
Naruto se podivil.
"Ty máš čtyři bratry?"optal se Naruto.
"Ano. Jsme početná rodina."usmála se. Narutovi naopak úsměv zmizel.
"Jo a taky určitě hladová."sarkasmus. Satsuki se zasmál.
"Snědí toho hodně, to máš pravdu."řekl potěšeně. Sayuri uraženě nakrčila nos.
"No a. Vy s tím pořád naděláte."řekla. Její bratři se jen pousmáli. Naruto se vrátil k původní otázce.:
"Tak co? Už mi to můžeš prozradit?"Liščí úsměv. To muže naštvalo.
"Přestaň se tak tvářit leze mi to na nervy!"řekl. Postavil se. "Proč se tu vlastně s takovým idiotem vybavuju?"Naruto zvedl ukazováček. Zamířil s ním na muže.
"Odpověz mi, sakra!"řekl Naruto. Muž se pousmál.
"Co s tím prstem chceš dělat, Namikaze? Ucvrnkáš mě k smrti?"řekl posměšně. Narutův lišácký úsměv nezmizel.
"Fakt to chceš vědět?"řekl Naruto. Chvilku ticha a kontakt očí přerušila až Sakura, která Narutovi jednu vrazila.
"Nechal bys laskavě toho předvádění! Tohle je vážná věc!"řekla Sakura. Otočila se na muže.
"Řekni nám své jméno, prosím!"řekla. Naruto se zvedal ze země.
"Ne!"řekl chladně muž. Pohlédl na Naruta. Tomu se cukali koutky.
"Co je s tebou?"Naruto se začal klepat.
"Bbbýt ttebouu ttaakk bych oddppovědděl."vykoktal ze sebe.
"A proč bych měl týhlé náně říkat svoje jméno!"V kanceláři nastalo ticho. Všichni věděli, co přijde až na muže. Ozvala se rána! Okenice vylítali a s nimi i polovina zdiva. Sakura do toho úderu dala svoji sílu. Muž odletěl dost daleko. Snažil se utéct. Pozdě!
"Takže! Teď mi řekneš svoje jméno a rozmysli si to pořádně?!?!!"řekla Sakura. "Jinak.."Napřáhla ruku!
"Dobře, dobře. Jsem Arashi Uzumaki."řekl.
"Ale to znamená, že si Narutův….."nedořekla Sakura.
"Jeho strýc a mladší bratr jeho matky!"řekl Arashi a ukázal při tom na Naruta. Ten se nedokázal ubránit překvapujícímu výrazu. Stáli tam a hleděli si do očí.
"Modré oči. Bylo mi divné, že máš podobné oči jako Naruto."řekl Sasuke. Arashi se na něj podíval.
"Podobné? Chtěl si říct stejné, ne?"řekl.
"Ne. Nejsou stejné! Ani se nepřibližuješ k Narutovým očím. Jediné v čem se podobají je barva."řekl mu Sasuke.
"Jak to sakra myslíš? Já žádnej rozdíl nevidím!"řekl Arashi. Sasuke se pousmál.
"A ani neuvidíš! Ne, s tímhle postojem!"Kouknul se na Naruta. Ten se jen pousmál a zavolal úklidovou četu.
"Pro dnešek to stačí. Myslím, že naši nezvaní hosté si chtějí odpočinout. Prosím, odveďte je někdo na ubytovnu."řekl rokudaime.
"Já je odvedu."řekla TenTen.
"Děkujeme. Uvidíme se zítra, Naruto-kun."Satsuki se uklonil a odešel se svými společníky. Když se zavřeli dveře, spustil se jiný rozhovor.
....
"Co si o tom myslíš, Shikamaru?"optal se Naruto.
"No, neřekl bych, že lhali."odpověděl.
"Mě jde spíš o tu jejich chakru. Cítil si to, ne?"řekl Sasuke.
"To, že mají silnou chakru přece nic neznamená?"řekl Naruto.
"Možná ne, možná jo!"řekl Sasuke.
"V každém případě chci, abyste je prošetřili. Chci vědět, odkud jsou a jestli opravdu mluví pravdu. Máte na to tři dny!"oznámil rokudaime. Všichni souhlasili a zmizeli.
