
Sasukemu se začal zvedat žaludek. Po tom na co se díval, nebylo divu. Naruto otevřel Sakuře břicho a vybral z ní vše, co bylo potřeba k životu.
"To je poprvé, co vidíš zbytky mrtvého člověka?"optal se laskavě Naruto. Sasuke nedokázal nic říct. Jeho obličej byl zkřivený a znechucený. To démon čekal. "Dovol, abych tě poučil."sebral něco zakrvácené ze země a pravil: "Tak tohle jsou játra, Sasuke. Když si je pořádně prohlídneš, zjistíš, že jsou ve výborném stavu. A dál tu máme žaludek. Jak vidíš je o trochu větší, počkej."Naruto rozřízl orgán. Z něj vypadlo něco, co připomínalo zbytky ryby.
"Hmmm…..vy jste měli k snídani rybu, jo. Netušil sem, že jíte zdravě. No co, pokračujeme ve výuce."Tentokrát Naruto vytáhl něco z mrtvé dívky. "Nejsem si jistý, ale vypadá to na jednu plíci….aaa..tady je druhá. Nemusíš se bát, mám obě, vidíš."Naruto vyzdvihl část dýchacího ústrojí nad hlavu a pak ho zahodil mezi ostatní v rohu místnosti. Sasuke ho pořád strnule pozoroval. Jeho šokované a znechucené podvědomí se nechtělo vůbec hnout. Nedokázal ani myslet. "Co bych ti ještě mohl ukázat? Jsi pěkně nevzdělaný!"Naruto se zamyslel. Pak mu bliklo. "Ještě střeva! To je……vauu…ty jsou dlouhý. Vidíš, Sasuke můžu s nimi obejít třikrát místnost!"Narutovo nadšení děsilo Sasukeho ještě víc než samotné představení. Naruto se ohlédl po svém divákovi a plácl se do hlavy. "Málem bych zapomněl. Promiň, Sasuke."Naruto se vrátil k tělu a vyndal z něj poslední, podle něj, úžasnou věc. "A moje nejoblíbenější lidské srdce."Naruto svíral v ruce malý tmavočervený bobek. Díval se na něj a usmíval se při tom. Sasukeho opustil stav šoku a zasáhl ho stav hysterie.
"Ty…ty parchante! Zabiju tě, slyšíš? Zabiju!"Sasukeho vztek. Narutův úšklebek.
"Konečně ses probudil? Výborně!"Naruto pohlédl do své dlaně. Sevřel ji! Obsah srdce mu stékal po ruce až na zem. Usmál se. "Zajímavé. Netušil jsem, že je v -srdíčku- tolik krve."pokrčil ramena a vzdych. Potom rozevřel dlaň, oklepal ji a olízl zbytky krve. Sasuke ho pozoroval a zuřil.
"Pusť mě! Pusť a já ti dokážu, že s tebe nemám strach!"řekl rukojmí. Pod ním už byla kaluž krve. Nebylo divu, jeho zranění stále krvácelo. Toho si ale nevšímal. Štvala ho jeho situace. Naruto se zatvářil vážně.
"Dobrá. Dám ti šanci se předvést, Sasuke!"Došel k Sasukemu a pevně mu obvázal pahýl, který zbyl z jeho ruky. Když byl hotov, vytahal kůly z jeho zbývajících údů. Sasuke dopadl na zem. Těžce oddechoval.
"Zvedni se, Sasuke!"Sasuke se postavil. Rozeběhl se! Smůla! První rána ho zasáhla do břicha. Vyplivl krev. Zkusil druhý útok. Zase nic!
Po každé ráně jinchurikyho se oběť skácela na zem.
"Chceš říct pravdu?"
"Jakou pravdu?"Sasuke zase nechápal.
"Jakou pravdu?"Sasuke zase nechápal.
"Tu o tvém strachu. Víš vůbec, čeho se bojíš?"Sasuke se vyděsil.
"Já….já nevím. Asi ničeho."
"To si jen myslíš, Sasuke! Každý člověk se něčeho bojí. A ty taky."
"A čeho se podle tebe bojím, ty idiote?"
"Smrti."To slovo Sasukeho tělem projelo jako ostrý nůž.













tyjo ty povidky ma upe husty