
O DVA ROKY POZDĚJI:
Jak šel čas. Přátelství mezi dvěma chlapci sílilo. Osud. Ten osud jim ale přichystal velikou překážku. Jednou šel Naruto už spát, když tu ho něco probudilo. Divný pocit, že se něco stalo.! Přesněji, že se něco stalo Sasukemu.! Rychle vstal oblékl se a utíkal. Sídlo Uchihů je daleko. Noc je ale dlouhá zvláště tato. Naruto běžel ulicí. Zatočil a co nevidí. Mrtvoli.
Zbytek pod perixem
"Sakra kdo mohl….? Je Sasuke v pořádku?" Myšlenka mu dala zase jasný směr. Běžel dál.
"Kde si Sasuke?!"řekl nahlas. Všude byli mrtvoly a Sasukeho rodina nikde. "SASUKÉ!!!"Naruto zařval z plných plic. Nikdo se však neozval. Najednou mu přeběhl mráz po zádech.
"Co to bylo za pocit? ……Jako bych vstoupil do nějakého pole ……To je Genjutsu, prcku. ……To je co, Kyuubi? ……To je druh techniky, jsou to přeludy a halucinace, používají to shinobi, je to nebezpečná technika dej si pozor, ano. ……Říkal si, že to používají shinobi……Ano, proč? ……To znamená, že je někde poblíž jeho majitel. ……Hmmm, hodný kluk……"
Postava za ním sebou škubla. Potom zmizela. Naruto se ohlédl ale nic. Zastavil. Otočil se zase zpátky. A koho nevidí.
"Itachi, co se tu stalo a kde je Sasuke a ostatní?"řekl Naruto. Itachi na něj jen hleděl ale nic neřekl. Narutovi se to nezdálo. "Itachi? Je ti něco? Nevypadáš dobře."Naruto se na něj zamračil. "TOHLE NENÍ SRANDA! CO SE TU STALO? MLUV!"To už na Itachiho křičel.
"Ne, to není Naruto."řekl nakonec. Naruto by vztaky bez sebe.
"Kdo to udělal Itachi?!! Vím, že jsi asi v šoku, ale musíš mi říct co se tu stalo?!!"
"Jak můžeš vědět, že jsem v šoku?!"optal se Itachi.
"Vypadáš tak, poznám to!"
"Takže ty si viděl smrt, že?"
"Ano, byli mi tenkrát jen tři roky.!"Naruto sklopil hlavu. Pak si vzpomněl.: "Kdo je zabil, Itachi? Kdo? A kde je Sasuke? Není mu nic?"
"Ne není."vydechl Itachi.
"To jsem rád, už jsem myslel, že….."
"Ztratil paměť, Naruto."
"…Co…cože, ttt..to ne. To znamená, že si na mě nepamatuje!"
"Ano, nepamatuje. Vymazal jsem mu tě ze vzpomínek!" Naruto ztuhl.
"Cože si udělal? A PROČ SAKRA!"
"Aby měl jediný cíl. A to zabít mě. Udělal jsem hrozné věci, Naruto. Když bys byl sním, dodávalo by mu to zbytečnou naději."
"Ale nemůžeš zabránit, aby mě viděl nebo se semnou bavil!!"
"Ale můžu. Splnil jsem jeden rozkaz. Rozkaz Hokaga. Nevidím důvod proč bych neměl vykonat rozkaz svého zesnulého otce.! Z lásky k tobě, tě musím zabít."Naruto nevěděl co má dělat. Jeho oči byli pevné. Neobjevila se ani jediná kapka z jeho srdce. Jeho pohled byl pevný a odvážný. "Utíkej jestli ti je život milí, Naruto. Utíkej a možná si to rozmyslím.!"
"Já….,…"
"MFfffm….."Itachi ne něj pohlédl. Naruto stál na místě. Nebrečel a jeho hlas byl pevný a odhodlaný.
"JÁ NEUTEČU! NA TO ZAPOMEŇ! ZVYKNI SI NA MŮJ POHLED, PROTOŽE JÁ NIKDY NEUHNU!" Itachi hleděl do Narutovích očí. Jeho vlastní se zachvěli.
