
Když se konečně všichni uklidnili. Přišel do pokoje Kakashi. Z nechápavým výrazem přejížděl po ostatních.
"Nerad vás ruším děcka, ale Naruto má jít k Tsunade-sama."řekl jim.
"Fajn, to bude vysvětlování, ach jo."povzdechl si Naruto.
"Heleď už začínáš být jak já."řekl Shikamaru.
"Myslíte že můžeme jít také, Kakashi sensei.?" Optala se Sakura a všichni čekali co jí na to odpoví.
Zbytek pod perixem
"No,… to nevím, ale jak vás vidím taky to chcete vědět, co?"řekl Kakashi.
"Ano prosím."řekla Ino.
"Fajn, tak jdeme né?"řekl Naruto a všichni se vydali k Tsunade.
Takový nával v kanceláři Hokáge ještě nebyl. Naruto se podíval na všechny příchozí nadechl se a začal.:
"Měli jsme strašně málo času a tak sem si nebyl jistý jestli to stihneme ven. To, že jsme v pasti my začalo docházet až když mi na hlavu začal padat strop. Hihi No jo to sem celý já. Udělal sem to první co mě napadlo. Na klonoval sem se. To nás zachránilo před padajícím stropem, když ale zničil všechny klony tak na Remiho něco padalo, nedokázal jsem se na to koukat a tak jsem…..no řekněme že mě v ten samý moment něco bodlo do boku."řekl když si všiml kapitánova pohledu. "Pak, když jsem nás dostal z těch sutin, uvědomil jsem si, že má můj zázračnej kápo poraněnou hlavu. Věděl jsem, že musím zpět do Konohy, a to co nejrychleji." Remi se uraženě zašklebil a poslouchal dál: "No a dál to znáte zhroutil jsem se pár metrů od Konohy a tam jsem se potom ráno vzbudil a odnesl Remiho sem."
"Ale Naruto, taky si nám zapomněl říct jak se ti povedlo neztratit ten svitek.?"řekla Sakura.
"No, myslel jsem že vám to došlo."řekl překvapeně Naruto.
"Tak už mluv!"řekl Remi.
"No tak fajn. Pamatuješ Remi, když jsme přišli do té místnosti."Remi přikývl.
"A co?"dodal.
"No, vzal si ten svitek a řekl že není chráněný žádným jutsu, ale on byl Remi."řekl Naruto. Remi nechápal ale nic neřekl, poslouchal: "Byl to padělek, to byla jeho ochrana."Remi překvapeně zíral. "Jak si řekl -zvláštní není nijak chráněný- zdálo se mi to moc jednoduchý a tak když jsme opouštěli tu místnost udělal jsem pár klonů. Ty jí prohledali a našli pravej svitek. Měli rozkaz zmizet na určité místo pokud ho najdou. A pak až tam dorazí zrušit kage no bushing jutsu až na jednoho, který tam měl čekat na originál, tedy na mě."řekl Naruto.
"To bylo to kvůli čemu si zdrhnul z nemocnice, že jo?"otázala se Sakura.
"Jo, promiň, ale nemohl jsem to říct, né hned."řekl Naruto. "No, …známe se Sakuro, né?"řekl Naruto a zazubil se. Ale hned na to dostal ránu. A odešel do říše snů.
"Tak co teď s ním?"otázal se Kakashi.
"Odneste ho zpět do nemocnice, neuškodí mu, když se trochu prospí."řekla Tsunade a tak se i stalo.
Druhý den. Unavený shinobi se probouzí, ale místo krásné dívky vidí, že mu v pokoji stojí člověk, kterého by tu vůbec nečekal.
"Aáá, nazdárek Remi, co dělá hlava, asi to co obvykle, no ani se nedivím."řekl Naruto pobaveně.
"Přišel jsem si s tebou o něčem promluvit, ale jelikož tě to zřejmě nezajímá tak zase půjdu.!"řekl podrážděně Remi.
"A o čem? Za to co jsem ti tenkrát řekl se omlouvat nebudu. Měl jsem pravdu a ty to víš jenom si to nechceš přiznat!"
"Víš celou tu dobu, …si ….měl pravdu, prcku a to mě štvalo.!"řekl Remi nejjemněji jak uměl. Naruto zrudl a poslouchal:
"Víš, asi před půl rokem, jsme měli misi. Můj syn Miru se na to strašně těšil, měla to být jeho první mise. Byl ti strašně podobný. Proto jsem tě zezačátku ignoroval a nechoval se moc mile, omlouvám se ti za to. Víš, když sem tě poprvé uviděl myslel jsem si, že přede mnou stojí obyčejný kluk, ale jak si promluvil, připomněl jsi mi ty časy strávené s ním. Bolelo to strašně moc. Ani nevíš jak moc, když sem to musel vidět."řekl a kouknul se jinam. Po chvíli pokračoval: "Mise se zdála být jednoduchá, ale něco se zvrtlo. Dostali jsme totiž informaci o jednotkách nepřítele, jenomže ten co nám je poskytl se ukázal jako zrádce. Obklíčili nás a mi byli v pasti."odmlčel se a pohlédl přitom zpět na Naruta.
