
Docela dost dlouho po sobě všichni koukali. Hlavní otázka chvilky: Co se stalo? Nikdo nepromluvil. Nikdo nezměnil svůj výraz. Nikdo si to nedokázal vysvětlit. Naruto celý zmatený pohlédl na své ruce.
Zbytek pod perexem
"Co to bylo, tohle přece neumím! ……Ale umíš, jen si to odmítl, vzpomínáš, prcku! ……Kyuubi, co to povídáš? Co jsem odmítl? ……No jo, já zapomněl. Promiň. ……Zapomněl na co?! Řekni mi to! ……Na to, že si nemůžeš vzpomínat. Nebo si pomatuješ co se dělo před osmým rokem tvého života? ……Když o tom tak přemýšlím tak ne. Nevzpomínám si na nic co bylo před tím? Jak se to mohlo stát? To mi někdo vzal vzpomínky! ……No, skoro. Obětoval si je. ……Jak to myslíš obětoval?Proč bych to dělal?! Jestli si na něco vzpomínám tak na to, že jsem dlouho nikomu nevěřil! ……To je pravda, ale výjimka potvrzuje pravidlo jak sám říkáš. ……Co tím chceš říct? Nechceš mi namluvit, že sem někomu věřil?! ……Jo, věřil je správný termín. ……Co tím myslíš?! ……To, že jsem marně doufal, že v něj věřit přestaneš. Bohužel, sem chytil ubožáka, který má zrovna tu sílu, kterou nepotřebuju. ……Jakou sílu? O čem to mluvíš? ……Ale nic nech to plavat. ……Tak jo, to si s tebou vyřídím později, teď mi pověz co to bylo za sílu? ……No, to byla tvoje síla. ……Nechápu tohle přece neumím?! ……Už po druhý ti říkám, že umíš a konec. A navíc máš teď jinej problém. ……Jo a jakej?! ……Je dva!"
Naruto vzhlédl. Oba. Kosuke i Hiyone na něj zírali se stejnou otázkou v očích. Naruto svůj pohled zpevnil. Jestli něco nechtěl tak to, aby vypadal ještě víc překvapeně než ostatní
"Co je vám?"řekl.
"To je hloupá otázka!"řekl Kosuke.
"Ani ne."řekl Hiyone. Naruto i Kosuke se na něj nechápavě podívali.
"Co tím myslíš?"optal se Naruto.
"Nic. Ty to taky nevíš, co? To sem si myslel."odpověděl Hiyone.
"Nevím o čem to mluvíš!"řekl Naruto dotčeně.
"Jasně. Naruto?"řekl Hiyone. Do místnosti vešla Rio.
"Co se děje.? Tváříte se vážně. Proč?"řekl Naruto.
"Musíš utéct, Naruto! Je to vážné. Mizuká….tedy můj otec tě nepustí."řekla Rio.
"Nevím o čem to mluvíš!"řekl Naruto dotčeně.
"Jasně. Naruto?"řekl Hiyone. Do místnosti vešla Rio.
"Co se děje.? Tváříte se vážně. Proč?"řekl Naruto.
"Musíš utéct, Naruto! Je to vážné. Mizuká….tedy můj otec tě nepustí."řekla Rio.
"Ale…"
"Žádné ale, Naruto!"řekl Hiyone.
"Si v nebezpečí. Pomůžeme ti ale…"nedořekl Kosuke.
"V jakým nebezpečí? O čem to mluvíte!?"řekl Naruto.
"O tom, že ti pomůžeme utéct z tohoto strašného místa."řekl Hiyone.
"Zbláznili ste se! Kaminary vás zabije a navíc já neutíkám. Nikdy!"řekl Naruto.
"Žádné ale, Naruto!"řekl Hiyone.
"Si v nebezpečí. Pomůžeme ti ale…"nedořekl Kosuke.
"V jakým nebezpečí? O čem to mluvíte!?"řekl Naruto.
"O tom, že ti pomůžeme utéct z tohoto strašného místa."řekl Hiyone.
"Zbláznili ste se! Kaminary vás zabije a navíc já neutíkám. Nikdy!"řekl Naruto.
"Tušil jsem, že to řekneš."řekl skoro šeptem Hiyone.
