28. října 2008 v 22:49 | Konduto
|
........TAKŽE ZAJÍMÁ VÁS JAK TO POKRAČUJE?....ZAJÍMÁ VÁS KAM SE NARUTO A JIRAYA DOSTANOU A CO JE TAM ČEKÁ?.....PAK DOUFÁM, ŽE UMÍTE ČÍST A ČEKAT...
"Naše cesta se zdála být nekonečná. Jiraya říkal, že je to jen kousek. Pche, keci. Jdeme asi tři hodiny a pořád nic! Já už to nevydržím ……Přestaň fňukat, prcku! Už jsme tady. Podívej se. Támhle je… …"
Zbytek pod Perexem
"….vesnice skrytá v Mracích. Jak dlouho už sem tu nebyl."řekl Jiraya a vzdychl.
"Ty si tu někdy byl? Jak to, žes mi to neřekl?"řekl Naruto.
"Nemusím ti snad říkat všechno a mimo to…."podíval se na procházející ženu. "….polovinu z toho co vím bys stejně nechápal."Naruto udělal obličej. Znechuceně pozoroval svého učitele jak se představuje té ženě a říká jí ty sladké řečičky.
"To si nemůžeš dát chvíli pauzu?!"Jiraya se ale bavil dál. Nevnímal ho. To se dalo čekat! Naruto vyrazil do vesnice sám.
.....
Když se přiblížil k bráně sundal si automaticky čelenku. Nemusí všichni vědět, že je z Konohy a navíc s tím měl hrozné zkušenosti. Po chvilce zkoumání se zahleděl do jedné z výloh. Vyděl svůj odraz. Vypadal unaveně. Vlasy měl rozcuchané a oblečení potrhané. Najednou se za sebe začal stydět. Rychle se otočil. Do někoho vrazil. Byla to dívka. Čtrnáct let, modré vlasy a černé oči. Koukla na Naruta a on koukal na ní.
"Promiň, neviděl jsem tě."promluvil Naruto první.
"Nic se nestalo. Ty nejsi zdejší, co?"Prohlížela si Naruta zvláštním pohledem a pak vstala. Naruto po chvilce vstal také. Byla o hlavu větší než on.
"Ne nejsem. Jak si to poznala?"
"Nijak mám na to čich."Spiklenecky na něj mrkla.
"Naruto!!"ozvala se z dálky. Jmenovaný se otočil.
"Někdo tě shání?"
"Jo, bohužel."
"Tady si, už sem si myslel, že…."odmlčel se. Zčervenal. "Naruto, nechtěl bys mě představit této okouzlující slečně.?"řekl Jiraya.
"Ne! A jestli toho nenecháš tak ti jednu vrazím!"řekl Naruto naštvaně.
"Čeho nenechá?"optala se dívka.
"Dej si na něj pozor, je to strašném děvkař."řekl jí Naruto. Dívka se zasmála.
"Tak z takovými si umím poradit."řekla. "Mimochodem, Naruto, jmenuješ se tak.? Jmenuji se Saya Maru."dodala.
"Já jsem Naruto Uzumaki."Jiraya do Naruta strčil. "Jo a tohle je Jiraya. Můj tzv. učitel."řekl Naruto.
"Ráda vás poznávám. Jste tu poprvé?"zeptala se Saya.
"Já osobně jo. Ale tímhle típkem si nejsem jistý."Při těch slovech Naruto ukázal na Jirayju, který ještě pořád zasněným pohledem hleděl na Sayu.
"Jiraya-san, měl byste se krotit. Někdo by vás mohl vidět a měl byste malér."varovala ho Saya.
"Mě to neva. Jen ať si ho odvedou, zvrhlíka jednoho."řekl Naruto.
"Jste cizinci. Dovolte abych vás dovedla za Raikage."řekla Saya.
"Dobrá, veďte nás!"ozval se z ničeho nic Jiraya. Naruta to trochu zaskočilo. Nepamatoval si, že by někdy tak rychle zvážnil. Naruto s Jirayajou vyrazili za Sayou. Ta je vedla úzkými uličkami až se zastavili před budovu Raikage.
"Tudy, prosím. Raikage vás příjme za chvilku." Řekla a uvedla je dovnitř. Tam prošli několika chodbami až se zastavili u jedněch dveří. Tam se s nimi Saya rozloučila a odešla jinými dveřmi. Naruto si vyměnil pohled s Jirayou a společně zaklepali.
