close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

SVĚT V TEMNOTĚ-DÉMON A DÍVKA

11. března 2009 v 18:33 | Konduto |  Svět v Temnotě
3. Kapitola
DÉMON A DÍVKA





Jmenuji se Daniela. O svém narození toho moc nevím. Pamatuji si akorát, že mě někdo držel. Držel a nepustil. Na ten pocit bezpečí nikdy nezapomenu. Rozhodla jsem se, že ho získám zpět. Za každou cenu!




Bylo pozdě večer a já stála venku. Čekala jsem na svou partu. Přemýšlela jsem nad minulostí.


Muž, který mi zachránil život, mě nechal u nějakých lidí. Říkal, že se jednou pro mě vrátí. Lhář jeden! Posílal mi jen dopisy. Zvlášť když jsem měla narozeniny. Jako by si hlídal můj věk.? No co, na tom nezáleží.


Teď tu stojím, napnutá a připravená ho najít. Nejdřív se ale musím zbavit pěstounů.


Jak ale na to? Co byste dělali vy, kdyby vám bylo 19let a chystali byste útěk z dětského domova? Já to měla ale promyšlené. Jako vždy.


Z myšlenek mě vytáhl až signál mé party. Tomas, můj nejlepší kamarád, byl vždy se mnou a vždycky bude. Je starší asi o dva roky než já a pomáhal my celé tohle zorganizovat. Doběhla sem až k nim. Kromě Tomase naše parta měla toho nejchytřejšího kluka ve městě. Andrew. Kamkoliv jsme se chtěli dostat, tam nás on dostal. Byl to spolehlivý člověk. A na závěr nesmím zapomenout na Kevina. Nejmladší z nás. Všichni sme se rozhodli proto samé. Odejít a najít.!


Stáli jsme před branou a chystali se jí přelézt. Dávali jsme pozor, aby nás nikdo neviděl. Kamery jsme odstraňovali během útěku. Přelezli jsme. Ozval se alarm! Sakra! Začali jsme utíkat. Aby toho nebylo málo, začalo pršet. Přesto se nám to podařilo. Byli jsme venku.


"Co teď?"zeptala jsem se. Andy se podíval do laptopu.


"Podle mých výpočtu, se náš cíl pohybuje někde u Bigbenu."To sem chtěla slyšet! Vyrazili jsme. Cesta byla dlouhá. Museli jsme až na druhou stranu Londýna. Ach jo!


"Co si myslíš, že najdeš, když půjdeš za ním?"optal se mě Tomas, když vyděl můj vážný výraz. Věděla jsem, že se zeptá.


"Pravdu!"řekla jsem ostře.


"Jakou pravdu?"řekl Kevin. Je mladej, nechápe to!


"Uvidíš, Keve!"řekla sem. Po zbytek cesty na mě oba zírali s ustaraným pohledem. Lezlo mi to na nervy. Dostali pohlavek a to pořádnej! Andy se zastavil.


"Co se děje?"řekla sem podrážděně. Andy ukázal na budovu před námi.


"Něco nebo někdo tam je."řekl. Zpozorněla jsem. Dívala sem se do stínů. Ty se z ničeho nic pohnuly a vrhly se na nás. Ozvala se rána. Chvíli sem nic neviděla, pak se ale vyjasnilo. Prach sesedl. Přede mnou stáli čtyři osoby. Všichni byli oblečeni v bílém. Dva muži, jedna žena a malej kluk. Originální sestava. Rozhodla jsem se promluvit. Kluci radši mlčeli.


"Kdo jste? A co po nás chcete, že jste sem tak vpadli?!?"řekla jsem co nejdospěleji. Nefungovalo to. Odpověděl mi sotva dvanáctiletý kluk.


"Jsi nějaká drzá, děvče. To se dalo čekat od člověka."Na jeho smyslu vyjadřování bylo něco divného. Vůbec se neprojevoval jako kluk, za kterého sem ho až dosud měla. To mě vyděsilo.


"Ty taky nejsi zrovna slušně vychován. Tak za a, ani ses nepředstavil a za b, neodpověděl si mi na otázku!"To už znělo lépe. Výborně. Musela sem se pochválit. Z klukem to ale nehnulo. Ostatní nasadili rozhořčený výraz. To nebylo dobré znamení.


"To, že si ta dívka otevírá pusu nic nemění na tom, že má pravdu."řekla žena. Uklonila se. "Já jsem Miriam, a jsem z rodu Bohů."Nedokázala jsem nic říct. To se mi ještě nestalo. Vážně říkala z rodu Bohů.? To je přece směšné.


