
Jeho pohled teď spočíval na Hinatě, která hned jak otevřel oči couvla a pustila ho.
"Hin, co si to ……?"
"Měl bys jít, volají tě."řekla mu.
"Jo já vím, ale….."
"Běž, a chvíli prosím tě mysli taky na sebe."
"Hin, řekla bys mi to později prosím, slibuju, že tě poslechnu na slovo a nebudu se ptát ani když mi to bude proti srsti.?."řekl Naruto.
"Neboj, řeknu a teď běž nebo příjdeš pozdě."
"Já chodím pořád pozdě, takže je to jedno. Měj se Hin."řekl Naruto a dal se k odchodu, když tu….
Zbytek pod perixem
"Naruto.?"
"Ano, co se děje.?"řekl Naruto na Hinatu a všiml si, že k němu stojí zády.
"Buť opatrný, ano.!"řekla přísněji.
"Jo, neboj,hihi."zazubil se.
"Já se nebojím a …o tebe už vůbec ne. Ty přežiješ všechno. Občas mám pocit, že si odsouzený žít."řekla a zasmála se pro sebe.
"Tak to sem rád, nerad bych, aby sis dělala starosti o takovýho troubu jako jsem já,hihi. Dobrá, už musím jít, tak zatím , Hin."řekl Naruto a zmizel.
O chvíli později už Naruto stál v zástupu a poslouchal co se bude dít.
"Takže, jestli už všichni dorazili řeknu vám instrukce."řekl Remi, který seděl za svým stolem a přehodnocoval situaci.
"Máme za úkol, vyzvednou jednu věc, svitek přesněji řečeno."
"Za jak dlouho?"zeptala se Tsugumi.
"Za tři dny má být na stole Tsunade-sama."
"Fajn,."odpověděli sborově.
"Všichni převléknout a hned, za 15 minut vyrážíme.!"řekl Remi a všichni se běželi obléct do uniforem AMBU, které Naruto nesnášel. Nakonec všichni přišli.
"Vypadáme jako když jdeme na maškarní."poznamenal pochmůrně Naruto.
"Nikdo se tě na nic neptal, prcku!"řekl Remi.
"Mám být upřímný?"řekl Naruto.
"Radši ne!"řekl Remi.
"Nemám tě rád!"řekl Naruto naštvaně.
"Nemusíš mě mít rád stačí když budeš poslouchat, jasný prcku.!?!"
"Jasný, kápo."řekl znechuceně Naruto a zašklebil se.
"Všichni připraveni, fajn, vyrážíme."jak to Remi dořekl všichni zmizeli.
Les. Daleko od Konohy. Běh pěti shinobi, kteří se blíží svému cíli. V dáli je dokonce vidět. Všichni se na povel zastavili.
"Co teď je tu hlídka."řekla Tsugumi.
"Jeden ho sundá a další dva otevřou dveře."řekl Remi.
"To je všechno?"řekl Naruto.
"Jo to je všechno, prcku zvládneš to?"řekl Remi.
"No problem."vyřkl Naruto.
Najednou se otevřeli vrata a pět našich hrdinů se vrhlo dovnitř. Udělali přesně to co jim kapitán sdělil. Pak se rozdělili na dva týmy, z nichž každý měl za úkol prohledat jednu část budovy. Naruto z toho nebyl dvakrát nadšený, protože musel jít s kapitánem a co bylo horší, šli sami. Když prohlédli velkou část budovy našli to co hledali. Svitek byl v jednom ze zapadlých pokojů nechráněný žádným jutsu. Najednou se ozvala rána. Naruto a Remi sebou škubli. Jedna chodba byla zasypána. Nezdálo se, že by se někomu něco stalo, když tu se ozvalo z vysílačky: "Tady holubice volám orla." Hlas byl Tsugumi.
"Orel slyší mluv holubice." Odpověděl ji Remi.
"Máme problém, pane.!"řekla Tsugumi.
"A jaký?"
"Ten výbuch byla jedna z pastí, uvěznila nás v místnosti ta místnost, pane je…"zadržela svoje city. "…Ta místnost se zmenšuje a je tu rozbuška máme tak 20. minut. Nedostaneme se s toho, pane, ne sami."řekla nakonec Tsugumi.