"Já…..já z něj mám strach, ten pohled……pohled beze strachu, ………beze strachu ze smrti,……to není možné já se bojím jeho pohledu, jeho odhodlaná slova ve mně probouzejí sílu….co je to za sílu nechápu……mám strach…."
Itachi ustoupil o jeden krok. Jeho oči směřovali dolů. Jeho tělo se klepalo. Pak ale…..
"Mangekyou Sharingan."Síla, kterou náhle ucítil byla neuvěřitelná. Narutovým i Itachiho tělem projela neznámá síla. Narutovo tělo leželo na zemi. Mrtvé…. Itachi ještě chvíli stál na místě. Snažil se pochopit co se tu zrovna stalo. V tom na něj někdo zavolal.: "Itachi, hotovo."
"Ano, pane."
"Výborně, tak jdeme."
"Jistě."Itachi se ještě ohlédl a řekl. "Sbohem, Naruto Uzumaki. A promiň. Bylo to pro tvé dobro. Takhle tě nebude nic bolet. Jak sem si přál."usmál se do prázdna a zmizel.
O pár hodin později. Na místo přiběhli ANBU. Dívali se na tu spoušť. Když tu nikdo zavolal.: "Tady je. Panebože."řekl jeden z nich.
"Je mrtví, Tsunade?"řekl Kakashi.
"Ano, boužel. Musel na něj použít Mangekyou Sharingan."
"Jak to řekneme Hokage.?"optal se Kakashi.
"Nevím. To bude problém. Uvidíme co……"Všechno kolem se začalo zpomalovat až se to zastavilo úplně. Ticho a tma. Dlouhá chodba. Mnoho odboček. Jen jedna vede ke kleci. Ke kleci u níž sedí malý osmiletý chlapec.
"Namikaze,………Namikaze, slyšíš mě? ……Jo, slyším, co se děje Kyuubi, sem mrtvej, že jo? ……Né tak docela,hihihi……Co tím myslíš? ……Si druh člověka co si může vybírat, hihihi……Jak vybírat? ……Jestli chceš nebo nechceš umřít……Samozřejmě že nechci! ……Tak na co tu čekáš, prcku jdi a žij! Zakřič mi to. ………JÁ…CHCI….ŽÍÍÍÍÍÍT!"
Narutovo srdce začalo být. Probudil se a silně oddechoval. Jeho ohled byl zmetený ale ostražitý. Žádný strach. Divné….
"Kde to jsem a …..?" pohlédl na ostatní. "Kdo jste vy?"
"Ty jsi živí? Nemožné!?"řekla Tsunade. "Vždyť si neměl puls přes dvě hodiny.!"
"Ty si nás nepamatuješ, Naruto? Odpověz!"řekl Kakashi.
"Ne, měl bych."řekl Naruto.
"Ne. Ani ne. Je to tak lepší. Pro teď."řekl Kakashi a dal se na odchod.
"To jsou vedlejší účinky Mangekyou sharinganu. Jeho tělo a mysl se bránilo a obětovalo za to svoje vzpomínky.!"řekl než odešel. Pak zmizel v oblaku kouře.
"Ten kluk nejenže přežil ale ještě se dokázal bránit!"řekla Tsunade.
"Kdo jste a proč o mě mluvíte jako bych byl nějaký exemplář?"řekl Naruto.
"Jsme tvý nadřízení a ty teď půjdeš s námi jasný."řekla Tsunade.
"A kdo jsem já?"řekl Naruto.
"Jmenuješ se Naruto. Naruto Uzumaki. Tak jdeme!"řekla a tak se i stalo.
"Zabij je……Cože……Zabij je, prcku………Kdo si? ……Ty si nevzpomínáš. Jsem tvůj jediný přítel, Naruto………Znáš moje jméno, tak to je divné………Jestli je nezabiješ zabijou oni tebe, prcku………Mlč! Já ti nevěřím a neposlouchám tě.! ………Jak myslíš.."
Naruto šel dlouhou chodbou. Nevěděl co se to děje ani kdo je. Ale něco si pamatoval. Svoje pravidla.!!!












předposlední díl mého stvárnení