"To myslíš vážně?"řekla sem pochybovačně. Zašklebila se. Asi to čekala.


"Ano, myslím. Ti dva jsou Vincent a Dominik. Náš velitel je Simon."Ukázala při tom na malýho kluka. "Jsme tu pro tebe."dodala. Pro mě? Jak to myslí? Co tím sleduje? To je otázek. Musím si srovnat myšlenky.


"Jak pro mě?"řekla sem nakonec. Dost ubohé.


"Nehledáš náhodou někoho, děvče?"Zarazila sem se! Jak o tom ví? Jak ví o něm? Další otázky! No bezva!


"Ne!"To nebylo moc přesvědčivé.


"To je ironie. Hledáš démona, ale na bohy nevěříš."prohlásil Simon. O čem to mluví? Nechápu to! Proč bych měla hledat démona? Démoni…..


"Démoni a bohové přece neexistují!"Pevně řečeno! I když se jim zkroutili obličeje, nevypadalo to, že jsem na ně udělala dojem.


"Neexistují."Z toho hlasu sem dostala husí kůži. "Ona řekla, neexistují!"kluk se poprvé za celou dobu usmál. To není dobré znamení. "Milé děvče, pohleď na neexistující sílu bohů!"Natáhl ruku a zamířil na věžičku nedaleké budovy. Ta se v mžiku zhroutila na naštěstí prázdnou ulici. Nedokázala jsem mít zavřenou pusu. Zachvátil mě strach! Kluci zpozorněli. Já, ztuhla! Tomas se ke mně naklonil.


"Dany? Prober se! No tak, Dany!"Mluvil na mě. Já ho nevnímala. Moje myšlenky byly rozházené. Přemýšlela jsem o tom, co se stalo a o tom co mi řekli:-Hledáš démona-Ta věta mi zůstala v hlavě a převracela vše co sem si až do teď myslela. Najednou mě něco bouchlo do hlavy. Byl to Tomas. Jednu mi vrazil! Jak si to mohl dovolit? Probudila sem se z transu. Strach zmizel!


"Chtěla si vědět pravdu!"řekl Tomas.


"To ano, ale tohle…"začala jsem naléhat. Neúspěšně.


"Tak se nauč pravdu přijímat!"To už na mě křičel.


"I když je naprosto nereálná!"To sem zase křičela já. Stroze odpověděl.


"Ano."Poznala jsem, že to myslí vážně.


"Dobře. Budu tomu věřit, dokavaď se neukáže jinak!"Musela jsem to říct víc tvrdě. Nechtěla jsem, aby si myslel, že to chci vzdát. To ani náhodou!


"Tak co, děvče? Už mi věříš?"optal se Simon. Podívala jsem se mu do očí.


"Ano, věřím!"Nelhala jsem! Já mu vážně věřím. Jinak to nejde, chci znát pravdu!


"Takže, vy mi pomůžete najít toho, koho hledám?"Najivní otázka. Ani sem nečekala, že odpoví ano.


"Ne! My tě máme ochránit!"řekla Miriam.


"Ochránit před čím?"Pořád mi to nedocházelo.


"Před ním, Danielo."řekla to vážněji než do teď. Doufám, že to nic neznamená. Podívala se na mě jako kat na odsouzeného. A dodala: "Protože on si pro tebe příjde."Doufala jsem zbytečně.


"Já vím."Miriam se zamračila.


"Jak víš?"řekla mi to trochu ostře.


"Slíbil mi to!"Fakt sem to řekla. No bezva. Ten jejich velitel, Simon, moje odpověď ho zdá se moc nepotěšila.


"Slíbil? Byla si Novorozeně, když tě nechal u těch lidí."Tohle sem přepískla. Doufám, že mu to nedojde. "To znamená, že ti psal."Sakra došlo mu to. Ale jak….?


"Ale jak víš, že mi psal?"To bylo divné. Jeho pohled mě znervózňoval.


"Je to nejlehčí způsob jak se dorozumívat s lidmi."Tak to mi řekl novinku. Přišlo mi to celé divné. A to už pěknou dobu.


"A jak přesně mě chcete ochránit?"Žádnou ochranku nepotřebuji. Od toho mám kluky. Každý z nich měl totiž už od mala velice zvláštní schopnosti. Nevím jak je to možný ale rozhodla sem se v tom nevrtat.


