
Po tom co dostali nakládačku, museli hezky rychle vyklopit co se tady stalo i to všechno ostatní. Naruto na to nevypadal tak se slova musel ujmout Sasuke. Převyprávěl jim stručně co se odehrálo. Tsunade nenápadně koukla na Naruta, který stál opodál.
Zbytek pod perixem
Potom se stočila k ostatním, kteří stáli kolem ní a řekla: "Dejte na něj pozor, jasné!."
"Už to není malej kluk, tak proč.."nestačila dopovědět Sakura.
"Protože on není jenom malej kluk.!"řekla Tsunade. "On je…"nedokončila větu.
"Co je, dopovězte to Tsunade!:."řekl Sasuke.
"Nemohu, a navíc to není vaše věc, zapomeňte na to co jste slyšeli.!"řekla Tsunade a odešla.
"To je divný, takhle sem Tsunade ještě neviděla."řekla po chvilce Sakura.
"Zajímalo by mě, co nám o Narutovi tají.?"řekl Sasuke.
"Nemůžu si pomoc, ale mám pocit, že je to hodně důležité."řekl Neji, který s nimi stál také.
"Proč se nezeptáme Naruta?"otázala se Hinata, která byla poslední v kruhu.
"Tak na co čekáš, běž se ho zeptat."řekl Sasuke s ironií.
"No, víš…já.."vylezlo nakonec s Hinaty.
"Myslím, ale že se od něj nic nedozvíš,….."řekl Sasuke.
"Tak proč si mě chtěl za ním po…?"nedořekla Hinata.
"….Protože to má háček a u tebe dokonce dva."řekl jí.
"Jak to myslíš?"řekla mu.
"No, podle toho jak se tváří neví víc než mi. A za druhý….no….to ti říct nesmím."odpověděl jí Sasuke.
"Jak nesmíš?"řekla Hinata. Sasuke zčervenal, když se jí koukal do očí.
"Když ti to řeknu, možná se něco změní a možná ne. Tak to zatím nechám jak to je."řekl.
"Fajn, jak myslíš ty si nejlepší kamarád, takže asi víš víc než já."řekla a odešla se svým týmem. Nejiho tým také odcházel a tak odešel s nimi. Sasukeho volala jeho kapitánka. Ten jen pohlédl na Naruta.
"Můžeš jít nic mi není, fakt."řekl Naruto a zazubil se na něj.
"Fajn……... Jdeš taky, pojď.?!"zazněla otázka směrem k Sakuře. Ta si nebyla jistá, ale když viděla Sasukeho obličej řekla:
"Dobře, pojďme."
Naruto se chvíli díval smutně do prázdna. Pak se rozhodl vrátit se k tomu svému zázračnému týmu. Nikdo z nich nepromluvil ani jediné slovo, ani když k nim došel. Až když se na ně usmál ze všech jako by spadlo veškeré břímě. Odešli ze cvičiště na ubytovnu kde přespávali.
O TŘI TÝDNY POZDĚJI:
"Naruto prober se……čekají na tebe……tak ať ještě počkají po tom včerejším tréninku si musím pořádně pospat……neřekl bych……z čeho tak usuzuješ? ……no máš dvouhodinové zpoždění, hiha……no a? Tak dělej vztaň.! ……no jo, vydíš uš vztávám…….!"
