
Žena, která stála před ním ho unesla.
"Ty!"vypravil ze sebe Naruto.
"Ano já. Doufala jsem, že si na mě nezapomněl, prcku?"Mrkla na něj a usmála se tím úšklebkem, který Naruto nesnášel.
"Fajn! A co je to přesně za úkol?"otázal se Naruto.
"Jednoduše. Musíš přežít můj trénink!"řekla Takato.
Zbytek pod perixem
"Přežít tvůj trénink.? To nezní moc lákavě?!"Naruto se zašklebil.
"To ne. Obzvlášť, když ho ještě nikdo nepřežil."Takato se usmála. Narutovi to moc vtipné nepřišlo. Vypadala vcelku normálně až na to, že působila dojmem-šáhni na mě a zabiju tě- Naruto neměl na výběr.
"Tak začneme, né?"optala se Takato. Naruto přikývl. Jak se ale narovnal dostal ránu do břicha. Než si stačil uvědomit co se děje, dostal další.
"Tak co se děje? Neumíš se snad bránit, co?"Takato se zřejmě bavila.
"Co se to děje,? Ani sem si nevšiml, kdy zaútočila………To je určitě, protože sem zraněnej!!! SAKRA! ………Tak to není, prcku! ……Co tím myslíš, Kyuubi? ……Tohle by tě nemělo ohrozit. Je to spíš tím, že se jí bojíš! ……To je blbost, já se jí nebojím je to jen ženská, né? …No právě, Naruto. Je to ženská a tobě se líbí, hihi…"
Naruto se zadíval na Takato. Opravdu byla krásná. Nakrátko střižené vlasy, hnědé oči a sexy obleček u Naruta vzbudil hřejivý pocit. Začal se červenat, aniž by věděl proč. Pak ale přestal. Začal si smutně uvědomoval, proč se mu Takato líbí. Nikdy necítil dotek teplého, ženského těla. Ta představa mu vracela strašné vzpomínky.
"Kyuubi? ……Ano? ……Je možný, abych v ní viděl……no víš co? ……Jo, je to možný. Ale pamatuj si, že ve skutečnosti není tvá ma……DOBŘE, VÍM!!!"
Naruto zaútočil. Vedle! Takato mu v klidu uhnula a přitom mu podrazila nohy. Naruto už byl zase na zemi. Rána za ránou. Naruto se pořád válel po zemi. Vždycky se ale rychle zvedl a pokračoval. Jak už bylo zvykem tak se Naruto nevzdával ani když byla situace beznadějná. To poslední slovo neměl ve slovníku nikdy!
Dny plynuli. Naruto se pomalu zlepšoval. Většinu ran už dokázal vybrat. Dokonce dokázal i uhýbat před Takatinými rychlými výpady. Po třech týdnech se zlepšil natolik, že při jejich bojích nebylo možné určit vítěze. Takato začala mít Naruta velmi rády i když to na sobě nedala znát. Jednou ho pozvala na jídlo a pak se společně vydali na procházku.
"Je tu krásně, nemyslíš.?"řekla Takato.
"Jo, to jo."řekl smutně Naruto. Takato si všimla, že se mu něco honí hlavou.
"Co ti je?"
"Nic. Jen mě mrzí, že to nemůžou vidět i ostatní."řekl Naruto a usmál se.
"Tak mě napadá, že vlastně nevím, jak se jmenuješ?"řekla.
"Tři týdny s tebou trénuju a ani ti neřeknu svoje jméno.! No, já sem idiot!"Takato se zasmála.
"Ale nejsi. Jen si byl opatrný. To je dobrá známka toho, že nejsi idiot. Né tak velký."zasmála se na jeho účet.
"To nebylo vtipné, Takato!"řekl Naruto. Chvíli se na sebe vážně dívali a pak se začali smát.
"Takže. Mé jméno je Uzumaki Naruto. Ale můžeš mi klidně dál říkat prcku."
"Naruto. Hezké jméno. Kdo ti ho dal?"optala se. Naruto se zamyslel.
"Já, nevím."Ta odpověď ho zarazila. Nikdy nad tím nepřemýšlel. Kdo mu mohl dát jméno. Takato věděla, že mu nasadila brouka do hlavy. Proto ho zachránila.