"Tím, že nám dovolíš jít s tebou."odpověděla mi Miriam. Tak to ne. To jim nedovolím plést se do mých věcí.


"Je mi líto ale tuhle záležitost si chci vyřídit sama!"řekla sem to fakt hnusně, no co.


"Jak chceš. Ale mi tě jen tak z očí nepustíme. Zatím Danielo Serasová."Jak to ten prcek dořekl, zmizeli! Hodně divná návštěva.


"Co budeme dělat?"čekala sem, že se zeptá. Ten hlupák Kevin! Jako kdybych to sama věděla. Ještě že máme Tomase.


"Klídek lidi. Víte, proč jsme zdrhli, ne? Nešli jsme najít pravdu?"Měl pravdu, jako vždy. Usmála sem se.


"Máš recht! Jdeme!"Museli jsme se hnout. Strávili jsme tu hodně času až příliš.


Pár dnů na to jsme se dostali konečně na druhou stranu. Podotýkám, že je to ta nejhorší část Londýna.


"Fůj, to je humus."Nechtěla sem si to přiznat, ale Kevin měl pravdu. Což není tak normální. Všude kam sme se podívali, byli rozházeny odpadky. Všechny popelnice byli převrhnuté a opuštěnými, polorozpadlými auty se to tu jen hemžilo.


"Opravdu jsme tu správně?"optala sem se. Vypadalo to, že sem nebyla jediná, koho to napadlo. Kromě Eda jsme všichni měli pohoršený výraz. Jeho to ale neznervózňovalo. Naopak šel stále ráznými kroky dál kam mu ukázal notebook. Neměli jsme na výběr než věřit jeho úsudku. To mě vážně štve, ne že bych mu nevěřila ale už slyším jak bude říkat tu jeho arogantní větu-Ha, měl sem pravdu-na to vážně nemám.


"Hele, už tam budeme?"optal se Kevin. Ta cesta vážně trvala moc dlouho. Ale přesto sem si nedokázala stěžovat. Kluci to dělali kvůli mně. To já sem začala s tím, že musím najít jednu osobu. Osobu, která mi je blízká. Osobu, kterou mám ráda a nevím proč. Osobu, kterou chci poznat a být s ní co nejdéle. Ta, která mi zachránila život. Blížili jsme se k cíly. Cítila sem to! Moje srdce se mohlo utlouct. Bušilo tak rychle a pravidelně. Je tohle touha? Asi ano. Doufám, že je. Sakra, už zase moc přemýšlím.


"Ještě kousek. Připravte se!"řekl z ničeho nic Eda. Zatnula sem pěsti a polkla. Stoupal mi adrenalin. Nedokázala sem potlačit nadšení. Kluci si toho všimli.


"Ty se nějak těšíš, ne?"řekl Tomas.


"Celá se třeseš touhou."řekl Kevin.


"Za chvíli se tu rozplyne nad nějakou perverzní myšlenkou."řekl Eda. Začali se mi smát! A dost!


"SKLAPNĚTE, VY HOVADA! NA NIC NEMYSLÍM, JASNÝ!?!"trochu mi ruply nervy. Kluci hned sklapli. To mají taky štěstí! Jistou dobu nikdo nepromluvil. Jakoby kluci nad něčím uvažovali. Radši se nebudu ptát. Ta cesta mě začala unavovat. Přišlo mi, že to natahujou schválně. Počkat! No to snad ne!


"Vy jste se ztratili, že jo?"Trochu sebou škubli. Měla sem pravdu.


"No, víš, Dany…?"začal trochu pochybovačně Edvard. On je totiž jeden z nich co neradi nebo vůbec nepřiznají chybu.


"Takže jsme se ztratili, no bezva."už to snad nemůže být horší. V dálce se zablýsklo. Zaslechli jsme náznaky hromu. Za chvíli začalo pršet. Byl to jeden z těch letních slejváků.


"To snad není možný! Horší to fakt být nemůže!"nevydržela sem si nestěžovat. Kolem zrovna projížděl autobus a pěkně mě ohodil.


"Si v pohodě?"zeptal se Tomas. Otočila sem se celá promáčená a znechucená svojí nynější situaci.


"Jo, jen sem se mýlila."to znělo hrozně. Ale jinak to za mě nevylezlo. Hned se mi vrátila nálada, když sem zaslechla Edovo slovo.


"Hotovo!"Nikdo z nás ho bohužel nepochopil.


"Jak hotovo? Co je hotovo?"musela sem se zeptat.


"Zarezervoval sem nám hotel nedaleko odtud. Můžeme se najíst, vykoupat a vyspat."řekl Eda. To nás překvapilo. O jeho schopnosti dostat se všude a kamkoliv přes internet jsme věděli, ale vždy nás tím zaskočil.


"To je bezva ale neměli bychom hledat dál?"hloupá otázka ale sem se strašně chtěla zeptat.


"Nemyslela sis, že ho najdeme za den, že ne? Musíš tomu dát čas, jasný Dany?"Tomas mi položil ruku na hlavu a totálně mě rozcuchal. Prevít jeden ví, že to nesnáším.


"Dobrá máš pravdu. Měli bychom si dát pauzu."Tomas se usmál.


"To sem chtěl slyšet, kápo. Ede, veď nás do paláce odpočinku!"A tak jsme vyrazili. Šli jsme asi půl hodiny ale nakonec jsme došli před krásnou barokní budovu z velkým nápisem Hotel u Anděla. Všichni se těšili a já samozřejmě taky. Kluci jsou na mě strašně hodní. Dokazovali to tím, že mi dávali přednost ve všem. Dnes mě třeba nechali jít první vykoupat. Nikdy sem neprotestovala. Konec konců jsou to všichni angličtí gentlemani. Lehla sem si do velké vany a snažila si zklidnit myšlenky. Pořád sem na něj ale musela myslet. Nebylo vyhnutí. Moje touha se zvětšovala a byla stále hlubší.


Celý život mám takový divný pocit, že mě někdo sleduje. Rozhlídla jsem se po koupelně. Byla přeplněná různými věci. Prostě vším co by mělo patřit do koupelny. Bylo tam i velké zrcadlo. Projela sem očima celý pokoj. Zarazila sem se! Pohlédla jsem zpět do zrcadla. Nikdo tam nebyl a přitom sem měla pocit, že… "….tam někoho vidím."už mám asi halucinace. Asi určitě, jasně. Jsme v sedmém patře, nikdo by se sem nedostal. Jedině, že mě špehujou kluci.


"To by si zkusili, hajzlové!"na to se jich schválně zeptám. Vylezla jsem a osušila se. Ten divný pocit sem ale pořád měla. Nechtěl se mě pustit. Jako já jeho.


"Co máme k jídlu, hoši?"zeptala sem se, když jsem vstoupila do pokoje.


"Dnes je na plánu kuře, co ty na to, šéfko?"řekl Kevin. Musím říct, že fakt umí dobře vařit.


"Hotovo. Pojďte jíst!"svolal nás Kevin. Všichni celý hladový se pustili do jídla.


"Úžasný!"řekl Tomas. Vždy jsme se rozplývali nad Kevinovými jídly. Přiznám se, že já nejvíc.


"Bašta!!"hups, trochu mi to ujelo. Kluci se jako vždy zasmáli. Strašně je rozesmíval fakt, že má holka takové výjevy. Byla sem v náladě takže sem se začala smát také. Pozdě v noci sem si šla lehnout. Skočila sem do veliké postele. Kluci spali ve druhém pokoji. Já měla celý pro sebe. Chvíli sem zkoumala stropní výzdobu a pak sem usnula. Měla sem nádherný sen:





=)Ležela sem v noční košili v bílých peřinách. On ke mně přistoupil. Skláněl se nade mnou. Chtěl se dotknout mích rtů. Ale jakoby ho něco zadrželo. Zastavil se. Díval se na mě. Cítila sem to. Začal si prohlížet mé tělo od hlavy až k patě. Nechtěla sem, aby odešel……..


"Vstávej…."zašeptal mi tak jemně do ucha.


"Nechci…."odpověděla sem mu.


"Budeš muset, jestli mě chceš vidět….."řekl pořád tím sladkým hlasem. Jakoby mě vábil. Chce, abych šla za ním. Ale kam?


"Neříkala si, že za mnou půjdeš, ať budu kdekoliv?"ozval se zase ten líbezný hlas. Bylo mi jako, když zná moje myšlenky.


"Ano, ale trochu se bojím."chtěla sem otevřít oči a spatřit ho. Ale když otevřu oči, on zmizí a já se probudím. A to nechci.


"Toužíš jenom po snu? Nebo chceš i realitu."jeho otázka se mi zdála trochu chladnější oproti ostatnímu, co řekl.