"Co se stalo potom, jestli se můžu zeptat.?"optal se jemně Naruto.
"Stalo se to, prcku, že jsme neměli žádný únikový plán a nešťastně jeden napadl zrovna mého syna. Byl bezchybný jak sem očekával. Dostali jsme se z toho jen díky němu."řekl Remi. "Jenže, Když jsme se vraceli, JÁ HLUPÁK SI NEDAL POZOR! Někdo ze záložníků vystřelil. KDYŽ SEM SE OTOČIL, ON, on tam stál přede mnou, jeho srdce bylo probodlé šípem, a na mě odkapávala jeho krev. Bylo mi jako by se zastavil čas, jako by mi něco sevřelo hruď a snažilo se mě udusit."znovu se odmlčel. "Potom všem se ze mě stalo tohle. To co vidíš před sebou. Ubožák co si říká kapitán!"řekl Remi.
"Nejsi ubožák jen muž, který prožil bolest a ztrátu."řekl Naruto. "Věř mi nebo ne, ale znám ten pocit."Remi se na něj koukal úplně jinak než před tím. "Víš já to řekl jen proto, že sem byl naštvaný."řekl Naruto.
"Hhmm, byl jsem kapitán, který neměl rád nikoho, prcku…..směšný né?"řekl Remi a pousmál se.
"Jak to myslíš neměl rád nikoho?"otázal se Naruto.
"Že sem tě, aniž bych chtěl, pustil do svého srdce. Nevím co je to za zvláštní schopnost, ale podle Uchihy ji máš jenom ty."řekl Remi nakonec.
"To ti řekl Sasuke.?"
"Ano."další chvilka ticha, kterou rozpustil až Narutův smích.
"No, když jsme se už vyzpovídali, mohli bychom někam na jídlo, co říkáš Remi, vypadáš že sis to připravoval dlouho a víš že nemáš namáhat hlavu.Hihi.."řekl Naruto potěšeně.
"Ty se asi nezměníš, co?"otázal se Remi.
"Ne." Remi se usmál a řekl:
"Tak pojď, zdrhneme na oběd než si nás někdo všimne." Naruta to zřejmě překvapilo ale nedal se dlouho přemlouvat.
U jídla si povídali o všem co je napadlo. Přidali se k nim i ostatní z týmu a než se naděli byla tma.
"To mi dneska stačilo, prcku, a co tobě?"řekl Remi.
"Jo nebylo to špatný.hihi."řekl Naruto, když se vraceli zpět do nemocnice.
Druhý den ráno. Schůzka AMBU na jednom z velkých cvičišť. V zástupu stojí i náš hrdina. Přichází Tsunade a dívá se po všech, kteří přišli před ní. Její pohled se zastaví tam kde stojí Naruto a jeho tým.
"Naruto Uzumaki, předstup.!"řekl jeden z rady.
"Členové rady a Hakage-sama se rozhodli, že už tě není třeba hlídat a tak se můžeš vrátit do svého normálního života."řekl.
"To je super a kdy můž….?"nestačil dopovědět Naruto.
"Pod jednou podmínkou a ta je, že z kapitánem své jednotky splníš ještě jeden úkol."řekl.
"Jo to zvládnu a myslím že on taky?"řekl Naruto a zašklebil se směrem na Remiho. Ten nic neřekl, ale přesto se usmál.
"Tak dobrá, dohodnuto, Uzumaki a žádné problémy jasný.!"
"Jasný, pane."řekl Naruto.
"Jestli se dozvím jedinou stížnost od kapitána tak uvidíš, jasné.!"řekl a pak i s celou radou odešel.
"Jak si přeješ Sáhibe.Hihi.."řekl Naruto a zasmál se.
"Nech toho, prcku. Máme práci."řekl Remi a dal mu pohlavek.
"No, jo, ty si tu kápo."řekl Naruto znechuceně.
Pozdě večer téhož dne. Chlapec jde ulicí. Najednou uviděl v dáli postavu, ženskou postavu.
"Dřív to nešlo, tebe najít je zázrak.!"řekla Hinata, když k němu došla.
"Ahoj, promiň, taky sem tě hledal, víš já, no …"dala mu ruku před pusu.
"Pššš, já se nezlobím, jen nechci aby ti to procházelo tak snadno.!"řekla a políbila ho.
"Dobře, hihi, ty si šéf."řekl a dali se spolu osvětlenou uličkou. Naruto a Hinata spolu začali chodit a Naruto splnil podmínku, kterou dal radě. A tak se stalo, že po úspěšné misi bylo všechno jako dřív.
Konec příběhu:
VRÁTÍM SE, TOMU VĚŘTE!













Tak je to tady finále. Doufám, že se vám to líbylo. Těšte se na nový příběh..