......
"Vstupte!"ozvalo se za dveřmi. Naruto otevřel. Vešli do místnosti kde uprostřed stál velký stůl. Za ním seděl muž s modrými nakrátko střiženými vlasy s dlouhým copem vzadu. Když k nim vzhlédl jeho černé oči hleděli na Naruta. Ten se jen ušklíbl a řekl:
"Co je? Něco se ti nelíbí?!"
"Sklapni! Zase si nejsi vědom s kým mluvíš! Nemůžeš si na každého otvírat zobák!"řekl Jiraya.
"Zajímalo by mě v čem se liší on od ostatních?"optal se Naruto.
"To se dá lehce zjistit!"odpověděl mu Raikage a udělal stejný úšklebek jako on. Naruto se mu zahleděl zpříma do očí.
"A jak?"řekl aniž by mrkl.
"Fakt to chceš zjistit, prcku?"řekl Raikage.
"Neprotahuj to. Mluv!"Naruto už zase ztrácel nervy. Jiraya mu jednu vrazil, aby se probral.
"Jdi se radši projít. Až vychladneš tak se vrať!"řekl mu. Naruto se naštval a odešel. Nechápal proč by se měl chovat k tomu idiotovi slušně. Pokračoval k východu z budovy. Venku se rozhlédl a vydal se na prohlídku města.
.....
"Je dost tvrdohlaví, co?"řekl Raikage.
"Nejenom to. Je taky drzí, hyperaktivní a neumí se chovat!"řekl Jiraya.
"Není to spíš tím, že cizím lidem nevěří, Jiraya-sama?"řekl Raikage. Jiraya se usmál.
"Zapomněl jsem, že ti psychologie lidí jde."řekl mu.
"Ten kluk je zajímavý a mimo to, někoho mi připomíná."řekl Raikage a přitom se díval z okna. Pozoroval blonďatého chlapce jak se prochází mezi domy. "Opravdu je mu podobný, Jiraya-sama."dodal při pohledu z okna.
Naruto byl překvapený vším co kolem sebe viděl. Ve spoustě výloh bylo tolik zajímavých věcí a jak brzy zjistil tak i drahých.
"Páni.! Tak drahý! Začínám si myslet, že v tom vězení to bylo jednoduší."
"V jakým vězení? O čem to mluvíš, Naruto?"řekla mu Saya do ucha.
"ÁÁÁ, co tu děláš?!"řekl Naruto vyděšeně.
"Sleduju tě."řekla Saya a mrkla na něj.
"Vážně?!?"Naruto udělal krok zpátky. Věděl, že na ženský si má dávat pozor. Naučila ho to jedna z nich. Jmenovala se Takato. Takato Kira. Žena, která ho naučila o ženách. A nejen to. Byla to žena, která se pro něj obětovala. Žena, která…
"Naruto! Prober se!"řekla Saya.
"Promiň, nějak sem se zasnil."řekl Naruto omluvně. Saya na něj chvíli starostlivě koukala. Pak se ale zasmála a vyrazili spolu městem. Povídali si a smáli se.
"Pane? Tady 38.90.! Chci podat hlášení o cíly."řekla postava schovávajíc se na střechách domů.
"Mluv!"ozvalo se z vysílačky.
"Cíl se pohybuje směrem k vám. Ale není sám. Je s ním ještě někdo."řekla postava.
"Dobrá. Sleduj je dál!"řekla vysílačka.
"Nemám zjistit kdo je ten druhej?"optala se postava.
"Ne! Zbytečně na sebe neupozorňuj! A hlavně se k nim nepřibližuj!"řekla vysílačka.
"Proč? Co se děje?"řekla postava ostře!
"38.91.prozkoumala celé město. Všechny druhy chakry byli v normálu až na jednu. Když ji ucítila zhroutila se. Po pár minutách se probrala a vypadala vyděšeně!"ozvalo se z vysílačky.
"No a? Co je na tom divného?!"řekla osoba.
"No…, ještě nepromluvila a její vyděšenej výraz, ….mám z něj obavy. Ten co jde z naším cílem, jak vypadá?"řekla vysílačka.
"Nijak silně! Je to blonďatej, malej kluk. Je o hlavu menší než cíl a vzhledově mladší!"řekla osoba.