"Realita je důležitá ale někdy bolí."řekla sem mu. Asi jsem řekla něco, co sem neměla.


"A někdy není ani možná."to znělo smutně. Zvedla sem ruku. Chtěla sem se dotknout jeho tváře. Chytil mi ruku. Jeho dotek! Přemáhala sem se neotevřít oči.


"Vydržela si to dost dlouho. Ale teď…"stiskl mi ruku a zvedl mě. "….VZTÁVEJ!"jeho slova zmizela a já otevřela oči.(=





Probudila sem se do východu slunce. Po dešti se udělalo hezky. Bolela mě hlava. Podívala sem se na ruku, za kterou mě držel. Sevřela sem ji v pěst. Moje hlava klesla mezi kolena. Držela sem svůj pláč. Koneckonců už je mi osmnáct, neměla bych brečet. Klíčový slovo je to neměla. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Byl to Tomas.


"Už si vzhůru? Snídaně je na stole."řekl.


"Jasně hned tam budu."utřela sem si pochybnou slzu a vyšla sem z pokoje. Snídaně byla výtečná. Hned mi vrátila jiskru do tváře.


"Hele, Dany? Co se ti včera zdálo?"optal se Edvard. Zkoprněla sem. Musím zůstat v klidu.


"Nic důležitého. Proč?"sakra. Červenám se.


"Já jen, že si mluvila se spaní."už sem byla rudá.


"A o čem sem mluvila?"


"O ničem podstatném. Jen si vykřikovala jedno slovo pořád dokola-Nechci, nechci!-víš."


"Aha, no nabízeli mi zmrzlinu a já už nechtěla, hihi."zasmála sem se. Neznělo to moc přesvědčivě.


"Mě se nezdálo, že odmítáš zmrzlinu."řekl Tomas. Ty jeho podezíraví otázky. Sakra, něco mi říká, že si myslí, že se mi zdálo něco perverzního. Na jednu stranu je to pravda ale…..Nad čím to přemýšlím, nic se přece nestalo. Proč to vlastně řeším.


"Včera pozdě večer, sem měl zprávu. Náš cíl se potuloval asi 200 metrů odtud."Zakuckala sem se. Tak blízko. Vystřelila sem z kuchyně a za chvíli sem byla zpátky. Oblečená a připravená.


"Tak na co čekáme. Do práce!"to znělo velitelsky.


"ROZKAZ!"to znělo podřízeně.


Vyrazili jsme. Sluneční paprsky nám ukazovali cestu. Po pár metrech jsme zastavili.


"Tam nahoře. Na tom kopci."řekl Kevin. Vzhlédla sem. V pozadí vycházejícího slunce stál on. Ten, kterého sem tak dlouho hledala. Ten, který mi zachránil život. Ten, stál pár metrů ode mne. Stál a díval se. Jako sem se dívala já. Čas najednou přestal existovat a já chtěla celým srdcem žít jen pro tuto chvíli.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miwa-sama   (anubiska) miwa-sama (anubiska) | Web | 11. března 2009 v 19:11 | Reagovat

že by konec fma manie XD ne tak to je dobře ne že se ti to líbilo

2 yamada tve  nejlepsí SB yamada tve nejlepsí SB | E-mail | Web | 11. března 2009 v 20:26 | Reagovat

XD ja se taky jmenuju daniela XDDD a ty kated

3 Eclarinka (sbenko :-* které tě moc lowuje:) Eclarinka (sbenko :-* které tě moc lowuje:) | Web | 11. března 2009 v 21:55 | Reagovat

ahoojky^^

4 Sierra-san Ayumi :) <3 Sierra-san Ayumi :) <3 | Web | 14. března 2009 v 13:59 | Reagovat

daniela je hezkýý jméno xD *ale ym mámesvé, viď kated xD*

mnoho lidí nechápe skutečnou krásu.. teda většina

5 ebika ebika | E-mail | Web | 28. června 2009 v 16:31 | Reagovat

Super!!FAkt nádhera!!!:-)

6 aki-chan aki-chan | 27. ledna 2010 v 16:41 | Reagovat

KDY UZ BUDE POKRACOVANI?!   :D

7 Kated Kated | Web | 29. ledna 2010 v 17:08 | Reagovat

[6]: láliho Aki-chan
Konduto slibuje že se do zítřka pokusí napsat další díl:-) ....ona na Nathaniela toho teď moc nepsala protože moc lidí o to nejevilo závem. ale prej se vynasnaží :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania