close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Síla vůle až za hranice možností -4. část

26. prosince 2008 v 23:10 | Konduto |  Síla vůle až za hranice možností

"Přežít!"
"Jak to myslíš?"Naruto byl zmatený.
"Pojď za mnou."Sazu ho dovedl až k úpatí velkého srázu. Tam se zastavil a otočil čelem k Narutovi.
"Podívej se dolů."vyzval ho Sazu. Naruto poslechl.
"Nevidím na dno."zhrozil se.
"Jo. To vadí?"
"Ne. Co mám udělat, Sazu?"
"Otoč se."Otočil se. Sazu mu zavázal jednu ruku za záda. Tu, kterou zranilo ostří meče.
"A co teď?"
"Nic."Zvedl nohu a kopnul Naruta do zad. Ten se převrátil a padal dolů. V hlavě mu zněla jediná myšlenka: "Přežít!"
Zbytek pod perixem

"Teď uvidíme co si ochoten obětovat, Namikaze.!"řekl si Sazu. Naruto padal a padal. Převrátil se hlavou nahoru. Pohlédl na svou ruku. Levou ruku. Stiskl ji!
"DOKÁŽU TI TO!!!!"ozvalo se propastí. Sazu nevěřícně koukal na Naruta.
.....
Vysel na skále. Po ruce mu stékala krev. Levá ruka byla zabodnutá v jednom výběžku skály. Naruto si narazil celou jednu stranu těla o skálu. Krvácel! Pohlédl nahoru. Z bolestí v celém těle a hlavně v ruce se přitáhl. Řev plný bolesti se ozýval i dlouho po tom co Sazu odešel. Až do noci.
.......
Naruto byl už skoro nahoře. Jeho tělo bylo ve strašném stavu. S posledních sil se dostal přes okraj a těžce oddechoval. Krev! Všude byla a je. Modré oči ji sledují. Zavírají se. Únava, bolest, lítost. Naruto zavřel oči. Stéle prší. Kroky. Někdo se k němu naklonil. Pod rouškou noci přichází pomoc.

Naruto otevřel oči. Byl v pokoji, který neznal. Nad ním se skláněla žena.
"Tak ty už si vzhůru? Dobrá. Máš hlad?"žena se usmála. Naruto se pomalu zvedal. Projela mu bolest ramenem. Lehl si.
"Neměl by ses hýbat, Naruto. Zase si to přehnal."řekla mu.
"Promiňte, ale kdo jste?"
"O, promiň. Nepředstavila sem se. Já jsem Tessa Maru, manželka Raikage a matka Sayi."řekla.
"Tak tím se ledacos vysvětluje."řekl Naruto. Tessa se na něj podívala.
"Je ti dobře?"optala se.
"Jo jasně. Proč?"
"No. Sazushimaruoshi říkal, že až ti bude lépe máš se u něj zastavit."
"Divím se, že to jméno dokáže někdo vyslovit."
"Sem jeho žena. Nemyslíš, že bych takovou maličkost měla zvládnout.?"Usmála se.
"Jo. To je fakt."Usmál se taky. Zamyslel se. Zvedl se.
"Už je mi líp. Můžu se vydat na cestu….auu."Tessa se dotkla Narutova ramene.
"A tohle nebolí?"řekla.
"Bolí to pořád."Narutovi oči zledovatěli. Tessa poodstoupila.
"Když myslíš tak jdi."řekla a otočila se k němu zády.
"Promiňte. Omlouvám se."řekl spěšně Naruto.
"To nic. Saya mě varovala, že si tvrdohlaví."Znovu se usmála.
"Můžu teda jít?"
"Ano jistě. Pokud se na to cítíš?"Naruto se při odchodu z místnosti zastavil.
"Ne. Necítím."řekl a zavřel za sebou dveře. Žena ještě chvíli hleděla z vyděšeným výrazem na dveře ve kterých zmizel Naruto. Potom se ale usmála a řekla.: "Měl si pravdu drahý. Ten kluk je zvláštní."

Když Naruto přišel do kanceláře Sazu měl návštěvu. Muž z nějakou ženou se po něm ohlédli. Prohlíželi si ho.
"Tak už ti je líp? Fajn, mám pro tebe překvápko."
"Jo a jaký, prosím tě? A kdo jsou oni?"Naruto ukázal na dva posluchače.
"Je drzý."řekl muž. Žena se usmála.
"Je roztomilej."řekla.
"Naruto, tohle je Mamiko Noto a Erari Kataru. Lidi tohle je Naruto Uzumaki."Všichni se navzájem okoukali. Ticho přerušil Naruto. Jako obvykle blbou poznámkou.
"A na co sou tady? Já hlídání nepotřebuju."Zašklebil se.
"To je ale spratek. Někdo tě nenaučil slušnýmu chování?"řekl Erari. Ledový pohled!
"Ne, nenaučil.!"řekl nakonec.
"No. Takže já musím na pár dnů odjet, vy dva budete dohlížet na jeho trénink."
"Tak moment, to má být jako moje chůva, jo?"Naruto ukázal na Erariho. Ten se nedíval moc přátelsky.
"Tak chůva, jo? Máme hlídat tvůj trénink ne tebe!"řekl Erari přísně.
"To je to samý."řekl Naruto. Žena k němu přistoupila.
"Prej tě máme brát jako sobě rovnýho, Naruto. Takže já jsem Mamiko."Naklonila se a políbila ho. Naruto na to nic neřekl. Zato Jiraya se ve dveřích mohl zbláznit.
"ZEŠÍLELA JSTE!"vykřikl a táhl Naruta pryč.
"Závist."řekl Naruto potěšeně.
"Co se tak čílíte?"řekla Mamiko. A mrkla na Naruta.
"Panebože ženská vždyť je mu 14. Nemůžeš přece…."nakousl Jiraya.
"..Co? Chcete, abych to dělala s vámi?"řekla Mamiko.
"Emmm, no já…Hihihi.."
"To je všechno co ji na to řekneš.? A to má být to tvoje kouzlo? Pche."řekl Naruto.
"A co bys mi řekl ty, Naruto?"Naruto se otočil a podíval se Mamiko do očí.
"Řekl bych, že ne. Řekl bych -tak si toho kloučka vem krásko, mě je to fuk-."řekl Naruto a zašklebil se. Všichni se po něm ohlédli. Jiraya se neubránil otázce.:
"Kdo tě sakra tohle naučil?!?"Naruto se po něm koukl.
"Tak tohle mám s těch tvých hloupých knížek. Pitomče!"Naruto se otočil a vyšel z místnosti.