"Co tím mysl…."Naruto se sklátil na zem. Hiyone ho udeřil do hlavy a on omdlel.
"Co tím mysl…."Naruto se sklátil na zem. Hiyone ho udeřil do hlavy a on omdlel.
......
"Jinak to nejde. Všichni na svá místa!"řekl Hiyone ostatním.
"Proč musí být pořád tak umíněný?"řekla Rio.
"Jinak to nejde. Všichni na svá místa!"řekl Hiyone ostatním.
"Proč musí být pořád tak umíněný?"řekla Rio.
"To by nebyl Naruto, ségra."řekl Kosuke. Hiyone si hodil Naruta na záda a všichni se rozeběhli k hlavní bráně. Všechno šlo hladce. Až moc! Když už byli za bránou něco mezi ně vletělo. Uskočili. Ozvala se rána. Ta poničila okolí. Všichni tři se zastavili. Naruto byl pořád mimo. To bylo možná dobře. Rozdělili se. Kosuke běžel na východ, Rio na západ. Hiyone se vydal na jih. Bohužel to nestačilo. Dohnali ho. Unikal jejich útokům. Snažil se jim ztratit. Nedokázal to! Všude lítali kunaje. Jeden málem zasáhl Narutovo nehybné tělo. Hiyone ho musel pustit. Bojoval bez něj. Naruto se začal probouzet. Zrovna v tu chvíli po něm někdo hodil pár mečů. Naruto si jich všiml pozdě!
Krev stékala malému chlapci po tváři. Ten jen strnule hleděl před sebe. Meče, které ho měli zasáhnout se zastavili o lidské tělo. Oči mu zvlhly. Meče nezasáhli jeho ale Hiyona, který se postavil před něj. Naruto už brečel, když pokládal Hiyona na zem.
"Zajímalo by mě, proč si smutný. Pořád jsem tvůj nepřítel, ne?"řekl Hiyone chraplavým hlasem.
"Ne. Naše vesnice jsou nepřátelé ty si můj učitel, vzpomínáš?!"řekl Naruto smutně.
"Teď už bys měl říkat byl můj učitel, Naruto."Hiyone pořád mluvil klidně.
"Tohle neříkej! Já nechci, abys umřel. Co tě to vůbec napadlo skočit přede mě!?"řekl Naruto.
"Nevím, nepřemýšlel sem nad tím, prostě jsem to udělal."V Narutovi škublo! Tohle už mu někdo řekl… "Sasuke.."pomyslel si Naruto.
Naruto už nemluvil. Jediné co bylo slyšet byla jeho lítost. Všichni pronásledovatelé se stáhli a čekali. Projevovali tím úctu. Nechali Naruta samotného s Hiyonem. Ten promluvil.:
"Když sem byl malý, často jsem si s kamarády hrál na zabíjení a smrtelné situace. Líbilo se nám to! Když jsme vyrostli poslali nás do jedné mise. Mysleli jsme si, že to bude hračka. Ale nebyla. Byl to masakr, Naruto.!! Poprvé sem vyděl smrt a co bylo horší smrt svých přátel."odmlčel se. "V bitvě jsem přišel o zrak. Byl jsem jediný kdo přežil. Jen proto, že sem se držel stranou. Nebyl jsem zrovna ten typ odhodlaného ninji jako seš ty, Naruto."pohlédl na Naruta. "Obdivoval sem lidi jako ty a vždycky je obdivovat budu!"zase se odmlčel. "Po tomto incidentu sem už nic vidět nechtěl. Ten strach z té hrůzy byl moc silný. Nedokázal jsem se mu postavit a ani jsem nechtěl."Naruto ho stále sledoval a pozorně poslouchal každé jeho slovo. "Když sem poprvé slyšel tvůj hlas. Silný a odhodlaný, poprvé za tu dobu jsem si přál viděl. Abych spatřil toho, kterému patří ten hlas. Abych spatřil člověka, který jde za svým snem a nebojí se bolesti. Já sem toužil spatřit tebe, Naruto."řekl Hiyone. Usmál se. Naruto mu usměv oplatil.
......
"Sundej mi tu pásku, Naruto."řekl mu. Naruto to udělal.
