
THIS IS A STORY OF A BOY
Všichni najedeni a připraveni si vyslechli Joeův plán. Ten byl takový, že musí počkat až se vyprázdní místnost od hostů. Pak mohli vyzvednout to co Joe potřeboval vědět.
Leny se rozhodl vzít venku první hlídku a nehodlal o tom diskutovat. Joe proti tomu nic neměl a tak tedy šel ven. Stoupl si na kraj jednoho útesu z výhledem na moře. Po chvilce přemýšlení si všiml, že se k němu někdo blíží. Byla to Jeanne.
Slunce zapadalo a Leny od ní nemohl odvrátit oči. Pak se odhodlal zeptat.: "Co tu chceš?"řekl jedovatě.
"Chtěla jsem se ti omluvit.!"řekla mile Jeanne.
"A za co, prosím tě.?"řekl z ironií.
"Když ty chiméry zaútočili, cítila jsem z nich něco co znám a věděla jsem, že jsou to mí lidé, nedokázala jsem zaútočit a ty si….no, …prostě děkuji."řekla a začervenala se. Leny si toho všiml a tak byl ještě podrážděnější.
"Ale co pak, mi máme lítost, myslel jsem, že co je zlé to ničíš a nezajímá tě co kdysi byli!"řekl jí.
"To říká ten pravej.!"řekla už se zvýšeným hlasem. Leny se zasekl.
"Co je, myslíš si, že o tobě nic nevím. Slyšela jsem co všechno si dělal než si potkal Joea.!"řekla aniž by se jen pohnula z místa kde stála. "Zabíjel si lidi, jen protože byli slabší než ty. Měl si naučeno chodit přes mrtvoly. Řekni, Leny, jakej je to pocit?!" Leny se zatvářil znechuceně a naštvaně. Jeanne si toho všimla a přistoupila k němu blíž. Leny měl chuť jí jednu vrazit, ale něco ho zastavilo a on nevěděl co.
"Každý má svoje chyby, Leny, jsme jenom lidi. Nemůžeš ale posuzovat lidi podle sebe nebo tak nesuď alespoň mě, prosím."řekla Jeanne a posadila se na kraj útesu. Leny stál mlčky vedle ní. Přemýšlel.
Obrovský kráter, který se rozprostíral na nedaleké mýtince. V něm seděli čtyři osoby. Jedna z nich byla zraněná ostatní měli jen sem tam škrábnutí.
"Jsi v pohodě?"řekl Siru.
"Jo, nic vážného to není."řekl Mare. "Co to sakra bylo?"dodal.
"To vážně nevím, ale viděla jsem dva stíny."řekla Sarah.
"Byli to dva šamani."řekl pevně Dren.
"A co tu chtěli?"zeptal se Mare.
"To nevím, nejspíš nás zkoušeli."řekl Dren.
.....
"Správná úvaha, Drene Marele."ozvalo se za nimi. Stál tam muž.
"Kdo si?"zeptala se Sarah, celá udivená z toho, že je tam i někdo jiný.
"Ten co vám zachránil život."řekl neznámí.
"Toho si ceníme, protože ten útok bychom sami nezastavili, děkuji. Ale vyvstává tu otázka, na kterou bych prosil odpovědět.!"řekl Dren vážně.
"Máš na mysli otázku typu Proč si nás zachránil?"řekl neznámí a usmál se. Všichni ho nespouštěli z očí. Pak zase promluvil.: "Odpověď je jednoduchá. Protože jsem někdo jako vy."
Jeskyně. Muž z hrozivým obličejem seděl na jedné židli v místnosti. Přemýšlel. Přemýšlel nad vší co se dozvěděl.
"Oni,…… oni jsou problém a to velký. Musím ho nějak vyřešit a to hned! ……Musím je zničit postupně, jinak to nepůjde.!"
Někdo vešel. Muže to vytrhlo z přemýšlení.
"Pane, co se děje? Nevypadáte dobře. Něco vás trápí?"řekl příchozí. Byl o něco mladší než velitel ale zato vypadal lépe.
"Aaa…to si ty Yimi, ale štve mě jedna věc, víš?"odpověděl mu z klidem.
"A jaká, můj pane?"otázal se Yimi.
"Král šamanů se do toho začíná plést. Jestli to zjistí budeme mít vážný problém."řekl Velitel. Jeho pohled vypovídal, že ho to velice zneklidňuje. Yimi to zřejmě poznal a řekl.:
"A nemohl bych pro vás někoho odstranit, pane?"řekl a usmál se. Velitel si ho prohlížel a pak dodal.:
"Ne, to nebude potřeba, Yimi a na víc je možné, že už je některý z nich mrtví. Teď někdy by je měli zkušebně napadnou. Uvidíme kolik z nich přežije."řekl a pousmál se také.
O útes buráceli vlny. Při tom měnili jeho tvar. Krásná dívka s dlouhými bílými vlasy hleděla tam kde Slunce zmizelo. O něco starší kluk hleděl na ni. Dívka si toho všimla a zčervenala.
"Můžu mít otázku?"řekla po chvilce.
"Ne!"řekl chladně Leny.
"Proč na mě tak zíráš, Leny?"řekla.
"Nezírám, nemám žádný důvod zrovna na tebe zírat.!"řekl ostře.
"Vážně, Leny.?"řekla a zvedla se. Otočila se k útesu zády a mluvila dál.: "Co bys dělal, kdybych padala, Leny?"
"Nic, protože ty nepadáš a i kdyby tak je mi to fuk.!"řekl jedovatě.
"Tak to vyzkoušíme, co říkáš?"jak to dořekla začala padat. Leny sebou škubl.
"Co to vyvádíš, ty hlupačko.!"jen tak tak ji chytil a vytáhl. Leny zadýchaný z toho, že jí musel vytáhnout těžce oddychoval. Už už jí chtěl vynadat sprškou svých nejlepších poznámek, ale nedokázal nic říct. Jeanne seděla vedle něj. Byla jen asi dvacet centimetrů od jeho hlavy a přitom se na něj dívala.
"Děkuji, Leny?"řekla. Leny chtěl něco říct. Nestihl to. Ozvala se ohlušující rána.
AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ……..













jo tak je tu další