
"COŽE!!!!!"řekl Mizukage. Dav utichl. Naruto zpříma hleděl na Kaminaryho. Ten byl vzteky bez sebe.
"Slyšel jsi, né!!"řekl Naruto.
"Slyšel jsi, né!!"řekl Naruto.
"Splnil úkol. Má právo na to, aby řekl co chce!"řekl Hiyone.
Zbytek pod Perexem
"To ano! Ale…."nedokončil větu Mizukage.
"Ale co, Mizukage-sama.?"řekl Hiyone.
"Nic, fajn. Tvé přání se splní! Zítra budou všichni na svobodě!"řekl Mizukage a odešel. Kolem Naruta se nahrnuli vezni a všichni mu děkovali. Pak se všichni rozutekli a Naruto zůstal sám.
.....
"Naruto?"Otočil se.
"Co se děje, Kosuke?"
"Máš jít za Hiyone. Chce s tebou mluvit."
"Dobře. A kde na mě čeká?"optal se Naruto.
"Ve vaně."Naruto se usmál.
"A teď vážně, kde je?"řekl.
"No vždyť ti to říkám, ve vaně!"řekl Kosuke.
"Ty si neděláš srandu?!"řekl Naruto.
"Ne."usmál se a odešel. Naruto se teda vydal do zdejších lázních. Převlékl se a vešel. Hiyone tam už seděl a přizval ho.
"Takže sem tu. Co se děje?"řekl Naruto.
"No, chtěl jsem se tě na něco zeptat?"
"Tak mluv!"
"Víš vůbec proč zemřela Takato?" Tahle otázka sebrala Narutovi usměv. Podíval se na Hájina velice vážně.
"Kvůli mně!"řekl ostře.
"To ano. Ale o své minulosti ti nikdy neřekla co?"Naruto zpozorněl.
"Měla tě ráda, protože v tobě viděla svého mrtvého syna.!"
"Řekni mi víc?"
"Dobře. Jednou se Takato zamilovala a měla se svojí láskou dítě. První rána přišla, když padl v jednom boji proti Listové její manžel. Ta druhá byla to, že její syn onemocněl a zemřel. Od té doby se Takato uzavřela do sebe. Jak sis všiml nebyla na tebe zprvu tak hodná jako později."
"Tak proto!"řekl Naruto.
"Takže ti došlo proč ti tak rozuměla. Kdyby její syn žil byl by v tvém věku. Proto v sobě měla mateřský pud."
"Říkáš mateřský pud?"
"Říkáš to jako by si to neznal."Při pohledu na Naruta změnil názor. "Ty to neznáš, co?"
"Ne."řekl stroze Naruto.
"Tak to promiň."
"Nic se neděje, zvykl sem si."
"Takže ty si vlastně sirotek. Tak to se nedivím, že nikoho neposloucháš a jdeš si tvrdohlavě za svými názory."
"Jo, už je to tak. Zvykni si!!"
"Hej, klídek jo. Mě se takový lidi líbí. Furt lepší než jít slepě za nějakým idiotem, kterej i když má oči tak je nepoužívá!"
"Hej, klídek jo. Mě se takový lidi líbí. Furt lepší než jít slepě za nějakým idiotem, kterej i když má oči tak je nepoužívá!"
"Tím myslíš vašeho Správceho?"
"Chytrej kluk!"
"Nejsem chytrej jen nejsem slepí v tom správným slova smyslu."
"Chápu."
"Takže to je vše co smi chtěl už sem si chtěl jít lehnout."
"O tom ani neuvažuj! Ještě na tebe čeká 100 koleček kolem města za to, že si přišel pozdě."
"Cože!!"Naruto udělal prosebnou grimasu. Nepomohla.
"Pamatuj já nejsem žádnej idiot, kterej ti dá jednoduchej trest!"A tak Naruto strávil další noc na nohou. Celý přelámaný ulehl až kolem dvanácté. Zdál se mu zajímavý sen.
"Chytrej kluk!"
"Nejsem chytrej jen nejsem slepí v tom správným slova smyslu."
"Chápu."
"Takže to je vše co smi chtěl už sem si chtěl jít lehnout."
"O tom ani neuvažuj! Ještě na tebe čeká 100 koleček kolem města za to, že si přišel pozdě."
"Cože!!"Naruto udělal prosebnou grimasu. Nepomohla.
"Pamatuj já nejsem žádnej idiot, kterej ti dá jednoduchej trest!"A tak Naruto strávil další noc na nohou. Celý přelámaný ulehl až kolem dvanácté. Zdál se mu zajímavý sen.
"Kam to běžím? ……A proč vlastně běžím? ……Před čím utíkám? ……Ta chodba, znám jí. Odkud? ……Tady končí. Proč končí? ……Neměla by končit! ……Počkat, tady nekončí! ……Nikdy tu nekončila! To není možný……"
Naruto se probral. Venku byla ještě tma přesto vstal. Rozhodl se, že se projde. Ani nevěděl jak ale došel až k bráně. Uviděl vězně, kteří byli podle úmluvy propuštěni. Usmál se. Šel se náležitě rozloučit. Každý mu děkoval. Nakonec jim Naruto zamával.
"Co se tak smutně koukáš, Naruto?"řekl Yuzaki.
"Ale, sem strašně rád, že sem jim mohl pomoct, jen…"
"Jen co, Naruto?"řekl Yuzaki.
"Budou mi chybět. Všichni. Myslíš, že je ještě uvidím?"zeptal se Naruto.
"Jistě, a mě taky ještě uvidíš. Jak říkáš-Tomu věř!-!"usmál se na něj a dodal: "Měj se Naruto. Uvidíme se."s těmi to slovy se vydal za ostatními. Naruto si něco zabručel.:
"Tccc…, Ani nepoděkoval, nafuka jeden!"Jak se otočil uviděl veliký transparent na kterém stálo.: "ABYCH NEZAPOMNĚL, DĚKUJI ZA POMOC. S POZDRAVEM TVŮJ PŘÍTEL, YUZAKI ABARAMI."Naruto se usmál a složil si tento vzkaz tak, aby se mu vešel do kapsy. Pak rázným krokem vyrazil zpět k městu.
Po cestě potkal trochu zadýchaného Kosukeho.
"Nazdárek. Kam tak pospícháš?"optal se Naruto.
"Ale jdu pozdě na trénink. Chceš se podívat?"
"Jasně a můžu?"
"Jo. Proč bys namohl? Jestli chceš dáme si zápas, jo?! Tak pojď!"vyzval Kosuke Naruta a společně dorazili na místo. Vypadalo povědomě. Došlo mu to!
"To je…."začal Naruto.
"Jo, to je naše aréna."Před nimi stála masivní budova. Když vešly dovnitř hotové bludiště. Naruto se držel těsně vedle Kosukeho. Ty chodby. Ty holé zdi. Všechno sedělo! Proč to ale viděl ve snu den před tím? Ta otázka v něm vyvolala pochybnosti. Zpozorněl! Jeho smysly byly najednou tak ostré jako nikdy předtím. Uvědomoval si menší změny sám na sobě. V tuhle chvíli je ale nechtěl řešit. Kosuke otevřel jedny dveře. Oba dva vešli dovnitř.
"Ale jdu pozdě na trénink. Chceš se podívat?"
"Jasně a můžu?"
"Jo. Proč bys namohl? Jestli chceš dáme si zápas, jo?! Tak pojď!"vyzval Kosuke Naruta a společně dorazili na místo. Vypadalo povědomě. Došlo mu to!
"To je…."začal Naruto.
"Jo, to je naše aréna."Před nimi stála masivní budova. Když vešly dovnitř hotové bludiště. Naruto se držel těsně vedle Kosukeho. Ty chodby. Ty holé zdi. Všechno sedělo! Proč to ale viděl ve snu den před tím? Ta otázka v něm vyvolala pochybnosti. Zpozorněl! Jeho smysly byly najednou tak ostré jako nikdy předtím. Uvědomoval si menší změny sám na sobě. V tuhle chvíli je ale nechtěl řešit. Kosuke otevřel jedny dveře. Oba dva vešli dovnitř.
.....
"Trénink může začít! Připravte se! Naruto a Kosuke!"řekl něčí hlas.
"Cože?!"než se Naruto vzpamatoval vystartoval po něm Kosuke. Naruto uhnul. Byl rychlejší! Kosuke to zkoušel znovu a znovu. Nic! Naruto mu uhýbal s přesností a co bylo zvláštní i z ladnými pohyby. Jeho obličej byl překvapenější než obličej jeho soupeře.
"Jak to děláš?"zeptal se Kosuke.
"Já nevím."odpověděl Naruto. Ohromen svým zlepšením němě slov.
"Jak to děláš?"zeptal se Kosuke.
"Já nevím."odpověděl Naruto. Ohromen svým zlepšením němě slov.
"Pokračujte! Vyšší úroveň, Kosuke!"řekl ten hlas. Kosuke se rozeběhl na Naruta. Vvkřikl při tom své jutsu.:
"Suiton, selenomihon jutsu!(Vodní styl, ledové ostří)!" Na Naruta se valili ledové ostny ostré jako břitva. Co teď?! Zase ho musel zachránit instinkt! Jeho ruce se sami od sebe zvedly do pozice ve které normálně dělá znaky pro jutsu. Místo toho, aby předvedl nějaké jutsu se mu ruce odmítly hnout. Naruto nevěděl co má dělat. Nevěděl proč mu strnuly ruce a nevěděl proč nedokáže nic vymyslet! Jediné co chápal bylo to, že nechce umřít. Nechce! V tom se něco stalo. Aniž by cokoli kdo udělal Kosukeho útok byl rozsekaný vejpůl. Kosuke nemohl potlačit úžas ve svém obličeji. Nebyl sám!













Tak je tu asi předposlední díl užíj te si to.