Naruto vstal. V pokoji nikdo nebyl. Šel se tedy osprchovat. Pak se oblékl a než ho zase budou mučit rozhodl se, že se pude najíst. Když se najedl šel na cvičiště kde ho poslední tři týdny mučili a zkoušeli jeho vůli. Jeho tělo bylo unavené a svaly namožené. Naruto to ignoroval, byl na to zvyklí už z dřívějších let. Nikdy neměl nic zadarmo a tak se bolest stala jeho druhým já. Když tam dorazil věděl, že bude trénovat to samé co po celou dobu co tu je. A tj. na kůlech ze dřeva. Bude trénovat se zavázanýma očima, svojí rovnováhu, svoje smysly a taky výdrž. Kapitán Remi i ostatní ho napadali a on musel uhnout, nespadnou a taky určit polohu, aby mohl zaútočit. Za začátku hodně padal a tak byl často v nemocnici. Tam se o něj starala Sakura. Pokaždé když přišel z novým zraněním mohla se zbláznit. Naruto to vždycky nějak uhrál, aby neviděla jeho bolest. Tu Naruto schovával celý život do svého srdce. Nechtěl totiž, aby jí někdo spatřil. Tím se mu vytvořilo druhé já. O kterém Naruto věděl, ale snažil se ho ignorovat. Jeho usměv maskoval jeho bolest a nenávist. Po všech těch útrapách, které musel prožít.
"Naruto!"zavolal na něj nějaký hlas a vytrhl ho z přemýšlení. Otočil se viděl, že k němu běží Hinata. Narovnal se na lavičce, aby to vypadalo, že ho nic nebolí.
"Ahoj, jak se máš?"řekla Hinata, když stála u něj.
"Ahoj, moc dobře."řekl jí a usmál se.
"Nelži mi Naruto:!"řekla mu.
"Já nelžu!"řekl.
"Jo, tak to vyzkoušíme."řekla a jemně ho poplácala po hrudi.
"Auuu!!! Co to děláš?"obořil se na ní Naruto a zčervenal, protože její ruka jí sjela na jeho obličej přesněji na jeho tvář.
"Řekni Naruto, proč se mi vyhýbáš?"
"Já, no.."
"Jestli si myslíš, že za tamto co se nám stalo můžeš ty tak si to nemysli.Můžu si za to sama."
"Ale jak.."nedopověděl jí to.
"ROZHODLA SEM SE TAK SAMA A NENACHÁM SE BRÁNIT JEN PROTO, ŽE SEM SE NAKONEC STALA OBĚTÍ.!!!"zařvala na něj.
"Hin, já…promiň, tak sem to….."
"Já vím, jen ze mě prosím nedělej malou holku co se neumí postavit za vlastní chyby. Víš já si vzala příklad z toho co si mi řekl a z toho co děláš. Tobě taky nebráníme ve tvých rozhodnutích. Věříme ti já ti věřím dokážeš ty věřit mě.?"
"Jo, to bych dokázal. Můžu se tě na něco zeptat, Hin?"
"Jistě, mluv."
"Tenkrát, když ses mě dotkla, měl sem pocit, pocit který sem nikdy necítil, a nemůžu přijít na to co to bylo a co to způsobilo, slíbyl sem si, že to najdu a nikdy neztratím."
Hinatě se rozbušilo srdce. Věděla co je to za pocit."Je to zvláštní toužit po něčem a nevědět po čem?"optal se Naruto.
"Naruto, víš…..ne není to zvláštní."
Mezi nimi se rozhostilo neuvěřitelné ticho."
"Naruto, ty hlupáčku…… to po čem toužíš je tak jednoduché proč to nevidíš."
Myslela si Hinata. Pak se odvážila promluvit:
"Naruto..?"
"Hmm, co se děje?"
"No, já…. Vím po čem toužíš."
"Cože! A proč si to neřekla hned povídej po čem.?"Naruto se nahnul přímo před její obličej.
"Naruto ty toužíš, toužíš po něčem co máš tak blízko."
"A to je co?"
"Budeš mi věřit a uděláš co ti řeknu jen za ten pocit.?"
"Jo, sem si tím jistý na 100% procent."
"Fajn, tak zavři oči."
"A k čemu to bude.?"
"Naruto!"řekla naštvaně.
"No dobře Hin."
Hinatiny ruce se dotkly Narutovích tváří a její hlava se přibližovala k jeho obličeji. Její rty už byli jen centimetr od těch Narutovích.
"NARUTO!"Naruto otevřel oči. "Naruto, jdem na misi připrav se."Naruto se červenal.












dej sem dalsi prosim