"To se mi nezdá. Zkus zjistit jeho jméno! Ale opatrně!"řekla vysílačka.
"Rozkaz!"Osoba vypnula vysílačku. Obrátila se a zmizela.
Naruto a Saya pokračovali chůzí mezi domy. Saya mu vyprávěla různé příhody, které se jí staly. Ty dobré ale i ty špatné. Naruto jí poslouchal a jako vždy a každého se jí snažil pochopit.
"Můj otec, je velevážený muž. Úplně ovládl jednu z nejsložitějších věd světa. PSYCHOLOGII."řekla Saya.
"Psychologie? Myslíš tu vědu, která se zabývá myšlení lidí?"řekl Naruto.
"Nejenom to. Dokáže je i psychologicky přemoci. Najít jejich slabinu a bolest. A tím se dostat tam kam potřebuje."řekla Saya.
"A to se ti zdá super!? Když člověk využívá bolesti druhých proti nim samotným?!"řekl Naruto naštvaně.
"Ne, jen…..Naruto, až ho poznáš, změníš názor na to, že i člověk, který má takovou vlastnost, která se ti nezamlouvá, je správný a hodný."řekla Saya.
"To doufám! Nechci, aby se podobal tomu pitomci, kterej mě má za kluka!"řekl Naruto.
"Nechci ti nic říkat ale ty si kluk."řekla Saya a usmála se. Naruto se uraženě ušklíbl. "Jo a jestli tím pitomcem, co si se o něm zmínil, myslíš Raikage tak tě musím zklamat."dodala.
"Jak to myslíš?"optal se Naruto.
"Raikage je můj otec, Naruto."řekla. Chvilku bylo ticho. Jak se zdálo Naruto neměl co říct. Ticho musela přerušit až Saya.: "Zdá se, že si překvapený?! Nejsi první ani poslední."Naštvala se. Dala se na odchod. Naruto ji chytil za ruku.
"Promiň tak sem to nemyslel. Překvapilo mě to, to jo, ale nemám v plánu měnit kvůli tomu svůj názor na tebe."Pustil ji. Chvilku na sebe koukali. Saya se usmála.
"Jsi milí."řekla Saya. Usmála se a políbila ho na čelo. Naruto čekal, že to s ním něco udělá. Neudělalo. Rozhlédl se.
"Kde to vůbec jsme, Sayo?"
"Teď jsme…počkej."zamyslela se. "Jo, jsme u Karaků. Je to staré stavení, které uzavírá tuhle část vesnice. Už tu nikdo nebydlí. A nikdy se to tu nikdo neodvážil zbourat."
"Proč?"
"No, kolují zvěsti o duchu, který se tu potuluje. Je to taková stará historka, víš. Strašíme tím malý děti. A,... Naruto?"Saya vyděšeně hleděla na Naruta, který se jí krčil za zády.
"Řřř..řekla si slovo dd..duch?"
"Neříkej mi, že se bojíš.?"
"Jasně že ne."
"Dobře věřím ti…..ÁÁÁ, POZOR OBŘÍ NESTVŮRA!!"
"Ááááááááááá…."Saya se začala smát.
"Ty ses vážně lekl. No to je ironie."
"No jo, no jo. Už toho nech prosím tě. Ty se ničeho nebojíš, viď?"řekl Naruto naštvaně. Saya mlčela. Pak se otočila a pošeptala Narutovi do ucha.
"Taky se bojím. Chceš vědět čeho? Naruto, jsem slabina Raikage. Kdyby mě někdo unesl nebo zabil. Mého otce by to zničilo. Bojím se, že jsem přítěž."Naruto ztuhl. Podíval se na ní.
"Nejsi přítěž, Sayo. Tvůj otec tě má jen rád. A určitě nejsi tak slabá aby se o tebe musel bát. Nebo si myslíš opak."
.....
"To se dá lehce zjistit!"ozval se neznámí hlas. "Ty Sayo Maru. Půjdeš se mnou!"řekl cizinec.
Zdarek lidi. Omlouvám se, že sem tak dlouho nenapsala. Nebudu se vymlouvat na nějakou blbost. Prostě jsem potřebovala na chvilku voraz. Rozumíte. No prostě jsem potřebovala inspiraci. Tak co na ní říkáte
??