11. března 2009 v 14:19 | Konduto
|
"Teď nebo nikdy! Předvedu jim ten trik, na kterým sem pracoval. Jen doufám, že se to povede…..To já taky, Namikaze…….Co se děje, Kyuubi? Máš strach?......Ani ne. Jen se těším, až uvidím jejich obličeje. Copak ty se netěšíš? A neříkej, že ne. Víš, že ti čtu myšlenky……..Tak jaký smysl má se s tebou vybavovat…….Na tom něco je. Ale si to vždycky ty kdo se chce bavit…….Vážně? Že si toho nejsem vědom!........To je ale tvůj problém, Namikaze…….Štveš mě, víš to?.......Jo vím…….Ty ses usmál, že jo Kyuubi.?......Ne! Co si o mě sakra myslíš?!?.....Usmál ses. To je hezký, víš?.....Já se neusmál!.......Jasně, tak konec hádek. Jdeme na to!"
Na hradbě o pět minut dříve:
"To je spousta práce. Tohle přece nezvládnou."řekl Arashi.
"Kdo ví. Zaslechl jsi to ne? Mají plán B."řekl Satsuki a napil se saké.
"S tím přišel ten hlupák! Podívej, sám kope, jako kdyby to bylo k něčemu dobré?"
"Nepodceňuj ho, Arashi. Možná je to jenom kluk ale nestal se z něj Rokudaime jen tak. To už si snad pochopil."Satsuki položil prázdnou sklenici na okraj hradby.
"Co znamená slovo, pochopil, otče?"Satsuki pohlédl na svého syna. Jeho pohled směřoval na hokáge. Nebyl však plný nenávisti. Zdálo se spíš, že lítost vstupovala do jeho srdce. Satsuki se pousmál.
"Pochopil si, Arashi. Věř mi! A pochopil si správně. Velice."
"Tím si zatím nejsem tak jistý ale…."
"Ale?"
"Ale od té doby, co ho znám, sem nikdy nepocítil nenávist k nikomu v okolí ani k němu. Nevím, čím to je. Ty ano?"
"Stejnou otázku sem si pokládal celou dobu, co jsme zde. Ale já na odpověď přišel a ty na ní přijdeš také, už brzy."
"Co je to brzy? Je taky možné, že to, co přijde, nás zahubí."
"Něco mi říká, že se dozvíš. Stoprocentně."Satsukiho hlas zněl tak pevně, že se Arashi už na nic neptal. Jedna minuta uplynula a za ní další než přišel ten okamžik.
"Pane! Satsuki-sama!"ozvalo se za nimi. Saÿuri přiběhla celá udýchaná se zprávou. Než jim ale stačila cokoliv říct, na obzoru se objevila obrovská tsunami. Arashi pohlédl dolů. Uslyšel rozkaz k pokračování prací a viděl hokáge běžet proti vlně. Samotného.
"Ten idiot! Co to sakra dělá?"
"Asi ji chce zdržet pomocí svojí větrné chakry."řekl Satsuki.
"Jeho chakra zatím přece není na takové úrovni!"naléhal Arashi.
"Ty máš o něj strach, že?"
"Nemám, jen. Musíme mu pomoct!"
"Souhlasím. Ale počkáme. Nebo nechceš vidět, co dokáže, stejně to musíme zjistit, ne?"
"Dobře počkáme."Arashi sledoval vlnu a modlil se.
Před vlnou:
Narutovi scházelo málo, aby ho vlna rozdrtila. Nepolevil však v běhu. Všichni čekali, co se bude dít. Potom to uslyšeli.
"Futon, Rumacumaci kaze!" (větrný styl, vzduch kolem mě)Jak to dořekl, všechen vzduch z okolí se seskupil do jeho rukou a vytvořil ohromnou vzdušnou stěnu. Voda se do ní opřela, ale neprotrhla jí. Naruto ji zadržel! Otočil se k překvapeným tvářím.
"CO SE DĚJE? NEOKOUNĚJTE A KOPEJTE DÁL!"zařval na ostatní Naruto.
"Neslyšeli jste! Do práce!"řekla Sakura. Nikdo na nic nečekal a práce pokračovali. Všichni dělali, co mohli. Věděli, že jim Naruto dává čas. A také věděli, že to nevydrží dlouho! Sasuke se neubránil občasnému pohledu na Naruta.
"Zase si to dokázal. Myslím tím, že si mě překvapil a ne jenom mě."Sasuke se rozhlédl po ostatních. I oni se neubránili vzhlédnou byť jen na chvilku. Scéna, jak Naruto drží ohromnou masu vody se všem vrývala do paměti.
"Ještě kousek! Pohněte!"řekl Sasuke a znovu se otočil. Začal být nervózní. Narutova stěna se začala trhat. A co bylo horší voda která tryskala ven měla tak velkou sílu, že řezala Narutovo tělo jako kus másla.
"Nepustím…..Za každou cenu, nepustím! Ještě není čas!.......Vydrž, už to skoro mají….To by měli. Dal sem jim půl hodiny navíc. Ale…… Ale co? Namikaze?.....Už to moc dlouho nevydržím. Měl sem si to víc natrénovat, nemyslíš?........Jo, to měl. Třeba místo toho nudnýho papírování…….To mi ani nepřipomínej, hihi........Zajímalo by mě kde bereš tak pozitivní myšlenky……Mě taky, Kyuubi."
Na hradbě ve stejnou dobu:
"Už to moc dlouho nevydrží. Tohle je limit."řekl Satsuki.
"Neřekl bych! Podívej se pořádně, otče."řekl Arashi. Satsuki ho poslechl.
"Jeho chakra? Jeho skutečná chakra. Je silná!"
"Ano. Je silnější než moje nebo tvoje. Ale zatím ji neumí používat."
"Takže ses rozhodl, Arashi?"
"Ano. Chci zjistit co umí a proč se v jeho společnosti cítím šťastně. Nech to na mě!"
"Takže ho budeš učit jak používat vítr Uzumaki?"
"Jo."Arashi se musel usmát.
"Nejdřív si na něj naštvaný a pak si ochotný stát se jeho učitelem.?."Satsuki se usmál také.
"Jo, to sem celý já. On má podobnou povahu. Ale přesto mám pocit, že je v něčem lepší."
"A v čem, Arashi?"
"Nevím. Ale udělám všechno proto, abych na to přišel!"Satsuki se zasmál a bouchnul Arasiho do zad.
"Tak se mi líbíš. Hodnej kluk."
Ve výkopu stejný čas:
"Naruto to už nevydrží."řekla Sakura.
"Ještě kousek. Už to bude!"řekl Shikamaru.
"Hotovo!"zařvala Ino. Naruto to ale neslyšel.
"Naruto, pus to! Jsme hotovi!"to už slyšel. Ale problém byl, že on sám neuhne. Tlak je moc silný než, aby ho pustil.
"Když to pustí, zabije ho tlak. Nemůže to pustit."řekl příchozí. Sasuke se otočil.
"Jak mu můžeme pomoct?"
"Vy nijak!"řekl Arashi a pohlédl na svého otce, ten mu kývnul na souhlas a oba dva vyrazili za Narutem.
.....
"Co tu děláte, blázni!"řekl Naruto, když se objevili vedle něj.
"Zachraňujeme ti zadek. Až ti řeknu tak to pust!"řekl Arashi.
"Ale,…"začal Naruto.
"Žádný ale! Zkus mi sakra věřit, prcku!"Naruto se zamyslel.
"Dobře a kdy?"odpověděl.
"Teď!"jak to dořekl. Naruto pustil svojí chakru. V tom okamžiku ho Satsuki vzal a uháněl s ním pryč. Arashi tam zůstal.
"Počkat, co bude s ním?"řekl Naruto.
"Nemusíš se bát, Naruto-kun."zapomněl na to, že ho bolí tělo. To co viděl. Nádhera!
Nazdárek moc se oml. Měl sem nějak fofr....Ale o to volno vám to vynahradím.....Tady pokráčko.