
Nepřítel minul! Jako už posté. Mladý hokage si s nimi hrál. Muži vypadali vyčerpaně. Bitva se podle všeho chýlila ke konci. Tak si to alespoň většina přihlížejících myslela. Mýlili se! Rokudaime vyndal ruce z kapes a dal je před obličej. Něco malého mu přiletělo až k tělu. Ozvala se rána! Malé těleso byla bomba. Když se zbytky kouře rozplynuly, nikdo tam nebyl. Muži se znepokojeně rozhlíželi. Rokudaime stál za jedním z nich.(přesněji se vznášel nad zemí, hlavou dolů, baka!) Usmíval se. Jeden z mužů se otočil. Hokage zmizel! Objevil se v zádech druhého. Pořád s tím lišáckým úsměvem. Druhý muž vycítil něčí přítomnost, jen nevěděl kde je. Ohlédl se! Nikdo nikde. Jeden z nich něco řekl. Oba dva začali dělat pečetě. Rokudaime ve své neviditelné podobě zpozorněl. Oči dostali ostrý lesk. "Tohle jutsu….?!?"
Deset km od východní brány - O pět hodin dříve:
"Jak sem řekl, přišel jsem vám něco navrhnout."řekl Naruto po chvilce co odešla Hinata.
"A co je to za návrh, rokudaime-sama?"zeptal se jeden z mužů.(ten rozumnější) Naruto si je přeměřil očima a pak řekl: "No, nechci vás hned naštvat, ale kdo z vás psal tu hádanku? Připomínalo mi to říkanku ze školky."
"Já ti dám říkanku, ty nevzdělanče!"druhý muž (ten hloupější) se už už chtěl vrhnout na Naruta. První ho zastavil včas.
"To si psal ty? Jé promiň, myslel jsem, že to psala nějaká roztomilá holčička."Naruto se zazubil.
"Ty jeden!"
"Tak dost!"řekl druhý muž. První toho nechal. "Co kdyby, jste místo těch zbytečností přešel k věci!"
"Přešel k věci, jo?"Narutův obličej zvážněl. "Tak za prvé, posílat mi dopis v tak blbou hodinu je neslíchaný!"začal Naruto. "Nemluvně o tom, že jste zaútočili na mou vesnici a málem někoho zabili! Tak to vypadá, že je to s vámi horký! Nemyslíte?"dodal.
"Neuvěřitelný, že na prvním místě vás naštvala hodina dodání dopisu."divil se muž. Jeho obličej, ze křivenými rysy vykazoval známky nechápavosti situace. Nebyl první ani poslední kdo se snažili pochopit Naruta. Bezúspěšně, samozřejmě.
"A jak nás hodláte potrestat?"
"No, dám vám nabídku. Nechci vás tu už nikdy vidět, jinak.!"začal Naruto.
"Jinak co, prcku?"řekl muž a zašklebil se.
"Jinak. Vás zabiju!"Narutovi oči zrudly. Muže smích přešel. "Tak, jak ste se rozhodli, pánové?"optal se Naruto pořád s tím stejným výrazem v očích.
"Jistě. Musím vás zklamat, ale vaši nabídku nemůžeme přijmout. Máme za úkol přivést vás k našemu pánu. Toť vše."řekl muž a připravil se na útok.
"Ale, ale. Takže nemám na výběr. Musím vám napráskat!"Naruto vystartoval po svých protivnících. Ti na svou obranu hodili výbušný lístek. Ozval se výbuch!
Naruto vyskočil z kouřové clony. Udělal pět klonů a nechal je zmizet. "Uvidíme co v nich je?"řekl si v duchu. Oba jeho protivníci se dostali z kouře. Zahlédli Naruta. Vrhli se na něj. Naruto si dal ruce do kapes a hodil svůj charakteristický škleb.
Muži ho ne a ne zasáhnout. Po chvilce vypadali dost vyčerpaně. Naruto se nepřestal usmívat. Něco se mu přesto nelíbilo. Jeden muž po něm hodil z ničeho nic výbušný lístek. Bum! Kouř se rozplynul. Naruto nikde. Muži vypadali zmateně. Rozhlíželi se. Naruto se objevil za jedním z nich. Hlavou dolu pozoroval své protivníky. Hrál si s nimi tak dlouho dokavaď se nestala ta věc. Oba protivníci začali dělat pečetě. Naruto zvážněl. "Tohle jutsu….?!?"pomyslel si, když viděl co se před ním děje.
"Katon, miušinatte!" (tím těžší) Od mužů se zvedla vlna ohně. Obehnala Naruta tak, že neměl kam utéct.
"Sakra! Sem v pytli!"Oheň se přibližoval. Ozvala se ohlušující rána. Naruto slyšel zvuk.
.....
"ÍííííííííííííííííííííííÍÍÍÍÍíííííííííííííí!""Vítr?"pomyslel si. Ohlédl se! Něco vychýlilo oheň z dráhy.
"Nechám tě chvíli o samotě a ty už zase lítáš v průšvihu!"řekl Sasuke, když se dostal až k němu. Nepřišel ale sám.
"Tak to si byl ty, Arashi?"řekl Naruto. "To byl zvuk tvé větrné chakry, že jo?"dodal.