"To nevadí, že to nevíš. Třeba je to tak lepší. Ti co to vědí se na tom nemají lépe, neboj se."
"Hmmm….dobře, ale stejnak mi to trochu vadí, že to nevím."Jak to dořekl posadil se na kraj louky, na kterou dorazili. Stmívalo se. Naruto se zadíval do dálky.
"Nikdy sem si nemyslel, že mi všichni budou tak chybět."řekl najednou.
"Máš namysli své kamarády z Listové.?"
"Jo."
"To většinou znamená, že je máš rád. Čím víc ti chybí tím větší je tvá láska, víš?."Naruto se začal červenat.
"Jak moc ti chybí, Naruto?" Naruto se na ní podíval.
"Strašně, strašně, strašně moc."Pak se celý červený otočil.
"Za to se stydět nemusíš. Naopak."Přisedla si k němu. "Pověz mi něco o sobě.? To tě rodiče jen tak nechají běhat po světě samotného??"při těch slovech se usmála. V Narutovi to škublo. Takato si toho všimla. "Promiň, řekla sem něco nevhodného?"řekla mírně.
"Ne, nic se nestalo. Jen se mě na tohle nikdo neptá. A když tak nad tím přemýšlím tak ani nikdy neptal.!"
"Jestli o tom mluvit nechceš tak nemu…"
"Já nemám rodiče, Takato!"Sledovala ho a poslouchala. "Umřeli, když sem se narodil. Víc mi o tom nikdo nikdy neřekl.! A navíc si nepamatuju nic co sem dělal před osmým rokem života."
"Takže tvoje vzpomínky začínají v době, kdy ti bylo osm.!?"řekla.
"Jo a to mi příjde hodně zvláštní. Rozhodl sem se už dávno, že svoje problémy budu řešit jako poslední.! Na prvním místě jsou mí kamarádi!"Naruto se odmlčel.
"Co je tvým snem, Naruto? Jsou to oni?"Naruto se na ní podíval.
"Tolik na ně myslíš a tolik ti na nich záleží. Máš je rád, protože sou tou jedinou rodinou, kterou máš. Rozhodl ses za ně bojovat a stát se jejich snem!"odmlčela se. Naruto byl překvapený tím co řekla. Měla pravdu. Ten pocit, který Naruto měl už nějakou dobu. Ten pocit, který si nedokázal vysvětlit mu teď Takato řekla. Začervenal se.
"Máš pravdu. Dekuji."Naruto pohlédl do dálky. Jako vždy viděl svůj cíl jasně a přesně. Sice byl ještě daleko ale Naruto věřil a věděl, že se mu jeho sen splní. Zařídí to ať se třeba jeho osud staví na hlavu. On to dokáže!
"Naruto?"
"Půjdeme, né.? Odvedu tě zpátky do vězení k ostatním a neboj se tvé jméno si nechám pro sebe."spiklenecky na něj mrkla a oba se dali na odchod.
Tu noc Naruto nemohl usnout. Pořád měl v hlavě rozhovor s Takato. To co mu všechno dokázala vysvětlit bylo nad jeho chápání. Jako by mu rozuměla ale jak? Znají se sotva měsíc!
"Nad čím přemýšlíš, Naruto?"optal se Yuzaki.
"Ale jen tak znáš to.? Přemýšlím nad spoustou nepodstatných věcí. Sám si to přece včera říkal, né?"odpověděl mu Naruto a zazubil se.
"Jo to říkal ale tenhle druh přemýšlení je trochu něco jiného. Znamená to totiž, že tě něco trápí..!"Yuzaki se usmál také.
"To sem tak snadno prokouknutelnej?"
"Bohužel."
"Tak jo. Něco mi fakt vrtá hlavou!" Naruto strávil další hodinu tím, že vysvětloval Yuzakimu rozhovor s Takato i svoje úvahy a důvody k přemýšlení. Yuzaki byl známý tím, že ho nic nevyvedlo z míry. Naruta to přirozeně štvalo.Yuzaki totiž znal odpověď.













Tak tady je pokráčko...Doufá, že to někdo ještě čte a líbí se mu to...
?