"Tak co jak si stojím?"řekl Naruto a hlas se mu klepal. Věděl co příjde. Nechtěl na to myslet.
"Víš, že se říká, že i slepí může vidět?"
"Fakt a kdy?"
"Před tím než umře."znovu se usmál. "Já tě vidím, Naruto. Vidím…"s těmi to slovy zavřel oči. Puls se mu vytrácel až zmizel úplně. Naruto u něj ještě chvíli klečel pak ale se svěšenou hlavou odnesl jeho mrtvé tělo tam kam pohřbil Takato. Pronásledovatelé šli tiše za ním a celou dobu co vykopával hrob ho sledovali. Když Naruto pohřbil Hiyona. Uklonil se.: "Děkuji ti, Hiyone-sensei. Za vše."řekl a odešel.
Druhý den:
"Už umřelo dost lidí kvůli tobě, nemyslíš Naruto?"otázal se Mizukáge.
"Ano."odpověděl stroze Naruto.
"Takže tě nepřekvapí, že ti dám trest?"
"Ne."
"Fajn. Tvůj trest je, abys šel se svými sny otravovat někoho jiného. Nás už si přesvědčil."Naruto nevěřil svým uším.
"Vážně?"řekl pochybovačně.
"Ano. Moje slovo platí. Můžeš odejít kdy budeš chtít."s těmi to slovy odešel. Naruto si ještě ten den sbalil. Když se vydal k hlavnímu východu, už tam na něj čekalo Spousta známých lidí.
......
"Snad sis nemyslel, že se s tebou nepříjdeme rozloučit."řekla Rio.
"Spíš sem doufal."řekl Naruto.
"Vzal sis na sebe starý věci?"optal se Kosuke.
"Jo. Ještě sem z nich nevyrostl."odpověděl Naruto.
"Jednou vyrosteš, prcku. To mi věř."řekl Yuzaki Abarami. Kde se tu...?
"To nebylo vtipný, Yuzaki. Víš moc dobře, že mě takový věci dokážou vytoč….POČKAT!"Naruto si něco uvědomil. "Jak ses tady vzal, Yuzaki?"dodal nechápavě.
"Ty máš vážně dlouhý vedení, co? Chtěl jsem tě taky vidět než odejdeš, vadí?"
"Ne, jen sem překvapen." Zahleděl se do dálky. "Takže mějte se lidi. Musím jít. Někdo na mě čeká. Zatím!"Naruto se rozeběhl. Všichni z něj nezpustili oči dokavaď nezmizel za horizontem.
"Už teď mi chybí."řekla Rio.
"Je to k neuvěření ale mě taky."řekl Mizukáge a se zamyšleným pohledem hleděl do dály.
Rozcestí: Tady se měl Naruto setkat s Jirayjou. Přišel asi o dvě hodiny pozdě.
"Jak si to představuješ! Víš kolik je hodin!"řekl Naruto podrážděně.
"Nemusíš se hned vztekat, ne? Člověk by doufal, že si nabral za tu dobu pár zkušeností."odpověděl mu Jiraya. Naruto sklopil hlavu. Pak vzhlédl a usmál se.
"Jo, něco málo jsem se naučil."řekl potěšeně.
"A to málo je co?"Naruto se zadíval na ceduli. Stálo tam-VESNICE UKRITÁ V MLZE-.Usmál se.
"No ták, řekni mi to."prosil Jiraya.
"Naučil jsem se, že nemám věřit ženám. Zvlášť v boji."
"COŽÉ!!! CO SI PROBOHA DĚLAL?!?"
"COŽÉ!!! CO SI PROBOHA DĚLAL?!?"
"To je moje věc!"
"Já jsem tvůj učitel, takže…."
.:(poznámka autora) Hrdinové se hádají. To by vám mělo stačit.

KONEC, ZVONEC, MAZEC!
Co se dělo dál? Kam jsme šli po té hádce? A jakou bolest ještě ucítí? Dozvíte se v pokračování, které se jmenuje-SÍLA VŮLE AŽ ZA HRANICE MOŽNOSTÍ-.












Tak a je tu konec první části Narutovi cesty. Těšíte se na DALŠÍ...
?