Nenechte se zmást! Začíná to sice jako romantika SasuSaku ale později už jde spíš o hustčí atmosféru. Ps: Prolog je minulost, to co se už stalo. Je sice trochu delší ale vy si zasloužíte znát pravdu!
PrologNad krajinou se stahovala mračna. Vítr foukal! Vesnice získávala tajuplný nádech. Nikdo nebyl venku. Všichni se schovávali před budoucím zlem.
Postava v černém šla prázdnými uličkami. Vlasy černé jako uhel mu vlály ve větru. Najednou se zastavil. Vzhlédl. V jednom okně zahlédl dívku. Její dlouhé růžové vlasy ji zakrývaly půlku obličeje. Rukou si odhrnula pramínek a zahleděla se do černých očí. Zůstala v šoku! Její životní láska stála před jejím domem. Otevřela okno!
"Sasuke!"vyhrkla Sakura.
"Ahoj."řekl jmenovaný. Pousmál se na ni. Jen na ni. Sakura byla v jednom nebi. Vlasy ji padaly do očí a tak nebylo vidět, že se dala do pláče. Sasuke skočil na římsu domu a pohladil ji po tváři.
"Pojď se mnou."řekl a políbil ji. Ona mu podala ruku a nechala se vést. Sasuke vedl Sakuru temnou nocí. Nebála se. Nebál se. Neměli důvod. Byli spolu.
Ten večer byl stvořen jen pro ně. Líbali se tak vroucně až jim docházel dech. Jeden druhého začali svlékat. Sasuke líbal Sakuřino tělo tak jemně a tak intenzivně, že nebyla schopna jediného smysluplného slova. Jen slastně naříkala. Nářky se ještě prohloubily, když se oba rozhodli vzdát se svého panictví. Celou noc se jejich těla nedokázala od sebe odtrhnout.
Ráno se probudili vedle sebe. Spokojeně se na sebe dívali. Sasuke po chvilce nedokázal odolat a dotknul se Sakuřiných vlasů. Pak ji šeptal do ucha, sladká slova zamilovaných.
"Miluji tě, Sakuro."milovaná se usmála a políbila. Další hodinu strávili líbáním i něčím víc.
I když nechtěli, museli se obléci a probrat co budou dělat dál. Moc možností nebylo, ale jednou si byli jistí.
"Zůstaneme navždy spolu."řekla Sakura. Sasuke se usmál.
"Zůstaneme, slibuji."řekl vážně a políbil ji na tvář. Měli všechno, co si mohli přát. Jeden druhého. Měli štěstí.
"Zatím, hihi!"řekl neznámí hlas.
Ze stínu se vynořila postava. Žluté vlasy, červené oči, párek uší a ocas. Zlověstný pohled neznačil nic dobrého. Sledoval totiž svou novou kořist!
Sasuke a Sakura šli po jedné lesní cestě. Povídali si o budoucnosti. Temný stín šel za nimi. Večer došli do vzdálenější části Konohy. Ubytovali se v krásném a útulném domě. Po celodenní vycházce se rozhodli, že si půjdou lehnout.
Otevíralo se okno. Někdo ho zapomněl zavřít. Skřípaví zvuk rzi se ozýval po celém patře domu. Sakuře přeběhl mráz po zádech. Zvedla se a opatrně vešla do druhé místnosti. Přistoupila k oknu. Už už šahala po klice, když tu na ní něco vyskočilo.
"Ááááááááá!"ozval se výkřik. Sasuke vstal tak rychle jak ještě nikdy. Přispěchal do vedlejší místnosti s vyděšeným výrazem. Oddechl si, když viděl Sakuru na zemi s pouhým koťátkem v klíně. Oba dva se zasmáli.
"Ty jsi mě vyděsila."řekl Sasuke. "Mňau!"ozvalo se. A ty taky, prcku."dodal a vzal kotě do rukou.
"Půjdeme si lehnout."řekla Sakura a zavřela okno.
"Dobrá."Ten večer se už nic nestalo.
"Vážně, hihi?"řekl neznámí hlas.
Polodémon? Démon? Něco vlétlo do pokoje, kde spali naši zamilovaní andílci. Vznášelo se to nad nimi. Rudé oči zářily ve tmě. Pozorovali! Něco je ale upoutalo víc. Upřeli svůj zrak na pohovku v koutě. Leželo tam kotě. Spokojeně vrnělo. Nevšimlo si ho. Jeho nohy se dotkli země. Jeho oči změnily barvu, uši a ocas zmizeli. Vzal kotě do náruče. Hladil ho po bříšku. Líbilo se mu to.
"Mně se to taky líbí, to mi věř, prcku, hihi."řekl hlas. Zašklebil se a odnesl kotě pryč.
Ráno hledala Sakura kotě. Nemohla ho nikde najít. Sasuke už ji nemohl dále sledovat. A tak začal hledat taky. Po hodině hledání to vzdal a řekl, že si dá sprchu.
Když vešel polonahý do koupelny, nechtěl věřit vlastním očím.
"Ježiši!"řekla sakura, když za ním přišla. Dala si ruce přes oči a začala brečet.
"Kdo to mohl udělat?"optala se.
"To nevím, ale určitě je to varování!"řekl Sasuke při pohledu na rozpárané kotě oběšené na prádelní šňůře, jehož vnitřnosti ležely ve vaně a krev posloužila jako nové vymalování koupelny.













Nazdárek jsem rád že jste počkali.....Tady je další povídka....tentokrát se musím přiznat že osnovu mi k tomu napsal někdo jiný.....no co,ta osoba mi dala nápad a poprosila mě jestli bych ho neztvárnil a já souhlasil.....Teď bych jen chtěl znát váš názor: Pls.