"Naruto."řekla Tsugumi a vypadala překvapaně."Nazdar, už sem myslel že vás nenajdu,hihi."řekl jí na oplátku.
"Co tu děláš, neměl si být s Remim.?"optal se Sashi.
"Jo, měl , no víte trochu jsme se pohádali."odpověděl mu Naruto.
"Jak pohádali?"přidal se do rozhovoru Mashi.
Zbytek pod perixem
"No,…… tak jo, chtěl vás tu nechat a já nesouhlasil a tak sem tu."řekl Naruto.
"Tys mu to fakt řekl, jo?"řekl Mashi.
"Jo, proč?"řekl Naruto.
"Jen tak, ale musím uznat že máš kuráž prcku."řekl Mashi a dal se na odchod.
"Toho si važ jen tak někoho nepochválí."pošeptal mu Sashi.
"Já si toho vážím, Sashi. Tak jo tudy se dostaneme ven." Běželi jak nejrychleji uměli. Budova za nimi se postupně hrotila. Když se konečně dostali ven, dokonce odpočítávání zbývala minuta.
"Tak jsme to stihli."řekl Sashi. Narutovi přejel mráz po zádech.
"Ten pocit……on tam ještě je……Remi je pořád uvnitř……to není možný……nechoď pro něj Naruto on by to taky neudělal……jo já vím, ale já nejsem on a navíc on je taky součástí mého týmu………jak myslíš, prcku……"
Z ničeho nic Naruto vběhl zpět do polorozpadlé budovy. Nikdo nechápal co se děje kromě Naruta.
"REMI!"hulákal Naruto. Nikdo mu ale neodpověděl. Když zaběhl za roh viděl, že na Remim ležel trám a co víc, byl v bezvědomí. Naruto se opřel do trámu a odvalil ho. Hodil si Remiho na záda a uháněl pryč.
Už zbývalo jen 10 sekund, běh jednoho shinobi, který se snaží dostat ven.
U ostatních:…… Všichni čekali ….6, 5, 4…..co se bude dít…..3, 2,….čekali to nejhorší……1, 0……Ozval se výbuch!
Tsugumi, Sashi a Mashi se schovali. Tlaková vlna byla silná, budova zmizela z povrchu země. Všichni tomu nemohli uvěřit. Naruto a Remi to nemohli stihnout.
Chvilku tam tak postávali. Koukali každý jinam a…: "Nebyl tak špatný, ani jeden."řekl sklesle Mashi.
"Jo, to jo."řekl Sashi.
"Musíme jít."řekla Tsugumi, která vypadala nejhůř. A tak se i stalo.
V místě kde bývala severní část budovy se začala hýbat země. Naruto ze sebe shazoval zbytky stěny. Remi byl pořád v bezvědomí a zraněný. Naruto na tom nebyl o moc líp. Pořezalo ho sklo skoro všude na těle a nějakej kůl mu udělal ránu v boku. Byla dost hluboká. Musel se ošetřit a vymyslet jak se dostat do Konohy. Když si vytáhl kůl, obvázal se, hodil si Remiho na sebe a šel. Všechno ho bolelo. Každý krok pro něj znamenal bolest a ještě měl zátěž. To nevypadalo dobře.
"Musím, musím nás dostat domů, přesněji do nemocnice nebo ani jeden nepřežijeme………omyl Naruto………jak to myslíš? ……naptej se tak blbě, ty víš že tě nenechám umřít, děláš to jenom kvůli němu, abys mu zase něco dokázal……jo, máš pravdu to se ti povede zřídka hihi,………kde bereš ten humor, nechápu, lidé jsou zvláštní………jo to jsou……"
Konoha. Pozdě večer. Tři shinobi z pěti se vrátili domů. Všichni se hlásili u Tsunade. Vysvětlili jí co se přesně stalo.
"Nejen že jsme přišli o dva ninji, ale ke všemu se vám nepodařilo přinést ten svitek."řekla jim.
"Ano madam, omlouváme se, smíme odejít.?"řekla Tsugumi.
Tsunade jen kývla na souhlas. Jak se dveře zavřeli, otočila se a přemýšlela.:
"Řekni že si to zvládl Naruto……řekni že jsi v pořádku jako vždycky……naznač mi že si nemusím dělat starosti……!"