Na ubytovně, navečír:
TenTen rozsvítila. Zatáhla záclony.
"Můžete tu zůstat, jak dlouho chcete. Doufám, že tu máte, co potřebujete."Stručně jim vysvětlila jak se dostat z haly do pokojů a odešla.
"Milé děvče."řekl Satsuki.
"Všichni jsou tu milí."řekla Sayuri a posadila se na pohovku.
"Pche, nějak jste si zvykli! A co když to jenom hrajou? Nevěří nám, to je snad jasné!"ozval se Arashi.
"Je jasné, že nám nevěří. Pochopitelně. Byli by hloupí, kdyby věřili."řekl Satsuki.
"Proč si mě zastavil, otče?"řekl Arashi. Jmenovaný se otočil na svého syna.
"Nemáš žádné právo ho z něčeho obviňovat, Arashi. Ten kluk za to nemůže! A navíc je to rokudaime."odpověděl mu.
"Je mi to jedno! Pro mě je to jen bastard, který mi sebral to nejdražší, co jsem měl a tím to hasne!"S těmi to slovy odešel z místnosti. Když se za ním dveře zabouchli, Satsuki vzdych.
"Ten kluk se asi nezmění. No doufám, že alespoň něco pochopí, když sem ho sem vzal."řekl nahlas.
"Nevím, proč to pořád řeší? Naruto přece nevypadá jako někdo kdo by něco takového udělal."řekla Sayuri. Satsuki se usmál.
"On nic neudělal. Jen se narodil. A za to ho Arashi nenávidí."
Ichirakurámen, pozdě večer:
"HORKÝÝÝ!"Naruto se opařil. Sasuke ho pozoroval jak lítá sem tam a snaží se ochladit jazyk. Nevydržel to! Vstal, vzal si láhev s ledovou vodou, chytil mu jazyk a polil ho. Naruto se vyčerpáním sesunul na zem.
"Díškšy."šišlavé poděkování mu moc nepomohlo. Sasuke ho zkoukl a posadil se.
"Ty si ale ubožák, víš to!"
"Vím, říkáš mi to pětkrát denně."řekl Naruto pohoršeně. Zvedl se a posadil se vedle Sasukeho.
"Ty mu věříš, že jo?"řekl Sasuke po chvilce mlaskání a hluku z ulice.
"Já nevím, Sasuke. Fakt nevím."Sasukeho pohled zasmutněl. Nechtěl ho takhle vidět. Zavřel oči a jednu mu vrazil.
"Jauvajs. Za co to bylo tentokrát, co?"otočil se na Sasukeho. Ten se usmíval.
"Jsem radši, když se zlobíš než, když vypadáš sklesle, takže.."podíval se na něj. "Toho výrazu jako, když tě někdo mučí, laskavě nech, jo!"zvedl se. "Musím jít, a ty si to laskavě přeber v hlavě. Kdybys něco……."zasekl se. "Jsem tady, kdyby něco, jasný!"Naruto se usmál.
"Já vím. Dobrou Sasuke."Když Sasuke odešel Naruto zaplatil a vydal se taky domů.
"Domů? Opravdu to je můj domov? Ne! Jenom čtyři stěny a okna! Nic co by připomínalo domov! Nikdy, nikdy tu nikdo nebyl! Nikdo nečekal. Nikdo! Prázdnota v mém srdci? Ta prázdnota, která mi užírá srdce a ničí mou duši. Ta, které jsem se chtěl zbavit, ale nešlo to! Nikdy se jí nezbavím! Nikdy………………….Rodina? Co je to rodina?"
Naruto seděl na jedné lavičce u pískoviště, kde si kdysi hrál. Utápěl se v myšlenkách na tolik, že si ani nevšiml, kdo sem přichází.
"O čem může takový idiot jako ty přemýšlet?"řekla příchozí osoba.
"Co tě to zajímá, Arashi!"odpověděl Naruto.
"Neměl bys být už dávno v posteli, prcku?"řekl Arashi.
"Ne! A co ty? Jak to, že neposloucháš tatínka, co?"Arashiho to zřejmě nepotěšilo.













Nazdar.....moc se oml. ale návštěva babičky mi zabrala hodně času....takže vám to píšu až teď....doufám, že se vám další část bude líbit.