
Dívka hleděla na démona. Její uslzené oči prosebně žádali o konec. Démon se ale nehodlal vzdát.
"Proč se tak koukáš, ty děvko?! Neměla si zdrhnout, co?"
"Ano měla! Ale slíbila jsem ti, že tě neopustím, pamatuješ?"
"Paměť mi v poslední době vynechává!"
"Tak se ti připomenu!"Hinata sevřela ruce v pěst. "Tenkrát, když Pein napadl vesnici, jsi málem umřel! Já sem si stoupla před tebe, abych tě ochránila! A řekla jsem ti konečně pravdu!"dívka se odmlčela. Démon se zasmál.
"A jakou pravdu!?"Hinata zvedla pevný, ale uslzený obličej.
"Že tě miluji!"




