Myšlené prosby Tsunade se táhli nocí. Jakoby všechno ostatní mělo zakázáno mluvit.
......
Temná noc. Jeden shinobi je pořád na nohou. Nese zraněného a sám na tom není dobře. Stále jde. Nezastavuje se ani když se ozve jeho vlastní zranění. Je odhodlaný dojít do vesnice co nejdříve. Cestuje celou noc i den. Večer dorazil ke svému cíly. V dáli viděl bránu. Bránu, kterou dobře znal. Oči se mu zavírali. Každá část těla volala o pomoc a nechtěla přestat. Naruto ji držel pomocí své silné vůle.
"Už jen kousek zvládnu to, zvládnu…….přidej dělej……Naruto, tvoje tělo si potřebuje odpočinout……já vím, ale už je to jen kousek………jsem blízko Kyuubi……"
Asi dvacet metrů od brány se zhroutil. Tma kterou viděl se stupňovala. Až nakonec neviděl nic.
Svítá. Konoha se probouzí. Sní i první obyvatelé. Tsunadina kancelář se začala naplňovat papíry a úkolů na dnešní den. Smutná a nevyspalá se chtěla dát do práce, když tu…… "BUCH, BUCH, BUCH….!!!!"ozvalo klepání na dveře. Do místnosti přiběhla Shizune, celá udýchaná se snažila zdělit správu.
"Tsunada- sama, ….oni přišli ……, …. Oba dva.!"řekla Shizune.
"Cože!?A kde jsou teď!!"řekla Tsunade.
"Naruto odvedl kapitána Remiho do nemocnice.!"řekla Shizune.
"Cože , víš to určitě !!!"
"Ano, je to stoprocentní.!"řekla Shizune. Obě dvě se vydali do nemocnice jak nejrychleji to šlo. Když tam dorazili zjistila Tsunade, že Shizune měla pravdu. Ulevila si, když opět viděla Naruta jak se směje a omlouvá se Sakuře. Ta celá naštvaná a přitom šťastná ošetřovala Remiho.
"Bude v pořádku, poranění hlavy není vážné a zbytek těla je v pohodě."řekla Sakura.
"Podívala ses pořádně já bych řekl, že poranění hlavy je vážnější něž u obvyklých lidí. Hihiha.."řekl Naruto.
"Sklapni, prcku.!!"řekl mu probouzející kapitán.
"Nazdárek šípková růženko, jak pak jsme se vyspinkali?"řekl Naruto.
"Ty seš vážně na zabití víš to?"řekl Remi.
"No, už hodně dávno, ale nevadí my, že to zase slyším."řekl Naruto a usmál se. "Sem rád, že ti nic není kápo, a teď to pudu říct ostatním."
"Naruto, počkej ještě sem tě neprohlédla, můžeš mít taky nějaký zranění.!"řekla Sakura.
"Později."jak to dořekl tak zmizel. Naruto věděl o svém zranění, nechtěl ale aby se to dozvěděli alespoň zatím ne, ještě musel něco udělat. Když našel ostatní a řekl jim o tom zbývala mu poslední věc….
Všichni se museli dostavit k Tsunade do kanceláře. Tsugumi, Sashi a Mashi tam už stáli. Pak přišel kapitán a nakonec Naruto. Tsunade začala: "Jsem ráda že vás tu vidím všechny i když…"
"Omlouvám se Tsunade-sama, kdyby tenhle prcek nezačal blbnout, tak bych vám ten svitek přinesl.!"řekl Remi. Tsunade koukla na Naruta. Divila se proč nic neříká. Remi pokračoval: "Nejen že neuposlechl kapitána ale dokonce odešel v průběhu mise!"
"Ty toho naděláš, Remi."řekl Naruto posměšně.
"Jak nadělám konečně si uvědom kdo jsem a co si provedl!"řekl Remi.
"Já sem nic neudělal, ty si kapitán, měl sis mě líp hlídat."řekl Naruto a zašklebil se.
"COŽE! Mám tě dost! Si nevychovanej a nikoho neposloucháš! Kazíš mise a to určitě není všechno.!!!"řekl Remi naštvaně. "Vypadni! Ať už tě nevidím, spratku!"dořekl.












Další díl pro ty co tuto povídku čtou a líbí se jim. Brzy bude další. Máte mé slovo. Slovo autora.