás se nesmíš zlobit, jen o tebe máme strach!"ozvala se jemně Ayumi. Její starší bratr na ní pohlédl. Vypadal zamyšleně. Sklopil hlavu.
"Já vím, jen mě to štve!"řekl Narumi a odešel.
Večer! Jeden shinobi se vydává do archivu zakázaných umění. Hledá! Najde položku s názvem Fuuton: Rasen shuriken. Přečte si informace. Zapamatuje si to podstatný a odejde.
Druhý den nemůže dospat. Vstane dřív, nají se a vydá se na cvičiště. Tam zkouší zakázané jutsu. Den po dnu, týden po týdnu ubíhal, ale zdokonalení nepřicházelo.
Od toho dne kdy se Narumi začal učit zakázané jutsu jeho otce uplynul už měsíc. Konečně věděl, jak na to má jít.
"Dneska to vyjde!"řekl jednou u snídaně.
"Co má vyjít, zlato?"zeptala se Hinata. Narumi se zazubil.
"Ale nic, mami!"odpověděl a políbil ji na tvář. Potom vyběhl z domu. Hinata jen zakroutila hlavou a pronesla: "Jako jeho otec."ze schodiště se ozvalo.
"Asi nás chce něčím překvapit. Nedělej si o něj starost."uklidňovala ji Ayumi. Hinata se usmála na svou dceru.
"Já si nedělám starost, jen mám špatný pocit."
Narumi stál na mýtině. Měl zavřené oči. Soustředil se! Chakra kolem něj vířila a pak náhle ustála. Otevřel oči. Nastavil ruku! V dlani se mu formovala chakra. Rotovala! Víc a víc se točila, až začala mít bílou barvu. Jutsu nabíralo na síle. Začalo se zvětšovat!
"Hotovo! Jó, povedlo se!"Narumi byl šťastný. Zvládl nejsilnější jutsu svého otce! Nebo ne?
Něco se začalo dít! Něco s čím nepočítal! Jutsu se začalo vymykat kontrole. Narumi ho nemohl zvládnout. Začal propadat panice. Jestli něco neudělá tak mu toto silné jutsu urve ruku. Nebo něco horšího! Narumi ztratil veškerou kontrolu! Jutsu ho zabije!
V tom ho někdo chytil za zápěstí, kde držel rasagan. Otočil ji tak, aby síla útoku šla na něj. Ozvala se rána! Vzduch kolem vířil! Spousta prachu zabraňovala Narumimu v dobré viditelnosti. Když se konečně vyjasnilo, uviděl něco strašného. Jeho ruka byla až po zápěstí vražena do těla jeho otce. Naruto ležel v kaluži krve. Podíval se s posledních sil na svého syna. Tomu stékaly slzy jedna za druhou a dopadaly na zem. Naruto se pousmál.
"Mám pocit, že sem ti to zakázal, ne?"
"Já vím. Promiň mi to, tati."Narumi sklopil hlavu.
"Nebreč, prcku."
"Když já…………….tohle jsem nechtěl! Je to moje chyba!"
"Ale není. Měl sem ti o tom říct……………….Já,…….já sem měl jen strach, aby se ti nic nestalo."
"Tati, že neumřeš, že ne!"Naruto pohlédl na ránu a pak smutně na Narumiho.
"Narumi, já………….."
"ŘEKNI MI, ŽE NEUMŘEŠ!"V Narumiho obličeji se rýsovalo znepokojení a strach.
"Musíš pochopit, že každý musí vzít zodpovědnost za svoje činy."
"Nechci, aby si umřel! Já……………bez tebe si nedokážu svůj život představit."Slzy. Bolest. To Narumi zrovna cítil a hlavně vinu.
"Ty to zvládneš, věřím ti."pohladil ho po tváři. "Protože si můj malý sen."ruka ztratila cit a těžce dopadla na zem. Narumi zařval. Jeho otec, Naruto Uzumaki, je mrtvý!