"Dobrá,…."odmlčel se. Naruto to už nevydržel a vybuchl:
"Jsi snad hluchej potřebujou pomoc tak na co čekáš?!!"
"Mohla by to být past, mise je splněna, a navíc budeme mít zpoždění jestli hned nevyrazíme.!"řekl přísně.
"TO SNAD NAMYSLÝŠ VÁŽNĚ, NEMŮŽEME JE TADY PŘECE NECHAT!!!!"zařval Naruto.
"Můžeme a necháme. Rozkazy jsou důležitější. To bys měl vědět, prcku.!"
"Je mi jedno co si myslíte a říkáte, ale já se odsud bez nich nehnu!!!"
"Nebuť blázen a pojď!"
"Ne. Odcházím a vy si dělejte co chcete.!"
"JÁ SEM TVŮJ KAPITÁN A MĚ BUDEŠ POSLOUCHAT ROZUMÍŠ!"zařval Remi a chytil ho za ruku.
"Ne, pusť mě! Je tam tvoje sestra a tvoji kamarádi copak to pro tebe nic neznamená.?! Šli sem přeci s tebou, protože ti věřili. !!! Máš za ně zodpovědnost.!!!! A teď je tam necháš jen proto, abys ten blbej svitek dostal do Konohy v čas.!!! Si ubohej, slyšíš, UBOHEJ!"Naruto se dostal z jeho sevření a naštvaně mluvil dál: "Být kapitánem není jen tak, tvůj tým pro tebe musí být jak rodina, ty chráníš ji a ona na oplátku tebe.! Navzájem si musíte věřit a pomáhat si, ať se děje cokoliv.!!!"
"To je snůška keců, prcku! Věci jako šťastná rodina neexistuje.!!! A tým tě má poslouchat a nedělat chyby!!!"
"ALE TU CHYBU SI UDĚLAL TY, TY SI JE POSLAL NA DRUHOU STRANU, TEBE POSLECHLI!"
"BYLA TO JEJICH CHYBA JÁ JIM DÁM ROZKAZ OSTATNÍ JE NA NICH TAK SI TO OBVIŇOVÁNÍ NECH!"
"TO ŽE TI UMŘEL SYN NEZNAMENÁ, ŽE SE MUSÍŠ KE VŠEM OTOČIT ZÁDY.!!!!!!"
"BUCH"…..zvuk při ráně do obličeje. Naruto se zvedl a podíval zpátky na Remiho.
"Co ty o tom víš si jenom kluk, který se neumí chovat?! CO TY VÍŠ O MÉM ŽIVOTĚ, JAK SI MĚ VŮBEC DOVOLUJEŠ OBVIŇOVAT ZA SMRT VLASTNÍHO SYNA!" Naruto nedokázal odpovědět tak poslouchal dál: "NEMŮŽEŠ POCHOPIT JAK MI JE, NEMŮŽEŠ POCHOPIT CO JE TO BOLEST ZE STRÁTY BLÍZKÉHO, NEMŮŽEŠ..!!!!"řval na něj Remi.
"Ale můžu Remi."řekl mu jemně Naruto. Kapitán na něj pohlédl se smutnou a zároveň překvapenou tváří. Naruto mluvil dál: "Můžu tě pochopit, když ty pochopíš mě a všechny ostatní."otočil se a dal se na odchod."Já svůj tým respektuji, věřím mu, a chráním ho svým životem a to se nezmění, Remi.!"řekl Naruto vážně jako nikdy před tím. "Jestli mě chceš zastavit, posluž si ale věs, že se budu bránit." Naruto odcházel.
Než odešel otočil se a řekl: "Víš Remi, dodržuju jen jedno pravidlo Konohy a to je toto: Shinobi, který nedodržuje zákony je odpad, ale ten co kašle na svoje kamarády je ještě větší odpad.!"řekl a zmizel. Remi ještě chvíli stál na místě a pak zmizel taky.
Zatím u zavalených:….Tsugumi hledala únikovou cestu stejně jako ostatní. Místnost, ale jakoby byla bez úniku. Stěny už byli blízko a časoměřič na rozbušce ukazoval sotva pět minut. Situace byla kritická. Když tu náhle uslyšeli ránu a na jedné straně se objevila díra ze které vyšel Naruto.












Tady máš tak si smlsni.A řekni svůj názor, pls.