"Ano. Je zvláštní, že ji slyšíš. Podle všeho by ji měl slyšet jen majitel, ale co."odpověděl Arashi. Jeho otec se objevil vedle něj.
"Tohle jutsu je nebezpečné a silné! Můžeme ho porazit?"otázal se Satsuki.
"Jasně, že můžeme! A já vím, jak ale budu potřebovat pomoc."řekl Naruto.
"Jak chceš porazit oheň větrem?"optal se Arashi. Naruto se usmál.
"Co potřebuje oheň, aby mohl existovat?"řekl Naruto.
"Vzduch. Ale i když to víme tak co s tím?"řekl Satsuki.
"Dokážete ovládat oheň, myslím tím určovat a měnit jeho směr. Dokážete mu ho sebrat?"otázal se Naruto.
"Myslíš jako vytvořit vakuum?"řekl Satsuki. "To není špatný nápad."dodal.
"Blázne! A jak budeme dýchat! Když vysajeme vzduch kolem nás, nebudeme moc dýchat! Nebo si zapomněl, že k životu potřebuješ kyslík?"řekl přísně Arashi.
"Snad to chvíli vydržíš! Já to hodlám risknout, jako vždy."Nikdo už neměl námitky. Obklíčili našeho nepřítele a připravovali se na svůj plán.
"Co máš v plánu, Rukudaime-sama?"řekl jeden z mužů. Naruto se zašklebil.
"To by tě zajímalo, viť?"
"No počkej ty skrčku!"řekl druhý muž a oba vykouzlili obrovský sloup oheň. Narutův tým zpozorněl.
"Připravte se! Už se to blíží!"řekl a dělal pečetě. Ostatní to po něm zopakovali. Společným hlasem řekli: "Futon, kore de miosami no kaze!" (ale teď musíme dát sbohem větru) Oheň zmizel! Zůstala po něm jen modrá obloha. Nepřátelé nevěděli, co se stalo. Nemohli nad tím teď přemýšlet. Otočili se a chtěli uprchnout. Pozdě!
"Pozdě, hoši!"řekl Naruto. Každý z mužů dostal ránu mezi oči násadou od hrábí. V ty se Narutovy klony přeměnili už na začátku. Po skolení nepřítele zmizeli. Nikdo z přítomných se nad touto scénkou neubránil záchvatu smíchu. Dokonce i Sasuke se pousmál. Nepřítel byl polapen a odveden do vězení. Tam byl vyslýchán kvůli informacím. Pár dnů na to přišla zpráva, že se navzájem zabili.
Po týdnu:
"Všechno co vím o tvé matce a i o tobě sem ti už řekl. Takže je na čase, abychom se vrátili."řekl Satsuki po dlouhé debatě.
"Můžete odejít, kdy budete chtít."řekl Naruto a pohlédl z okna. "Kde je Arashi?"
"Ale, šel si s ostatními balit. Neboj se, on se s tebou přijde rozloučit."
"To doufám."
.....
To stejné odpoledne se všichni loučili před bránou Konohy. Naruto si vzal svůj dlouhý plášť a klobouk, aby všichni věděli, že to myslí vážně. Arashi přiběhl jako poslední.
"Jdeš pozdě, víš to!"řekl Naruto.
"Jo vím. To schválně."odpověděl mu Arashi. Všichni na sebe naposledy pohlédli.
"Tak nashledanou, přátelé."ozval se Lee a dal se do radostného pláče.
"Nashledanou."řekl Naruto svému strýci. Ten se usmál.
"Měj se, Naruto."Jmenovaný vzhlédl. Pozoroval jeho kroky. Zamyslel se.
.....
"Počkej!"řekl. Arashi se zastavil, otočil. Naruto se pomalu a s nejistotou přibližoval k němu. Rukama se ho chytil a objal ho. Arashi byl zpočátku překvapený ale pak si na něco vzpomněl. "Nikdy neměl rodinu!"Tak ostrá myšlenka. Arashi se usmál a přitiskl si Naruta k sobě. Tan začal rudnout.
"Víš, že teď se chováš jako malej kluk. To by hokáge neměl dělat."zašeptal Arashi.
"V tuhle chvíli jím nejsem."řekl pevně Naruto a nechal se držet tak dlouho dokavaď neuznal za vhodné se pustit.
"Uvidíme se, prcku. Zatím nashle."řekl, pohladil ho po hlavě a spolu s ostatními odešli.
.....
Naruto se dlouho potom díval do dáli. Jeho důmání přerušila Hinata.
"Jak ti je?"řekla.
"Dobře. Tak dobře mi už dlouho nebylo."odpověděl ji.
"Půjdeme domů?"řekla a usmála se. Naruto se na ní podíval, chytil ji za ruku a řekl.
"Jo, půjdeme domů."
KONEC, ZVONEC, PITOMEC!


TĚŽTE SE NA DALŠÍ ČTENÍ Z VAŠÍM STÁLÝM AUTOREM-KONDUTO












nazdárek, oml že sem s tím koncem nepřišla dříve ale jako omluvu pro vás začínám vymýšlet new story!