
Sasukeho rodiče byli překvapeni a zároveň naštvaní. Když Sasuke viděl jejich obličeje řekl.: "Tati, mami, všechno vám vysvětlím jen mu pomozte. Prosím!"Z jeho hlasu bylo slyšet zoufalství. Nikdo na nic nečekal. Vzali Naruta dovnitř.
Zbytek pod perixem
Malý kluk se probouzí. Je v nějakém pokoji. Cizím pokoji. Oknem proudí světlo. Bije ho do očí. V tom si něco uvědomí. Kde to vlastně je? Co se stalo po tom co zachránil Sasukeho? Je Sasuke v pořádku? Ta myšlenka ho donutila vstát. Do ramene mu vjela bolest. Rána, která mu ho protnula skrz na skrz byla obvázaná. Divil se pak se ale rozhlédl po pokoji. Na židli vedle něj seděl Sasuke. Očividně spal. Probudil ho až Narutův smích. Ten se ještě zvětšil, když Sasuke ze židle spadl.
"Takže, už je ti líp?"zeptal se Sasuke.
"Jo, bolí to jen když mluvím."odpověděl Naruto a usmál se.
"Tak to bys neměl mluvit, ostatně mě by se ulevilo."řekl Sasuke a zašklebil se.
"Hele, sem nemocný. Trochu úcty."řekl Naruto dotčeně.
"Dobře, dobře. Mí rodiče říkali, že tu můžeš zůstat než se uzdravíš. Všechno sem jim vysvětlil."
"To je fajn. Moment jak dlouho už spím?"
"Asi dva roky."řekl Sasuke.
"COŽÉÉÉÉ!!!!DVA ROKY!!!!"Naruto začal jančit. Sasuke se začal strašně křenit.
"Dělám si srandu. Ležíš dva dny. Táta říkal, že se uzdravuješ rychle. Vypadal překvapeně když to říkal, fakt?!"
"Jo, to se mu nedivím."
"Máš hlad. Tajně sem ti něco přinesl."řekl a vyndal z pod postele misku z rámenem.
"To je super díky. Mám hlad. Strašný hlad."Vzal si misku a začal jíst.
Když dojedl do pokoje vešel kluk. Mohlo mu být tak jedenáct. Promluvil.: "Ty už si vzhůru? No, výborně to můžeš jít taky na večeři."řekl mile.
"Ahoj Itachi. Naruto, tohle je můj starší bratr Itachi. Je to nejlepší shinobi v našem klanu."Naruto na něj pohlédl. Itachi vypadal vcelku normálně a tak se na něj usmál.
"Moc rád tě poznávám, Itachi. Já sem Naruto."
"Sasuke mě přechvaluje. Budeš si na to muset zvyknout. Jo a naši rodiče ti zřejmě vynadají tak se připrav."Spiklenecky na něj mrknul a všichni se vydali do kuchyně. Tam už to vonělo tak krásně, že Naruto zapomněl na rámen.
"Co tu tak krásně voní?"zeptal se.
"Mamka dělá oběd. Umí to moc dobře."
"A Sasuke tvůj malej kamarád se probral.? To sem ráda. Pojďte všichni ke stolu!"řekla Sasukeho máma a všichni se posadili. Jako poslední přišel jeho otec. Nevypadal nadšeně.
"Takže si vzhůru, fajn můžeme si promluvit."řekl když dosedl.
"A o čem si chcete promluvit.?"optal se Naruto.
"O tom co se stalo. Myslím tobě a Sasukemu. Jak je možný, že ste se dostali do takové bryndy?"
"No, byla to vlastně nehoda. Sledovali nás dlouho. Jak sem měl vědět, že se to týká Sasukeho. Myslel sem, že je to zase kvůli mně jako vždycky.!"
"Počkat jak to myslíš, po tobě a jako vždycky.?"řekl Sasukeho otec.
"No, to není důležitý. Důležitý je to, že Sasukemu nic není."řekl Naruto.
"To je a za to co si pro něj udělal sem ti vděčný."
"To sem rád. Sasukeho mám rád. Chtěl bych se sním kamarádit, nevadívám to. Slibuju, že se mu nic nestane.!?"řekl Naruto prosebně. Sasukeho otec se rozhlédl po místnosti.
"Dobrá. Věřím ti. Ale buťte opatrní příště nemusíte mít tolik štěstí, jasný?!!"
"Ano, pane."řekli Sasuke a Naruto sborově. Když se najedli vrátili se do Sasukeho pokoje. Ten Narutovi ukázal všechno co budou moci dělat až se úplně uzdraví.
Zatím co si hráli přišla do domu velice zvláštní návštěva.: "Dobrý večer, pane. Můžeme si promluvit?"Neznámí muž vešel do předsíně. Měl sebou i doprovod. Sasukeho otec je pozval dál. Vypadali přísně. Všichni se posadili ke stolu. Začala debata.: "Nerad vás vyrušuji ale máme tu jistý problém.!"řekl muž.
"O co se jedná přejděte k věci prosím.?!"řekl Uchiha.
"No ono jde o toho kluka."
"Prosím?"
"Je nebezpečný. A jestli zjistí co mu tajíme tak……"
"Chápu. Naruto Uzumaki. Ten kluk, který měl zemřít."řekl Uchiha.
"Vy ho znáte, pak kde je problém? Nechcete se snad zase pokoušet ho zabít. Jeden nezdar vám neztačí, pane?!"řekl muž.
"Davejte si pozor co říkáte, pane. Jste v mém domě!"to už znělo naštvaně.
"Jak si přejete. Musím už jít. To je vše. Zatím."S těmito slovy odpochodoval i ze svým doprovodem ke dveřím. V místnosti zůstalo dlouho ticho.
"Co je to za kluka, tati, že ho Uchihové chtěli zabít?"zeptal se Itachi.
"Nic co by tě mělo zajímat. Teď jdi spát!"Těmito slovy ukončil Uchiha debatu.
Ráno u snídaně byli všichni nějaký tichý. Naruto se cítil divně. Jako by na něj všichni civěli ale kdykoliv se podíval koukali jinam. Nechal to plavat.
"Co podnikneme dneska, Naruto?"zeptal se Sasuke.
"No, to ještě nevím. Promyslím to a když na nic nepříjdu přistoupíme k plánu bé."
"Co je plán bé?"
"No ty přece."
"Jak to myslíš?"
"No, že něco vymyslíš ty."
"Já.."Sasukemu se to líbilo. "Tak jo."řekl.
"Hej prcku……No, co je? ……Uvědomuješ si kde sedíš a s kým? ……Jo, proč ty proti nim něco máš? ……Mám toho dost. Jestli někdy existovali nejhorší lidi na světě byli to právě Uchihové. ……Co mohli provést tak strašného, že si to pamatuješ? ……Ale nic, udělej si vlastní obrázek ……"
Po zbytek týdne si Naruto a Sasuke vymýšleli nové a nové hry. Strašně si rozuměli a tak nebyl problém se dohodnout. Strávili spolu dost času na to, aby se z nich stali nejlepší přátelé. Netrvalo to dlouho a Naruto byl zvaný na nejrůznější Uchihovské akce. Jednou např. se konala něčí svatba.
"Připraven to tu trochu oživit?"řekl Naruto.
"Jasně jen řekni kdy?"řekl Sasuke. Oba dva seděli pod stolem. Čekali na vhodnou příležitost.
"Teď Sasuke!"řekl Naruto. Sasuke vyběhl z pod stolu přivázal provaz za koňský povoz, který se chystal odjet. Naruto obmotal nohy u všech stolů a rychle zmizel. Když se povoz rozjel vzal sebou i stoly. Pro Naruta a Sasukeho to byla veliká sranda vidět jak se všichni hosti probrali z transu a konečně začali něco dělat. Pobíhali sem a tam, zhostila se jich panika. Kluci se smáli a smáli. Né dlouho.: "Co to zase vyvádíte vy dva?"řekl Itachi.
"Ale nic!"odpověděli sborově.
"Já vám dám nic. Vy rošťáci."usmál se sice ale to nic neměnilo na tom, že věděl o jejich plánu.
"Ty nás práskneš, Itachi?"řekl Naruto. Itachi se na něj tak podíval pak se usmál a odešel.
"To znamená ano nebo ne?"řekl Naruto.
"To znamená, že je na naší straně. Hlupáku.!"řekl Sasuke. Bylo jasný, že se pohádají.












A pokráčko...neboli další díl....