2. ledna 2009 v 21:47 | Konduto
|
Když se konečně dostali na místo konání Sazu hodil Narutovi dřevěnou tyč. Překvapený výraz.
Zbytek pod Perixem
"Co to je, sakra? A proč mi to házíš?"
"To je zbraň, idiote! Je uzpůsobená k boji."Naruto si prohlédl věc co měl v ruce. Pak se s příšerným
obličejem zeptal.: "Tohle je k boji.?"
"Jasně, že jo! Pitomče!"řekl Sazu a jednu mu střelil.
"A co s tím mám dělat.?
"Bojovat."
"Jak?"
"Musíš ji brát jako součást své ruky. První pravidlo zní -Za žádnou cenu tu tyč nepouštěj!"
"Fajn chápu. A dál? Třeba jak se to drží?"Naruto obracel tyč v ruce. Sazu mu musel pomoct s postavením. Když už měl správnou pozici přešli k základním úderům.
"Udělej to po mě."Protočil tyč udělal pár pozic a vrátil se k původnímu postavení.
"Teď ty!"řekl přísně.
"Tak jo. Jdu na to."Protočil tyč a ta mu u druhé pozice vletěla do obličeje. Z bolestí se zhroutil k zemi.
"Větší nemehlo jsem neviděl."
"Nech si ty keci, jo. To bylo poprvé."Zkusil to znovu. Zase dostal do nosu. Zvedl se a pokračoval. Dokaď se to nenaučil Sazu mu nedal najíst. A tak se každé odpoledne Naruto učil zacházet ze zbraní, kterou ani pořádně neznal. Jediné co o ní věděl je to, že ho štve čím dál tím víc. Větší problém byla ale jeho zraněná ruka, která se ještě úplně nezahojila. Narutovi to stěžovalo nejen trénink ale i časté zkoušení. Sazu do něj bušil ze všech možných stran. Naruto z jednou rukou ho nedokázal pořádně vychytat jeho údery.
Jednoho dne.: Naruto klečí na zemi. Sazu je nad ním.
"Pro dnešek toho necháme. Pojď. Vezmu tě na jídlo."Naruto se pousmál.
"Já nejdu, Sazu."
"Proč ne?"
"Musím si to ještě párkrát zkusit. Neva?"
"Ne. Uvidíme se později."S těmito slovy nechal Naruta samotného. Ten přemýšlel.
"Z jednou rukou je to těžší. Jak to mám sakra zvládnout?.....Namikaze, pamatuješ?.......A co si mám pamatovat, Kyuubi?......Co ti říkal Jiraya…….A co říkal?.......Aby ses něco naučil pořádně, musíš se to naučit sám…….Nechápu a co já s tím?..........Musíš si vymyslet svůj osobitý styl. Stejně jak, když ses učil Rasagan, pamatuješ?.......Jo. Máš pravdu. Ale jak můžu bojovat z jednou rukou? To je jako bych neměl v jedné ruce chak………..Co je?...........To je ono. Proč mě to nenapadlo dřív…..hmf……..Jdeme na to, Kyuubi!"
Celý večer tréninku. Chlapcova výdrž. Zvuk kapající krve. Chakra a vítr. Noc byla pro našeho hrdinu velmi dlouhá. Stálo to za to?
Ráno. Naruto vstal. Snídani mu jako každé ráno připravila Saya. Ta s ním šla dneska na trénink.
Sazu už na ně čekal.
"Jak ti to šlo, včera?"optal se.
"No, šlo to."řekl Naruto.
"Tak. Začneme."Postavil se do útočné pozice. Tyč držel v obou rukách. Držel ji pevně. Z ničeho nic se objevil i Jiraya s Tessou.
"Co vy tady?"optala se Saya.
"Jiraya-san mě přesvědčil. Prý by se mi to mohlo líbit."odpověděla Tessa. Všichni se tedy dívali na souboj.
Naruto se postavil do své nové pozice. Tyč držel v jedné ruce. Sazu ho zkoumal.
"Seš si jistej touhle pozicí?"optal se Sazu.
"Jasně. Jen pojď."Sazu vyrazil. Jeho útok byl rychlý. Všichni zírali. Naruto ho vykryl. Sazu zaútočil znovu. Netrefil se.
"Jak to? Kde ses tohle naučil?"řekl Sazu, který byl zmatený.
"Noc byla dlouhá. Nudil sem se."odpověděl Naruto a vyrazil do útoku. Minul! Ale druhý už ne.
"Výborně, překvapení. Nic jiného sem ani nečekal."řekl Jiraya s nadmíru spokojeným výrazem.
"Skvěle vystiženo. Naruto už mě nepotřebuješ."řekl Raikage.
"Díky, Sazu."Podali si ruce.
Druhý den.
"Naruto? Už máš zbaleno?"řekl Jiraya.
"Ne. Kam tak spěcháš?"odpověděl mu tázaný.
"Já vím, že se nerad loučíš, ale už je čas. A mimo to ještě tě musím něco naučit, vzpomínáš?"
"No jo, furt."Naruto si zabalil poslední věc. "Hotovo!"zavolal. Vyšel z pokoje, který obýval něco přes půlrok. Vyšel ven na ulici. Jiraya už na něj čekal.
"Můžem?"
"Můžem!"
"Saya říkala, že na nás počkají u brány. Tam se s námi rozloučí."Naruto se zakřenil.
"Jak na nás, jak s námi.? Moc si věříš."
"No tak, na tebe a s tebou. Spokojenej."zřejmě ho to naštvalo.
Brána byla před nimi.
"Takže je čas se rozloučit, Naruto Uzumaki."řekl Sazu a položil mu ruku na rameno.
"Asi jo. Zatím Sazu."Otočil se k Saye. "Uvidíme se, Sayo."
"To doufám."řekla a políbila ho na tvář.
"Nashle, Naruto. Nashle."řvali na něj všichni, když byli na kopci.
Naruto se otočil. Začal něco hrabošit v tašce. Vytáhl velký transparent. Bylo tam napsáno: "Měj se Sazushimaruoshi Maru. PS: To mám paměť co?"Sazu se pousmál.
"Zatím, Naruto Namikaze."Chvíli se díval do dálky a pak s ostatními odešel.
Někde daleko od vesnice.
"No. Co si mě to chtěl naučit?"Jiraya na tohle čekal. Usmál se.
"Uvidíš."Cesta byla dlouhá a otázek mnoho. Jako vždy.
TAK ZATÍM, TOHLE JE KONEC!!!!
Závěr moojjíí povídky...Doufám, že se vám líbila jestli ano čekejte píšu další.