Sazu zanedlouho odjel a o Narutův trénink se starali Mamiko a Erari. Naruto každý den opakoval svůj výstup po srázu až to uměl dokonale. Jeho ruka a celkově celé tělo značně zesílilo. Jednoho odpoledne, když šli všichni tři na oběd, se k nim přiřítila Saya.
"Co se děje, Sayo?"řekl Naruto.
"Nech ji vydýchat! Nevidíš, že se potřebuje nadechnout!"okřikl ho Erari.
"Tak už mluv, zlato."přidala se Mamiko.
"Tomu nebudete věřit. Otec se vrací!"řekla Saya.
"A to je tak vážný, že si musela běžet?"optal se Naruto.
"Ne tohle ne. Ale to druhý téma vás zaujme asi víc!"odpověděla Saya.
"A to je co?"řekl Erari.
"Nějací muži ho zastavili, když vstoupil do naší vesnice. Mají černé pláště z červenými mraky."Naruto vyprskl polévku, kterou se zrovna ládoval.
"Říkáš, že mají černé pláště z červenými mraky a jsou dva?Sakra!"řekl Naruto a vyběhl k vratům vesnice.
"Počkej, neříkala jsem, že jsou dva, Naruto!"rozkřikla se za ním Saya.
Naruto to ale neslyšel. Běžel a běžel co mu nohy stačili. Už byl skoro tam. Když tu vrazil do Tessy. Ta se na něj koukla.
"Naruto? Co tady děláš? Běž za Sazushimaruoshiem! Hned!"
"Ale..!"Začal. "Řekla jsem hned!"Naruto neměl na výběr. Musel poslechnout. Běžel tedy na opačnou stranu.
Sazu už na něj čekal.
"Tady si! Naruto, máme problém. A jelikož Jiraya-san někam zmizel, tak mi to vysvětlíš ty!"Vypadal naštvaně a ne jen on. V jeho kanceláři byla celá rada a dokonce i vrchní generál zvláštních jednotek.
"Slyšel jsem, že se tu stavili dva cizinci.?"řekl Naruto.
"Jak víš, že jsou dva?"optal se Erari, který tu byl také.
"Vždycky jsou dva."odpověděl Naruto. Všichni zpozorněli.
"Vždycky? Ty je znáš?"řekl Sazu.
"Buhužel. Jsou to mí pronásledovatelé!"pokračoval Naruto.
"Proč tě pronásledujou a co jsou sakra zač?!"Sazu hleděl na Naruta ten mu jeho pohled oplácel. "Chceš, abych tě bral za sobe rovnýho ale nevěříš mi?!"Pořád ten pohled.
"Dobrá. Stejnou chybu už neudělám!"řekl Naruto a zavřel oči. Potom začal.
"Říkají si Akatsuki. Je to tajná organizace různých zatraceně silných shinobi. Po mě jdou, protože mě potřebujou. Zatím přesně nevím na co ale jde jim o mě."Mlčky čekal až to ostatní stráví.
"Pořád si ale neřekl proč tě potřebujou?"naléhal Sazu.
"Protože,…"Naruto hledal ta správná slova.
"Protože co, Naruto?!" řekl Sazu.
"Protože, jsem Kyuubi Jinchuriki!"V místnosti zavládlo ticho. Takové, ve kterém byste slyšeli spadnou špendlík. Všichni vypadali jako, když do nich uhodí. Vyděšené pohledy sledovali Naruta jako ostříž. Sazu promluvil.:
"Aha, takže ty jsi opravdu,…..neuvěřitelné, že si byl prohlášen za mrtvého."
"Prohlášen za mrtvého? Co tím mys….."začal Naruto.
"To nech bej. Takže ty muži jdou po tobě. Říkali, že hledají malého, blonďatého kluka. Takže jdou vlastně po tvém -daru- jestli se tomu tak dá říkat!"řekl Sazu.
"Dar i prokletí. Záleží na tom jak se na to díváš a taky na to kdo?!"řekl Jiraya, který se objevil ve dveřích.
"Už tu na tebe čekám přes hodinu! I ten kluk chodí dřív!"stěžoval si Sazu.
"No měl sem nějaký lítání. A mimo to na vysvětlení sem tu nechal ve formě Naruta."Mrknul přitom na něj.
"Tak ti pěkně děkuju. Dost sem to slíznul za nás oba!"postěžoval si Naruto.
"Přestaň fňukat. Na tohle nemáme čas!"řekl Jiraya.
"Já vím. Jsou tu dva. Co uděláme?"Z Naruta náhle vycházel chladný hlas. A jeho oči získali zvláštní ostrý lesk.
"Možná bychom se mohli někde schovat. Jestli to Raikage dovolí."řekl Jiraya.
"Schovat? Já se schovávat nehodlám a jestli myslíš na útěk tak to se radši zabiju!"řekl naštvaně Naruto.
"Budeš muset! Dovol, abych ti připomněl, že stále nemáš chakru! Tvůj současný stav na to nestačí!"řekl Sazu.
"Ale Sazu, to s tím nemá co dělat! Nechci, aby se něco stalo ve tvý vesnici kvůli mně!"řekl Naruto. Sazu se sehnul a položil mu ruku na rameno.
"To je od tebe milé, ale já sem ochoten to podstoupit. Nezapomeň, že pořád sem tu Raikage já. A už sem přišel na to, že rozkaz klidně porušíš ale něco důležitějšího ne. Slib. Naruto, slib mi, že zůstaneš v budově a nebudeš se snažit zasáhnout."
"Já,…"podíval se na něj.
"Věř mi, prosím."Pohladil ho po hlavě. "Můj malý příteli."Naruto se pousmál a z červenými líčky odpověděl.:
"Dobře. Slibuju, že se z týhle budovy nehnu." Sazu ho pustil a vyšel se všemi z místnosti. Jediný kdo zůstal byl Jiraya a Naruto. Ten se díval z okna. Zamyšleně při tom sledoval venkovní začínající rvačku. "Kvůli mně, …tohle je kvůli mně,.."Nedokázal se té myšlenky zbavit. Najednou se mu vrátil usměv. Rozeběhl se pryč. Doběhl až tam kam potřeboval. Na balkón. Postavil se na římsu balkónu a……
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anubiska anubiska | Web | 27. prosince 2008 v 18:49 | Reagovat

u mě na blogu něco máš

2 Jenda-kun Jenda-kun | 28. prosince 2008 v 17:41 | Reagovat

Nazdar jak je? Dlouho sem nenapsal. Máš hezkej vzhled a dokonce i nový díly povídky. Fakt super.

3 kated kated | Web | 28. prosince 2008 v 18:50 | Reagovat

skvele ...možná to je tím že neni škola.

4 SaNaSu SaNaSu | Web | 30. prosince 2008 v 13:16 | Reagovat

Je finále SONAP !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania